Svět 2.0

Sociální média přinesla mnoho změn v lidské komunikaci. Pohledy na ně se ale liší. Největší sociální médium současnosti Facebook měl na začátku roku 2012 více než 845 000 000 aktivních uživatelů měsíčně a v USA je právě Facebook také webovou stránkou, na které uživatelé tráví nejvíce času. V roce 2011 se ve značné míře akcentovala role sociálních médií při revolucích v zemích Blízkého východu v průběhu tzv. arabského jara. Později byla velkým tématem svoboda na internetu také v rámci tzv. západního světa, v prvním čtvrtletí roku 2012 se tyto diskuze a protesty (nejen online ale také skutečné demonstrace) koncentrovaly kolem tří klíčových dokumentů – SOPA, PIPA a ACTA. Aktivismus, hacktivismus (např. Anonymous, snaha ovlivnit situaci hackováním) a slacktivismus (lidé na svých profilech na sociálních sítích sdílejí statusy, fotky, týkající se tématu, popřípadě si mění avatary, zapojují se do různých online skupin bez toho, aby reálně nějak věci přispěli) jdou zde často ruku v ruce, zvláště pak v protestech proti třem výše zmiňovaným dokumentům.

            Nepopiratelným faktem je skutečnost, že sociální média změnila roli podavatele a příjemce, v jistém smyslu demokratizovala zacházení s informacemi, přístup k nim a jejich produkci. Sociální média staví do centra individuum. Každý je zde pánem svého světa, jeho středobodem. Tato pozice poněkud svádí k vytvoření si dojmu vlastní důležitosti ne zcela odpovídajícímu realitě.

Facebook v Egyptě a Twitter v Tunisku – tato dvě média byla vnímána jako klíčová pro organizaci protestů tzv. arabského jara. Mezi 5. lednem a 5. dubnem 2011 došlo v Egyptě k nárůstu počtu uživatelů Facebooku o téměř dva miliony lidí. 85 000 lidí potvrdilo na Facebooku účast (na událost bylo pozváno jen přes Facebook více než 1 milion lidí) na protestním shromáždění 25. ledna 2011, které je považováno za začátek egyptské revoluce.

Wael Ghonim, marketingový manažer společnosti Google pro oblast Blízkého východu a severní Afriky a vůdčí osobnost revolučního hnutí v Egyptě nazval místní převrat jako tzv. Revoluci 2.0. Mohou sociální média podnítit revoluci? A byla pro změnu režimu v Egyptě nutnou podmínkou tak, jak to tvrdí Wael Ghonim? Dokud byl Mubarakův režim u moci, egyptská státní média v čele se státní televizí nebo státem financovaným deníkem Al Ahram každopádně stála na jeho straně. Informace, které poskytovala, v žádném případě sociální změnu nepodporovaly. Právě naopak – údaje o počtech protestujících nebo jejich motivech zkreslovaly podobně, jako to dělala státní média v dřívější ČSSR.

Wael Ghonim tvrdí, že pokud chcete vytvořit svobodnou společnost, stačí jí dát přístup k internetu – to ostatní se už zařídí samo, protože lidé uvidí, jak funguje demokracie, jak věci probíhají v ostatních státech a dozví se také skutečné informace o své vlastní zemi. Na druhou stranu nemusíme nijak zdůrazňovat, že revoluce se samozřejmě mohou odehrávat i bez jakékoliv účasti sociálních médií jako tomu mnohokrát v historii bylo (na to poukazuje například Malcolm Gladwell zde).

O důležitosti sociálních médií při nepokojích, které ve světě nedávno proběhly anebo v současnosti probíhají, svědčí naproti tomu fakt, že vlády některých zemí se sociálních médií obávají. V Sýrii byl Facebook nebo YouTube do roku 2011 zakázán. Také egyptská vláda se rozhodla proti sociálním sítím zasáhnout. Vyvrcholením snah zastavit šíření revoluce prostřednictvím sociálních sítí a internetu obecně bylo nakonec odpojení Egypta od internetu, které proběhlo od 28. ledna do 2. února 2011. O zákazu používání sociálních sítí a komunikace prostřednictvím telefonu BlackBerry pro lidi, kteří jsou podezřelí z účasti na nepokojích, uvažoval během nepokojů ve Velké Británii v létě roku 2011 také britský premiér David Cameron.

Redukovat egyptskou revoluci na aspekt sociálních médií by byla jistě chyba, na druhou stranu tento faktor úplně opomíjet také není zcela v pořádku. Pravda o revolucích a vlivu sociálních médií na ně bude jako obvykle pravděpodobně kdesi uprostřed.

Nicholas A. Christakis a James H. Fowler, kteří se věnují obecnějšímu tématu sociálních sítí mezi lidmi, se ve svém článku v listopadu roku 2010 zabývali tím, zda a proč sociální média ovlivňují naše chování. Upozorňují na to, že ačkoliv například Malcolm Gladwell předpokládá, že sociální média nemohou mít na naše chování významnější dopad, protože vazby mezi lidmi na internetu jsou většinou slabé, nemusí tomu tak být. Mezi slabými vazbami se může vyskytovat taky několik vazeb silných, které mohou úplně obrátit situaci. Dále Christakis a Fowler upozorňují na to, že pokud se lidé na internetu spojí za nějakým určitým společným cílem, jejich chování v reálném životě to skutečně ovlivňovat může – autoři to dokládají na příkladu online komunit, kde se lidé vzájemně podporují v tom, aby přestali kouřit.

Podobně jako komunity, ve kterých si lidé vzájemně pomáhají zbavit se závislosti na nikotinu, mohly zafungovat egyptské blogy a sociální média obecně. Koneckonců – podobné fungování sociálních médií jsme měli příležitost vidět v prezidentské kampani Baracka Obamy. Jiří Sobota v článku v Respektu o Fowlerově a Christakisově knize mimo jiné píše: „Nejpřevratnějším rysem (kampaně) byla schopnost propojit díky internetovým sociálním sítím typu Facebook voliče nikoli s ústředím a samotným kandidátem, ale navzájem mezi sebou. Kampaň vytvořila webové stránky, na nichž bylo možné diskutovat nebo darovat peníze, ale především umožňovaly snadné zakládání lokálních nebo zájmových skupin, jejichž počet nakonec dosáhl 35 000. Skupiny pak začaly žít vlastním životem (…) Ve výsledku se pak Obamovi příznivci podle průzkumů mnohem aktivněji než jejich protivníci snažili přesvědčit o volbě další lidi ze svého okolí. (…) Internet se tady nabízí jako dobrý příklad lidské propojenosti, Christakis a Fowler ale upozorňují, že není původcem, pouze katalyzátorem. Lidé jsou zapleteni do sítí vztahů odjakživa, internet tuto charakteristiku lidské společnosti pouze potvrzuje a násobí.“


Zdroje:

Dubai School of Government. Civil Movements: The Impact of Facebook and Twitter. http://www.dsg.ae/en/Publication/Pdf_En/DSG_Arab_Social_Media_Report_No_2.pdf.

Registration Statement of Facebook.                                                                                                                                                                                            http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/1326801/000119312512034517/d287954ds1.htm.

Parr, B. You Spend 8 Hours Per Month on Facebook. 
http://mashable.com/2011/09/30/wasting-time-on-facebook/.

Hyde, M.: Egypt State TV Switches Sides As Mubarak Falls. 
http://www.huffingtonpost.com/2011/02/12/egypt-state-tv-switches-s_n_822426.html.

Cohen, J.: Google’s Wael Ghonim Thanks Facebook For Revolution. 
http://www.allfacebook.com/googles-wael-ghonim-thanks-facebook-for-revolution-2011-02.

Preston, J.: Syria Restores Access to Facebook and YouTube.   http://www.nytimes.com/2011/02/10/world/middleeast/10syria.html?_r=1

Halliday, J.: David Cameron considers banning suspected rioters from social media. http://www.guardian.co.uk/media/2011/aug/11/david-cameron-rioters-social-media.

Fowler, J. H., Christakis, N. A.: Do tweets change your behavior?

http://articles.cnn.com/2010-11-16/opinion/fowler.christakis.tweeting_1_tweet-online-networks-smoking-cessation/2?_s=PM:OPINION

Sobota, J.: Zapleteni v sítích. 
http://respekt.ihned.cz/index.php?p=R00000_d&&article[id]=43516670.