Jak pomocí transmédií naštvat fanoušky Hry o trůny

Jak již napsal Henry Jenkins ve svém článku, transmédia jsou velmi užitečná, zejména v případech velkých franšíz, kde se pracuje s obrovskou masou lidí, fanoušků. Transmédia je udržují ve střehu, dodávají jim materiál k přemýšlení, ale zároveň lze díky nim získat citlivé informace o těchto lidech, třeba email anebo v dnešní době mobilních aplikací, telefonní číslo. Tyto informace pak samozřejmě společnost využije v budoucnosti k další propagaci. Ne každá kampaň je však povedená, jak dokazuje nedávný debakl marketingového týmu Hry o trůny.

 

HBO se letos rozhodlo držet fanoušky seriálu Hry o trůny ve střehu i v období mezi sériemi a vymyslelo kampaň Tříokého havrana, který přinášel lidem přihlášeným k odběru vidění. Kampaň dávala smysl, protože v nadcházející sérii se údajně nemáme setkat s jednou z postav seriálu, s Branem Starkem. Jeho zapojení do kampaně před začátkem vysílání nové série tedy mohlo být logickou snahou o to, aby postava nebyla zapomenuta. Navíc vzhledem k charakteru postavy byly logické i zasílané vidiny z minulosti, současnosti a budoucnosti, které Bran v seriálu i v knize mívá. Jednotlivé vize tedy ukazovaly víceméně již známý obsah, který byl občas obohacen o pár vteřin z nové řady seriálu.

Vine: Sláva za šest sekund

Sociální sítě a z nich vycházející hvězdy v dnešní době redefinují pojem slávy. Zkušení uživatelé těchto sítí pochopili, jak je snadné je využívat ve svůj prospěch. Celebritou může být dnes každý, kdo vlastní mobilní telefon, je obdařen trochou kreativity a zvládne za šest sekund vytvořit video. Šest sekund není možná příliš dlouhá doba, ale sociální síť Vine z vás za tuto krátkou dobu dokáže udělat známou osobnost po celém světě. Nový typ video sdílející aplikace vytváří prostor pro veřejné vystupování a přitahuje masy lidí. Komunita kolem této sítě se rozrůstá rychlým tempem.

Co je Vine?

Vine je sociální síť vlastněná Twittrem, kterou založili Dom Hofman, Rus Yusupov a Colin Kroll. Svou první verzi mobilní aplikace uvedli na trh 24. ledna 2013. Je podporována systémem iOS, Android i Windows Phone. Nové tvůrčí médium slouží k natáčení a sdílení krátkých videí (tzv. vines) trvajících maximálně šest vteřin. Ty jsou pak přehrávány v nekonečné smyčce. Vytvořené klipy lze sdílet v síti Vine nebo na Twitteru a Facebooku. Uživatelům (tzv. viners), kteří mají na Vinu vytvořený profil, je umožněno hledat, sledovat, komentovat a hodnotit příspěvky ostatních. "Vineři" můžou sledovat kromě ostatních uživatelů i nejaktuálnější trendy, nejčastěji používané hashtagy a nejlepší videoklipy. Po necelém roce a půl se Vine stal jednou z nejvíce stahovaných video sdílejících aplikací na trhu a nyní má přes 40 milionů registrovaných uživatelů. Často je přirovnáván k široce používanému Instagramu. Nabízí podobné služby, je jeho velkým konkurentem a očekává se, že bude mít stejný úspěch.

Jak vytvořit úspěšné příspěvky?

Vine přinesl nový typ vytváření filmu. Jeho atraktivita spočívá v jeho jednoduchosti používání a v tom, co vše lze za tak krátkou dobu předvést. Čím zaujmout a jak si získat ostatní uživatele záleží jen na vás. Základním principem je vytvořit video, které za malou chvíli stihne převyprávět příběh, zachytí spontánní okamžiky, různé kaskadérské kousky, veselé vtipy nebo nějaké zajímavé události. Pro vytvoření dobrého příspěvku je třeba být kreativní, originální a inovativní. Hlavním klíčem k úspěchu je sdílení videoklipů i na jiných sociálních sítích. Používání hashtagů zaručeně zvýší sledovanost jednotlivých video smyček, stejně jako tomu je u ostatních podobných sítí. Oblíbená jsou videa ve stylu jak na to a ty, které vyzývají k aktivitě. Nejpopulárnějšími kousky jsou krátké komedie. Jakmile si uživatelé uvědomili, co na Vinu funguje a co ne, vytvořili jakousi příručku oblíbenosti pro "vinery" plnou střihů, vtipů a příběhů, které se na síti objevují velmi často. Obsah se stává stále více profesionální. Dnes je běžné, že jeden povedený příspěvek chvíli po zveřejnění obletí celý svět. 

Kdo se tím proslavil?

Svůj profil na sociální síti si vytvořila spousta celebrit. Victoria Beckham sdílí momenty z módních přehlídek a nově chystané projekty, Paul McCartney tvoří hudební hádanky pro své "followery", Taylor Swift zachycuje příjemné chvíle ze svého soukromí. Známé osobnosti a jejich natočené životní události na krátkých filmech nebyly nikdy tak úspěšné, jako jsou celebrity, které vyprodukoval samotný Vine. Nash Grier má dnes přes sedm milionů sledujících uživatelů. Je nejsledovanějším tvůrcem videí na síti. Kombinace všech jeho záběrů tvoří přibližně 15 minut. Grierovi na začátku roku MTV zaplatila, aby sdílel na svém profilu video, které by propagovalo jejich nový pořad. Dalším vysoce sledovaným uživatelem je Jerome Jarre, který se proslavil díky žertovným videím. V jednom z jeho známějších videí se Jarre ptá na kameru, proč se každý bojí lásky a následovně vyděsí kolemjdoucího v supermarketu, když na něj zakřičí slovo láska. Dnes Jarre patří mezi pravidelné hosty známých amerických pořadů. Mezi další populární "filmaře" patří King Bach, který díky svému úspěchu na síti Vine získal roli v americkém seriálu House of Lies. Mezi deseti nejvíce sledovanými je také Brittany Furlan, Alx James a Curtis Lepore. Počet lidí, kteří sledují jejich videa se pohybuje kolem čtyř milionů a výše. Nikdo z těchto lidí před spuštěním aplikace nebyl slavný. Většinu Vine hvězd můžeme zařadit do skupiny komediantů, ale objevujíc se také muzikanti nebo umělci. Dnes jsou v hledáčku velkých společností, které chtějí, aby jejich osobnost a obsah videí byl spojen s jejich značkou. Zájem o ně projevuje televize, film a jiná média. Jejich cílem je sláva, štěstí a těm skromnějším stačí vytvořit kreativní nebo experimentální video, které zaujme. Jak dlouhá bude jejich sláva je neznámé. Tito lidé jsou novým produktem 21. století.

 

Zdroje:

http://www.theguardian.com/technology/2013/nov/03/vine-six-seconds-video-app-mobile-phone

http://www.theguardian.com/technology/2014/jan/24/vine-video-flickr-colin-kroll
http://www.tyinternety.cz/2013/09/12/clanek/infografika-proc-znacky-pouzivaji-vine-pro-video-marketing/

Van Dammova roznožka a dobrvava, aneb ty nejlepší automobilové virály poslední doby

Reklamní společnosti hledají různé prostředky, jak propagovat vybraný produkt. Billboardy z blízkosti silnic pomalu mizí, reklamy v tištěných médiích už tolik na zákazníky nefungují, televizní reklama je drahá a reklamu na internetu často blokují programy typu Ad Block. Nejlepším řešením propagace produktu se tak v posledních letech zdá takzvaný virál.

Virál je formou reklamy, kterou šíří samo publikum. Jednoduše řečeno je to tedy šeptanda, něco, co publikum přijme za své, šíří to a diskutuje o tom.

Může se jím stát prakticky jakýkoliv komunikát – text, obrázek, prezentace nebo video, přičemž právě videa jsou nejčastějšími virály. Hlavním kanálem k šíření virálů jsou sociální sítě, virály je ale možné šířit také pomocí e-mailových zpráv, zpravodajských serverů, blogů nebo diskusních fór.

Hlavní výhodou virálů pro společnosti je ten, že s nízkými náklady mohou zajistit velké povědomí publika o firmě nebo její nabídce – tvorba a prvotní zveřejnění v médiích sice něco stojí, následné šíření uživateli je ale bezplatné – příjemci mezi sebou sdílí virál zadarmo, tedy pokud se nejedná o placený aktivní virál, kdy jsou příjemci placeni za jeho šíření.

Důležité je však to slovo mohou, nevýhodou totiž je to, že se na virál není možné spolehnout. Jedná se o nekontrolované šíření, a tak se v řadě případů úspěch nebo neúspěch virální kampaně hodnotí jen velice složitě.

Mezi výhody virálů dále patří i jednoduchost šíření a vysoká účinnost, mezi nevýhody pak nebezpečí mutace virálu ve spam – kvůli čemuž následně příjemci hodnotí obsah negativně. Tento problém nastává především u zmíněných placených aktivních virálů.

Co se může stát virálem?

Virál lze charakterizovat na základě příkladů z praxe, ani při splnění všech prvků však není možné zajistit, aby se daný komunikát skutečně stal virálem, na což ostatně upozornil i Henry Jenkins ve své stati Pokud se to nešíří, je to mrtvé. Nezbytné složky jsou nicméně dvě.

Tou první je jednoduchost v šíření, obsah musí být snadno přenositelný mezi příjemci. Druhou je zajímavost. Virál musí být netradiční, případně šokující či kontroverzní, jen díky tomu začnou uživatelé virální obsah sdílet mezi sebou. Henry Jenkins si všiml, že šíření obsahu hodně pomáhá, pokud je vtipný a zábavný.

Další prvky už nejsou bezpodmínečné nutné, obsahu ale významně pomohou, aby se stal virálem. Vedle zajímavého nápadu, pointy nebo jiného netradičního prostředku může pomoci také účast celebrity nebo chytlavý, nebo jinak zajímavý hudební podkres. V případě videí je pak ideální stopáž kolem minuty. Právě takto dlouhá videa mají největší šanci na to, že je divák zhlédne celé.

Důležitý je také jazyk. V českém prostředí sice mohou uspět zahraniční virály, musí být však natolik jednoduché, aby je i čeští diváci bez znalosti angličtiny pochopili. Ideální je tedy pointa, kterou lze pochopit i bez porozumění anglických slov.

Pro celospolečenský úspěch virálu je třeba, aby nebyl příliš zaměřen na propagovaný výrobek nebo obor. V případě přílišného zaměření může totiž zaujmout pouze skupinu, která se o daný obor zajímá.

Van Dammova epická roznožka

Pokud budeme hledat úspěšný virál s automobilovou tématikou, je loňskou jedničkou nepochybně fenomenální roznožka Jean-Claude Van Damma ve videu propagující systém usnadňující řízení v nákladních vozidlech značky Volvo.

Video bylo zveřejněno 13. listopadu 2013 a již po dvou dnech mělo více než osm milionů přehrání, po týdnu mělo na svém kontě přes 30 milionů zhlédnutí a dnes má přes 71 milionů kliknutí. Původním videem se inspirovalo množství parodií, v jedné si zahrál i český prezident Miloš Zeman, v jiné zase roznožku předvedl Chuck Norris.

Důvodů, proč se video stalo virálem, je několik. V první řadě se jedná o nápad – Van Damme dělá roznožku mezi dvěma jedoucími vozidly, s nohami opřenými o zrcátka jedoucích vozů. Roli hrála i světově známá tvář belgického herce a stopáž – jeho délka činí 1:17. Hlavním hrdinou spotu pak není prezentované vozidlo, ale Van Damme, což zaujalo i publikum mimo fanoušky automobilů.

Video navíc vzbudilo rozruch mezi příjemci v duchu v tzv. buzzmarketingu. Diváci neustále řešili, jak video bylo natočeno, zda se nejedná o fake. Režisér videa Andreas Nilsson k tomu uvedl, že video je reálné, Van Damme byl během natáčení pouze jištěn lany, které nejsou v reklamě vidět, a že měl nohy opřené o malé plošiny položené na zrcátkách.

Mercedes-Benz jako slepice

Dva měsíce před Van Dammovou roznožkou vznikla reklama automobilky Mercedes-Benz, v níž hlavní hrdinkou byla slepice. Pomocí tohoto opeřence chtěla značka sídlící ve Stuttgartu jednoduše ukázat, jak funguje systém Magic Body Control, který dělá její automobily pohodlnější.

Reklama měla podobný potenciál jako Van Dammova roznožka – nápad to byl neotřelý, navíc zaujal i publikum mimo automobilovou komunitu, podkresem byla chytlavá písnička (Diana Ross – Upside Down) a stopáž byla kratší minutu (53 sekund), takového úspěchu jako video od Volva ale nedosáhla. Dnes má na svém kontě reklama se slepicí „jen“ asi 10,5 milionu zhlédnutí. Opět však existují parodie, jedné se zhostil přímo konkurent Mercedes-Benzu – značka Jaguar.

Co přinesl letošní rok?

První měsíce letošního roku tak oblíbený virál s automobilovou tématikou, jako byla loňská Van Dammova epická roznožka, zatím nepřinesl, i tak se některým automobilovým videím na sociálních sítích dařilo, díky čemuž mají na svém kontě miliony kliknutí.

Úspěšné pravidelně bývají reklamní spoty vysílané během amerického Super Bowlu, finále play-off severoamerické americké ligy v americkém fotbalu. Tuto událost sledují desítky milionů diváků, díky čemuž jsou vysílané reklamy během této akce pro firmy velice zajímavým propagačním prostředkem. Aby společnosti publikum zaujaly, vysílají opravdu zajímavé reklamy.

Hned několik reklamních spotů vysílaných během letošního Super Bowlu má na serveru Youtube na svém kontě přes 10 milionů zhlédnutí, v českém prostředí ale více uspěl pouze spot automobilky Audi s názvem Doberhuahua (dobrvava). Název odkazuje na rasu psa účinkujícího v reklamě, který je křížencem čivavy a dobrmana. Pomocí tohoto psíka Audi tvrdí, že její vozy nejsou takovým kompromisem. Úspěch spotu zde opět způsobil nápad – poněkud šokující, délka videa (1:01) nebo hrdina, který přímo nesouvisí s automobily.

Také další videa vysílaná na letošním Super Bowlu splňují prvky potřebné pro vznik virálu – jsou krátká, jednoduchá a zajímavá. Důvodem, proč však tato videa v Česku neuspěla, je zmíněn výše – mluví se v nich hodně anglicky, přičemž porozumění slov je nutné pro pochopení pointy. Bez titulků tak mají taková videa v zemích, kde se nemluví anglicky, jen minimální šanci na úspěch.

Zdroje:

BLÁHOVÁ, Adéla. Viral marketing [online]. 2012 [cit. 2014-04-14]. Bakalářská práce. JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH, Ekonomická fakulta. Vedoucí práce Monika Březinová. Dostupné z: http://theses.cz/id/8l7ys2/

CHAI, Barbara. How Volvo Created the Jean-Claude Van Damme ‘Epic Split’ Video. In: Whe Wall Street Journal [online]. 2013 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://blogs.wsj.com/speakeasy/2013/11/15/how-volvo-created-the-jean-claude-van-damme-video/

JENKINS, Henry. If It Doesn’t Spread, It’s Dead. In: Confessions of an Aca-Fan: The offial weblog of Henry Jenkins [online]. 2009 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://henryjenkins.org/archives-html

ROSTECKÝ, Jiří. Virální marketing: Lidé v roli protagonistů, jak to vlastně probíhá?. In: Mladý podnikatel [online]. 2012 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://mladypodnikatel.cz/co-to-je-viralni-marketing-t892

Ty Volvo! Tak se dělá virál: 1x Van Damme, 2 kamiony, 16 dní a 54 milionů zhlédnutí. In: Ottocopy [online]. 2013 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://ottocopy.cz/ty-volvo-tak-se-dela-viral-1x-van-damme-2-kamiony-16-dni-54-milionu-zhlednuti

Youtube.com [online]. 2013 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: www.youtube.com

Kdy vlastně pustit dítě k počítači?  

Touhle otázkou se v současné době zabývá řada vědců, psychologů, pediatrů, programátorů, ale i marketérů a samozřejmě ze všeho nejvíc rodičů. Pakliže jste se, podobně jako já, domnívali, že čím později děcko o počítač zakopne, tím lépe, pak si možná budeme muset přiznat, že doba je proti nám a my jdeme cestou dinosaurů do záhuby. Studie vědců z neziskové organizace Common Sense Media, která se zaměřuje na využívání technologií dětmi (proběhla v USA.) totiž ukazuje trochu jiná data. Tahle studie se nezabývá jen počítači, ale novými či digitálními médii obecně a vyplývají z ní poměrně překvapivá data. Tak tedy velmi souhrnně vyjádřeno, přes čtvrtinu všeho svého času tráví děti ve věku 0-8 let ve společnosti digitálních médií? Dobře, 8 let už jsou školní děti, tam by se to čekat mohlo, otázka je to množství, ale pojďme si to rozklíčovat dále.

Průměrně se podle studie dostane dítě prvně k počítači ve 3 a půl letech. 53 % dětí od 2 do 4 let už si je někdy zkusilo a mezi 5-8 lety už je to 9 z 10. Pro polovinu těch odrostlejších je to denní záležitost, ale ani u jejich batolecích kolegů to není výjimka. Každý den si s počítačem pohraje 12 % dětí od 2 do 4 let a aspoň jednou týdně už je to čtvrtina.

Hrozné, skvělé, normální? Pojďme dále.

            Se smartphony, iPody, iPady nebo tablety začínají děti ještě dřív. Desetina z nich ho dostane do ruky předtím, než sfoukne první svíčku na narozeninovém dortu a ve věku 4 let už mají tahle zařízení v malíku 4 z 10 dětí.  Podobně rychle pronikají i do světa PC her a herních konzoli. Do 4 let si s nimi pohrává necelá polovina děcek a v době třetí třídy už jsou jenom 2 outsideři z 10, kteří je v životě nedrželi v ruce.  

  

   

Je otázkou, jak by asi dopadlo podobné měření u českých domácností. Zatím ho, bohužel, nemáme, a tak si o tom, kdy a kde se děti seznámí s počítači, musíme udělat představu jinde.  Můžeme začít třeba v Ostravě nebo Jihlavě, tam bezpečně víme, že děti si už ve školce k počítači „čuchnou“. Jsou to speciální počítače z projektu KidSmart firmy IBM. Ta se ale činí, takže jich po republice v této chvíli funguje několik set i jinde než jen ve dvou zmíněných městech.   

http://www.nicm.cz/specialni-detske-pocitace-zamirily-do-skolek-v-ostrave

http://jihlava.idnes.cz/skolky-dostaly-detske-pocitace-technika-pomuze-i-se-slusnym-chovanim-1ki-/jihlava-zpravy.aspx?c=A110520_1588708_jihlava-zpravy_kol

Vypadají s nadsázkou jako veselé barevné kóje, ergonomicky jdou nadesignované pro malé caparty, ale hlavně mají obsah, který podle vývojářů ne že škodí, ale pomáhá.

http://www.youtube.com/watch?v=Mh9nZy-5T6E

V rámci jednotlivých programů či aplikací si děti mají rozvíjet soustředění, jemnou motoriku, vědomosti, ale i společenské normy. (I když podle zkušenosti vychovatelek je první normou, kterou se děti v souvislosti s užíváním počítače naučí, rozpis služeb, aby se nemlátily kačerem po hlavě o místo u klávesnice.) Pod dozorem pedagoga pak děti tráví u počítače 20 minut.

Tímhle příkladem se pomalu dostáváme k jádru pudla. Pokud pomineme některé sporné účinky počítačů, respektive virtuálního zobrazování virtuální reality, které ještě zmíním, nejde asi primárně o to, kdy dítě k počítači pustit, ale jak a s kým. Smartphony, Tablety i PCčka dnes nabízejí přehršel výukových programů a speciálních aplikací pro děti. Někdy dokonce garantované a lektorované medicínskými či jinými autoritami, že právě tohle je pro dítě to ono a pozitivní věc. Ale nepodceňujme sílu marketingu. Ostatně už nabídka chytrých hraček pro děti je i v českých luzích a hájích dost bohatá na to, aby vysála nejednu portmonku.

http://www.kamilka.cz/index.php?main_page=index&cPath=103_259

Klíčové je děti u počítačů, stejně jako u televize hlídat. Pro řadu rodičů je to sice šikovný babysitter, ale má svá rizika. Počínaje pedofily na internetu a poruchami vývoje či osobnosti konče.

Nu a teď trochu k těm skrytým hrozbám. Zmiňuje je třeba Ann Marie Barryová v knize Visual Intelligence. Bude to trochu odbornější. Podle výzkumů neurologů a neurochirurgů náš mozek vyhodnocuje informace dvěma odlišnými okruhy, a to v závislosti na typu vstupní informace. Rozlišujeme tzv. deklarativní paměť (declarative memory), tedy zřejmé, myšlenkovým procesem zformulované ukládání informací, které zpracovává hippocampus, a proti tomu emoční paměť (emotional memory), tzn. přímá, jasně emotivní reakce na konkrétní podnět, která neprochází vědomým vyhodnocením. Jejím ústředím je tzv. cesta thalamus – amygdala.

Proces utváření obou mozkových cest vrcholí v období puberty a zde, respektive před touto dobou, je skryto nebezpečí v tom smyslu, že emoční paměť, se jakožto první signální soustava, která zajišťuje naše přežití, utváří dříve než deklarativní paměť. Takto utvořená schémata emoční paměti pak mohou v kritické situaci převzít rozhodující roli a vést naše kroky. Emoční paměť je přitom výrazně spojena právě s vizuálními vjemy. Proto nás tak přitahují zprávy na nově, vraždy, bouračky a jiné nebezpečí působí na naši první signální – pozor, hrozba. Zapamatuj si a vyhni se tomu. Bohužel, když je ho přehršel, přijetí se bagatelizuje a stává se normou. Jinými slovy děti, které si ještě nejsou schopny spoustu věcí logicky vysvětlit a utřídit na základě zkušeností, reagují bezprostředně, emočně a podle vzoru. A navíc, jejich schopnost rozeznat realitu na obrazovce, ať už televize nebo počítače od reality skutečné, je snížená, ne-li absentující. Stejně tak to, co vidí fungovat ve vymodelovaném světě, považují za přirozené, a vy musíte být sakra na pozoru, až budou chtít vyzkoušet všechny triky, které umí superman. Zároveň platí, že všechno, co si člověk špatně zapamatuje v dětství, může v neobvyklé situaci později vybublat na povrch. 

Ann Marie Barryová dále dokumentuje i to, kam vede v extrémních příkladech špatná fixace vizuálních schémat, což hrozí zvláště v době, dětství, až do puberty, kdy tento vyhodnocovací proces není rozvinut, respektive se teprve utváří na základě pozorování vnějšího světa.  Například ve studii Harvardské Univerzity se zabývali případem postřeleného mladého muže, který byl šokován a zmaten tím, že mu jeho zranění vskutku působí fyzickou bolest. Psychologové Wayne Wilson a Randy Hunter sestavili dokonce seznam 58 incidentů násilných činů inspirovaných filmovou tvorbou, které se udály od roku 1970 do roku 1982[1] a v roce 1987 Juliet Lushbough Deeová uveřejnila rozbor patnácti soudních rozhodnutí, ve kterých děti a mladiství spáchali kriminální delikt podle vzoru, který viděli v televizi, filmu, či převzali z rockové hudby.

 Autorka popisuje několik odstrašujících případů násilí (vesměs vražd), které děti a mladí lidé okopírovali přesně podle filmové předlohy. Přičemž upozorňuje na jejich současný komentář v médiích a společenských debatách. Noviny a televizní zpravodajství nasazovaly titulky jako „zvrácená bytost“ či „ čisté a nepopsatelná zlo v srdci“, avšak děti byly po psychologické stránce zcela normální. Po vykonaném činu klidně strávili zbytek dne obvyklou zábavou a bez potíží o svých činech hovořily.[2] Příčina jejich jednání totiž byla v nastolených schématech uvažování, která si děti vytvořily podle vzorů viděných na obrazovkách a která nebyl schopny zamítnout vědomým úsudkem.  U počítačů a podobných zařízení je navíc podle Ann Marie Barryové o to horší situace, že zatímco na krvák v televizi se dítě „jen“ dívá, ve hře násilí samo způsobuje, a pakliže ho někdo nepoučí o daném kontextu, může být zaděláno na opravdu velký malér. Znám třeba příklad úplně normálního kluka, kterej na ulici rozšlápnul žábu, protože si vzpomněl, že za to dostával body v jakýsi hře a nepřišlo mu vůbec, že dělá něco špatně. Pak když mu tatínek vysvětlil, že žába je kaput a co to znamená, tak se rozbrečel.

A jaký tedy máme závěr? Počítače jsou dnes součástí našeho světa. Děti se jim nevyhnou, co víc, za pár let s nimi budou umět pracovat líp, než my sami. Na to se připravme. Myslím, že v případě počítačů, rodičům nehrozí, že by něco zanedbali, když od nich budou děti držet dál minimálně do předškolního věku. Nástup do školy či školky samozřejmě může být problém, stejně jako dítě obvykle přestane věřit na Ježíška, dostane taky sežrat to, že je divnej a, a to třeba i tím, že nemá smartphone nebo tablet. Holt doba je taková a děti jsou drsné. Rodič by tedy měl děti k počítači uvést, „držet je přitom za ruku“ a aspoň na začátku se jim snažit vysvětlovat, vysvětlovat a předcházet problémům. Když k tomu přijde i jiná, kvalitní, pedagogická iniciativa ze strany institucí, jen dobře. Pokud se pak všichni ve zdraví prokoušou přes pubertu, snad budou z nejhoršího venku. Tak si držme palce.

---

[1] Barry Ann Marie, Visual Intelligence, SUNY Press, New York 1997, s. 313

[2] dtto s. 315 

Světové šílenství Harlem Shake

Všichni se zbláznili. Harlem Shake zaútočil a lidé po celé planetě nevěřícně poskakují a natřásají své boky v rytmu písně Harlem Shake od amerického DJe a producenta Baauera. Podle výzkumu Visible Measures virální videa typu Harlem Shake přilákalo 1,21 bilionů diváků 61 dnů poté, co bylo zveřejněno první video začínající tento fenomén.

Společnost Visible Measures uvádí na svém blogu: „uživatelé internetu strávili 2782 let sledováním videí HarlemShake“. Harlem Shake se stál unikátem. Písnička Gangnam Style od jihokorejského rappera PSY dosáhla bilion zhlédnutí během 4 měsíců, zato Harlem Shake dosáhl tohoto počtu diváků už za 2 měsíce. Pokud chcete vědět, v čem spočívá úspěch tohoto fenoménu a také kdy a kde vznikl Harlem Shake, čtěte dál tento příspěvek.

Kde se vzal tento fenomén? Kdo odstartoval tuto mánií?

Uživatel Filthy Frank dne 30. ledna 2013 nahrál na YouTube 3 minuty a 22 sekund dlouhé video „Filthy Compilation#6 – Smell My Fingers“, které obsahovalo 19 sekundovou sekci s prvky internetového mema Harlem Shake. Dva dny na to přišla odezva z daleké Austrálie. Kdy pět mladých Australanů, pod přezdívkou The Sunny Coast Skate, nahrálo na YouTube svou 31 sekundovou verzi Harlem Shake, která byla napodobeninou na již zmíněné video Filthy Franka. Tito Australané odstartovali vlnu Harlem Shake tance. Postupně každým dnem přibývalo stále více a více videí, na kterých parta lidí tančí a poskakuje na zmíněnou píseň Baauera.

Koncept Harlem Shake

Každé video Harlem Shake se vyznačuje stejným scénářem. Video obvykle trvá 30 sekund. Po celou dobu videa zní basové rytmy písně Baauera, které jsou zakončené lvím řevem. V 15 sekundovém úvodu jeden člověk erotickými pohyby pánví tančí na píseň bez povšimnutí okolních lidí. Tento frontman má téměř vždy oblečenou na hlavě přilbu nebo masku. Následuje střih. Dalších 15 sekund už všichni zúčastnění poskakují a křečovitě tančí v rytmu včetně člověka v přilbě. Je důležité dodat, že všichni zúčastnění tanečníci jsou oblečení do šílených svršků, kostýmů anebo právě naopak jsou velmi spoře oblečení. Kreativitě se zde meze nekladou. Koncept každého videa je stejný, pouze tanečníci, jejích oblečení a prostředí, ve kterém se nacházejí, se mění.

Klíč k úspěchu?

 Úspěchem, kterým se videa Harlem Shake mohou pyšnit, je určitě krátká stopáž videa a kulminační bod, kdy celý dav zdivočí a vystupuje v šílených oblecích. Primitivita, banálnost a šokující obsah baví publikum. Svým způsobem i rytmická hudba vtáhne diváka a podpoří jej ke sledování videa. Podpora médií hraje také klíčovou roli ve sledovanosti a známosti videí Harlem Shake.

Jednoduchá technická reprodukovatelnost umožňuje každému nadšenci natočit si svoje vlastní video. Video se skládá pouze z jednoho střihu a záběr se točí pouze z jednoho místa, tímto je práce nejvíce zjednodušená. Právě proto miliony nadšenců a fanoušku Harlem Shake natáčí a sdílí svoje videa. Mladí studenti, děti, teenageři, dospělí, důchodci, zaměstnanci, vedení firem, sportovci, celebrity, ale také i politici publikují svoje nahrávky a chtějí se dělit se světem se svými nápady. V množství je síla, aneb kvantita přiláká ještě větší kvantitu diváků a také autorů příspěvků.

Harlem Shake „po česku“

Aktuálně lze na serveru YouTube sledovat přes 8 milionů videí Harlem Shake, které jsou buďto vlastní tvorbou autoru videí nebo různými upravenými a zmixovanými verzemi. Zatímco mnoho z videa má „pouze několik miliónů zhlédnutí“, top 10 verzí Harlem Shake má celkem 336 milionů zobrazení.  Také Češi následují světové trendy. Na internetu se objevily videa k příkladu fotbalovéreprezentace Sparty, finalistů Česko- Slovenské SuperStar, basketbalistů USK a mnoho dalších part mladých lidí. Také Česká televize natočila jako promo pro udělení cen Anděle 2013 klip ve stylu Harlem Shake, ve kterém vystupuje moderátor galavečera Leoš Mareš.  

Virální svět = svět zábavy

Fenomén Harlem Shake názorně ukazuje, co vše musí virální sdělení obsahovat. Obsah musí být buďto zajímavý, hodnotný, humorný anebo šokující. Chuť uživatele internetu sdílet příspěvek vyvolává lavinový efekt. Příspěvek se tímto dostane mezi tisíce, ne-li miliony lidí. Virál, který má za úkol vyvolat buzz – tedy bzučení nebo šuškání, bude úspěšný, pokud svým sdělením pobaví, vzdělá nebo upozorní diváka. Je však důležité si uvědomit, kdy určitý způsob sdělení přestává bavit a spíše začíná otravovat. Je tedy otázkou, kdy Harlem Shake odejde do stínu a virální svět nám přinese další nové internetové mema a příspěvky. 

VIMEO - tak trochu jiný video server

Stránky, které slouží k přehrávání a sdílení video obsahu, jsou jedním z pilířů webu 2.0, tedy internetu takového, jak ho už pár let známe, internetu, jehož obsah spoluvytvářejí jeho uživatelé. Ostatně, málokdo z těch, kdo dnes přijdou do kontaktu s internetem, nikdy neslyšel o Youtube. Jakmile začnete pronikat hlouběji do hlubin webu, dříve nebo později zjistíte, že existuje celá řada serverů, které se na video a jeho sdílení specializují, a kdybyste se o to snažili, napočítali byste jich přinejmenším několik desítek. Co do sledovanosti a návštěvnosti patří na (západní) mezinárodní scéně mezi největší hráče Youtube, Dailymotion nebo Metacafe, ale kromě nich existuje stále dost místa i pro ty menší, jako je například Vimeo. Ačkoliv stojí všichni z výše jmenovaných na podobných základech, každý je přeci jen trochu jiný v tom, na jaké publikum míří a jaký obsah nabízí, což je samozřejmě přímo úměrné návštěvnosti – jestliže první tři míří na svým obsahem na masy, Vimeo míří na relativně úzkou skupinu audiovizuálních fajnšmekrů.

Vimeo sice na první pohled vypadá jako každý druhý video server, nenechte se však ukolébat prvním dojmem, ani zásadní rozdíly totiž nemusí být hned vidět navenek. Už jen to, že název vznikl vložením anglického slůvka „me“ do slova „video“, a zároveň je anagramem slovíčka „movie“, by vám mohlo trochu napovědět. Ten zásadní rozdíl je v tom, že se server specializuje na autorský audiovizuální obsah - to znamená, že ti, kteří obsah na stránky dávají, by měli zároveň být jeho autory (nebo s nimi přinejmenším být v blízkém kontaktu). Tento princip ve všech ohledech naplňuje termín Alexe Brunse „produsage“, kde sami uživatelé jsou tvůrci obsahu, jež konzumují. Nejde navíc o obsah jen tak ledajaký, stránky totiž nejsou primárně určeny pro sdílení videa z dovolené (ačkoliv ani tomu ve výsledku nic nebrání), ale především pro prezentaci vlastní umělecké tvorby. Výsledkem je to, že atmosféra těchto stránek je dost odlišná od těch velkých a nejsledovanějších video serverů. Je to něco jako kdybyste přišli z nějakého multiplexu, který je zanesen komerčním balastem pro masy, do artového kina, které vám nabízí nepřeberné množství povětšinou neznámých, někdy trochu alternativních, ale často o to chutnějších filmových lahůdek. Nebo spíše jednohubek, protože většina klipů se vejde do pěti nebo deseti minut: v tomto případě však naštěstí platí, že „méně je někdy více“. Z mnoha videí je totiž zřejmé, že i do krátkého klipu se dá předat silný umělecký náboj nebo poselství.

Samozřejmě, že ne všechno, co se na Vimeo objeví, je ukázkou ryzí kvality, při mnoha tisících nových příspěvků denně ani nic takového není reálné, Vimeo ale není pouze galerií "jen pro zvané", jeho nespornou výhodou je i to, že komunita, které za ním stojí, je ochotná se o své know-how podělit, vzájemně si poradit, hodnotit díla a v nesposlední řadě se navzájem inspirovat. Jednotlivá videa mohou registrovaní členové komentovat, „lajkovat“ nebo přidávat do seznamu svých oblíbených videí, aby se k nim mohli vracet nebo je sdílet dál přes některou z mnoha sociálních sítí. Orientace v obsahu přitom není nijak složitá, videa jsou členěna do kategorií, jsou svými autory doplňena o metadata, a pokud si oblíbíte některého z přispěvatelů, není žádný problém odebírat jeho další tvorbu jako video-kanál, sledovat, co se líbí jemu nebo komunikovat s dalšími uživateli, kteří sdílejí stejný vkus. Člověk, který má umělecké ambice, na tomto místě najde nejen opravdu široké publikum pro prezentaci svého díla nebo myšlenek (návštěvnost se pohybuje přes milión přístupů denně…) , ale také takřka nekonečné moře podnětů, které ho mohou posouvat dál. Jednou ze sekcí jsou mimo jiné i obsáhlé návody/tutorialy, které vám pomohou jak v začátcích, tak i dlouho poté, co už budete mít první krůčky za sebou.

Nikdo vás ale samozřejmě nenutí, abyste sami přispívali, vždycky se můžete klidně nechat unášet mořem audiovizuálních podnětů a nabažit dosyta své estetické choutky, protože to je to, co Vimeo umí dokonale. Napomáhá tomu mimo jiné i to, že velké procento videí je dostupné v HD kvalitě, tento server byl mimo jiné prvním, který v roce 2007 přehrávání v této kvalitě umožnil. Pokud s tím navíc autor souhlasí, je u možné klip také přímo v této kvalitě stáhnout. To, že se jedná v drtivé většině případů o autorská videa, ústí zároveň v to, že provozovatelé serveru mají snazší situaci v otázce řešení problémů týkajících se autorských práv – do značné míry tím odpadají problémy ohledně nelegálního sdílení obsahu, se kterým se často musí potýkat ostatní servery, na nichž se nemálokdy objevují části nebo dokonce celá „umělecká díla“ (filmy, klipy, atp …) ne zcela legální cestou.

Myslím, že Vimeo u nás zatím není úplně známé, ale svou cestu do podvědomí lidí, kteří se nespokojí s hlavním proudem a hledají něco víc, si určitě dříve nebo později najde. Svoje místo v něm našlo jak mnoho nadšených a schopných amatérů, kteří si chtěli zkusit, jaké je to tvořit obsah, stejně jako řada profesionálů, kterým vyhovuje atmosféra celého projektu i kvalita, ve které mohou své dílo prezentovat. Zde přiložená videa v principu nemohou ani zdaleka vystihnout, co všechno je na Vimeo k vidění. Zkuste mu dát šanci, porozhlédněte se po tom, co je všechno je možné natlačit do několika minut videa, třeba vás jeho kouzlo pohltí … nebo třeba ne, ale úplně ztracený čas to nebude, to vám můžu slíbit. : )