Přijímání facebookových žádostí o přátelství vede k delšímu životu. Vy sami se ale raději o žádné nepokoušejte.

Na začátku tohoto měsíce do masových médií pronikla vděčná a nezvykle pozitivní zpráva o sociální síti Facebook. „Uživatelé Facebooku mají menší pravděpodobnost zemřít,“ oznámil svým čtenářům například britský server The Independent. Co za mediální zkratkou ale stojí ve skutečnosti?

Rozruch způsobila studie autorů Williama Hobbse, Moira Burkeho, Nicholase Christakise a Jamese Fowlera s názvem „Online social integration is associated with reduced mortality risk“ publikovaná v odborném vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, který vydává americká Národní akademie věd.

Američtí vědci vzali dříve sociálními vědami ověřený fakt, že lidé s bohatými společenskými kontakty žijí déle, a pokusili se ověřit, zda stejný předpoklad může fungovat i na sociálních sítích, v tomto případě na Facebooku. Pohnutkou jim bylo přijít na to, jak si zachovat výhody pro zdravotní stav člověka plynoucí z „face to face“ komunikace (např. zdravější návyky, odolnější imunita, snížení rizika zánětů apod.) v novém kontextu virtuálního světa, kam se lidé uchylují stále častěji. James H. Fowler to přímo okomentoval slovy: "The whole reason that I’m in this game is because I want to figure out how to use social networks to make people healthier.” 

Zkoumaným vzorkem jim bylo 12 milionů profilů na sociálních sítích, které získali z veřejné databáze California Department of Public Health a u kterých porovnávali jejich online i offline sociální aktivitu po dobu 6 měsíců vzhledem k jejich pravěpodobnosti úmrtí v následujících dvou letech. Úmrtnost byla porovnávána mezi „facebookovou populací“ a celkovou populací státu Kalifornie. Parametry jako věk, rasa a gender byly samozřejmě také zohledňovány při porovnávání.

Výsledek?

Uživatelé Facebooku měli o 12% menší pravděpodobnost úmrtí než neuživatelé. Přičemž „facebookáři“ znatelně méně umírali na infekce, cukrovku, kardiovaskulární nemoce, mrtvici, nemoce jater a byli méně vražděni, než lidé nepoužívající Facebook.

Ohledně aktivity uživatelů sociální sítě Facebook zjistili, že ti, kteří často přijímají žádosti nových přátel, mají nižší riziko úmrtnosti. Paradoxně tu ale není žádná jistota dlouhověkosti pro ty, kteří taková online přátelství iniciují."This finding … suggests that public health interventions urging people to go out and try to make more friends may have no effect on health,” komentoval tento smutný fakt James H. Fowler pro New York Magazine. Tudíž si máme myslet, že hledání nových přátelství zdraví nezlepší, ale častý kontakt s nimi ano? Vůbec nejnižší riziko úmrtnosti totiž měli uživatelé s vysokou mírou offline společenských interakcí a spíše průměrnou četností online interakcí.

Zajímavostí také je, že s nižším rizikem smrti jsou spojené s činnostmi jako publikování a sdílení fotografií. U pouhého chatování přímá úměra neplatila. Nejzdravější jedinci výzkumu byli v posílání zpráv spíše vlažní. Tento fakt byl vysvětlen vcelku logicky tak, že uživatelé publikující více fotek netrpí kritickými zdravotními problémy, které by jim v tom bránily.

Vědci z univerzity Berkeley tedy neposlali do světa zprávu, abychom přijímali žádosti každého fiktivního uživatele, který nás požádá, nýbrž že máme často vídat své současné přátele a pro jistotu neomezovat jejich nárůst odmítáním „friend requests“.

Dobrou zprávou také je, že na Facebooku máte o 12% vyšší pravděpodobnost, že do dvou let nezemřete.

Pro statistické modely, metodiku výzkumu a závěry studie navštivte přímo stránky PNAS: http://www.pnas.org/content/113/46/12980.full

Další odkazy:

http://www.psypost.org/2016/10/facebook-users-accept-friendships-lower-risk-mortality-45702

http://nymag.com/scienceofus/2016/11/how-facebook-friendships-impact-your-real-life-health.html
http://www.independent.co.uk/life-style/gadgets-and-tech/news/facebook-death-life-expectancy-die-users-safe-healthy-california-study-research-a7390836.html

World Press Photo - pořád to samé

World Press Photo (WPP), neboli světová cena za novinářskou fotografii, je udělována od roku 1955. Nejúspěšnější novináři – fotografové, jsou oceňování celkem v devíti kategoriích, z nichž v každé jsou oceněny první tři fotografie, jejichž součástí je i několika snímkový příběh. WPP každoročně organizuje putovní výstavu vítězných fotografií, kterou v průměru navštíví okolo 3 milionů lidí ve více než 45 zemích.

Přesto, že WPP je neziskovou organizací, její možnosti propagace vítězných fotografií jsou natolik silné, že vítězným autorům zajišťují rychle stoupající prestiž v oboru.

Autoři studie, Martijn Kleppe a Marta Zarzycka, se snaží dokázat, že navzdory velkému počtu fotografií, které se soutěže zúčastní, jsou oceňovány pouze ty, které tvoří jakousi variaci na několik zavedených ikonografických motivů. Těmito motivy mají na mysli například smutnou ženu, mladou dívku, která není ze západu, civilisty bojující proti ozbrojeným vládním složkám a podobně. Předpoklad je, že tyto motivy vyhrávají, navzdory tomu, že každý z nich může být pořízen v jiné zemi či za jiné politické situace.

Dále také autoři tvrdí, že vítězné snímky silně určuje i pohlaví, nebo kultura dané země, kde fotografie vznikla.

Na to, aby Martijn Kleppe a Marta Zarzycka objasnili tyto domněnky, použili dvě výzkumné metody, tedy kvantitativní a kvalitativní obsahovou analýzu vítězných fotografií WPP v letech 2009 až 2011 a jejich vstupní balíčky, které vždy obsahují fotografii a soubor až dvanácti snímků, které dokreslují příběh soutěžní fotografie. Tři vítězné snímky jsou také podrobeny analýze pomocí rozhovoru s předsedy komisí v jednotlivých letech.

Které motivy se tedy ukázaly jako dominantní? Ze všech soutěžních fotografií, které se v průběhu tří let ucházely o cenu, z nich celkem 120 obsahovalo motivy, které se v průběhu let opakovaly.

Dominantním motivem je z 19.2% mrtvé tělo. Za ním následují válečné scény (15.8%) a přeživší mezi zřícenými stavbami (14,2%). Na čtvrtém místě pak protestující lidé (10,8%). Ženy byly ve fotografiích nalezeny jako pasivní figury. Mezi lidmi, kteří byly na fotografiích zachraňováni, dominovaly ženy proti můžum v poměru 9 ku 2. Muži jsou ve většině zvěčněni jako akční postavy. V případě osob, kteří figurují jako vojáci, nebo protestující, bylo nalezeno 22 mužů a pouze jedna žena.

Rozebereme si tedy výsledky, u jednotlivých vítězných fotografií, které vyhrály v letech 2009, 2010 a v roce 2011.

2011, Fatima al-Quaws drží v náruči svého syna Zayeda (18), který trpí v polní nemocnici po zásahu plynem. Zayed se zůčastnil poupiční demonstrace v jemenském Sanaá. Matka, oblečená v černém nikábu, výrazně kontrastuje se synovo odhaleným tělem.

Je zde patrný velký kontrast mezi zahalováním a odhalování, typickým tématem pro Arabskou kulturu.Motiv, který zaujme. Hlavním motivem je zde však trpící žena.

Vítěznou fotografií pro rok 2010 je osmnáctiletá Bibi Aisha. Afghánka, kterou její muž po útěku z domu potrestal odříznutím uší a nosu. Dívce se posléze podařilo dostat pod záchrané ruce organizace Woman for Afghan Women, která ji pomohla vyřešit psychické trauma a dívka se posléze stala i tváří obálky časopisu Time a v USA ji byla poskytnuta plastická operace.


Motivem fotografie je zde opuštění, násilí a útlak.

Třetí snímek, výherce z roku 2009, je fotografie Pietra Masturza, která zachycuje Íránské ženy, kříčící na střeše domu. Ženy protestují proti spornému volebnímu výsledku z roku 2009, kdy se prezidentem stal Mahmoud Ahmadinejad, který vyhrál proti Mir Hosseinovi Mousavímu. V následujících týdnech proběhly násilné nepokoje v ulicích. Tato noc však byla symbolická křikem ze střech domů, do kterého se zapojilo mnoho Teheránců.

Autor zde použil dlouhou expozici, která změkčuje fotografii, která se díky ní vymyká akčním snímkům, obvykle zobrazujícím konflikt. Porota zde ocenila osamocenost figur, které jsou ve tmě na první pohled špatně rozpoznatelné.

Pojďme si tedy shrnout, co mají všechny tři snímky společné.

Všechny obsahují lidská těla, jako účastníky zpolitizovaných událostí. Na dvou fotografiích vidíme osoby, které jsou obětmi, na fotografii viditelného násilí. Všechny tři ukazují ženy, které nepochází ze západních zemí. Ženy jsou zde nositelkami kulturních a politických rozdílů a také jsou zde zobrazovány v klasických rolích, které se vyskytují na většině snímcích, jimiž jsou opatrovatelky a oběti tvrdého násilí.

Na základě poznatků autoři dospěli k závěru, že nejčastěji opakované motivy obsahovaly fotografie z let 2010 a 2011 a dospěli k tvrzení, že opakování motivů ve fotografiích zvyšuje pravděpodobnost výhry.

Autoři se domnívají, že motivy ve fotografiích se staly účelnými sémiotickými prostředky, které fotografii odvádí od původního účelu zachycovat skutečnost a svým pohledem z ní činí jakýsi systém symbolů, který fotografii pomáhá stát se veřejně šířenou a více komerční.

Podle autorů výzkum nemá za cíl odsoudit stálý výskyt několika málo motivů ve fotografiích, ale spíše poukázat na naléhavou potřebu se z těchto kruhů vymanit a výzkumem motivovat ostatní k hledání stále se opakujících znaků v ostatních oborech tvorby.

Autoři Marta Zarzycka (Utrecht University, Netherlands) a Martijn Kleppe (Erasmus University Rotterdam, Netherlands ) se zabývají kvantitativní a kvalitativní obsahovou analýzou. Článek je založen na zprávě z výzkumu, který proběhl v roce 2013 a byl publikován v časopise Media culture & society pod názvem Awards, archives, and affects: tropes in the World Press Photo contest 2009–11


Jan Kára

Anotace: Veselá, Veronika: Využití fan artu v oficiální propagaci hry Mass Effect 3

Ve svém výzkumu navazuji velmi volně na případovou studii Mapping commercial intertextuality: HBO's True Blood (Hardy, 2011), která mapuje způsob oficiální propagace úspěšného seriálu využívající intertextualitu, transmédií a transmediálního vyprávění. Studie rovněž zmiňuje protichůdné pohledy politické ekonomie a kulturálních studií na tento způsob propagace, který první skupina odsuzuje jako přílišnou komercializaci a snahy o maximalizaci zisku, a druhá oslavuje jako příležitost pro vznik kultury účastníků, která vytváří nové formy participace a spolupráce mezi tzv. prosumery.

Zaměřuji se na propagaci třetího dílu úspěšné RPG (role-playing game) Mass Effect (ME). Konkrétně zkoumám využití fanouškovského umění (fan artu) v oficiální propagaci Mass Effectu v období od dubna 2011 do 30. srpna 2011. Sleduji, jakým způsobem tvůrce hry, společnost BioWare, nakládá s díly svých fanoušku (fan artem, cosplayem) na těchto třech platformách, které společnost BioWare zřídila za účelem propagace videohry Mass Effect: webové stránce http://www.masseffect.com/, přidružené BioWare TV věnované ME3 a facebookové stránce http://www.facebook.com/masseffect. Dále mě zajímá, jak na využití fan artu v oficiální propagaci reaguje hráčská komunita. Praktické poznatky dávám do souvislosti s názorově rozdílnými stanovisky politické ekonomie a kulturálních studií a docházím k závěru, že využívání fan artu a cosplaye společností BioWare k propagaci třetího dílu videohry fanoušci nevnímají jako vykořisťování (hledisko politické ekonomie). Naopak konvergence (Jenkins, 2006) se v tomto případě ukazuje jako výhodná pro obě skupiny – nejen pro tvůrce hry, společnost BioWare, ale i pro fanoušky, kteří jí dokážou využít ve svůj prospěch (ilustrováno na konkrétních příkladech).

Veronika Veselá

Posunuje poslouchání MP3 hranice vnímání?

Ve své práci vycházím z článku Miriam Simunové My music, my world: using MP3 player to shape experience in London, který byl publikován v periodiku New Media & Society v roce 2009. Simunová ve svém příspěvku přináší výsledky vlastního výzkumu, kdy zkoumala posun hranic při vnímání lidí během poslechu MP3 skrze cestu Londýnem.

První část mé práce je interpretací výše zmíněného článku. Simunová svůj výzkum zasadila do sociálního kontextu a své výsledky porovnává právě s autory, které při prezentaci souvislostí cituje. Jedná se například o Theodora Adorna, George Simmela nebo Henryho Lefebrveva. V závěru své práce shrnuje výsledky výzkumu.

V další části se zabývám mediálním kontextem, do kterého jsem se snažila interpretovaný článek zasadit. Jedná se o především o způsob ukládání souborů MP3 na Internet, o aktivitu publika a o Benjaminovu teorii technické reprodukovatelnosti.

Poslední část své práce věnuji vlastnímu výzkumu, který jsem provedla s osmi respondenty skrze sociální síť Facebook. Výsledky svého výzkumu a výsledky výzkumu Simunové mezi sebou v závěru porovnávám.

Zdroj: SIMUN, Miriam. My music, my world: using MP3 player to shape experience in London. New Media & Society, September 2009, vol. 11, 921-941.

Faktory, které ovlivňují ochotu přispívat do online komunit

Práce se věnuje článku autora Xigen Li s názvem Faktory ovlivňující ochotu přispívat informacemi do online komunit (Factors Influencing the Willingness to Contribute Information to Online Communities). Autor se zaměřuje na sociální, behaviorální a psychologické aspekty produsage a kolektivní inteligence. Snaží se identifikovat faktory, které negativně či pozitivně ovlivňují ochotu uživatele přispět na web vlastním obsahem.

V první části shrnuji článek, ve kterém Li popisuje tři teoretické koncepty, o které se opírá (teorie diskrečních databází; koncept sociálního dilematu a teorie očekávání) a jejich funkci u reálných komunit mimo prostředí internetu. Následně je aplikuje na online komunity, formuluje hypotézy o faktorech ovlivňujících ochotu přispívat a na základě výzkumu potvrzuje čtyři ze šesti předkládaných hypotéz.

Ve druhé části práce formuluji vlastní názor na danou problematiku, kriticky hodnotím článek a autorův přístup, upozorňuji na pozitiva i nedostatky článku, navrhuji další možnosti zkoumání a zamýšlím se nad jinými faktory, které mohou ovlivňovat uživatelskou ochotu přispívat.

Zdroj:
LI, X. (2011). Factors Influencing the Wilingness to Contribute Information to Online Communities. New Media & Society, 13, 2, s. 279 - 296.