Benefity užívání sociálních sítí

Použité studie:

Burke, Moira., Kraut, Robert. (2013). Using Facebook after Losing a Job: Differential Benefits of Strong and Weak Ties. In. thoughtcrumbs.com. [online] Dostupné z: <http://www.thoughtcrumbs.com/publications/Burke-CSCW2013-FBandJobLoss.pdf> [cit. 2017-1-30]

Utz, Sonja. (2016). Is LinkedIn making you more successful? The informational benefits derived from public social media. In. New media and society, Vol. 18(II), 2685–2702. [online] Dostupné z: <http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1461444815604143> [cit. 2017-1-30]

Anotace:

Sociální sítě jsou fenoménem poslední dekády, který budí silné emoce. Jen málokdy se však ve veřjné debatě lidé doví konkrétní ověřená fakta. Tato práce se na vliv sociálních sítí soustředí, a to především na pozitivní účinky. V práci jsou analyzovány, a také kriticky zhodnoceny dvě současné studie, zabývající se benefity, které využívání sociálních sítí přináší. Práce Burke a Krauta se zabývá rolí Facebooku ve stresových situacích, a jeho přispění ke zlepšení uživatelovy situace, zatímco práce Sonji Utz se zabývá více konkrétními pracovně-informačními benefity, spojenými s generováním nových pracovních příležitostí jak na Facebooku, tak na Twitteru a LinkedInu. Obě práce jsou založeny na podobném základu i tezích, což vytváří dobré podmínky pro vzájemné porovnání obou prací. 

Annotation:

Social networks are the phenomenon of the decade, which unleashes intense emotions. However only from time to time there are actual facts mentioned in public debate. This essay deals with the influence of the social networks, more specifically on positive ones. There are two contemporary studies analyzed, which deal with usage benefits of the social networks. The work of Burke and Kraut observes the role of the Facebook in stressful situations and its contribution for improving user`s situations, the work of Sonja Utz deals with more concrete professional informational benefits, linked to finding a new job opportunities on Facebook, Twitter and also LinkedIn. Both studies are based on similar grounds and thesis, which creates very suitable conditions for mutual comparison.

Jiří Jelínek, 30. 1. 2017

Neuživatelství a vnímání sociální sítě Facebook na příkladu obyvatel rurální Zambie

OLGA KOŘÁNKOVÁ

Neuživatelství a vnímání sociální sítě Facebook na příkladu obyvatel rurální Zambie

Abstrakt

Práce se zabývá neuživatelstvím sociální sítě Facebook a vychází zejména z výzkumu provedeného mezi obyvateli rurálních oblastí Zambie. Snaží se poukázat na fenomén digitální propasti i na kulturní odlišnosti vnímání jednoho média. Cílem práce je představit různé motivy a příčiny nepoužívání Facebooku a to zejména na úrovni obyvatel jedné ze zemí subsaharské Afriky.

Abstract

The paper focuses on the non-usage of social networking site Facebook and is based primarily on the research conducted in rural areas of Zambia. Its aim is to point out the phenomenon of digital divide as well as the cultural differences in perception of a specific medium. The goal of the essay is to highlight various motivations and causes for non-using Facebook primarilly on the level of inhabitants of Sub-Saharan Africa.

Zdroje:

BAKER, Rosland K., WHITE, Katherine M. 2011. In Their Own Words: Why Teenagers Don't Use Social Networking Sites.In: Cyberpsychology, Behavior, and Social Networking. June 2011, 14(6): 395-398.

BOYD, dannah, ELLISON, Nicole B. 2007.  Social network sites: Definition, history and scholarship. In: Journal of Computer Mediated Communication 13: 210-230.

CAERS, Ralf, DE FEYTER, Tim, DE COUCK, Marijke, STOUGH, Talia, VIGNA, Claudia, DU BOIS, Cind. 2013.Facebook. A Literature Review. In: New Media & Society, Vol 15, No.6: 982-1002.

Company Info. 2016. Facebook Newsroom [online]. Facebook [cit. 2016-12-26]. Dostupné z: https://newsroom.fb.com/company-info/

CREATIVE COMMONS 3.0 ČESKÁ REPUBLIKA. Digital divide - digitální propast. In: Wikisofia [online]. [cit. 2017-01-28]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Digital_divide_-_digit%C3%A1ln%C3%AD_propast

POSPÍŠILOVÁ, Marie. 2016. Facebooková (ne)závislost: Identita, Interakce a uživatelská kariéra na Facebooku.Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum.

SPRAGUE, Kara, GRIJPINK, Ferry, MANYIKA, James, et al. 2014. Offline and falling behind: barriers to internet adoption. [online]. [cit. 2017-1-25]. Dostupné z: http://www.mckinsey.com/industries/high-tech/our-insights/offline-and-falling-behind-barriers-to-internet-adoption  

TROMHOLT, Morten. 2016. The Facebook Experiment: Quitting Facebook Leads to Higher Levels of Well-being. In: Cyberpsychol Behav Soc Netw. 2016 Nov;19(11):661-666.

WYCHE, Susan, BAUMER, PS Eric. 2016. Imagined Facebook: An exploratory study of non-users perceptions of social media in Rural Zambia. In: New Media & Society [online]. [cit. 2017-1-25]. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1461444815625948

OLGA KOŘÁNKOVÁ

Přijímání facebookových žádostí o přátelství vede k delšímu životu. Vy sami se ale raději o žádné nepokoušejte.

Na začátku tohoto měsíce do masových médií pronikla vděčná a nezvykle pozitivní zpráva o sociální síti Facebook. „Uživatelé Facebooku mají menší pravděpodobnost zemřít,“ oznámil svým čtenářům například britský server The Independent. Co za mediální zkratkou ale stojí ve skutečnosti?

Rozruch způsobila studie autorů Williama Hobbse, Moira Burkeho, Nicholase Christakise a Jamese Fowlera s názvem „Online social integration is associated with reduced mortality risk“ publikovaná v odborném vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, který vydává americká Národní akademie věd.

Američtí vědci vzali dříve sociálními vědami ověřený fakt, že lidé s bohatými společenskými kontakty žijí déle, a pokusili se ověřit, zda stejný předpoklad může fungovat i na sociálních sítích, v tomto případě na Facebooku. Pohnutkou jim bylo přijít na to, jak si zachovat výhody pro zdravotní stav člověka plynoucí z „face to face“ komunikace (např. zdravější návyky, odolnější imunita, snížení rizika zánětů apod.) v novém kontextu virtuálního světa, kam se lidé uchylují stále častěji. James H. Fowler to přímo okomentoval slovy: "The whole reason that I’m in this game is because I want to figure out how to use social networks to make people healthier.” 

Zkoumaným vzorkem jim bylo 12 milionů profilů na sociálních sítích, které získali z veřejné databáze California Department of Public Health a u kterých porovnávali jejich online i offline sociální aktivitu po dobu 6 měsíců vzhledem k jejich pravěpodobnosti úmrtí v následujících dvou letech. Úmrtnost byla porovnávána mezi „facebookovou populací“ a celkovou populací státu Kalifornie. Parametry jako věk, rasa a gender byly samozřejmě také zohledňovány při porovnávání.

Výsledek?

Uživatelé Facebooku měli o 12% menší pravděpodobnost úmrtí než neuživatelé. Přičemž „facebookáři“ znatelně méně umírali na infekce, cukrovku, kardiovaskulární nemoce, mrtvici, nemoce jater a byli méně vražděni, než lidé nepoužívající Facebook.

Ohledně aktivity uživatelů sociální sítě Facebook zjistili, že ti, kteří často přijímají žádosti nových přátel, mají nižší riziko úmrtnosti. Paradoxně tu ale není žádná jistota dlouhověkosti pro ty, kteří taková online přátelství iniciují."This finding … suggests that public health interventions urging people to go out and try to make more friends may have no effect on health,” komentoval tento smutný fakt James H. Fowler pro New York Magazine. Tudíž si máme myslet, že hledání nových přátelství zdraví nezlepší, ale častý kontakt s nimi ano? Vůbec nejnižší riziko úmrtnosti totiž měli uživatelé s vysokou mírou offline společenských interakcí a spíše průměrnou četností online interakcí.

Zajímavostí také je, že s nižším rizikem smrti jsou spojené s činnostmi jako publikování a sdílení fotografií. U pouhého chatování přímá úměra neplatila. Nejzdravější jedinci výzkumu byli v posílání zpráv spíše vlažní. Tento fakt byl vysvětlen vcelku logicky tak, že uživatelé publikující více fotek netrpí kritickými zdravotními problémy, které by jim v tom bránily.

Vědci z univerzity Berkeley tedy neposlali do světa zprávu, abychom přijímali žádosti každého fiktivního uživatele, který nás požádá, nýbrž že máme často vídat své současné přátele a pro jistotu neomezovat jejich nárůst odmítáním „friend requests“.

Dobrou zprávou také je, že na Facebooku máte o 12% vyšší pravděpodobnost, že do dvou let nezemřete.

Pro statistické modely, metodiku výzkumu a závěry studie navštivte přímo stránky PNAS: http://www.pnas.org/content/113/46/12980.full

Další odkazy:

http://www.psypost.org/2016/10/facebook-users-accept-friendships-lower-risk-mortality-45702

http://nymag.com/scienceofus/2016/11/how-facebook-friendships-impact-your-real-life-health.html
http://www.independent.co.uk/life-style/gadgets-and-tech/news/facebook-death-life-expectancy-die-users-safe-healthy-california-study-research-a7390836.html

Hashtagy na Facebooku - výborná věc, která ale dokáže i pěkně otrávit

Všichni to jistě velmi dobře znáte. Je večer, vy se po dlouhém a únavném dni vracíte domů. Uděláte si něco rychlého k večeři, najíte se, poté berete do ruky ovladač a s vidinou potřebného odpočinku zapínáte televizi. Když po 10 minutách usilovného přepínání zjistíte, že "dneska zase nic nedávaj", přijímač vypnete a místo něho usedáte k počítači. Říkáte si, že by bylo dobré podívat se na emaily, pročíst zprávy a pak konečně začít se psaním seminárky, na kterou stále nemáte čas. První dvě činnosti zvládnete během 15 minut, činnost třetí (tradičně) odkládáte na jindy...A proto, že už máte všechny povinnosti hotové, otevíráte Facebook a doufáte, že alespoň zde naleznete něco, co vám přinese zábavu, odpočinek a odreagování. Po přihlášení nejprve odpovíte všem svým přátelům, pak v rámci relaxace a odpočinku pročítáte všechny statusy, komentáře, fotografie a videa. Většina příspěvků vám přijde tak nějak normálních. S některými plně souhlasíte, s jinými nikoliv. Přesto ale respektujete jakési právo na odlišný názor. Pak je tady ale jistá skupina příspěvků, které příliš nefandíte, respektive vás v některých případech velmi silně irituje. Co mám na mysli?

Na Facebooku se objeví fotografie holky, jak sedí doma na gauči a učí se z nějakých poznámek. Človek se nejprve podiví nad tím, proč se někdo fotí doma u učení na test. Úplně běžné to asi není, že? Samotná fotka by ale ještě tolik nevadila. Horší je, když se pod ní objeví nápisy #girl #home #studying #working #fuckingschool #uzmetonebavi #nesnasimuceni #kdybychvceratoliknepila #umiram #vubecnicneumim #asidostanupetku. A co to vlastně je? Většina z vás jistě poznala fenomén spjatý téměř z každou sociální sítí - hashtagy. Původní účel byl geniální. Spousta lidí to ale pochopila poněkud jinak, jelikož postupně došlo k jejich nadužívání a nesmyslnému použití tam, kde se to úplně nehodí. Co myslíte?

Zdroj: spaceandtime.co.uk

Trocha historie

Pojem hashtag se dá charakterizovat jako slovo či slovní spojení (fráze) označené symbolem # (hash neboli křížek), která funguje na principu odkazování pomocí klíčového slova. Předchůdce hashtagu najdeme ve skriptovacích jazycích pro operační systém DOS. Tehdejší programátoři takto označovali řádky s komentářem, poznámkou či určitou specifikací. Od nich se nechali inspirovat členové komunity kolem jedné z prvních komunikačních sítí IRC (Internet Relay Chat), kteří se dohodli  na tom, že symbol # na začátku slova bude sloužit pro označování kanálu, skupiny nebo tématu. To sloužilo později jako zdroj inspirace pro uživatele Twitteru, kde se od roku 2007 začaly hashtagy přidávat do tweetů  a staly se neodmyslitelnou součástí této sociální sítě. Největší rozmach ale zažily o dva roky později během prezidentských voleb v Íránu, při kterých byla zabita nevinná dívka. Informace o demonstracích se pak šířily pod heslem #neda, což bylo její křestní jméno.

 

Využití hashtagů

Největším pozitivem hashtagů je schopnost shromáždit velké množství dat, která procházejí skrz kanál. Jsou tedy ideálním řešením pro jejich třídění v různých proudech informací postrádajících jakoukoliv organizaci. Díky funkci odkazování hashtagy vytváří skupiny uživatelů okolo klíčových slov a slouží tak jako velmi užitečný informační zdroj.

Zdroj: internetprovsechny.cz

Hashtagy na Facebooku

Na této sociální síti se hashtagy začaly používat v červnu roku 2013. Princip fungování je velmi jednoduchý - kliknete na hashtag a následně proběhne přesměrování na výsledky hledání. Poté se vám zobrazí všechny hashtagy, které jsou podobné. Dále se ukáží příspěvky vašich přátel nebo veřejných profilů, ve kterých byl konkrétní hashtag použit.

Nadužívání hashtagů

Jak už jsem uváděl na začátku svého příspěvku, nesprávné užití hashtagů může být v konečném důsledku kontraproduktivní. Pokud uživatel (například ke své fotce) napíše jeden až dva vtipné a trefné hashtagy, je to naprosto v pořádku a můžeme říct, že tímto všechny ostatní uživatele obohatil. Obzvláště, když se jedná o něco mimořádného.

Jiná je ale situace, kterou jsem podrobně popsal na začátku tohoto textu - obyčejná a nezajímavá fotografie, pod ní deset hashtagů, přičemž některé ani nedávají smysl....Uživatelů, kteří se takovým stylem "prezentují", najdeme na Facebooku jistě hodně. Říká se jim hashtagolici a nejčastěji se vyskytují mezi mladými lidmi, obzvláště pak těmi, kteří se zkrátka rádi fotí...

Nevím jak vám, ale mně takovéto chování přijde neúčelné, trapné a někdy až obtěžující. Člověk se chce podívat na hezkou fotku, ale místo toho musí číst x naprosto nesmyslných frází. Jak někteří facebookoví "hateři" říkají:"Facebook není Twitter, tak je tu nepoužívejte." 

Zdroj: internetprovsechny.cz

Pět pravidel Jona Loomera

Problematikou hashtagů se zabývá i známý odborník na sociální sítě Jon Loomer, který sepsal pět základních rad, jak správně "křížkovat" a přitom si neublížit:

1) Nepoužívejte jich příliš
Jeden nebo dva je ok, všechno další vede k nepřehlednosti a zbytečnosti.

2) Myslete na přidanou hodnotu vašeho příspěvku
Hashtag by měl být s vaším příspěvkem úzce spjatý. Pro ostatní uživatele má sloužit jako odkaz na téma, které je zajímá.
 

3) Nepište je příliš dlouhé
Jasně, stručně, výstižně.

4) Speciální symboly nefungují
Nepoužívejte speciální symboly. Facebook je nepodporuje a hashtag tak ztrácí na významu.

5) Populární vs. cílený
Chcete, aby váš příspěvěk oslovil co nejvíce lidí? Jde vám o to pobavit nebo dokonce šokovat? Nechť si každý vybere sám. 

Zdroj: seftonmedia.com

Jistě mi dáte za pravdu, že by vůbec neškodilo, kdyby se těmito pravidly někteří uživatelé řídili. Ono je sice hezké napsat ke svému příspěvku doslova vše, co mě zrovna napadne. Ne vždy je ale takový "výplod mysli" ku prospěchu věci. Někdy je lepší zamyslet se nad tím, co zrovna píšete. Stručný, trefný a dobře čitelný hashtag ostatní ocení daleko více. Nemám pravdu?

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hashtag

http://objevit.cz/jak-na-hashtagy-t38654

http://www.1000vecicomeserou.cz/677-hashtagy/

http://www.tyinternety.cz/socialni-site/jak-na-facebookove-hashtagy-prvni-tipy-a-triky/

http://www.internetprovsechny.cz/facebook-a-hashtagy/

http://www.spaceandtime.co.uk/all-uk-twitter-hours-hashtags-updated-regularly/#.VSq7U5PDaIL

"Administrátoře stránky, kašleme na tebe," dává najevo Facebook.

Administrátoři firemních stránek (tzv. pages) čelí častým změnám, omezením a zákazům ze strany Facebooku. Novomediální marketingový kanál - Facebook - tak sice přináší zajímavý prostor pro propagaci značky, zároveň je však vykoupen tvrdými a často se měnícími pravidly.

Ať už spravuje firemní stránku na Facebooku zaměstnanec firmy, externí social media editor, agentura a nebo třeba jen dobrovolnický nadšenec, všichni se stále potýkají se stejnými problémy. Ten hlavní a zároveň nejdůležitější je organický (tzn. neplacený) dosah příspěvku na Facebooku. Je to prosté - onen dosah stále klesá. Před několika lety si administrátoři stránek zvykli, že je dosah příspěvků stoprocentní. Nyní to je bohužel naopak. 

Finanční propagace nemusí být řešením

Není to ovšem žádná novinka - Facebook dosah markantně snižuje už více než rok. V posledních měsících však čísla někdy dosahují dokonce méně než 10 - 5 %, a administrátorům tak nezbývá, než příspěvky pravidelně finančně podporovat prostřednictvím tlačítka "boost". I toto řešení má však stinnou stránku - Facebook automaticky neschvaluje všechny příspěvky. Mezi hlavní pravidlo placeného postu patří například omezení, že vizuální příspěvek nesmí tvořit více než 20 % textu. A to může být pro různé firmy a značky velmi limitující.

Zdroj: moonlighthk.com

To však není jediné, co administrátorům ztěžuje práci. Ve chvíli, kdy administrátor stránky finančně zpropaguje příspěvěk (může si vybrat částku, publikum, časové období), musí počkat, až Facebook příspěvek schválí. Často to je hned, ale někdy se z neznámých důvodů začne placený dosah zvyšovat až po několika hodinách, což může být problém u postů týkajících se aktuálních témat (např. stránky zpravodajských a publicistických médií). Ani s textem, který už byl zmíněn výše, si administrátor není jistý ani ve chvíli, kdy je příspěvek oficiálně schválen. Někdy mu až třeba po dni přijde upozornění na e-mail, že finanční propagace příspěvku byla zrušena, a to z důvodu velkého množství textu.

Zdroj: fbcdn-dragon-a.akamaihd.net

Nepřehledné plánování příspěvků

Problémy však rozhodně nekonční u peněžní podpory příspěvků. Existuje mnoho stránek, jejichž administrátoři si z důvodu nulového budgetu na sociální sítě vystačí s klasickým organicickým dosahem a nevyužívají ani žádné placené reklamy (zajímavé je, že na stránkách týkajících se např. nejrůznějších dobrovolnických aktivit je publikum často několikanásobně aktivnější než na klasických firemních stránkách). I tito administrátoři se ovšem ze strany Facebooku musí smířit s mnoho nepraktickými změnami. V minulých dnech například Facebook upravil administraci plánování příspěvků (admnistrátor má možnost post stránky naplánovat dopředu), která je nyní narozdíl od té předchozí nepřehledná a vyžaduje při úpravách více kroků (neboli kliknutí) než dříve.

Mezi další nevyřešený problém, o kterém Facebook ví a kterým se pravidlně věnují autoři z českých (např. Lupa.cz, Tyinternety.cz) i zahraničních (např. Mashable.com) serverů, je nízká kvalita fotografií. Facebook logicky komprimuje snímky do menší kvality, činí tak ovšem i u úvodní fotografie (cover photo) a profilového obrázku (profile picture) firemních stránek. Problém nastává zejména ve chvíli, kdy je součástí těchto fotografií text či vizuálně složitější grafický prvek. Někdy je výsledek po nahrání na Facebook téměř nepoužitelný a změní profesionální fotografii v nehezký a průměrný obrázkek. Grafik musí zkoušet fotky vytvořit v různých formátech, ne vždy je výsledek na Facebooku jistý. Na následujícícm obrázku vidíme rozdíl v cover photo ve formátu v .png a v .jpg.

Zdroj: Depete.sk

Za peníze by měla být kvalita

Všechny tyto neustálé změny a problémy by se Facebooku daly odpustit v případě, kdyby stále šlo o neplacený kanál se stoprocentním dosahem příspěvků. Ve chvíli, kdy se ovšem administrátor rozhodně do stránky investovat peníze, by měl mít k dispozici: 1. kvalitní statistiky (ty sice poměrně kvalitní jsou, ale rozhraní administrace se razantně mění několikrát do roka a vždy nějaké statistiky zmizí a nějaké naopak přibudou), 2. možnost nahrát hlavní fotografie v nejvyšší kvalitě, 3. fungující a praktické rozhraní na plánování příspěvků (aby nemusel využívat externí programy na plánování), 4. jasně daná pravidla ohledně schvalování placených příspěvků, 5. přehledné statistiky ohledně placených reklam a kampaní, 6. pravidelné newslettery o plánovaných změnách, které mohou ovlivnit práci administrátora (změn bylo za poslední rok hned několik). 

Bohužel se nedá předpokládat, že by se v brzké době něco změnilo k lepšímu. Facebook sice občas přidá do administrace FB pages nějakou novou možnost či "vychytávku", většinou ovšem nejde o nic dennodenně použitelného. Navíc se dá předpokládat, že organický dosah bude během pár měsíců 0 %, a tak už nebude jiná možnost než finanční propagace. 

Autor: Johana Fundová

Tenhle Facebook není pro mladý

Poslední průzkumy ukazují, že nejvíce rostoucí věkovou skupinou Facebooku jsou uživatelé nad 65 let. Stává se z oblíbené sociální sítě druhý domov důchodců?

Mám babičku mezi přáteli

V roce 2013 musel Facebook prodloužit ročník narození z roku 1910 na 1905, a ani to v některých případech nestačilo. Prostý fakt příznačně ilustruje stále sílící trend na modrobílé sociální síti, který potvrzují i tvrdá data. Poslední studie Pew Research Center za rok 2014 ukázala, že poprvé v historii používá Facebook v USA více než polovina online uživatelů nad 65 let. Jedná se o velký skok – konkrétně 21% oproti roku 2013. V Česku mělo podle Socialbakers v roce 2013 facebookový profil 4,4% uživatelů nad 65let, což je více než 170 000 uživatelů. Proto se není čemu divit, když internetem kolují nejrůznější vtipné “momentky” z facebookových aktivit seniorů a na sociální síti Reddit je tomuto tématu věnované celé jedno fórum. Stále častěji se na různých blozích objevují články na téma: “Mám babičku mezi přáteli” a podobně.

(Zdroj: Pew Research Center)

Svět na dlani

Podle průzkumu z University of Arizona mohou muži a ženy starší 65 lety díky Facebooku znatelně vylepšít své kognitivní schopnosti a zbystřit mentální pochody. Díky participaci v on-line světě, možnosti interakce a nepřetržitému toku informací se starším lidem vytváří svět, který se hýbe, aniž by museli vstát ze židle, a přesto se mohli cítit jeho součástí. Svět, který je zdánlivě nenechává zapomenuté v jejich domovech či sanatoriích, ale naopak takový, kde mohou svou rodinu vídat každý den, poznat nové přátele nebo dokonce obnovit staré vztahy. To potvrzuje i o něco novější studie, kterou provedli výzkumníci na Univerzitě v Exeteru. Uživatelé Facebooku ve věku od 65 let do 95 let se cítí méně osamělí než jejich vrstevníci, kteří účet na sociální síti nemají. Díky tomu se tolik nezhoršuje jejich psychický a fyzický stav. ,, Lidé jsou společenští tvorové a není překvapení, že se nám daří lépe, když máme možnost se spojit s ostatními. Ti , kdo jsou společensky izolovaní nebo se cítí osaměle jsou více náchylní k nemocem a ochabnutí," říká vedoucí zmíněného výzkumu Thomas Morton. Jeho slova potrzuje i 82letý Zdeněk, který o Facebooku slyšel od vnučky a dnes se připojuje každý den. ,,Přidávám fotky rodiny a občas něco z mého mládí. Vnoučata mi to lajkujou a to mě těší,” říká.

Rizika jsou nejasná

Negativní dopady užívání sociální sítě mezi seniory nebyly zatím podrobněji zkoumány. Je ale jisté, že vzhledem k omezené digitální gramotnosti mohou být staří lidé lehkým terčem všemožných podvodů, klamání nebo kyberšikany. ,,Pro jistotu nepište o svých zlatých pokladech v peřiňáku ani přátelům, jeden nikdy neví,” zní jedna z rad, jak používat Facebook, která je dostupná na českém webu pro seniory Vital. Na výchovu seniorů na Facebooku se v Česku zaměřuje i centrum Elpida, které pravidelně pořádá kurzy "Facebook pro seniory". ,,Bezpečnost účtu jsem si nenastavovala, nevím kde se to dělá,” dokazuje nutnost vzdělávání seniorů v této oblasti reakce paní Jaroslavy (ročník 1949), která jedním dechem dodává, že si mezi přátele přidá kohokoli.

Tenhle Facebook není pro mladý

Na úplně opačném konci věkové skupiny se mezitím rýsují téměř reakční obrysy. Už na konci roku 2013 se psalo (např. zde) o velkém úbytku teenagerů na Facebooku s odkazem na evropskou studii Global Social Media Impact Study. Ta ukázala, že teenageři ve věku 16-18 let míří na jiné, "jednodušší", sociální sítě, mezi nimiž dominuje především trojice Twitter, Instagram a Snapchat. Silnou příčinou, kterou sami teenagřei udávají, je právě výše zmíněný trend gerontizace Facebooku. V momentě, kdy vám příspěvek lajkuje vaše matka, strýc přihodí komentář k fotce a v přátelích máte babičku, která sem tam vyplodí něco, co je z pohledu digitálního domorodce přinejmenjším bizarní, pak facebooková image mladosti a virtuální svobody v očích teenagrů přirozeně ztrácí na lesku. Aktuální data za rok 2014 podle studie Magid potvrzují výše zmíněný trend. Ve věkové skupině 13-17 je úpadek na Facebooku z 94% na 88%. Naopak u Instagramu se za poslední rok uživatelé navýšili o 8% a na Snapchatu o 9%.

(zdroj: Magid)

Otázkou zůstává, jestli procento starších lidí na Facebooku bude nadále růst a nebo se jedná o dočasný trend. Jisté je, že dochází k prvnímu výraznějšímu generačnímu přetřesu, která Zuckerbergova síť prožívá a málokdo asi čekal, že se o něj postarají naši prarodiče.

Autor: Josef Švejda

Zdroje:

http://www.techtimes.com/articles/30603/20150203/faceook-losing-teen-audience-now-its-just-old-people-socializing.htm

http://www.telegraph.co.uk/technology/facebook/10539274/Young-users-see-Facebook-as-dead-and-buried.html

http://www.dailymail.co.uk/news/article-2873604/Older-people-use-Facebook-social-media-prevent-decline-health-study-finds.html

http://www.internetprovsechny.cz/senior-na-socialni-spolecenske-siti/

http://uanews.org/story/should-grandma-join-facebook-it-may-give-her-a-cognitive-boost-study-finds

Výzkumy:

http://www.pewinternet.org/2015/01/09/demographics-of-key-social-networking-platforms-2/

http://www.pewinternet.org/2015/01/09/social-media-update-2014/

http://www.magid.com/sites/default/files/pdf/20141230MagidSocialMediaStudy2014KeyFindings.pdf

Použité citace pocházejí z autorových osobních konverzací s mluvčími 

Kdo není na Facebooku, jako by nežil. Co to vlastně znamená?

Kolem sociálních sítí se vytvořila během let síť nejrůznějších předpokladů. Některé jsou založené na pravdě, jiné už méně. Někteří například tvrdí, že když se důležité události ze života kamarádů dozvíme na Facebooku, není pak o čem si povídat u kávy. Jiní vyzdvihují, že zůstáváme v kontaktu s lidmi, od kterých nás dělí buď stovky kilometrů, nebo nedostatek času na setkání v kavárně. To jsou jen některá tvrzení, která samozřejmě neunikla pozornosti odborníků, již se pokoušejí fenomén sociálních sítí prozkoumat. Dalším často rozebíraným tématem je otázka soukromí a přístup cizích lidí k detailům z osobního života.

Zmíněné fámy mají jedno společné. Snaží se označit Facebook, Twitter, Instagram, Tumblr, LinkedIn, Google+ nebo třeba českou síť Lidé.cz jako čistě negativní nebo pozitivní záležitost. Nebo při nejmenším určit jejich kladné a záporné rysy. Jenomže sociální sítě fungují už od druhé poloviny devadesátých let a je načase přestat je vnímat jenom tímto zjednodušujícím způsobem. Postupně se stávají součástí lidského života. Copak jde říct třeba o vynálezu mobilního telefonu, že je jenom pozitivní nebo negativní? Pohled na věc, který zde nabídnu, může být samozřejmě jen jedním z mnoha.

Člověk je tvor mnoha tváří

Začnu od budování lidské identity. Může to znít poněkud zvláštně a nesouvisle ve vztahu k tématu, ale vzápětí to objasním. Člověk má různé tváře. Jednu z nich použije, když se ocitne o samotě ve svém pokoji. Další si vytvoří při komunikaci s rodinou a další pro rozhovor s kamarády. Jinou tvář si vezme, když bude v práci nebo ve škole. A ještě další si nasadí v prostředí, kde nikoho nezná. Ty všechny tváře jsou součástí identity jednoho člověka. A pak je tu ještě jedna – tvář, kterou si lidé vytvoří na sociálních sítích. Právě tahle, vývojově nejmladší, začíná být pro člověka důležitá stejně jako všechny ostatní.

Priest: I now pronounce you husband and wife! You may update your Facebook status... pic.twitter.com/lXg7wiDJEb
— Gul Nur Bilek (@GulNurBilek) 17. Březen 2013

Na tomto místě lze namítnout, že všichni lidé na planetě přeci nejsou uživateli sociálních sítí. Je to pravda – nejsou. Pro různé skupiny, které se od sebe liší geograficky, náboženstvím nebo věkem, mají tyto sítě různou důležitost. Nicméně pro generaci současných náctiletých v Evropě nebo Americe je komunikace tímto způsobem velmi důležitá. Někdy bývají označováni jako generace Y. Každý z nás slyšel v autobuse nebo tramvaji, jak tito školáci prohlašují: „Budeš dneska odpoledne na ‚Fejsu‘?“ nebo „Kdo není na Facebooku, jako by nežil.“ Tahle generace si bez sociálních sítí už nedovede svůj život představit. Pokud by o tuhle tvář přišli, cítili by se neúplní. Jedna část jejich identity by prostě scházela.

Sociální sítě nesimulují realitu. Staly se jí

Sociální sítě nabízejí prostor pro komunikaci, která spočívá ve sdílení nejen informací, ale i zážitků, pocitů, dojmů, stejně jako kterákoliv jiná. Tato komunikace je však ochuzena o některé rysy klasického rozhovoru tváří v tvář. Postupem času vznikly účinné náhražky – emotikony, lajky, možnost sdílení, připojení fotografie nebo videa. Sociální sítě jen nesimulují realitu. Pro některé lidi se realitou staly. Někteří jsou aktivní a napíší i několik příspěvků za den. Někteří jsou uzavřenější a sdílejí jen sem tam něco, sdělení raději vyšlou svým sledujícím v podobě písničky nebo obrázku. Podobně to funguje i mimo virtuální realitu. Někdo má introvertní povahu a dává přednost jen nejnutnější komunikaci s ostatními nebo zvolí nějakou abstraktnější formu sdělení, při které nepoužije slova. Jiný kolem sebe potřebuje skupinu lidí, které touží neustále něco sdělovat.

Americká vědkyně Danah Boydová ve svém článku Facebook`s Privacy Trainwreck (2008) namítá, že právě tato sociální síť nerozlišuje různé podoby mezilidských vztahů. Všichni jsou na Facebooku prostě „Přátelé“. Když uživatel něco sdílí, mají možnost spatřit jeho příspěvek všichni, se kterými se propojil. To ale neznamená, že si jeho sdělení všichni také všimnou. Pokud bude spolužák vykládat hlasitě nějakou historku nebo se nad něčím pohoršovat, také mu nevěnuje pozornost celá třída. Naopak ho může zaslechnout někdo, komu jeho sdělení vůbec není určeno – třeba kritizovaný pedagog nebo neoblíbený spolužák. Mimoto prostředí sociálních sítí je odlišné od školní třídy, kavárny, rušné ulice, obývacího pokoje a dalších – je to prostě prostředí sociálních sítí a je unikátní. Komunikace v něm má svoje specifika stejně jako jiné typy komunikací tváří v tvář, po telefonu a tak dál.

Sdílíte radosti i starosti, ale kamarádi nejste

Pro svou existenci na sociálních sítích coby dalšího fragmentu identity člověka existuje ještě další argument. Navazuje na zmíněnou „teorii tváří“. Představte si, že je pondělí večer a v práci jste jenom vy a váš kolega. Ten se najednou začne vyptávat na vztahy s partnerem či partnerkou, na povahu prodělané choroby a podobné věci. Začne být zkrátka velmi osobní. Jinými slovy bude po vás vyžadovat nasazení jiné tváře než té, kterou máte vyhrazenou pro komunikaci se spolupracovníky. Vás to při nejmenším překvapí, možná i vyvede z míry. Podobné je to také se sociálními sítěmi. Příkladem může být opět Facebook. Propojíte se například se spolužákem. Vzájemně vidíte své příspěvky a s nimi i nejrůznější detaily z osobního života. Když se potkáte na ulici, pozdravíte se? Na základě vlastní zkušenosti soudím, že spíš ne. Znamenalo by to chtít po tom druhém nasazení jiné tváře, přesunout komunikaci do jiné roviny, než na kterou jste oba zvyklí.

Popsaná situace se prozatím týká jen určité skupiny lidí, pro které internet nebyl v dětství ničím neobvyklým a komunikace na sociálních sítích patří do každodenního života – takzvaná generace Y. Myslím si, že tato skupina se bude postupem času zvětšovat. Debata o míře soukromí, kterou Facebook a další sítě poskytují nebo neposkytují, je jenom drobnou překážkou na této cestě. Lidé ji překonají tím, že se naučí využívat možnosti nastavení a bránit se tak případnému zneužití detailů z osobního života. Nebo si uvědomí širokou skupinu svých sledujících, jednoduše budou sdílet jen to, co je pro tuto skupinu určeno. Kdo to neudělá, je pravděpodobně nepoučitelný i v komunikaci s lidmi v jiných prostředích než jsou sociální sítě.

Tento úhel pohledu na sociální sítě není a ani nemůže být univerzálně pravdivý. Vyžadoval by zajisté důkladnější analýzu. Může to být ale jedna z možností, jak lidé ve vztahu k sociálním sítím fungují a možná i nastínit budoucnost, která nás v tomto ohledu čeká. Alespoň za předpokladu, že neopustíme využívání elektrické energie a nevrátíme se k životu v jeskyních.

Zdroje:

BOYD, Danah. Facebook`s Privacy Trainwreck. Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies. London, Los Angeles, New Delhi, Singapore: Sage Publications. Vol. 14, no. 1, 2008, p. 13–20.

Generation Y [online]. BusinessDictionary.com. [cit. 2015-04-11] Available of WWW: http://www.businessdictionary.com/definition/Generation-Y.html.

GIBSON, Ryan. Definition of Generation Y [online]. Generationy.com. [cit. 2015-04-11] Available of WWW:  http://www.generationy.com/definition/.

Facebook [online]. [cit. 2015-04-11] Available of WWW: https://www.facebook.com.

Všechno co jste kdy chtěli vědět o prokrastinaci (aneb co můžeš udělat zítra, odlož na pozítří) 

Jste prokrastinátor/ka? Otestuje se ZDE. (Nebo mrkněte na tohle skvělé video)

Slovník charakterizuje prokrastinaci takto: výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. To co se dříve zaškatulkovalo do kategorie lenost, má dnes vlastní šuplík. Známe to všichni. Stojí před námi nějaký nepříjemný úkol - seminární, bakalářská či diplomová práce, článek, tisková zpráva atd. Blíží se uzávěrka, deadline, konečný termín. Avšak místo vykonání dané povinnosti se zaměříme na vedlejší (a povětšinou zcela nepodstatné) činnosti. Uklidíme, umyjeme nádobí, jdeme nakupovat a nebo zkrátka svoji povinnost odsuneme na další den. Text Lou Fanánka Hagena z kapely Tři sestry vystihuje tento fenomén náramně.  

„Těch úkolů v databázi ňák to vůbec nestíhám.
Mě to vůbec nerozhází, udělám to v neděli.
Minulou jsem celou prospal po večírku do rána.
Když nebude žádnej fotbal, udělám to v neděli.

Vyčistim si boty zopakuju noty.
Složím uhlí do sklepa a půjdu kosu naklepat.
To by jeden brečel, už se blíží večer.
Při železnym pí*áku jak se to stihnout dá?

Dyť přece nehoří a svět se nezboří.
Copak jste magoři, zejtra je taky den."

(útržek z písně Hymna Moravy od kapely Tři Sestry)

Ovšem v dnešní éře, kdy jsme ze všech stran obklopeni chytrými telefony, chytrými televizemi, chytrými tablety, notebooky, počítači nebo jakýmkoliv jiným chytrým zařízením, je opravdu těžké udržet v hlavně jeden cíl, tedy splnit svoji primární povinnost. V dnešní době samotné uklízení či nákupy nejsou in. Mnohem jednoduší je přece podívat se na Youtube na to video, které vám včera poslal kamarád. Nebo konečně zhlédnout ten seriál, o kterém tak skvěle psali na CSFD. Moment, ještě jsem dneska nebyl na Twitteru. Tak se radši podívám, jestli se něco nestalo. A ono se stalo! Netflix ve spojení s Marvelem vyprodukoval nový seriál #Daredevil! Podle lidí na Twitteru je to fantastická věc. Ne jako ten strašlivý film s Affleckem... No nic, jdu konečně psát svoji zadanou práci.

Moment, na Twitteru se mihne hashtag #FLAvsDEV. On se už zas hraje hokej? Florida s New Jersey? Tak to se přece musím podívat. Bude to sice na streamu a bude se to sekat jako blázen, ale musím vidět Jardu Jágra, jak hraje proti svému bývalému týmu! Takže tak, otevřu Word a vedle něj nechám běžet hokej bez zvuku. Aby mě to nerušilo a abych konečně mohl psát.

V momentě, kdy se chystám napsat první větu, mi dojde, že jsem ještě dneska nebyl na Facebooku! Tak jen na pět minut. No ne, tolik zpráv a notifikací? Jsem asi opravdu populární! Tak to bude možná víc než pět minut. Tak to rychle všechno zkontroluji a odepíšu. A ještě se podívám na fotky kamarádky, která se právě vrátila z Islandu. To je opravdu nádhera! Také bych se tam rád někdy podíval. Kolik to tak může stát? (uběhne 15 vteřin než se dostanu na stránky jisté letecké společnosti) Tak málo? Co tu vlastně ještě dělám??  MĚL BYCH UŽ KONEČNĚ NAPSAT SVOJÍ PRÁCI!

Dobrá, konec výmluv. Jde se pracovat. Prokrastinace je... Teda to už je hodin. Jdu udělat oběd. A venku je tak hezky. Pořád si říkám, že budu více běhat. Tak dneska konečně vyrazím! Ipod mám nabitý, takže mi to rychleji uteče. Dám si pár kilometrů a po návratu domů už to sfouknu jedna dvě.

Tak hned po výběhu nemůžu pracovat. Nejdřív si dám sprchu a svačinu. A zavolám babičce, jestli něco nepotřebuje. A hlavně se konečně podívám na další díl Person of Interest! Čekám na něj už dva týdny.  A takhle to pokračuje až do večera. Samozřejmě není napsána ani čárka. Nicméně mám ještě trochu času, udělám to v sobotu.

Zhruba takhle probíhá den, kdy máme něco důležitého udělat. Ale je to nutně nemoc? Nejsem zrovna velkým fanouškem moderního pojmenovávání všech negativních vlastností novými jmény. Možná je to ode mě trochu zpátečnické, ale já zastávám názor, že pakliže odkládám nějakou činnost co nejdéle to jde, není to nemoc, ale pouze má lenost. Myslím, že prokrastinace a s ní další termíny vznikly proto, aby nám ulehčily život. „Když někdo nechce plnit spoustu nesmyslů a povinností, kterými jsme zavalováni, označí se tato nechuť jako porucha či diagnóza a člověku je předkládáno, že potřebuje pomoc (od nějaké moci), aby se změnil." (BORECKÝ, A. Konec prokrastinace. [online] dostupné z: http://psychologie.cz/konec-prokrastinace/) Sečteno podtrženo bych prokrastinaci nepřikládal přílišný význam. Odkládání náročných úkolů bylo součástí lidské civilizace po celý její vývoj. Nemám tedy strach, že současný nástup nových médií nás nějak více ohrozí. Neustále zmiňujeme prokrastinaci, ale přitom je jasné, že i přes časté odkládání svůj úkol nakonec dokončíme. Je to součást lidské přirozenosti. Mnoha lidem naopak vyhovuje časový press, který si svým odkládáním vytvoří. Hovoříme o takzvaném „efektu cílové pásky", tedy o principu, který tvrdí, že v okamžiku spatření cíle ještě přidáváme na tempu. A co lidé, kterým časový press nevyhovuje? Pro je zde jednoduchá rada: PŘESTAŇTE ČÍST TENTO BLOGOVÝ PŘÍSPĚVEK, VYPNĚTE FACEBOOK, VYPNĚTE MODEM A BĚŽTE PSÁT DO KNIHOVNY!   

Zdroje:

BORECKÝ, A. Konec prokrastinace. [online] dostupné z: http://psychologie.cz/konec-prokrastinace/

http://www.mindtools.com/pages/article/newHTE_99.htm        

https://www.youtube.com/watch?v=5pidokakU4I  

http://www.national-geographic.cz/clanky/kde-je-slozity-vyber-tam-odkladame-rozhodnuti.html#.VSebT_msU1g

http://www.mindtools.com/pages/article/newHTE_96.htm

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/prokrastinace

Falešné profily na Facebooku. Věříte svým virtuálním přátelům?

Podle posledních údajů vlastní účet na Facebooku 1,31 miliardy uživatelů. Bylo by ale naivní domnívat se, že počet profilů odpovídá počtu reálných uživatelů. Otázkou tedy je, do jaké míry jsou facebookové účty věrohodné. A proč si vůbec přidáváme do přátel lidi, které neznáme?

Samotný Facebook přiznává, že zhruba 5 až 6 % ze všech profilů bude zřejmě falešných. To nezní jako velké číslo, v přepočtu ale jde minimálně o 66 milionů účtů, což je víc než součet uživatelů Facebooku v lidnaté Indii. Mimochodem je zajímavé, že podle průzkumů z listopadu loňského roku nejvíc falešných profilů prochází právě odsud. Podle nezávislých odhadů je falešných profilů ještě víc, zhruba kolem 10 %. A tím se počet falešných identit pozvolna blíží nejpočetnější facebookové národnostní skupině – Američanům.

Falešný profil za 15 dolarů

Důvodů k využívání falešných účtů je mnoho. Někdo vytvoří účet své kočce, jinému se nelíbí představa, že provozovatelé facebookových her můžou získat přístup k jeho údajům jen proto, že si chce zahrát Candy Crush. Kdo ale aspoň trochu zavadil o marketingové strategie, pravděpodobně slyšel o vytváření falešných identit plných falešných přátel za účelem propagace třeba určité značky.

Je to sice proti facebookovým pravidlům, ale vydávání se za někoho jiného marketérům hlavu nezamotá. Vytvořit si takový účet zabere i pár hodin práce – přeci jen všechno musí působit autenticky. Námahu si ale můžete ušetřit už za 15 dolarů, což je podle průzkumů nejnižší cena falešného profilu. Ano, dokonce už existují agentury, které vám vytvoří falešný účet na míru. A co dál s takovým profilem?

Zdroj: http://www.pammarketingnut.com/wp-content/uploads/2013-03-09_23-31-08.jpg

Sice se nástroje pro uchování soukromí od vzniku Facebooku znatelně zdokonalily, mnozí z nás i dále odkrývají víc, než si myslí. Chytrý marketér si podle dostupných údajů (ať už podle věku, vzhledu, zájmů...) přidá přesně vybrané jedince do přátel. A tím nejen že získá kompletní informace o jejich soukromí, ale ještě jim prakticky zdarma může spamovat o čemkoliv přímo na hlavní stránce Facebooku. 

Výjimkou není ani umělé navyšování fanouškovské základny na Facebooku přímo danou firmou. Mít místo pár stovek fanoušků pár tisíc působí nesporně lépe. Podle průzkumu BBC je běžné i to, že malá britská nebo americká firma si najme agenturu, která jí má zvětšit fanouškovskou základnu a tím pokud možno zvýšit i příjmy. To se povede, ale teprve při bližším zkoumání si firma všimne, že velkou část tvoří falešní teenageři pocházející z Filipín a Egypta. A když si rozkliknete jejich profily, zjistíte, že jejich údělem je lajkování tisíců stránek na zakázku.

Odborníci na facebookový marketing ale přiznávají, že často sami uměle navyšují počet fanoušků. Otázkou tedy zůstává, k čemu je dobré mít místo reálných uživatelů jen „mrtvé duše“. Odpověď je prozaická: stačí, aby měl falešný uživatel mezi přáteli alespoň pár desítek lidí se skutečnou identitou, kterým se zobrazí jeho sdílené příspěvky a „lajky“, a sklidíte úspěch. Samozřejmostí je, že uživatel na druhém konci nepozná, že je vystaven cílenému marketingu. A ono to často vyjde.

Důvěřuj svému facebookovému příteli

I když může být člověk od přírody nedůvěřivý, s připojením k internetu jako by obezřetnost klesala. Ostatně třeba Jonathan Zittrain v knize The Future of the Internet and How to Stop It hovoří o tom, že formování internetu bylo spojeno s notnou dávkou vzájemné důvěry mezi jednotlivými uživateli.

Zittrainův takzvaný „trust-your-neighbour principle“ (princip „důvěřuj svému sousedovi“) předpokládá, že si uživatelé nebudou vzájemně škodit. Tento princip funguje zejména ve chvíli, kdy je prostředí, na které se aplikuje, natolik jednoduše navrženo, že zkrátka nezbývá než si věřit. Bezpečnostní opatření totiž prakticky neexistují.

V ideálním internetovém prostředí by tak díky tomuto principu nemusel vznikat copyright, antivirové programy nebo facebookové metriky pro posuzování věrohodnosti profilů. V této utopii bychom si beze strachu mohli přidat kohokoliv, kdo nás žádá o přátelství – určitě s dobrým úmyslem popovídat si o společných koníčcích a podobně. 

Jak vypadá průměrný falešný profil na Facebooku? Zdroj: http://allfacebook.com/files/2012/02/BarracudaInfographic.jpg

Jenže ve skutečnosti celý proces funguje obráceně. Současný Facebook je nastaven tak, že jeho uživatelé musí už při registraci dokazovat, že skutečně existují a že jejich jméno není smyšlené. I po registraci Facebook mapuje podezřelé chování a zaznamenány jsou mnohé případy, kdy byly zablokovány účty reálným uživatelům zkrátka proto, že si přidávali hodně přátel, nebo se chovali jinak „podezřele“. Zajímavou statistiku o tom, jak obvykle vypadá falešný profil na Facebooku, si můžete prohlédnout výše, nebo na odkazu zde.

Možná to zní absurdně, ale vlastně si za to můžeme sami. Člověk si v internetovém prostředí počíná natolik důvěřivě, že Facebook musel vzít roli zdravého lidského rozumu na sebe. A to i za cenu jakési mechanizace, která z lidí udělá jenom číslo ve statistice a která samozřejmě není neomylná. Na rozdíl od komunit, jejíchž členové si vzájemně důvěřují, v globálním měřítku „trust-your-neighbour principle“ zkrátka nefunguje. A kdo se ho bude snažit dodržet, může se stát snadnou obětí internetových podnikavců.