Cenzura v 21. století?

CENZURA V 21. STOLETÍ?

Cenzura jako taková vždy bývala, a i v dnešní době stále je přímo závislá na politické situaci, režimu apod. V historii bychom našli nespočet příkladů cenzury. Asi nejbrutálnější cenzurou bylo lidstvo omezováno ze strany církve – vzpomeňme například období inkvizice ve Španělsku. S rozvojem společnosti a vývojem nejrůznějších technologií, se cenzura psaného a mluveného slova rozšiřovala do stále více oblastí, a to zejména v období rozvoje tisku, kdy byla svoboda vyjadřování značně omezena, a to jak v literatuře, tak v periodickém tisku. Postupně cenzura prorůstala všemi odvětvími komunikačních technologií – fotografií, filmem, rádiem, televizí a nevyhnul se jí ani Internet.

Kromě vlády a církve může být cenzura nařízena také v rámci firem, různých společenství, armády apod. V tomto případě se však jedná spíše o cenzuru, která má zamezit šíření tajných informací a nemá celospolečenský dopad. Já se ve svém příspěvku  zaměřím pouze na cenzuru, která ovlivňuje celou společnost, a to nejen tím, že jí brání být informovanou společností a upírá této společnosti jedno ze základních lidských práv – právo na svobodu, ale také tím, že často bývá doprovázena kriminalizací toho, kdo se ji snaží obejít.

Pro někoho může být až nepředstavitelná skutečnost, že i ve 21. století, kdy se téměř všechny státy na světě prezentují jako demokratické, tedy svobodné, setkáváme s něčím takovým, jako je cenzura. A navíc v tak brutální podobě. Internetová cenzura bývá definována jako kontrola, filtrování nebo potlačování informací publikovaných na Internetu, včetně přístupu k těmto informacím.

Organizace Reporter Sans Frontier, je nejvýznamnější organizací, zabývající se problematikou cenzury na Internetu. Pravidelně vydává seznamy zemí, které nazývá „Nepřáteli Internetu“, mezi které patří Barma, Čína, Egypt, Irán, KLDR, Saudská Arábie, Sýrie, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam. Jsou to země, v nichž se setkáváme s obrovskou kontrolou státu nad Internetem. Všechny si vytvářejí jakousi omezenou síť, ke které musíte mít schválený přístup a navíc se dostanete pouze na předem vybrané a státem schválené stránky. Dokážete si představit, že si někde v „moderním a svobodném světě“ nepokecáte s přáteli po Skypu, nemůžete sdílet své zážitky na Facebooku, nepustíte si nejnovější klip od svého oblíbence na Youtube, nebo nezkontrolujete Twitter (tohle si možná my Češi představit dokážeme :)).

Za pomyslného „lídra“ internetové cenzury je považována Čína, kterou zbylé státy „nepřátel internetu“ kopírují, či napodobují. Ano, ta země, jež je nejrychleji rostoucí ekonomikou světa, která se otevřela západnímu kapitálu, a zároveň je největším věřitelem amerických dluhopisů v době krize. Proč se tato země, která je se svými 400 miliony uživatelů Internetu největší „internetovou populací“ na světě, neotevře i západnímu internetovému obsahu?

Vedení Čínské komunistické strany si je velmi dobře vědomo nebezpečí, spojeného s volným koloběhem informací po Internetu, a tak vybudovalo pravděpodobně nejsofistikovanější systém internetové cenzury, jaký si asi vůbec lze představit – jako Číňan si u sebe doma nemůžete přečíst nic o Tibetu, Dalajlámovi, ani se nedozvíte nic o Falung Gongu (duchovní cesta k zušlechtění s politickým podtextem – zakázáno od r. 1999). Všechny internetové stránky, které tyto pojmy obsahují, jsou buď filtrovány, nebo úplně blokovány.

Nejen, že je Čína v internetové cenzuře „lídrem“, je dokonce lídrem velmi inovativním. Kromě filtrování a blokování části některých obsahů, nebo obsahů celkově, začala používat také tzv. nuancovanou metodu, kdy dochází k blokování vnějšího zdroje informací, zatímco domácí prostředky, nakloněné režimu, jsou podporovány. Zdánlivě tak vzniká uměle vytvořená „živá“ komunita uživatelů, tak jak ji známe my, ovšem s tím rozdílem, že veškeré komentáře a diskuse se odehrávají pouze v mezích vymezených státem. Typické je proto zablokování sociálních sítí. Místo Facebooku, Youtube a Twitteru tak v Číně najdete Renren, Youka a Linu a ještě vám všechno co chcete „nasdílet“ pěkně zkontrolují. V podstatě se tak vracíme o pár let zpět a z Internetu se nám v Číně stává opět jakýsi „Intranet“.

Kromě „Nepřátel Internetu“ existuje ještě druhá skupina „omezených“, která se pohybuje na hranici cenzury a pronásledování uživatelů. V tomto případě hovoříme o tzv. „zemích pod dohledem“. Sem patří např. Rusko, Malajsie, Thajsko, Bělorusko, Jižní Korea, ale také Austrálie. Jako Bělorus se od ledna letošního roku na zahraniční webové stránky podíváte za 2 500 Kč. Pokud byste si ještě třeba nakoupili něco v zahraničním internetovém obchodě, nebudete trestně stíhán jen vy, ale také ten, kdo vám zboží prodal. Co se týče Austrálie a Jižní Koreje, ty teprve systém filtrování Internetu připravují ke spuštění, i přesto jsou asi největším překvapením mezi zeměmi s internetovou cenzurou. Tedy alespoň pro mne.

Závěrem mne napadá otázka – jak bude Internet, nejsvobodnější médium, vypadat v budoucnosti, když teď v roce 2012, kdy je v podstatě v porovnání s jinými médii ještě dítětem v plenách a už si stihl projít vším, čím si tisk procházel několik století? Bude mít každá země svou izolovanou síť, nebo se z toho jako tisk pomocí nějaké vyšší moci „vyhrabe“ a opravdu bude NEJSVOBODNĚJŠÍM médiem?

PS: Všechno nejlepší pane Švelchu :)