Nikdy nevíte, co se může stát v ráji

Je obdivuhodné, jaký rozruch dokáže způsobit jeden jediný pořad, který je založený pouze na principu zoologické zahrady, do které se nechá dobrovolně zavřít parta jednotlivců. Téměř kohokoli  se ve svém vzdělaném okolí zeptáte, jestli sleduje novou reality show Hotel Paradise, pohoršeně vám odpoví něco ve smyslu, že rozhodně ne, že je to „banda blbců“ a že „mají všichni sotva maturitu“. Tito lidé pak vášnivě píší na blogy a vyjadřují tam peprným slovníkem svůj názor na tento fenomén dnešní doby. 

V návaznosti na tyto četné názory je překvapující, že člověk v lecjakém prostředku hromadné dopravy téměř pokaždé narazí na dvojici slušně vypadajících občanů, kteří detailně rozebírají, jak Leo včera řekl všem, co si o nich myslí a jak se dočetli, že Nick natočil lechtivé video s mužem (velmi mírně řečeno).

Přestože televizní pořady založené na principu reality show jsou téměř stejně staré jako televize sama, tak k jejímu velkému rozmachu došlo až na konci devadesátých let a na přelomu tisíciletí. Ať už se jedná o soutěže, ve kterých  účastníci bojují o určitou odměnu; pořady, ve kterých se hledá určitý talent, ale především jde o proslavení se a o uznání; reality show v dokumentárním stylu, jejichž cílem je většinou nastolení určité problematiky; nebo právě reality show vztahovou, kde lidé hledají partnera, tak je sledovanost vetšinou rekordní. Lidé se nemohou dočkat nějakého reálného skandálu nebo opravdových slz, o kterých si druhý den budou moci vyprávět s kolegy z práce.

Jedna z prvních velmi populárních reality show v Čechách (přičemž tento termín tehdy ještě nebyl používán) byly dokumenty Heleny Třeštíkové, které Československá televize začala vysílat v roce 1987 a jednotlivé díly mapovaly život šesti mladých manželských dvojic od jejich svatby po dobu šesti let. V roce 1999 se Česká televize ve spolupráci s původní tvůrkyní  rozhodla k párům vrátit a zjistit, jak se páry vyvíjely po dobu dvaceti let. Tento koncept byl zejména na dobu předrevoluční relativně kontroverzní vzhledem k tomu, že zde bylo zjevně vidět, jaké problémy způsobené režimem dané páry mají. Větší rozruch (již s názvem reality show) rozpoutala dvojice pořadů, které se na obrazovkách objevily v srpnu roku 2005. Byly jimi VyVolení na televizi Prima a Big Brother na Nově. Princip obou těchto pořadů byl převzán z jiných zemí a mezi oběma show panoval velký konkurenční boj, který překvapivě s přehledem vyhráli VyVolení.

Velmi důležitá na tomto typu pořadu je spoluúčast diváků. Ti mají většinou možnost nějakého typu hlasování pro to, jak se budou příběhy jejich reálných hrdinů dále vyvíjet. Tento chytrý marketingový tah dává za prvé divákům pocit zúčastněnosti z toho, že mají osud účastníků dané soutěže ve vlastních rukou a za druhé to, že tvůrcům soutěže úspěšně naplnují kapsy penězi. I v případě Hotelu Paradise se v průběhu soutěže mají dostat ke slovu diváci, nicméně ještě nikdo neví kdy a jakým způsobem. Hotel Paradise je kombinací soutěže a vztahové reality show, což ho dělá zajímavějším. Do luxusního hotelu v Dominikánské republice bylo převezeno deset soutěžících, kteří pro začátek měli mezi sebou pouze utvořit páry a užívat si luxusu a exotiky vše pod drobnohledem desítek kamer. Druhý den je ovšem čekalo překvapení v podobě dalšího soutěžícího, jehož úkolem bylo rozvrátit jeden ze stávajících párů a poslat jednoho z konkurentů domů. Poté co se tak stalo, vstoupil do hotelu další soutěžící. Jejich počet tak zůstává stále stejný a vždy je jeden ze soutěžících bez partnera, kterého si ale příště zase může vybrat. Pravidla jsou velmi záhadná a nejsou pevně daná, jediné pravidlo zatím je, že se pravidla mohou kdykoli běhšm hry změnit, neboť „nikdo předem neví, co se může stát v ráji“. Několikrát už se tedy stalo, že si jeden ze soutěžících musel sbalit věci a okamžitě hotel opustit. Produkce si tak dopřává volnost kdykoli osudy obyvatel hotelu pořádně zamíchat a rozpoutat četné debaty mezi fanoušky. Tyto debaty na různých webových stránkách spojených s tímto pořadem jsou velmi různorodé. Samozřejmě se na nich vyjadřují jak zastánci tak i odpůrci. Osobně se nechci stavět ani na jednu stranu, protože pořad nesleduji pravidelně, ale spíše příležitostně a jeho sledování, stejně jako v případě jiných reality show, vnímám spíše jako sociologickou studii a zároven posilování vlastního sebevědomí. Po přečtení několika internetových diskusí musím ale konstatovat, že mě opravdu udivuje elán s jakým odpůrci v diskusích vystupují a kolik času a úsilí věnují tomu, aby hanili něco co by mohli prostě a jednoduše ignorovat. Člověka, který celou věc nebere moc vážně a sleduje ji s rezervou, potěší komentáře na facebooku typu: „docela mě sledování těch prvoků v hotelu baví“, přičemž komentující zřejmě uznává, že příliš duchaplnosti tato soutěž nepobrala, ale zárověn přiznává, že jeho sledování může být zábavné.

Jediná věc, která se na obranu „prvoků“ dá říct, je fakt, že se, vzhledem ke komplikacím vzniklým nejrůznějšími faktory, jedná opravdu o kombinatoriku na vysoké úrovni. Rozebírané taktiky některých ze soutěžících člověk bez matematického a analytického myšlení opravdu nemá šanci následovat. Pravdou je, že nemají celý den opravdu nic jiného na práci než nad těmito taktikami přemýšlet, i tak je ovšem tato jejich schopnost relativně obdivuhodná.

Již v roce 2006 předpovídali mediální prorokové ve svých článcích na internetu, že fenomén reality show ustupuje, a že během několika let vymizí úplně. Toto proroctví se nenaplnilo a je na každém z nás, aby se rozhodl, jestli tomuto vývoji náleží komentář „bohužel“ a nebo „bohudík“.

Faktem je, že reality show nejen že neustoupila, ale dále se rozmnožila. Když se v současné době podíváme na stránky jedné z komerčních televizních stanic, tak je velká většina pořadů založena na principu reality show. Například na televizi Prima se v současné době (podle webových stánek http://www.iprima.cz/) vysílají následující pořady s prvky reality tv: Jste to co jíte, Prostřeno, Aréna národů, Farmář hledá ženu, Jak se staví sen, Česko na talíři, Faktor strachu, Amerika hledá topmodelku, a další.

Otázkou ale zůstává, proč nás tyto typy soutěží tolik fascinují? Proč nás tolik zajímají osudy, konflikty, slzy a radosti lidí, které vůbec neznáme? A proč jsou tak atraktivní situace a místa, která jsou fiktivní a postavena pouze za účelem vytvoření pořadu a nemají žádný reálný základ? Odpovědí na tuto otázku může být zřejmě jen to, že právě to je na těchto situacích zvláštní a v každodenním životě by se člověk do takové situace nedostal. Účastníci těchto pořadů jsou vystavováni extrémním situacím a diváci si užívají, že je při tom mohou pozorovat a že jejich emoce jsou pravé. Dále hraje roli již zmíněný faktor pocitu účasti na tvoření osudů soutěžících.

V současné době se dá předpokládat, že trend reality show s námi ještě nějakou dobu zůstane a budou se pouze hledat nové a nové koncepty, na jejichž právech prodaných do ostatních zemí zbohatne nejeden kreativní scénárista.

 

http://www.prima-love.cz/paradise