Sociální sítě - prostor pro naše lepší já

Kdo dnes nemá účet na sociální síti, skoro jako by nebyl. Minimálně ze společenského pohledu. Pokud se podíváme na nejvíce užívanou sociální síť současnosti, kterou je bez pochyby Facebook (1,79 bilionů uživatelů aktivních každý měsíc), ten byl podobně jako jiné sociální sítě založen proto, aby se zde spojovali lidé z reálného života. Aby našli své přátele, věděli, co je u nich nového, jak se jim daří, mohli s nimi komunikovat atd. Z počátku tomu tak skutečně bylo, jak je to ale teď?

Nemusíme se bavit pouze o Facebooku, můžeme poukázat i na Instagram, Snapchat atd. Primárně se zde spojujeme se svými přáteli, skutečně ale máme několik set přátel, jako to o nás říká například právě Facebook? Podle jednoho výzkumu je množství přátel jednoho uživatele Facebooku kolem 150, u žen pak o něco více než u mužů. Známe je všechny tak dobře a zajímají nás, nebo chceme jen vidět, jaký je jejich život, srovnávat se s nimi, ukázat, že ten náš je nějakým způsobem „lepší“, získat obdiv, nebo se snažíme množstvím přátel ukázat, že jsme oblíbení?

Facebook stejně jako Instagram a jiné sociální sítě mají být založeny na našem reálném životě. Je to ale vůbec možné? Člověk má přirozeně potřebu zalíbit se ostatním a snaží se ukázat v dobrém světle. Na sociálních sítích tak sdílíme jen to, co chceme. Vyfotíme se ve fitku v zeštíhlujících legínách, přitom ale svoji permici máme spíš na ozdobu peněženky a sotva zvedneme pětikilovou činku. Po rozchodu s přítelkyní/přítelem napíšeme, že vyrážíme na party, abychom vypadali, že jsme naprosto v pohodě a cool, přitom půlku večera prosedíme v rohu koukáním do zdi a tu druhou brečením na rameni cizímu člověku. Přidáváme různý intelektuální obsah, aby si ostatní mysleli, že se zajímáme o politiku, charitu, životní prostředí atd., přitom nás to až tolik nezajímá. Nakolik je tedy náš profil na sociální síti vůbec reálný?

Záleží samozřejmě na nás, jak moc si realitu upravujeme a vylepšujeme, s dnešními možnostmi, které nám nabízí například oblíbený Photoshop nebo i filtry přímo v telefonu, je to ale tak snadné, že dnes už snad nikdo nezveřejní příspěvek, který neprošel žádnou úpravou. Někteří to zahání tak daleko, že jejich prezentace sebe sama na sociální síti nemá již s realitou mnoho společného a pokud bychom je potkali na ulici, jen těžko bychom je poznali. Toto se týká především Instagramu, kde přidáváme pouze fotografie, případně teď už i krátká videa. Někdy takový proces pořízení té správné fotografie zabere daleko více času, než kolik bychom jako pasivní pozorovatelé předpokládali. Musíme vybrat to správné oblečení, správné světlo, upravit si make up, vlasy, naaranžovat pozadí a nakonec vyfotíme několik desítek ne-li set fotografií, abychom vybrali tu jednu správnou, kterou pak ještě hodinu upravujeme. Navíc se často fotíme v uměle vytvořených situacích a navozujeme atmosféru, která není opravdová. Ve výsledku tuto fotografii ale prezentujeme jako obraz našeho běžného života. Pořizování fotografie pak může vypadat třeba takto

Jaký to má na nás vliv?

Tím, jak sociální sítě ovlivňují naši psychiku, se zabývá spousta vědeckých prací. V jedné studii zabývající se konkrétně působením Instagramu na psychiku jeho uživatelů z roku 2015 bylo zjištěno, že jeho užívání souvisí se symptomy deprese z hlediska společenského srovnávání s neznámými uživateli. Srovnáváním s lidmi, s nimiž nemáme osobní kontakt, tedy nemůžeme zhodnotit, nakolik jejich obraz na sociální síti odpovídá realitě, můžeme nabývat dojmu, že jejich život je lepší než ten náš, že jsou hezčí, oblíbenější apod. Uvědomujeme si ale, že jejich způsob prezentace sebe sama často realitě zkrátka neodpovídá? Jako příklad uvádím sice trochu extrémní, ale výstižnou výpověď jedné internetové celebrity.

Internet vs. realita

Mohli bychom si položit otázku, nakolik jsou vlastně sociální sítě ještě odrazem našeho reálného života. Nejedná se již spíše o jakousi formu uměle vytvořené virtuální reality, kde existují vylepšené formy našeho já tak, jak bychom si ho představovali v ideálním světě? Virtuální realita je pojem spojovaný především s novými technologiemi, které nám simulují nějaké prostředí a navozují pocity reálného prožívání této skutečnosti. Pokud se ale na tento pojem podíváme trochu šířeji, to, jakým způsobem někteří lidé užívají sociální sítě, se blíží simulaci jakéhosi ideálního prostředí uměle vytvořeného kolem jejich osoby, které nám předkládají jako realitu.

Facebook a virtuální realita

Zatímco tyto myšlenky jsou pouze úvahou o nahlížení na sociální sítě jako na virtuální světy, Mark Zuckerberg je již o krok dál. Na říjnové konferenci firmy Oculus VR demonstroval možnosti "sociálního využití" virtuální reality. V budoucnu by chtěl Facebook umožnit komunikovat v podobě avatarů s podporou zobrazování emocí či jednoduchých pohybů úst. Účastníci takového rozhovoru pak mohou být zasazeni do libovolného prostředí. Celý článek k tomuto tématu si můžete přečíst zde:

https://www.bloomberg.com/features/2016-facebook-virtual-reality/

Kde jsou teda hranice reality? Náš reálný život se s internetem již natolik propojuje, že jeho hranice se stávají nejasnými, a je otázkou, kam to povede dál.

Zpracovala: Veronika  Maleňáková

Přijímání facebookových žádostí o přátelství vede k delšímu životu. Vy sami se ale raději o žádné nepokoušejte.

Na začátku tohoto měsíce do masových médií pronikla vděčná a nezvykle pozitivní zpráva o sociální síti Facebook. „Uživatelé Facebooku mají menší pravděpodobnost zemřít,“ oznámil svým čtenářům například britský server The Independent. Co za mediální zkratkou ale stojí ve skutečnosti?

Rozruch způsobila studie autorů Williama Hobbse, Moira Burkeho, Nicholase Christakise a Jamese Fowlera s názvem „Online social integration is associated with reduced mortality risk“ publikovaná v odborném vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, který vydává americká Národní akademie věd.

Američtí vědci vzali dříve sociálními vědami ověřený fakt, že lidé s bohatými společenskými kontakty žijí déle, a pokusili se ověřit, zda stejný předpoklad může fungovat i na sociálních sítích, v tomto případě na Facebooku. Pohnutkou jim bylo přijít na to, jak si zachovat výhody pro zdravotní stav člověka plynoucí z „face to face“ komunikace (např. zdravější návyky, odolnější imunita, snížení rizika zánětů apod.) v novém kontextu virtuálního světa, kam se lidé uchylují stále častěji. James H. Fowler to přímo okomentoval slovy: "The whole reason that I’m in this game is because I want to figure out how to use social networks to make people healthier.” 

Zkoumaným vzorkem jim bylo 12 milionů profilů na sociálních sítích, které získali z veřejné databáze California Department of Public Health a u kterých porovnávali jejich online i offline sociální aktivitu po dobu 6 měsíců vzhledem k jejich pravěpodobnosti úmrtí v následujících dvou letech. Úmrtnost byla porovnávána mezi „facebookovou populací“ a celkovou populací státu Kalifornie. Parametry jako věk, rasa a gender byly samozřejmě také zohledňovány při porovnávání.

Výsledek?

Uživatelé Facebooku měli o 12% menší pravděpodobnost úmrtí než neuživatelé. Přičemž „facebookáři“ znatelně méně umírali na infekce, cukrovku, kardiovaskulární nemoce, mrtvici, nemoce jater a byli méně vražděni, než lidé nepoužívající Facebook.

Ohledně aktivity uživatelů sociální sítě Facebook zjistili, že ti, kteří často přijímají žádosti nových přátel, mají nižší riziko úmrtnosti. Paradoxně tu ale není žádná jistota dlouhověkosti pro ty, kteří taková online přátelství iniciují."This finding … suggests that public health interventions urging people to go out and try to make more friends may have no effect on health,” komentoval tento smutný fakt James H. Fowler pro New York Magazine. Tudíž si máme myslet, že hledání nových přátelství zdraví nezlepší, ale častý kontakt s nimi ano? Vůbec nejnižší riziko úmrtnosti totiž měli uživatelé s vysokou mírou offline společenských interakcí a spíše průměrnou četností online interakcí.

Zajímavostí také je, že s nižším rizikem smrti jsou spojené s činnostmi jako publikování a sdílení fotografií. U pouhého chatování přímá úměra neplatila. Nejzdravější jedinci výzkumu byli v posílání zpráv spíše vlažní. Tento fakt byl vysvětlen vcelku logicky tak, že uživatelé publikující více fotek netrpí kritickými zdravotními problémy, které by jim v tom bránily.

Vědci z univerzity Berkeley tedy neposlali do světa zprávu, abychom přijímali žádosti každého fiktivního uživatele, který nás požádá, nýbrž že máme často vídat své současné přátele a pro jistotu neomezovat jejich nárůst odmítáním „friend requests“.

Dobrou zprávou také je, že na Facebooku máte o 12% vyšší pravděpodobnost, že do dvou let nezemřete.

Pro statistické modely, metodiku výzkumu a závěry studie navštivte přímo stránky PNAS: http://www.pnas.org/content/113/46/12980.full

Další odkazy:

http://www.psypost.org/2016/10/facebook-users-accept-friendships-lower-risk-mortality-45702

http://nymag.com/scienceofus/2016/11/how-facebook-friendships-impact-your-real-life-health.html
http://www.independent.co.uk/life-style/gadgets-and-tech/news/facebook-death-life-expectancy-die-users-safe-healthy-california-study-research-a7390836.html

"Administrátoře stránky, kašleme na tebe," dává najevo Facebook.

Administrátoři firemních stránek (tzv. pages) čelí častým změnám, omezením a zákazům ze strany Facebooku. Novomediální marketingový kanál - Facebook - tak sice přináší zajímavý prostor pro propagaci značky, zároveň je však vykoupen tvrdými a často se měnícími pravidly.

Ať už spravuje firemní stránku na Facebooku zaměstnanec firmy, externí social media editor, agentura a nebo třeba jen dobrovolnický nadšenec, všichni se stále potýkají se stejnými problémy. Ten hlavní a zároveň nejdůležitější je organický (tzn. neplacený) dosah příspěvku na Facebooku. Je to prosté - onen dosah stále klesá. Před několika lety si administrátoři stránek zvykli, že je dosah příspěvků stoprocentní. Nyní to je bohužel naopak. 

Finanční propagace nemusí být řešením

Není to ovšem žádná novinka - Facebook dosah markantně snižuje už více než rok. V posledních měsících však čísla někdy dosahují dokonce méně než 10 - 5 %, a administrátorům tak nezbývá, než příspěvky pravidelně finančně podporovat prostřednictvím tlačítka "boost". I toto řešení má však stinnou stránku - Facebook automaticky neschvaluje všechny příspěvky. Mezi hlavní pravidlo placeného postu patří například omezení, že vizuální příspěvek nesmí tvořit více než 20 % textu. A to může být pro různé firmy a značky velmi limitující.

Zdroj: moonlighthk.com

To však není jediné, co administrátorům ztěžuje práci. Ve chvíli, kdy administrátor stránky finančně zpropaguje příspěvěk (může si vybrat částku, publikum, časové období), musí počkat, až Facebook příspěvek schválí. Často to je hned, ale někdy se z neznámých důvodů začne placený dosah zvyšovat až po několika hodinách, což může být problém u postů týkajících se aktuálních témat (např. stránky zpravodajských a publicistických médií). Ani s textem, který už byl zmíněn výše, si administrátor není jistý ani ve chvíli, kdy je příspěvek oficiálně schválen. Někdy mu až třeba po dni přijde upozornění na e-mail, že finanční propagace příspěvku byla zrušena, a to z důvodu velkého množství textu.

Zdroj: fbcdn-dragon-a.akamaihd.net

Nepřehledné plánování příspěvků

Problémy však rozhodně nekonční u peněžní podpory příspěvků. Existuje mnoho stránek, jejichž administrátoři si z důvodu nulového budgetu na sociální sítě vystačí s klasickým organicickým dosahem a nevyužívají ani žádné placené reklamy (zajímavé je, že na stránkách týkajících se např. nejrůznějších dobrovolnických aktivit je publikum často několikanásobně aktivnější než na klasických firemních stránkách). I tito administrátoři se ovšem ze strany Facebooku musí smířit s mnoho nepraktickými změnami. V minulých dnech například Facebook upravil administraci plánování příspěvků (admnistrátor má možnost post stránky naplánovat dopředu), která je nyní narozdíl od té předchozí nepřehledná a vyžaduje při úpravách více kroků (neboli kliknutí) než dříve.

Mezi další nevyřešený problém, o kterém Facebook ví a kterým se pravidlně věnují autoři z českých (např. Lupa.cz, Tyinternety.cz) i zahraničních (např. Mashable.com) serverů, je nízká kvalita fotografií. Facebook logicky komprimuje snímky do menší kvality, činí tak ovšem i u úvodní fotografie (cover photo) a profilového obrázku (profile picture) firemních stránek. Problém nastává zejména ve chvíli, kdy je součástí těchto fotografií text či vizuálně složitější grafický prvek. Někdy je výsledek po nahrání na Facebook téměř nepoužitelný a změní profesionální fotografii v nehezký a průměrný obrázkek. Grafik musí zkoušet fotky vytvořit v různých formátech, ne vždy je výsledek na Facebooku jistý. Na následujícícm obrázku vidíme rozdíl v cover photo ve formátu v .png a v .jpg.

Zdroj: Depete.sk

Za peníze by měla být kvalita

Všechny tyto neustálé změny a problémy by se Facebooku daly odpustit v případě, kdyby stále šlo o neplacený kanál se stoprocentním dosahem příspěvků. Ve chvíli, kdy se ovšem administrátor rozhodně do stránky investovat peníze, by měl mít k dispozici: 1. kvalitní statistiky (ty sice poměrně kvalitní jsou, ale rozhraní administrace se razantně mění několikrát do roka a vždy nějaké statistiky zmizí a nějaké naopak přibudou), 2. možnost nahrát hlavní fotografie v nejvyšší kvalitě, 3. fungující a praktické rozhraní na plánování příspěvků (aby nemusel využívat externí programy na plánování), 4. jasně daná pravidla ohledně schvalování placených příspěvků, 5. přehledné statistiky ohledně placených reklam a kampaní, 6. pravidelné newslettery o plánovaných změnách, které mohou ovlivnit práci administrátora (změn bylo za poslední rok hned několik). 

Bohužel se nedá předpokládat, že by se v brzké době něco změnilo k lepšímu. Facebook sice občas přidá do administrace FB pages nějakou novou možnost či "vychytávku", většinou ovšem nejde o nic dennodenně použitelného. Navíc se dá předpokládat, že organický dosah bude během pár měsíců 0 %, a tak už nebude jiná možnost než finanční propagace. 

Autor: Johana Fundová

Vine: Sláva za šest sekund

Sociální sítě a z nich vycházející hvězdy v dnešní době redefinují pojem slávy. Zkušení uživatelé těchto sítí pochopili, jak je snadné je využívat ve svůj prospěch. Celebritou může být dnes každý, kdo vlastní mobilní telefon, je obdařen trochou kreativity a zvládne za šest sekund vytvořit video. Šest sekund není možná příliš dlouhá doba, ale sociální síť Vine z vás za tuto krátkou dobu dokáže udělat známou osobnost po celém světě. Nový typ video sdílející aplikace vytváří prostor pro veřejné vystupování a přitahuje masy lidí. Komunita kolem této sítě se rozrůstá rychlým tempem.

Co je Vine?

Vine je sociální síť vlastněná Twittrem, kterou založili Dom Hofman, Rus Yusupov a Colin Kroll. Svou první verzi mobilní aplikace uvedli na trh 24. ledna 2013. Je podporována systémem iOS, Android i Windows Phone. Nové tvůrčí médium slouží k natáčení a sdílení krátkých videí (tzv. vines) trvajících maximálně šest vteřin. Ty jsou pak přehrávány v nekonečné smyčce. Vytvořené klipy lze sdílet v síti Vine nebo na Twitteru a Facebooku. Uživatelům (tzv. viners), kteří mají na Vinu vytvořený profil, je umožněno hledat, sledovat, komentovat a hodnotit příspěvky ostatních. "Vineři" můžou sledovat kromě ostatních uživatelů i nejaktuálnější trendy, nejčastěji používané hashtagy a nejlepší videoklipy. Po necelém roce a půl se Vine stal jednou z nejvíce stahovaných video sdílejících aplikací na trhu a nyní má přes 40 milionů registrovaných uživatelů. Často je přirovnáván k široce používanému Instagramu. Nabízí podobné služby, je jeho velkým konkurentem a očekává se, že bude mít stejný úspěch.

Jak vytvořit úspěšné příspěvky?

Vine přinesl nový typ vytváření filmu. Jeho atraktivita spočívá v jeho jednoduchosti používání a v tom, co vše lze za tak krátkou dobu předvést. Čím zaujmout a jak si získat ostatní uživatele záleží jen na vás. Základním principem je vytvořit video, které za malou chvíli stihne převyprávět příběh, zachytí spontánní okamžiky, různé kaskadérské kousky, veselé vtipy nebo nějaké zajímavé události. Pro vytvoření dobrého příspěvku je třeba být kreativní, originální a inovativní. Hlavním klíčem k úspěchu je sdílení videoklipů i na jiných sociálních sítích. Používání hashtagů zaručeně zvýší sledovanost jednotlivých video smyček, stejně jako tomu je u ostatních podobných sítí. Oblíbená jsou videa ve stylu jak na to a ty, které vyzývají k aktivitě. Nejpopulárnějšími kousky jsou krátké komedie. Jakmile si uživatelé uvědomili, co na Vinu funguje a co ne, vytvořili jakousi příručku oblíbenosti pro "vinery" plnou střihů, vtipů a příběhů, které se na síti objevují velmi často. Obsah se stává stále více profesionální. Dnes je běžné, že jeden povedený příspěvek chvíli po zveřejnění obletí celý svět. 

Kdo se tím proslavil?

Svůj profil na sociální síti si vytvořila spousta celebrit. Victoria Beckham sdílí momenty z módních přehlídek a nově chystané projekty, Paul McCartney tvoří hudební hádanky pro své "followery", Taylor Swift zachycuje příjemné chvíle ze svého soukromí. Známé osobnosti a jejich natočené životní události na krátkých filmech nebyly nikdy tak úspěšné, jako jsou celebrity, které vyprodukoval samotný Vine. Nash Grier má dnes přes sedm milionů sledujících uživatelů. Je nejsledovanějším tvůrcem videí na síti. Kombinace všech jeho záběrů tvoří přibližně 15 minut. Grierovi na začátku roku MTV zaplatila, aby sdílel na svém profilu video, které by propagovalo jejich nový pořad. Dalším vysoce sledovaným uživatelem je Jerome Jarre, který se proslavil díky žertovným videím. V jednom z jeho známějších videí se Jarre ptá na kameru, proč se každý bojí lásky a následovně vyděsí kolemjdoucího v supermarketu, když na něj zakřičí slovo láska. Dnes Jarre patří mezi pravidelné hosty známých amerických pořadů. Mezi další populární "filmaře" patří King Bach, který díky svému úspěchu na síti Vine získal roli v americkém seriálu House of Lies. Mezi deseti nejvíce sledovanými je také Brittany Furlan, Alx James a Curtis Lepore. Počet lidí, kteří sledují jejich videa se pohybuje kolem čtyř milionů a výše. Nikdo z těchto lidí před spuštěním aplikace nebyl slavný. Většinu Vine hvězd můžeme zařadit do skupiny komediantů, ale objevujíc se také muzikanti nebo umělci. Dnes jsou v hledáčku velkých společností, které chtějí, aby jejich osobnost a obsah videí byl spojen s jejich značkou. Zájem o ně projevuje televize, film a jiná média. Jejich cílem je sláva, štěstí a těm skromnějším stačí vytvořit kreativní nebo experimentální video, které zaujme. Jak dlouhá bude jejich sláva je neznámé. Tito lidé jsou novým produktem 21. století.

 

Zdroje:

http://www.theguardian.com/technology/2013/nov/03/vine-six-seconds-video-app-mobile-phone

http://www.theguardian.com/technology/2014/jan/24/vine-video-flickr-colin-kroll
http://www.tyinternety.cz/2013/09/12/clanek/infografika-proc-znacky-pouzivaji-vine-pro-video-marketing/

Virálně proti rakovině

O fenoménu  selfies  už zde řeč byla. Článek zmiňuje i Naked face selfie for breast cancer, jako příklad využití selfies pro dobrou věc. Podívejme se tedy blíže na další davové šílenství (ne tak šílené jako Neknomination), které se v letošním roce virálně rozšířilo po sociálních sítích. Tentokrát jde ale o dobrou věc, tedy alespoň v původním záměru.

Mám to ráda ve skříni. Růžová.

Snad každý, kdo má účet na některé ze sociálních sítí, zaznamenal aktivity, za kterými se skrývaly snahy o podporu boje s rakovinou. V roce 2009 a 2010 ženy a dívky skrze statusy typu Černá. Žádná. Krajková. svému okolí na sociálních sítích sdělovaly, jakou mají na sobě podprsenku a tím údajně upozorňovaly na hrozby rakoviny prsu. Stejný záměr měly i další řetězové zprávy, podle kterých měly ženy zveřejnit, kam si rády ukládají kabelky, když přijdou domů. Nezasvěcení uživatelé sociálních sítí samozřejmě nejprve nechápali, o co se jedná a autorky příspěvků jim to nesměly sdělit. Poslání či prapůvodní záměr - upozornit na riziko rakoviny – však v naprosté většině zůstal skrytý.

Dnes jsme se posunuli dál. Téměř každý má mobilní telefon s fotoaparátem, mobilním internetem nebo alespoň s možností připojení na wifi. Co není zdokumentované, jako by se nestalo. Kromě toho, že světu sdělíme, kde právě večeříme, podělíme se i o fotku toho, co právě večeříme, případně s kým a čím to zapíjíme. Nezapomeneme se také, kromě jiného, pochlubit, vykonáme-li nějaký dobrý skutek. Pracujeme tak neustále na naši image. Vytváříme na sociálních sítích svůj obraz takový, jaký chceme, aby viděli ostatní. Doba je taková.

Jednou z nejznámějších aktivit, které jsou v poslední době vidět na sociálních sítích, je hnutí za mužské zdraví Movember. Mo Bros si mají po celý měsíc listopad nechat narůst kníry a stát se tak chodícími a mluvícími billboardy. Chtějí šířit povědomí o rizicích rakoviny prostaty a varlat, dosáhnout tak častějších preventivních prohlídek a zároveň přimět k finanční podpoře výzkumu rakoviny. Růst svých knírů samozřejmě patřičně dokumentují a fotky zveřejňují na sociálních sítích.

 #nomakeupselfie

Po delší odmlce se letos v březnu objevila nová podoba protirakovinové řetězovky. V úterý 18. března se na sociálních sítích ve Velké Británii začaly objevovat selfies (více o selfies zde) žen bez make-upu, doplněné hashtagem #nomakeupselfie a výzvou k zaslání dárcovské textové zprávy (dms) na podporu výzkumu rakoviny.

Účet, na který chodí dms, patří Cancer Research UK. Ten se zabývá výzkumem a bojem proti rakovině bez finanční podpory státu, funguje tedy na základě fundraisingu. Zdálo se logické, že tuto virální kampaň podnítil právě Cancer Research UK (CRUK). Podle jejich vyjádření však s tímto boomem nemají nic společného, nejednalo se o oficiální kampaň, a byli velice překvapeni obrovským nárůstem darovaných peněz. Portrétů bez make-up totiž rychle přibývalo a s nimi i darovaných částek. Za necelý týden se vybralo více než 8 milionů liber. Podle slov CRUK tyto peníze umožní 10 nových klinických výzkumů rakoviny. 

Spouštěčem celé kampaně (můžeme-li to tak nazvat) je Fiona Cunningham (18). 

Fiona Cunningham a její prvotní #nomakeupselfie

Kvůli rakovině přišla o několik členů rodiny a rozhodla se na rizika zákeřné nemoci upozornit. Výzvu svému okolí k darování peněz na výzkum rakoviny doplnila svou fotkou bez make-upu, čímž se chtěla zapojit k vlně podpory herečky Kim Novak (81), kritizované za svůj vzhled na předávání letošních cen Americké filmové akademie Oscars 2014. Navíc Fiona založila stránku na Facebooku Makeup Slefie for Cancer Awareness, kde uživatele nabádá k prevenci a podpoře výzkumu.

Zapojilo se i několik celebrit převážně z britského prostředí, což samozřejmě přineslo ještě větší pozornost. Ženy, které se takto veřejně „odhalily“ přirovnávaly svou odvahu ke statečnosti skutečně nemocných žen, jejichž choroby se odrazily na jejich vzhledu. 
Otázka zní – Je to statečné vyfotit se bez make-upu?! Není to spíše smutné, že přirozená krása již nemá ve světě současných médií své místo?! Trend no make-up selfies (NMUS) si proto vysloužila silnou kritiku. 
Jistě, vybralo se během krátké chvíle mnoho peněz, ale obrovské množství zveřejněných selfies bylo jen prázdnými gesty. Pokud se mladá zdravá žena nenalíčí, bude vypadat pořád lépe, než většina žen během intenzivní léčby rakoviny. 

Tento názor sdílelo i několik nemocných žen, za které vystoupila Andrea Bolton zveřejněním své no make-up selfie. Podle ní kampaň trivializuje zákeřnou chorobu: 

„The idea that by wearing no make-up women are meant to feel exposed and vulnerable just as those suffering from cancer do, is both condescending and trivialising what i tis like to go through chemotherapy.“ 

Andrea Bolton

  

   Zdravá žena bez make-upu

                                            

Čím dále od Velké Británie a skupiny lidí kolem Fiony Cunningham se NMUS dostaly, tím častěji s sebou nenesly onu přidanou hodnotu. Podle kanadského zpravodajského serveru The Globe and Mail jen jedna ze třiceti kanadských žen sdílející svou #nomakeupselfie se jakkoliv zmínila o spojitosti s rakovinou. 
A v českém prostředí to bylo ještě slabší. Sice se objevilo nemálo NMUS, ale nebyly doprovázené žádnou výzvou k darování peněz či zmínkou o rakovině, jen hastagem, který většině uživatelů sociálních sítí neřekl nic víc, než #nomakeupselfie. 
Neúplné informace přinesla i některá česká média:

„Nikdo neví jak, ale najednou se z toho stala velká kampaň. Některé ženy totiž své snímky bez make-upu označily jako boj proti rakovině. Cancer Research UK se tak zapojilo také, a díky statisícům fotografií obyčejných žen jim přibyly dva miliony liber na účet a částka stále roste.“

Ztraceno v překladu

Jako u tiché pošty, i v tomto případě došlo při šíření NMUS k mnoha nedorozuměním. Několik žen, které se v kampani NMUS chtěly zapojit darováním peněz, omylem přispěly na adopci ledních medvědů. K jiným se nedostala pointa kampaně a poslaly celkem  18 625 liber na účet UNICEF, který je však obratem vrátil na účet CRUK. K nedorozuměním docházelo proto, že mnoho organizací ve Spojeném království – Cancer Research UK, UNICEF, World Wildlife Fund i další – využívá stejné číslo 70099 pro zasílání dms. Pro podporu výzkumu rakoviny však musíte zaslat sms ve tvaru „beat“, pro podporu dětského fondu „donate“ a podporu ledních medvědů „bear“. Není se tedy čemu divit, že došlo k záměně.

Virální kampaně přicházejí a zase odcházejí. Tato je jiná tím, že není oficiální kampaní žádné společnosti, ale podnítil ji jedinec vystupující sám za sebe. #nomakeupselfie pomalu mizí a nechává za sebou spoustu peněz darovaných ve prospěch výzkumu rakoviny i kontroverzních diskuzí. Mnoho účastníků se jen svezlo s davem a přihřálo si kašičku své dobré image na sociálních sítích. Kdyby se opravdu každá zapojená žena raději naučila samovyšetření prsou a chodila na pravidelné kontroly, dalo by se hovořit o velkém úspěchu. Ve skutečnosti je výsledek bleskové selfies kampaně spíše rozpačitý.

Zdroje

Cancer Research UK [online]. Cancer Research UK, c2014 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.cancerresearchuk.org/.

DRAY, Kayleigh. Why people are missing the point of the "no makeup selfie" trend on Facebook. Closer  [online]. 2014-03-24 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.closeronline.co.uk/2014/03/why-people-are-missing-the-point-of-the-no-makeup-selfie-trend-on-facebook.

DUFFIN, Claire. #nomakeupselfie campaign started by teenage mum from Stoke raises £8m for Cancer Research. The Telegraph [online]. 2014-03-25 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/10722672/nomakeupselfie-campaign-started-by-teenage-mum-from-Stoke-raises-8m-for-Cancer-Research.html.

DUNCAN, Amy. Thousands donated by mistake to Unicef (or to adopt a polar bear) rather than Cancer Research UK during #nomakeupselfie craze.  Metro [online]. 2014-03-25  [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://metro.co.uk/2014/03/25/thousands-donated-by-mistake-to-unicef-or-to-adopt-a-polar-bear-rather-than-cancer-research-uk-during-nomakeupselfie-craze-4677820/.

Jde to i bez make-upu? Internet zaplavily FOTKY nenalíčených dívek. TN.cz [online]. 2014-03-23  [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://tn.nova.cz/zpravy/zajimavosti/jde-to-i-bez-make-upu-internet-zaplavily-fotky-nenalicenych-divek.html.

MCATEER, Amberly. Put your faces back on, ladies: Why the #nomakeupselfie trend has to stop. The Globe and Mail [online]. 2014-03-26  [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.theglobeandmail.com/life/put-your-faces-back-on-ladies-why-the-nomakeupselfie-trend-has-to-stop/article17685301/.

Movember [online]. Movember Foundation , c2014 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://cz.movember.com/?home.

SQUIRES, Mandy. Selfie campaign trivialises terrible disease, cancer mum says. Geelong Advertiser [online]. 2014-04-01  [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.geelongadvertiser.com.au/news/geelong/selfie-campaign-trivialises-terrible-disease-cancer-mum-says/story-fnjuhovy-1226870540605. 

Why the "no make-up selfies" campaign raised £2m. BBC [online]. 2014-03-22  [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/health-26683817.

Obrázky:

• http://zapomenuty-denik.blog.cz/1010/boj-proti-rakovine-again
• http://cz.movember.com/?home
• https://www.facebook.com/pages/No-Makeup-Selfies/258069144373641?fref=ts
• http://www.bbc.com/news/health-26683817
• http://www.dailymail.co.uk/femail/article-2584390/Photos-no-make-selfies-cancer-awareness-internet-storm-donating-money.html
• http://www.geelongadvertiser.com.au/news/geelong/selfie-campaign-trivialises-terrible-disease-cancer-mum-says/story-fnjuhovy-1226870540605
• http://tn.nova.cz/zpravy/zajimavosti/jde-to-i-bez-make-upu-internet-zaplavily-fotky-nenalicenych-divek.html
• http://www.closeronline.co.uk/2014/03/why-people-are-missing-the-point-of-the-no-makeup-selfie-trend-on-facebook  
• http://metro.co.uk/2014/03/25/thousands-donated-by-mistake-to-unicef-or-to-adopt-a-polar-bear-rather-than-cancer-research-uk-during-nomakeupselfie-craze-4677820/  

Konec Google RSS nerovná se konec RSS

Třináctého března letošního roku se na počítačových obrazovkách milionů uživatelů, kteří se, dosud nic netušící o osudových zásazích „shora“, tak jako obvykle právě chystali zanořit do svého osobního informačního rezervoáru, rozsvítilo velmi minimalistické a decentní parte: „Od prvního července 2013 Google Reader nebude k dispozici.“ Skoro nevinná zpráva, kdyby to ovšem nebyl vlastně eufemismus pro likvidaci a kdyby to neznamenalo, že pro miliony osobních informačních rezervoárů začaly odkapávat poslední měsíce do chvíle, než budou definitivně vypuštěny a odstřihnuty od „kohoutků“, aby nic nového už přitéci nemohlo. Uživatelé si tak musí sbalit „svých pět feedů“ a jít si hledat alternativu.  

Google sám to vysvětluje další vlnou jarního úklidu (což on umí ve vskutku velkém stylu – od úklidu v roce 2011 padlo již na 70 položek): provětrává skříně a vyhazuje vlastní produkty a služby, které ho zatěžují, aby se mohl soustředit na své priority, jakou je například síť Google+, a neplýtval silami svých programátorů na černé ovce, které jenom žerou a přitom je z nich pramálo užitku. Letos došlo kromě jiných a méně známých služeb i na Google Reader, webovou RSS čtečku, kterou Google spustil v roce 2005. „Ačkoli má tato služba stálé příznivce, během let se počet jejích uživatelů zmenšoval. Proto Google Reader k prvnímu červenci 2013 ukončujeme,“ ohlásil Google na svém blogu. 

Jak moc počet klesl a kolik uživatelů teď čtečku používá, nezveřejnil, řada oněch „stálých příznivců“ se však vzápětí přihlásila sama a ozvěny jejich nesouhlasu ještě stále bědují v mnoha internetových koutech. Ve snaze předvést Googlu svoji sílu, a zřejmě i samotnou svoji existenci, podepisují uživatelé protestní petice. Ta nejúspěšnější (a velmi emocionální) překonala během 48 hodin od oznámení hranici 100 000 podpisů a aktuálně se zatím blíží k hranici 150 000 podpisů. Těžko si ale představit, že to s gigantem Googlem nějak pohne. Zatím ani nenabízí žádnou obdobnou službu jako náhradu pro naštvané uživatele, jen jim co možná nejvíc usnadnil přesun ke konkurenční čtečce Feedly, které takřka ihned po oznámení Googlu spadly servery přetížené migrujícími „Google Readery“. Feedly ale posiluje a za čtrnáct dní od uveřejnění zprávy Googlu získala tři miliony nových uživatelů. Z trosek Google Readeru tak zřejmě povstane nový RSS lídr. S posvěcením Googlu.  

Byť je v současnosti stále vůbec nejoblíbenější, Google Reader funguje na stejných principech jako její méně populární varianty. RSS (Rich Site Summary) čtečka umožňuje využívat RSS zdroje označované také jako RSS feedy či RSS kanály. Nabízí-li určitá webová stránka svůj RSS zdroj, lze se přihlásit k odběru jejích nových článků či přidaných informací. RSS čtečka dokáže odebírané webové stránky v pravidelném intervalu kontrolovat a upozorní uživatele na každou změnu a úvodní část článku (něco jako perex či zkrátka několik prvních vět) spolu s odkazem na zdrojové umístění a případně některými metadaty (jako je například datum vydání článku nebo jméno autora – v případě, že se na tvorbě webové stránky podílí více autorů) zobrazí. Uživatel se tak nemusí utápět v obsahu a zdlouhavě a opakovaně se několikrát denně probírat množstvím webů, jejichž obsah ho zajímá; čtečka je hlídá a prohlíží místo něj a případné novinky, které zachytí, mu předloží v přehledném seznamu na jediném místě. Google Reader navíc patří mezi online čtečky – na rozdíl od desktopových aplikací funguje jako webová aplikace na kterémkoli počítači s připojením. Mnohé weby dnes už navíc pomocí RSS zdroje poskytují kompletní texty, takže uživatel ani nemusí opustit prostředí čtečky, z původní stránky mu do ní „naskákají“ texty, fotky, odkazy i videa.

Jinak je to ale, zvlášť v případě Google Readeru, s reklamou. Reklama, pakliže na původní webové stránce byla, tam taky zůstává a do čtečky se neprodere a Google Reader reklamu takřka neobsahuje. Jen naiva by si však představoval, že jediným zdrojem je pro Google finanční zisk (typicky od zadavatelů inzerce) a že mu služba, kterou poskytuje, nic nepřináší. Proto je možná pravděpodobnější, že RSS čtečka pro něj postupně přestala být výhodným zdrojem velkého množství unikátních dat – a proto ji odsunul stranou a zaměřil se zdroj, v němž vidí mnohem komplexnější potenciál, totiž na Google+.

Ačkoli skutečný počet uživatelů Google Readeru je obestřen tajemstvím, blog Google Operating System, který se na dění kolem Googlu zaměřuje, uveřejnil krátce po oznámení konce Google Readeru žebříček nejpopulárnějších feedů: nejsledovanější stránka – kanál CNN – má více než 24 milionů odběratelů. Druhou nejoblíbenější stránkou je web Engadget, který sleduje 6,6 milionu uživatelů. Třetí jsou NY Times s 1,7 milionu odběratelů.

Zprávy o konci Google Readeru znovu vybudily hlasy, které systém RSS odsuzují jako dávno mrtvou, protože překonanou technologii. Dokonce se objevují interpretace, že zánik Google Readeru je neklamným příznakem, že sociální sítě RSS převálcovaly a že s vypnutím největší RSS čtečky zájem o RSS definitivně pohasne. To lze stěží chápat jinak než jako nepochopení, jaké možnosti RSS čtení nabízí. Některá vrcholná místa v žebříčcích v počtu odběratelů zabírají sice zpravodajské weby (viz zmiňovanou CNN), tedy webové stránky s obří produkcí nových obsahů. Pokud by RSS čtečka měla sloužit pouze jako trychtýř, který se zalyká tímto nekonečným proudem informací, pak by bylo na místě zamyslet se o smysluplnosti jejího využívání (byť nepochybně existují i lidé, a nebude jich zřejmě úplně málo, kteří skrze čtečku skutečně konzumují právě produkci online zpravodajských médií).

V čem je ale systém RSS stále jedinečný, to je sledování malých producentů informací, kteří na své webové stránky nepřidávají nový obsah pravidelně a s vysokou frekvencí, ale jejichž obsah představuje pro uživatele určitou specifickou kvalitu a nechce proto přijít o žádný z nových příspěvků.  

Pro velkého hráče, jako je Google, je RSS čtečka patrně nepotřebná, jelikož upotřebitelná data o uživatelích (např. obsahové preference) má třeba ze své sociální sítě, z hlediska uživatele služby je však mezi RSS čtečkou a současnou podobou sociálních sítí zásadní rozdíl. Pokud by sociální síť měla sloužit jako plnohodnotná náhrada čtečky, narazili bychom hned na několik problémů, které vycházejí z odlišných principů fungování. Jedním z problémů je, že spousta zdrojů není se sociálními sítěmi propojena a nelze se tak k nim jednoduše dostat. Druhá potíž tkví v samotném jádru, totiž ve slově „sociální“. Informace (včetně odkazů na informace), které sociální sítě poskytují, jsou logicky obaleny nevyhnutelným sociálním nánosem, jehož míru si nelze zvolit. Naproti tomu čtečka jakožto automat předkládá zdroje „bez komentáře“.

Mezi jinými tu navíc hrozí i nebezpečí předčasné ztráty informace. Zatímco čtečka v sobě informace udrží až do chvíle, kdy je uživatel skutečně vstřebá (anebo je označí za přečtené), sociální síť funguje odlišně – vytváří se tu stále nové informace, které jsou postupně překryty dalšími vrstvami zpráv, a proto mohou některé z nich uživateli uniknout.

Sociální síť je na rozdíl od RSS čtečky, kde si seznam svých zdrojů uživatel aktivně sám buduje, mnohem pasivnější – uživatel je odkázán na zdroje, které mu nabídnou jeho spřátelené profily, je tedy odkázán na jiné lidi, jejich zájmy a jejich výsledky hledání. Stanovuje si svoje osobní gatekeepery. Plnohodnotnou náhradou přitom není ani takzvané spřátelení se s nějakou entitou (skupinou, webovou stránkou, firmou, heslem), která pak pro něj produkuje nějaké zprávy nebo ho upozorňuje na zprávy mimo sociální síť. To by se mohlo zdát principu RSS blízké, avšak zákonitosti fungování se stále velmi liší. Nikoli pouze kvůli prostředí, které je v případě sociálních sítí mnohem méně přehledné a účelné. Mezi zdrojem a uživatelem tu totiž nadále vystupuje lidský faktor v podobě správce/admina profilu, který pracuje kreativně, sociálně a – na rozdíl od nevyhnutelně čtoucí čtečky –nespolehlivě. Dokud si tedy nelze mezi své přátele na sociálních sítích běžně přidat samotné plnohodnotné RSS feedy a de facto si tak vlastní čtečku kdesi v útrobách sociální sítě vybudovat, můžou být klasické RSS čtečky klidné. A dost možná i potom.