Když selže kolektivní inteligence: Mass Effect 3 a Metacritic

Snad o žádné jiné videohře se v posledních týdnech nemluvilo tolik jako o Mass Effectu 3. Je to logické: jde o poslední díl úspěšné sci-fi trilogie, na jejíž příběhové vyvrcholení čekaly miliony fanoušků po celém světě. Co na tom, že očekávaný závěr nakonec více lidí rozladil než zaujal; důležitější je pro nás v tento moment zájem, který hru před i po vydání obklopoval. Je totiž těžko zpochybnitelným vodítkem ke skutečnosti, že série Mass Effect včetně třetího dílu má svou kvalitu – jak jinak by si tak velkou základnu fanoušků přece vytvořila?

Člověk nepřestává žasnout, když vidí fronty táhnoucí se z prodejen v den vydání, když spatří ručně vyrobené kostýmy na základě her ze série Mass Effect, když se podívá, jak velkou lidovou tvořivost rozpoutal na internetu vztek ohledně kontroverzního konce. Není pochyb o tom, že tato hra je fenoménem, který přesáhl hranice běžného videoherního pole.

Fanoušek převlečený za velitele Sheparda, hlavního hrdinu série Mass Effect.
(zdroj: Games.cz)

O to víc pak zaráží jiná věc. Průměrné uživatelské hodnocení Mass Effectu 3 na webu Metacritic, který agreguje recenze herních kritiků i běžných uživatelů, se u PC a PS3 verze pohybuje těsně pod hranicí 40 procent, u verze pro Xbox 360 je jen o trochu lepší. Hodnocení herních kritiků přitom atakují 90procentní hranici.

Když srovnáme výše uvedené skutečnosti, tedy obrovské nadšení fanoušků a překvapivě kritický průměr na Metacritic, nabízí se otázka: kde taková názorová propast vznikla?

Jistě, nabízí se spousta důvodů, proč mohl Mass Effect 3 řadu hráčů naštvat. Jedním z nejvýraznějších je patrně nutnost pouštět hru výhradně přes službu Origin, on-line distribuční systém společnosti Electronic Arts, tedy vydavatele hry. Toto řešení je nečekaně násilné a uživatelsky nepříliš přívětivé – na diskusních fórech se právem vztekají lidé, kterým Origin nejde spustit a hru si tak legálně zkrátka NEMOHOU pořídit. Jiné uživatele mohl zase rozzlobit větší příklon k akčnímu pojetí hry či už zmiňovaný kontroverzní konec. Skupině hráčů pak vadí homosexuální scéna velitele Sheparda, hlavního hrdiny série.

Jenže... není i tak hodnocení příliš přísné?

Objektivní pohled na hry samozřejmě neexistuje a každý má právo na vlastní názor. V tomto případě si však vzhledem k vynikajícímu přijetí u kritiky a spoustě fanoušků po celém světě dovolím tvrdit, že hodnocení uživatelů na Metacritic naprosto neodpovídá kvalitám hry. Tento dílčí příklad tak ilustruje jedno z nebezpečí kolektivní inteligence.

Není náhoda, že právě Metacritic s tímto problémem bojuje už posledních pár let. Jakožto největší web agregující hodnocení her (ale rovněž filmů či hudby) láká velké množství uživatelů, mezi nimi i vyhraněné fanoušky či odpůrce určitých značek. Právě druhá skupina působí na webu často neplechu – už před vydáním očekávané hry leckdy kvůli nesympatiím k jejím principům/autorům/vydavatelům uděluje titulu mizerné známky, které pak mohou nezaujaté čtenáře mást. "Mám si přece jen hru koupit, když ji lidé tak špatně hodnotí?" napadne kdekoho.

Metacritic se snaží proti tomuto jevu bojovat – nejprve zakázal uživatelské hodnocení před vydáním hry, pak zase „banoval“ uživatele, kteří záměrně a pravidelně snižovali velkým titulům skóre. Douglas Robert Albright, šéf vývojářského týmu Signal Studios, loni navrhl: „Metacriticu by prospělo, kdyby zavedl ověřování uživatelů a nutnost napsání psané recenze. Kdyby to byl jen nějaký blog, tak je mi to jedno. Ale tohle je významný agregátor recenzí.“ Někteří vývojáři dokonce „potají“ uživatelské skóre hře sami vylepšují.

Zatímco hodnocení hráčů lze brát jen jako orientační prvek, recenze herních webů a časopisů jsou váženým faktorem. Aby ne – zařazení média do Metacritic předchází dlouhodobé sledování jeho článků, hodnotících měřítek či čtenosti. Ani přijetím do systému však není vyhráno napořád: Metacritic weby každoročně kontroluje, zdali se svého vysokého standard drží. O to skandálněji pak působila kauza z loňského léta, kdy vedení serveru Metacritic přiznalo, že několik webů vyřadilo kvůli „korupčním praktikám“.

Pokud člověk nemůže věřit uživatelskému hodnocení, není to příjemné. Považme, jak silnou roli hraje v Česku filmová databáze Čsfd.cz, případně ve světě k ní paralelní Imdb.com. I tam dávají uživatelé čas od času najevo antipatie vůči určitému tvůrci, což se pak projevuje mizerným hodnocením leckdy kvalitních děl.

Seriál 24 hodin. Ve světě fenomén, na Čsfd.cz s 68 procenty "uklizený" mezi průměr. Možná i proto, že jej Nova v Česku vysílala v pozdních nočních hodinách.

V případě profesionálních recenzí je ale problém o to palčivější. Velké vydavatelské domy jako Electronic Arts nebo Take-Two Interactive otevřeně přiznávají, že skóre na Metacritic hraje důležitou roli v počtu prodaných kusů jejich her. Tvůrci ze studia Obsidian Entertainment zase přišli o bonusy za hru Fallout: New Vegas, jelikož její průměrná známka u recenzentů na Metacritic byla 84 procent. Kdyby přitom byla pouze o procento vyšší, bonus by dostali. Osobně považuji F: NV za jednu z nejlepších her 21. století – a děsí mě představa, že o budoucnosti jejích tvůrců mohla rozhodnout třeba jedna nepoctivá recenze.

Tento příspěvěk má za cíl upozornit, že fenomén kolektivní inteligence přináší řadu rizik. Zatímco potenciální malé nepřesnosti v článcích na Wikipedii těžko někoho vyloženě zarmoutí – vždyť jde o encyklopedii dělanou z ryzího nadšení -, neférové hodnocení na agregátorech může způsobit o dost palčivější problémy. Není nutné přímo pracovat v herním či filmovém médiu, ale i před udělením hvězdiček třeba na Čsfd.cz stojí za to se zamyslet – skutečně si myslím, že si ten film zaslouží jen tři?