Wiki jako ratingová agentura? Bude na to naše kolektivní inteligence stačit?

Na jaře 2010 se Švýcar Dorian Credé, zaměstnanec jedné curyšské IT firmy, rozhodl vytvořit projekt umožňující nezávislé úvěrové hodnocení států a velkých korporací. Využil k tomu platformu MediaWiki, na které je postavena i slavná internetová encyklopedie. Podkladová data pro stanovení ratingu tak může poskytnout každý, stejně jako hlasovat o samotné výsledné známce. Jak se ale kolektivní inteligence internetové komunity popere s tak náročným úkolem, na jehož splnění mají etablované ratingové agentury armády odborníků?

Wikirating je online platforma pro úvěrové hodnocení států a korporací, do které může přispět každý. Spuštěna byla v říjnu 2011. Jak tvrdí její autoři, projekt by se měl stát „nezávislým a transparentním“ zdrojem informací o úvěrové spolehlivosti, který bude spravován internetovou komunitou laiků i expertů. Wikirating je zcela samostatným projektem a nemá žádnou spojitost s Wikipedií ani s organizací Wikimedia Foundation.

Primárním cílem Wikiratingu je vybudovat aktivní komunitu lidí, kteří mají zájem shromažďovat a publikovat spolehlivá a důvěryhodná data o úvěrovém hodnocení založeném na transparentní metodice. Vizí Wikiratingu je „celosvětová komunita jednotlivců a expertů, která může mít mnohem větší vliv než snaha orgánů veřejné správy regulovat ratingové agentury“. Pomoci by k tomu měl právě zmíněný Wiki koncept – veškerá data a získané výsledky jsou zveřejněny, včetně metodiky, která byla k výpočtu použita, a mohou tak být ostatními posouzeny, připomínkovány, opraveny či vylepšeny.

Proč Wikirating?

Tvůrčí tým Wikiratingu přiznává, že stimulem k založení webu se staly události spojené s průběhem finanční a ekonomické krize v letech 2008 a 2009, které odhalily „vážný nedostatek transparentnosti, účinnosti a objektivity v hodnocení finančních rizik“.

„Banky, firmy i vlády odvozovaly svoje hodnocení rizik od dat poskytnutých několika velkými a zavedenými ratingovými agenturami a nyní je zřejmé, že tato data nebyla spolehlivá a že metody úvěrového hodnocení musí být zásadně vylepšeny a musí také podléhat kontrole.“ Stránka Wikirating.org chce v budoucnu nabídnout seriózní alternativu k informacím poskytovaným soukromými odbornými agenturami, které mají v současnosti ve finančním světě zcela výsadní postavení.

„Tvrdá data“ i názory uživatelů

Wikirating (momentálně stále ve vývoji) nabízí kreditní hodnocení států, korporací a strukturovaných finančních produktů. Ukazatele jsou v zásadě dvojího typu: ty první vychází z tzv. tvrdých dat a jsou spočítány pouhým dosazením do vzorce – tak je tomu v případě ukazatele Sovereign Wikirating Index (SWI), který hodnotí úvěrovou spolehlivost vlád, a chystaného Corporation Wikirating Index (CWI), zjišťujícího úvěrovou spolehlivost firem. Způsob jejich výpočtu je veřejný – vytvořili jej zakladatelé služby Wikirating, kteří si velmi zakládají na otevřenosti celého procesu.

SWI bere v úvahu výši veřejného dluhu a deficitu veřejných financí, úroveň HDP, inflace a nezaměstnanosti. Vedle toho ale započítává i index lidského rozvoje, index vnímání korupce či index politické nestability.

Druhý způsob, jak získává Wikirating úvěrové hodnocení, je pomocí prostého hlasování registrovaných uživatelů (registrace je nutná proto, aby se zamezilo vícenásobnému hlasování téhož uživatele), kteří mohou podle svého názoru hodnotit solventnost jak států, tak korporací. Podle dostupných statistik bylo mezi 18. listopadem a 30. prosincem 2011 rozdáno celkem 2542 známek mezi 198 zemí, z nichž pouhých 61 získalo více než deset hodnocení. V přibližně stejném období si pak celkem 200 firem na seznamu rozdělilo 932 hodnocení (a pouze 27 z nich bylo hodnoceno více než desetkrát). Mezi těmito společnostmi jsou například: Walmart, ExxonMobil, Royal Dutch Shell, BP, Toyota Motors, Volkswagen Group, General Electric či Allianz.

Hledáme dobrovolníky. Zn.: Spěchá

Projekt Wikirating je v raných stadiích svého vývoje, a tak se nelze divit, že prakticky na každé zobrazené stránce se objeví výzva k účasti – ať již jako pravidelný přispěvatel či přispěvatelka, kteří budou „krmit“ výpočtovou mašinu potřebnými daty (a samozřejmě pečlivě zdrojovat), či jako technická podpora samotného webu. Fanoušky hledá Wikirating i prostřednictvím Facebooku. Vše se odehrává na dobrovolnicko-prozumentské bázi. Alespoň zpočátku.

Autoři totiž doufají, že jakmile Wikirating dosáhne určité „critical mass“ (ve smyslu počtu registrovaných uživatelů a jejich příspěvků), budou schopni odměnit ty nejaktivnější členy. Do budoucna uvažují dokonce i o licenčním modelu pro komerční využití Wikiratingu, který je nyní financován z kapsy svého zakladatele Doriana Credé.

Jak si stojí Česko?

Wikirating používá stejnou hodnotící škálu jako zavedené agentury – od nejvyšší známky AAA až po nejnižší známku D (default neboli bankrot). Jak si ve „všelidovém hlasování“ vede Česká republika?

Prozatím získala známku BBB– na základě 41 hlasů, hodnota jejího SWI indexu je BBB+. Wikirating nabízí i srovnání svého hodnocení a ratingových známek velkých agentur, jako jsou například Standard and Poor's, Moody's a Fitch. A nutno říct, že internetová komunita je svém hodnocení úvěrové spolehlivosti mnohdy přísnější – většina zemí si vyslouží horší známky na Wikiratingu než u odborných agentur. Česká republika od tří výše jmenovaných institucí obdržela AA–, A+ a A1, a to buď se stabilním, nebo pozitivním výhledem.

A co na to mediální studia?

Z pohledu mediální teorie se v případě Wikiratingu propojují tři koncepty známé ze studia nových médií: Web 2.0 (využití Wiki platformy), produsage (zapojení uživatelů do tvorby webu) a kolektivní inteligence. Právě poslední z nich je pro budoucnost tohoto projektu zásadní: je vůbec možné kolektivní inteligenci úspěšně uplatnit v tak odborných záležitostech, jako je úvěrový rating?

Záměrem autorů bylo vytvořit nezávislý a transparentní model – do jaké míry ale mohou tento cíl naplnit? Přispívají do něj uživatelé, laici i odborníci, kteří mohou a nemusí být nezávislí a jimi vkládaná data nemusí být nutně více transparentní než ta od specializovaných agentur. Co jim ale nelze upřít, je jistá obezřetnost při přidělování známek – jak již bylo zmíněno výše, většinou udělují přísnější hodnocení než profesionální agentury. A právě obezřetnost a přísnost jsou tím, čeho se finančním trhům před poslední krizí často nedostávalo.

Budoucnost Wikiratingu je proto podle mého soudu značně nejistá – a i jeho relativně pomalý rozjezd tomu nasvědčuje. Jedná se totiž o „nudnou“ problematiku, plnou čísel, výpočtů a nesrozumitelných termínů, do které se čistě ze zájmu ponoří jen málokdo. Kromě toho, cílovou skupinou, která ratingová data používá, nejsou většinou běžní občané, ale spíše investoři (ať už soukromí či institucionální). Pokud investoři sami nejsou odborníky na finanční trh, mají peníze na to, aby si odborníky najali. Proč by měli považovat zrovna hodnocení Wikiratingu za důvěryhodné?

Kdo ví, webová stránka Wikirating.org se možná jednou stane respektovaným zdrojem informací o solventnosti vlád a firem. Nebo se zařadí po bok svých etablovaných konkurentů s rozporuplnou pověstí. A nebo – a to je ten nejpravděpodobnější scénář – se nestane vůbec nic.