Nahradí blogy psané nadšenci časopisy? Co na to říkají firmy? Přesunou marketingové rozpočty od mediální domů k blogerům?
Fashion blogy a umělé vytváření potřeb
Je zajímavé podívat se na sílící trend odborně zaměřených blogů. Bruno Remaury, odborník na módu, vystihuje to, čím se móda stala v kontextu našich potřeb: „Tradiční marketing je založen na potřebách. Zvolíte produkt, který koresponduje s existující poptávkou a pokusíte se dokázat, že váš produkt je nejlepší ve své kategorii. Ale móda je založena na vytváření potřeby tam, kde ve skutečnosti žádná není. Móda je továrna, která vyrábí touhu.“ (Tungate, 2005: 21) Módní blogy jsou vlastně takovým prostředníkem pro dopravení této touhy k jejich čtenářům. A nejedná se zde již jen o módu, jedná se o celkový styl života. Přesně tak, jak ve své knize popisuje vliv módy Mark Tungate, britský žurnalista a odborník na módní značky: „Nestačí jen obléci si oblečení, musíte na sebe obléct také životní styl.“ (Tungate, 2005: 15)
Internetová fashion revoluce
Do kategorie módní blog patří všechny blogy, které se zabývají módou, a to v jakémkoliv slova smyslu. Mohou se zaměřovat spíše na sledování módních trendů a jejich popis, dokumentaci módy ulice nebo se jejich autor může s ostatními dělit o své vlastní každodenní outfity. Módní blogy si zakládají také samotné oděvní značky, které hledají nové způsoby komunikace se svými potenciálními zákazníky. Svůj módní blog může mít každý. Je ale otázkou, který blog se stane úspěšným, sledovaným a jeho autor se promění v názorového vůdce.
V roce 2005 si založili blog dnes již uznávané osobnosti jako Scott Shuman (The Satorialist) či Susanna Lau (Style Bubble), kteří se stali průkopníci trendu, který vedl k „jednomu z nejvýznamnějších rozvojů v módních médiích. Stali se inspirací pro tisíce dalších a vytvořili internetovou revoluci.“ (Hanssen, Nitzsche, 2010: 6)
Povoláním blogger - 'money, Money, MONEY'
Autoři knihy ProBlogger rozdělují blogery na tři kategorie:
- První kategorií je hobby blogger, neboli bloger, který se blogování věnuje pouze pro svou vlastní zábavu.
- Druhou kategorií je part-time blogger, tedy bloger, který má kromě svého blogu, který mu pokrývá část výdajů, ještě další práci či jinou časově náročnější činnost.
- Poslední kategorií je full-time blogger. Toto označení by se dalo přeložit jako bloger na plný úvazek.
Spoluautor knihy Rowse přiznává, že na začátku svého blogování si vydělával jen kolem USD 1.40 denně, ale postupem času se dostal až na příjem větší než USD 100 000 za rok. Blogerů, kteří se živí blogováním, stále přibývá a je tedy zřejmé, že i módním blogem, pokud je čtený a úspěšný, se dá uživit. Například Manolo, jeden z prvních módních blogerů, v jednom rozhovoru přiznává, že si díky příjmům z reklam na svém blogu vydělá šesticifernou částku. (Rowse, Garrett, 2010)
Že je možné si blogováním vydělávat, potvrzují i autoři knihy Blogy: publikuj a prosperuj: „Stále více zadavatelů se odklání od tradičních médií (televize a tisku) a investuje prostředky do online reklamy na webových stránkách a blozích. A to je trend, který provozovatelům blogů vyhovuje. Internet je zcela nepochybně nejrychleji rostoucím reklamním médiem na světě.“ Díky tomuto vývoji pak blogery firmy sami oslovují s nabídkou umístění placené reklamy na blog. „Těší-li se váš blog velké čtenářské oblibě, najdou se jistě desítky firem, které u vás rády umístí svoji reklamu a za poskytnutý prostor vám zaplatí.“ (Rowse, 2005)
Může se jednat o obyčejné reklamní bannery odkazující na nejrůznější internetové obchody, za jejichž umístění bloger dostane určitou dohodnutou částku.
Většinou je spolupráce značek s blogery mnohem sofistikovanější a propracovanější. Tato propracovanost spočívá v tom, že si často návštěvníci blogu, na kterém je umístěna taková reklama, ani neuvědomují, že se o reklamu jedná, ale sponzorované sdělení berou jako doporučení. Nejčastější forma této spolupráce je poskytnutí určitého zboží zadarmo, v případě módních blogů se jedná zpravidla o oblečení, doplňky či kosmetické produkty, které pak bloger prezentuje na svém blogu, často bez uvedení, že mu dotyčný produkt byl poskytnut zdarma za účelem reklamy.
Hry bez hranic (alespoň těch legislativních)
„Zatímco tradiční média mají pravidla reklamní hry přesně stanovena zákony, a je naprosto jasné, co se smí a co už je za hranou, internet je v mnoha zemích prostor, kde se zatím hraje úplně bez pravidel. Pro firmy je to obrovská příležitost. Lidé se totiž na internet obracejí stále víc, když si třeba lámou hlavu nad tím, jakou značku fotoaparátu koupit nebo jaký hotel zarezervovat.“ (Kyša, 2009: 26)
Ve většině států, včetně České republiky, není zatím tento způsob reklamy nijak ošetřen a pro české blogery není povinností uvádět, zda jim zboží, které na svých blozích prezentují, bylo poskytnuto zadarmo za účelem propagace. V Americe je situace opačná: „Americká federální obchodní komise zpřísnila dohled nad blogery: ti, kdo budou ve Spojených státech recenzovat na internetu jakékoliv výrobky a služby firem, od nichž dostali věcný dar nebo peníze, a jsou tedy v postavení střetu zájmů, to musejí přiznat. Nová pravidla platí od prosince, za jejich porušení hrozí pokuty - zejména inzerentům, kteří si neohlídají chování najatých blogerů.“ (Kyša, 2009: 26)
Součást marketingové komunikace
V České republice patří mezi společnosti, které s blogery spolupracují, například značky Nokia, H&M, Campari. Jedním ze způsobů využití módních blogů k marketingovým účelům a k podpoření znalosti značky jsou události či přehlídky módních domů, na které je bloger pozván pořádající značkou. Na takových akcích pak zastává pozici nezávislého žurnalisty, který svým čtenářům poskytne fotografie a videa z exkluzivních a pro mnohé z jeho čtenářů nedostupných míst. Výhodou je také osobní přístup blogera, který může být pro lidi přitažlivější, než přístup profesionálních žurnalistů.
Prvním oděvním řetězcem, který spatřil v propagaci pomocí českých módních blogů potenciál, se stalo švédské H&M. Jejich pražský showroom se začal objevovat na stránkách blogů již od května 2010, kdy k sobě vedoucí showroomu poprvé pozvaly tři nejúspěšnější české blogerky. Mezi jejich čtenáři to vyvolalo vlnu nadšení, závisti a otázek. Všechny zajímalo, jak to v tom showroomu vlastně chodí, zda se za oblečení z něj platí nebo jak se tam vůbec člověk může dostat.
Blogeři si získávají postupně větší a větší pozornost komerčních subjektů, které s nimi začínají spolupracovat. Je otázkou, zda si blogy podporované firmami udrží nezávislost a pozornost svého publika. Faktem ale zůstává, že už si je společnosti nemohou ve svých marketingových plánech nevšímat.
Zdroje:
HANSSEN, K., NITZSCHE, F. Fashion Blogs. The Netherlands : Publisher d’jonge Hond, 2010, s. 6, ISBN 978-90-89-101-52-5
JIRÁK, Jan - KÖPPLOVÁ, Barbara - KASL KOLLMANNOVÁ, Denisa (ed.).Média dvacet let poté. 1. vyd. Praha : Portál, 2009. 366 s. ISBN 978-80-7367-446-5.
PEHE, Jiří. Humbuk, Facebook a Demokracie. Politický zápisník [online]. 01 .08. 2009, 2, [cit. 2011-01-09]. Dostupný z WWW: <http://www.pehe.cz/zapisnik/humbuk-facebook-a-demokracie>.
RETTBERG, J.W.: Blogging, Cambridge, UK ; Malden, MA: Polity, 2008.
ROWSE, D., GARRETT, C. ProBlogger: Secrets for Blogging Your Way to a Six-Figure Income. Indianapolis, Indiana : Wiley Publishing, Inc. 2010, ISBN: 978-0-470-61634-5.
ROWSE, D. Six Figure Blogger Interview – Manolo from ShoeBlogs. Pro Blogger [online]. 23. 9. 2005 [cit. 2011–03–17]. Dostupný z WWW: http://www.problogger.net/archives/2005/09/23/shoeblogs-six-figure-blogger/
STRANGELOVE, M.: Watching YouTube. Extraordinary Videos by Ordinary People. Toronto et al.: Toronto University Press 2010.
TUNGATE, M. Fashion Brands: Branding Style from Armani to Zara. London : Kogan Page, 2005, s. 15, s. 21, ISBN 0-7494-4299-9.
No comments:
Post a Comment