World Press Photo - pořád to samé

World Press Photo (WPP), neboli světová cena za novinářskou fotografii, je udělována od roku 1955. Nejúspěšnější novináři – fotografové, jsou oceňování celkem v devíti kategoriích, z nichž v každé jsou oceněny první tři fotografie, jejichž součástí je i několika snímkový příběh. WPP každoročně organizuje putovní výstavu vítězných fotografií, kterou v průměru navštíví okolo 3 milionů lidí ve více než 45 zemích.

Přesto, že WPP je neziskovou organizací, její možnosti propagace vítězných fotografií jsou natolik silné, že vítězným autorům zajišťují rychle stoupající prestiž v oboru.

Autoři studie, Martijn Kleppe a Marta Zarzycka, se snaží dokázat, že navzdory velkému počtu fotografií, které se soutěže zúčastní, jsou oceňovány pouze ty, které tvoří jakousi variaci na několik zavedených ikonografických motivů. Těmito motivy mají na mysli například smutnou ženu, mladou dívku, která není ze západu, civilisty bojující proti ozbrojeným vládním složkám a podobně. Předpoklad je, že tyto motivy vyhrávají, navzdory tomu, že každý z nich může být pořízen v jiné zemi či za jiné politické situace.

Dále také autoři tvrdí, že vítězné snímky silně určuje i pohlaví, nebo kultura dané země, kde fotografie vznikla.

Na to, aby Martijn Kleppe a Marta Zarzycka objasnili tyto domněnky, použili dvě výzkumné metody, tedy kvantitativní a kvalitativní obsahovou analýzu vítězných fotografií WPP v letech 2009 až 2011 a jejich vstupní balíčky, které vždy obsahují fotografii a soubor až dvanácti snímků, které dokreslují příběh soutěžní fotografie. Tři vítězné snímky jsou také podrobeny analýze pomocí rozhovoru s předsedy komisí v jednotlivých letech.

Které motivy se tedy ukázaly jako dominantní? Ze všech soutěžních fotografií, které se v průběhu tří let ucházely o cenu, z nich celkem 120 obsahovalo motivy, které se v průběhu let opakovaly.

Dominantním motivem je z 19.2% mrtvé tělo. Za ním následují válečné scény (15.8%) a přeživší mezi zřícenými stavbami (14,2%). Na čtvrtém místě pak protestující lidé (10,8%). Ženy byly ve fotografiích nalezeny jako pasivní figury. Mezi lidmi, kteří byly na fotografiích zachraňováni, dominovaly ženy proti můžum v poměru 9 ku 2. Muži jsou ve většině zvěčněni jako akční postavy. V případě osob, kteří figurují jako vojáci, nebo protestující, bylo nalezeno 22 mužů a pouze jedna žena.

Rozebereme si tedy výsledky, u jednotlivých vítězných fotografií, které vyhrály v letech 2009, 2010 a v roce 2011.

2011, Fatima al-Quaws drží v náruči svého syna Zayeda (18), který trpí v polní nemocnici po zásahu plynem. Zayed se zůčastnil poupiční demonstrace v jemenském Sanaá. Matka, oblečená v černém nikábu, výrazně kontrastuje se synovo odhaleným tělem.

Je zde patrný velký kontrast mezi zahalováním a odhalování, typickým tématem pro Arabskou kulturu.Motiv, který zaujme. Hlavním motivem je zde však trpící žena.

Vítěznou fotografií pro rok 2010 je osmnáctiletá Bibi Aisha. Afghánka, kterou její muž po útěku z domu potrestal odříznutím uší a nosu. Dívce se posléze podařilo dostat pod záchrané ruce organizace Woman for Afghan Women, která ji pomohla vyřešit psychické trauma a dívka se posléze stala i tváří obálky časopisu Time a v USA ji byla poskytnuta plastická operace.


Motivem fotografie je zde opuštění, násilí a útlak.

Třetí snímek, výherce z roku 2009, je fotografie Pietra Masturza, která zachycuje Íránské ženy, kříčící na střeše domu. Ženy protestují proti spornému volebnímu výsledku z roku 2009, kdy se prezidentem stal Mahmoud Ahmadinejad, který vyhrál proti Mir Hosseinovi Mousavímu. V následujících týdnech proběhly násilné nepokoje v ulicích. Tato noc však byla symbolická křikem ze střech domů, do kterého se zapojilo mnoho Teheránců.

Autor zde použil dlouhou expozici, která změkčuje fotografii, která se díky ní vymyká akčním snímkům, obvykle zobrazujícím konflikt. Porota zde ocenila osamocenost figur, které jsou ve tmě na první pohled špatně rozpoznatelné.

Pojďme si tedy shrnout, co mají všechny tři snímky společné.

Všechny obsahují lidská těla, jako účastníky zpolitizovaných událostí. Na dvou fotografiích vidíme osoby, které jsou obětmi, na fotografii viditelného násilí. Všechny tři ukazují ženy, které nepochází ze západních zemí. Ženy jsou zde nositelkami kulturních a politických rozdílů a také jsou zde zobrazovány v klasických rolích, které se vyskytují na většině snímcích, jimiž jsou opatrovatelky a oběti tvrdého násilí.

Na základě poznatků autoři dospěli k závěru, že nejčastěji opakované motivy obsahovaly fotografie z let 2010 a 2011 a dospěli k tvrzení, že opakování motivů ve fotografiích zvyšuje pravděpodobnost výhry.

Autoři se domnívají, že motivy ve fotografiích se staly účelnými sémiotickými prostředky, které fotografii odvádí od původního účelu zachycovat skutečnost a svým pohledem z ní činí jakýsi systém symbolů, který fotografii pomáhá stát se veřejně šířenou a více komerční.

Podle autorů výzkum nemá za cíl odsoudit stálý výskyt několika málo motivů ve fotografiích, ale spíše poukázat na naléhavou potřebu se z těchto kruhů vymanit a výzkumem motivovat ostatní k hledání stále se opakujících znaků v ostatních oborech tvorby.

Autoři Marta Zarzycka (Utrecht University, Netherlands) a Martijn Kleppe (Erasmus University Rotterdam, Netherlands ) se zabývají kvantitativní a kvalitativní obsahovou analýzou. Článek je založen na zprávě z výzkumu, který proběhl v roce 2013 a byl publikován v časopise Media culture & society pod názvem Awards, archives, and affects: tropes in the World Press Photo contest 2009–11


Jan Kára

Z Instagramu k Socialmaticu. Co bude dál?

Populární aplikace pro mobilní telefony Instagram za poslední rok doznala výrazných změn. Po koupi Markem Zuckerbergem a jeho Facebookem se především objevila kromě iPhonů i v chytrých telefonech využívajících systém Android, krom toho dosáhla lepší integrace s mateřskou službou a do roka se má dočkat i své neoficiální fyzické podoby – jako fotoaparát Socialmatic.

Není to příliš obvyklé, spíše naopak. Během období, kdy stále lepší fotoaparáty v chytrých telefonech nahrazovaly tradiční kompaktní fotoaparáty, vznikaly s jejich rozmachem aplikace, které relativně technicky dokonalé digitální fotografie proměňovaly prostřednictvím různých filtrů do vizuálně atraktivnější podoby. Snažily se například napodobit techniky používané při tzv. pinhole fotografii, cross procesu či instantní Polaroid fotografii. Aplikace jako Hipstamatic nebo právě Instagram dovolily uživatelům použít různorodé kreativní efektové filtry a z nudné fotografie vytvořit minimálně barevně zajímavý obrázek. Kromě miliónů obyčejných uživatelů jsou však tyto aplikace oblíbené i mezi profesionálními fotografy – v České republice je využívá třeba dokumentární fotografka Alžběta Jungrová nebo fotograf Reflexu Tomáš Tesař.

Socialmatic, jak se má jmenovat fotoaparát v podobě Instagramu, jde ale opačnou cestou. Oproti aplikacím, jejichž podstata tkví ve sdílení obrázků na internetu, se Socialmatic v podstatě vrací do minulosti, protože jeho součástí bude rovněž integrovaná tiskárna. V této souvislosti vývojáři „hračky“ spolupracují s firmou Polaroid, která má bohaté zkušenosti z výroby přístrojů, které už v půlce minulého století dokázaly zhotovit pozitiv snímku krátce po vyfocení, a i nyní má ve svém portfoliu přístroj, který do těla kompaktního fotoaparátu integruje i tiskárnu.

Fotoaparát Socialmatic má nabídnout 16GB interní paměť s možností rozšíření přes SDHC karty a kromě dotykového displaye je jeho největší zvláštností integrovaná tiskárna, pomocí které bude možné vyfocené snímky ihned vytisknout na speciální papír Zink. Kompaktních rozměrů mají vývojáři docílit právě použitím nové technologie tisku, u které jsou veškeré potřebné substance obsaženy podobně jako u Polaroidu přímo v papíru. Nechybí samozřejmě ani možnost připojení k internetu přes Wi-Fi, 3G nebo LTE sítě. Design produktu bude odpovídat dnes ještě imaginárnímu aparátu ze známé ikony Instagramu.

Výsledná fotografie má mít ale opět blízko ke svému elektronickému předobrazu známému z aplikace pro mobilní telefony. Snímek bude před publikováním samozřejmě možné profiltrovat v programu běžícím pod dedikovaným operačním systémem InstaOS fungujícím na bázi Androidu. Tisk proběhne na papír formátu blízkému čtverci a papírová fotografie bude mít elementy typické pro aplikaci Instagram – kromě lišty se jménem autora třeba i pole pro psaný komentář. Mimoto bude tisk obsahovat i QR kód odkazující na snímek ve virtuálním světě.

Zdroj: http://www.adr-studio.it/

Socialmatic navazuje na popularitu podobných produktů, které se objevily na trhu po boomu aplikací, jako byl třeba Hipstamatic. Po uvedení aplikace vzrostl nárůst o jednoduché historické filmové fotoaparáty typu plastového Loma, které byly příznačné nekvalitou jak samotného fotoaparátu, tak především výstupu. Dnes se jejich remaky prodávají za částky přesahující u „nejvyšších“ modelů i 8000 korun.

Otázkou je, zda u Socialmaticu zafunguje opačný model. Cena principiálně stejného Polaroidu Z2300W je v současnosti 220$, balení padesáti papírů vychází na 30$, nicméně se nejedná o běžně dostupný a především propagovaný přístroj. Socialmatic tak může pomoci prezentovat zajímavou technologii a rovněž zaujme specifickou skupinu mladých lidí, pro které se stane "cool" nástrojem. Zajímavé také bude sledovat případné právní tahanice. Jedná se totiž o projekt, který kromě své ideje není jinak spojen s Instagramem a rovněž design Socialmaticu se ve svých tvarech blízce podobá posledním iPhonům od Applu.

Představení projektu Socialmatic

INSTAMÁNIE aneb vyfoť, ofiltruj, otaguj a sdílej cokoli!

 ,,Jseš na fejsu?“ Ještě nedávno bylo celkem běžné, že si lidé tuto otázku pokládali. Postupem času ale trend Facebooku svým způsobem odezněl, mít zde profil je prakticky automatické a s tím, že tu „někdo není“, se už tak často nesetkáváme. Do popředí se nedávno dostal další trend, a to prostřednictvím světa smartphonů a s nimi souvisejících aplikací, fotografický editor a sociální síť Instagram, umožňující rychlou a snadnou úpravu fotografií a jejich sdílení prakticky po celém světě, současně čítající více než 100 milionů aktivních uživatelů měsíčně.

Módní blogy jsou v módě

Módní odrůda blogů, tzv. fashion blogy, začaly vznikat teprve nedávno (před několika lety). Od té doby však rostou jako houby po dešti. Blogy jsou typickou ukázkou produsage - jejich uživatelé jsou zároveň producenty obsahu; bez stále rostoucí sítě uživatelů by blogy vůbec nemohly existovat.

Některé z významných módních blogů vám teď představím. Za první módní blog na světě se pokládá The Sartorialist, který vznikl v roce 2005 a funguje dodnes. The Sartorialist byl založen Scottem Schumanem v New Yorku. Tento blog neobsahuje téměř žádný text - jeho podstatou jsou Schumanovy fotografie, které zobrazují lidi po celém světě. Schuman portrétuje osoby, které zajímavě vypadají, mají charisma a rafinovaně se oblékají. Většinou to bývají zcela neznámí lidé na ulici, ale občas se na fotografiích objeví některé slavné osoby z oděvního průmyslu – módní návrháři, modelky, apod.


Tento blog je velmi úspěšný – fotografie jsou totiž kvalitní a neokoukatelné. Pro mě The Sartorialist představuje nekonečný zdroj inspirace. Scott Schuman úspěšně komunikuje s příjemci – nedávno např. prostřednictvím blogu vyhlásil konkurz na svého osobního asistenta. Momentálně se o toto místo pere spousta fanoušků – zřejmě by šlo o podobnou práci jako ve filmu Devil wears Prada, až na to, že zde by byl šéfem mladý a sympatický muž (místo staré a nervózní ženské). Kdyby zájemci nemuseli mít trvalé bydliště v New Yorku, tak bych se snad taky přihlásila.

Ostatní módní blogy jsou většinou založeny na tom, že autoři prezentují sami sebe. Fotí své módní kreace (neboli outfity), a pokud jsou úspěšní, roste jejich stádo fanoušků a pochlebovačů (bloggersky: followers). V Čechách první pokusy o módní blogy začaly teprve před dvěma lety. Jako jedna z prvních se u nás do blogování o módě pustila Sandra Leopardová, která svůj blog založila v říjnu roku 2009. Tato dívka se zjevem modelky a „dokonalým“ přítelem (tzv. Princem), byla po dlouhou dobu přední českou bloggerkou. Dnes však již její blog upadá a vytěsňují jej jiné, lepší.

Mojí oblíbenou módní bloggerkou je Eva Schön, která vlastní mnoho zajímavých kousků oblečení a umí je kombinovat. Stejně tak Danny Rose. Další české blogy: Fashion Picanteria, Heels in Prague, Cup of Style, Dania on the street nebo Pavlína Jágrová. Zajímavým počinem byl blog Agnes and Luke, který vedli dva lidé; ten však nedávno skončil. Módní blogování je sice spíše ženskou výsadou, ale i tak se najdou výjimky. U nás je to třeba Czech Fashionisto – muž, který prezentuje své outfity. Trochu jiný módní blog vede Zu – ta kromě módy často píše i o svých cestovatelských zážitcích. Na ní je zajímavé, že nakupuje téměř jenom v secondhandech a tvoří tak originální kombinace.

Když tak projíždím všechny blogy, tak si říkám: Jaká ekonomická krize!? Pokud módní blogy nejsou symbolem zhýčkanosti a blohobytu, tak už nevím, co jiného. Bloggeři, ať už muži či ženy, většinou působí velmi úspěšně. Nedá se odhadnout, zda pouze vytvářejí falešnou realitu, nebo zda jsou v běžném životě opravdu tak spokojení. Z jejich příspěvků má však člověk často pocit, že jejich životy jsou zcela ideální – většina bloggerek jsou krásné dívky, mají podobně krásné přítele a chodí na párty, kde se setkávají s lidmi na výši. Také se mi zdá, jako by každá bloggerka měla přítele fotografa, který jí tvoří fotky outfitů. Je možné, že bloggerky mají při výběru svých partnerů dvě kritéria: musí být hezký a musí to být fotograf.

Bloggerky chtějí být obdivovány. U každého příspěvku je vždy hromada komentářů, které osoby na fotkách zcela nekriticky chválí (od poznámek typu „skvělé fotky!“, „super boty!“ až po „jak jsi krásná! žeru tě!“ apod.). Blogy tedy přinášejí instantní pozvednutí sebevědomí a popularitu, ale kromě toho bloggerky získávají i spoustu hmatatelných výhod. Některé módní značky a internetové obchody bloggerkám nabízejí oblečení a kosmetiku zdarma, když tyto produkty budou náležitě prezentovat. (Proto je na většině blogů hodně oblečení z H&M – tento řetězec často zve bloggerky do svého showroomu.) Někteří bloggeři mají totiž poměrně velkou moc – mohou ovlivnit čtenáře a jejich rozhodování o tom, kde budou nakupovat. Zároveň se často pořádají tzv. „giveaway“ – to je způsob, který vyhovuje módní značce, autorovi blogu i jeho příjemci. Giveaway funguje takto: Firma poskytne bloggerce nějaký produkt (např. šaty), který můžou získat její čtenáři. Čtenář se však musí přidat do „followers“ a napsat něco do komentářů, aby mohl být vybrán jako výherce. Všichni jsou poté spokojení: Firma se stává více populární, blog má více fanoušků a výherce se raduje.

Občas se stává, že bloggeři neodolají lákadlům a jejich blog už je jen o propagaci různých produktů. Každopádně všichni bývají hodně zváni na různé významné akce (zejména v Praze) a pak o nich píšou, což je poměrně nudné, když pak člověk v deseti příspěvcích od různých lidí čte to samé. Naposled se něco takového stalo u příležitosti začátku výstavy fotografa LaChapella – dozvědět jste se o této události mohli u Evy Schön, Danny Rose nebo třeba na blogu Fashion Picanteria.

V Čechách ovšem existuje také blog, který se věnuje módě, ale svým zaměřením se zcela vymyká. Jeho účelem je totiž kritizovat. Kritizovat lidský nevkus, zejména pak nevkus českého národa. Jmenuje se Módní peklo. Poslední dobou se stává velmi známým – autorka až donedávna zůstávala v anonymitě, ale od doby, kdy s ní vyšel rozhovor v MFDnes (i s fotkami), se s fanoušky roztrhl pytel. Módní peklo kritizuje ponožky v sandálech, špičaté boty, lyžařské bundy a občas i tzv. „háemkové blogeríny“.

Na závěr se chci věnovat zahraniční bloggerce, která je tak úspěšná, že se zde jedná o příklad transmediálního vyprávění. Jmenuje se Jessica Quirk, vede blog What I Wore, ale díky blogu také vydává knihy a pořádá různé semináře. Své outfity fotí již po dobu čtyř let a je stále originální. Pro inspiraci uvádím ještě pár dalších zahraniční bloggerů: Late Afternoon, Chicmuse, Taghrid a That´s Chic.

Zdroje fotografií:
The Sartorialist [online]. 6.12.2011, 32.11.2011, 18.11.2011 [cit. 2011-12-12]. Dostupné z WWW: .
Eva Schön [online]. 2.11.2011, 19.10.2011, 19.9.2011 [cit. 2011-12-12]. Dostupné z WWW: .
Danny Rose: Breathing for Fashion [online]. 2.12.2011, 10.11.2011, 23.8.2011 [cit. 2011-12-12]. Dostupné z WWW: .
What I Wore - A Personal Style Blog [online]. 7.12.2011, 10.11.2011, 29.9.2011, 27.9.2011, [cit. 2011-12-12]. Dostupné z WWW: .

Stránky s tipy pro fotografy- kde fotit

Každý fotograf, amatér i profesionál, si občas láme hlavu s námětem. Jednou z možností je jen tak vyrazit do terénu a hledat témata po cestě. Něco zajímavého se dá najít téměř vždycky, existuje však i riziko, že se stativem na zádech nachodíte mnoho kilometrů a stejně to nebude ono. Proto se v poslední době na internetu objevuje řada stránek, které nabízejí různé nápady a zajímavé objekty, pohledy a náměty.

Často můžeme najít nějakou radu přímo na stránkách míst a měst, kam se chystáme, nebo kde se nacházíme, ale není to pravidlem. Fotografové se navíc často potýkají s problémem kam se vůbec vydat. Hledání zajímavého místa na focení může zabrat ve výsledku výrazně více času, než samotná doba potřebná pro pořízení zajímavé fotografie.

Řada stránek poskytuje možnost nahrát fotografie s označeným místem pořízení, takže když potom jako návštěvník hledáte podle hesla, vyjede vám řada tematických obrázků. Funguje takhle i oblíbený flickr nebo panoramino. V dnešní době je už určení polohy tak přesné, že zjistíte, ze které strany ulice byla fotka pořízena. Ideální pro inspiraci. Jenže, má to háček. Ne všichni autoři nahrávají svoje fotografie řádně označené (jak upozorňuje Cory Doctorow, lidé jsou líní a mají každý jiné priority), takže se může stát, že místo přesného místa pořízení fotografie zjistíte, jaký přístroj autor používá a kdy přesně zmáčkl spoušť. Zajímavé informace, ale pro naše potřeby naprosto k ničemu.

Navíc lidé na různých fórech shání tipy i na méně známá, ale zajímavá zákoutí a nenápadnější památky, o kterých nikdy předtím neslyšeli. Koneckonců, různých verzí Eiffelovy věže existuje nepřeberné množství a pro někoho už to není zajímavé. V takových případech si s cíleným vyhledáváním nevystačíme.

Zaujalo mě proto, když jsem objevila stránku http://www.fototipy.cz/ . Jejím cílem je vytvořit mapu zajímavých míst pro fotografování po celé České republice, bez ohledu na téma. Jde o nový, zatím ještě nezaběhnutý projekt (když jsem se dívala naposledy, měl všehovšudy 41 uživatelů a 69 označených míst), takže je otázka, kam se vyvine, ale kdyby se uchytil, šlo by o ideální pomůcku pro fotografy. To také jeho autor uvádí jako svou klíčovou motivaci. Sám hledal zajímavá místa, kam by mohl vyrážet fotit, a brzy objevil díru na českém internetu- nic takového tu neexistovalo. Stránka je založena na principu sdílení informací, každý, kdo se registruje, může přidávat své tipy a fotografie. Projevuje se tu tak koncept kolektivní inteligence, jak ji popsal ve své práci Pierre Lévy. Lidé navzájem sdílí své zkušenosti a poznatky, součástí stránky je i blog a sekce článků, všechno pochopitelně se stejnou tematikou - fotografování. Registrovaní uživatelé mohou své práce samozřejmě navzájem komentovat, jak už se u webů tohoto typu stalo pravidlem.

Je otázka, jestli se v případě tohoto typu stránek dá mluvit o fenoménu produsage (český pokus o překlad, produžívání, raději používat nebudu). Axel Bruns ve svém článku The Art of Produsage zmiňuje jako příklad flickr, s jeho sdílením fotografií, komentováním, fotostreamy atd. Ale v případě stránek jako jsou fototipy.cz, s přesným zaměřením na jedno téma, je podle mě lepší spokojit se s Lévyho konceptem. Fototipy.cz si nekladou za cíl tvorbu něčeho nového a jiného, ani samotné hodnocení fotografií není klíčové. Jde o prosté sdílení informací členy určité komunity, obsah stránek má smysl až při větším množství příspěvků, a jde proto podle mě o typický příklad kolektivních vědomostí. Na druhou stranu obsah není pevně daný, ale mění se podle aktivity přispěvatelů. V tom by se daly vidět prvky produsage.

Na podobném principu funguje řada zahraničních stránek. Narazila jsem například na americkou (http://www.thebestplacestophotograph.com/) nebo britskou verzi (http://www.photospots.co.uk/). První se soustředí výhradně na území Spojených států, na photospots.co.uk je možné přidávat tipy kdekoli na světě. Takovéto široké zaměření je však v tomto případě na škodu, protože podkopává původní účel. Když se nacházím v Indii, potřebuji konkrétní tipy pro úzký region, nepomůže mi rada, že další pěkné scenérie se jsou v Jižní Americe a Austrálii. Čím užší zaměření, tím větší využitelnost. Problém tohoto typu stránek však je, že vznikají pouze pomalu. Jsou závislé na svých návštěvnících a přispěvatelích, kteří jejich obsahy vytváří. Jenže charakter stránek neumožňuje žádnou masovou reklamní kampaň, takže fotografická komunita si k nim hledá cestu jen postupně. Další vývoj ukáže, jestli se jedná o životaschopný koncept nebo jen zajímavý nápad, který rychle zapadne.

Zdroje:

http://www.fototipy.cz/
Axel Bruns: Blogs, Wikipedia, second life and beyond (2008), The Art of Produsage
Pierre Lévy: Collective Intelligence in Reading digital culture (2001), David Trend (ed.)
Cory Doctorow: Putting the torch to seven straw-men of the metautopia, http://www.well.com/~doctorow/metacrap.htm (staženo 11.12.2011)

Fotím, fotíš, fotíme

Když bylo zadáno téma tohoto příspěvku, nemusela jsem dlouho přemýšlet a hned mě napadlo několik možných variant, o čem bych mohla psát. Kamenem úrazu však bylo zjištění, že o stránkách, o kterých jsem chtěla psát, již příspěvky existují. Šlo o weby zabývající se hodnocením různých věcí - filmů (Imdb/Čsfd), podniků (Scuk) a nebo také stránek, kde jednotlivý autoři představují svou tvorbu - literární weby (Písmák), weby s uměleckými výrobky (Fler) apod. Musela jsem tedy sáhnout do jiného soudku, který v sobě spojuje obě výše zmíněné specifikace. Rozhodla jsem se Vám představit (některým možná jen připomenout) webovou stránku věnovanou českým a slovenským hudebním kapelám a interpretům Bandzone.cz. Ovšem když jsem byla zhruba v půlce článku, objevil se zde příspěvek od mé kolegyně i na toto téma. Ano, koncepty, kterým se věnujeme, se na internetu sice projevují na každém rohu, očividně nás ale napadají v souvislosti se stejnými projekty. Pokusím se tedy představit Vám stránku z jiného okruhu, a sice fotoweb PhotoExtract.com (http://www.photoextract.com/cs/). Po vzoru tohoto webu vzniklo i několik dalších podobných, a tak lze článek (z většiny) aplikovat i na ně.

„PhotoExtract.com je fotogalerie, ve které je extrakt toho nejlepšího, co se nachází na hardiscích a v šuplících nadšených fotoamatérů a zároveň je místem, kde se tito nadšenci setkávají a o svých fotografijích diskutují.“¹ Lidé mají čím dál větší potřebu ukazovat světu své výtvory a internet jim to dokonale umožňuje.

Server vznikl teprve před pár lety, konkrétně byl spuštěn v roce 2006 a jeho správcem je Jarek Klimek. K dnešnímu dni (10. 12. 2011) je zde zaregistrovaných 20 245 fotografů, což je relativně vysoký počet, i když samozřejmě musíme počítat s tím, že někteří autoři nejsou aktivní. I tak zde ale v jeden moment (v sobotu kolem půlnoci) brouzdá 322 uživatelů. Údaj o návštěvnosti za celý měsíc (prosinec 2009) přesáhl hranici 100 000 a denně pak 4-6 tisíc, což do tohoto roku pravděpodobně ještě vzrostlo, pokud rostoucí křivka nepozměnila svůj tvar.

Server zaregistrovaným umožňuje publikovat své fotografie a získat k nim od ostatních autorů zpětnou vazbu, a to v podobě bodového nebo slovního hodnocení. Server navíc spolupracuje s časopisy Instinkt a FotoVideo, což některým autorům umožní se v těchto časopisech prezentovat, samozřejmě vždy záleží na kritériích. Autory publikováných článků jsou jak zkušení moderátoři, tak i běžní uživatelé. Tato webová stránka je některými svými možnostmi, které uživatelům nabízí, na českém fotowebovém trhu unikátní - například tvůrčí dílna PEXlab jednotlivým autorům umožňuje upravit fotografie vložené jinými autory. ²

AUTOR: Jan Foltán³

V rámci fungování tohoto webu jsou patrné především dva koncepty - produsage a kolektivní inteligence. V čem vidím projevy těchto prvků hned vysvětlím. Produsage nebo-li „produžívání“ je termín od australského univerzitního profesora Axela Brunse, který popisuje skutečnost, kdy uživatelé jsou zároveň tvůrci daného portálu a zároveň jeho uživateli. Samozřejmě u typu tohoto webu se tomuto konceptu nemůžeme vyhnout, jelikož bez něj by nemohl existovat. Internetové stránky, na kterých jde především o prezentování vlastní tvorby a její vzájemné hodnocení mezi autory je na tomto principu závislé. Umožňuje uživatelům podělit se o produkty svých zálib a zároveň na tyto výsledky své práce získat zpětnou vazbu od jiných lidí z oboru. Příspěvky jednotlivých autorů jsou pro existenci stránky nezbytné, ale zároveň jsou v mnohém pro ně samotné přínosné, což je pro vyvíjení jejich aktivity na tomto portálu motivující a smysluplné. Autoři jsou tedy nepochybně producenty i uživateli této stránky i stránek jí podobných. Obecně diskuzní weby přináší lidem, kteří se diskuzí účastní mnohé přínosné informace.

Jako druhý se zde projevuje princip kolektivní inteligence, kterým se zabývá například filozof Pierre Lévy. Obecně známé heslo „víc hlav víc ví“, které zde mnozí z nás již zmínili, funguje i na tomto místě. Spatřuji ho nejen u vzájemného hodnocení fotografií, ale i v jednotlivých příspěvcích mnoha autorů, kteří zde uveřejňují zajímavé články a jiné příspěvky, které pomáhají sdružovat informace související s fotografiemi. Vzniká tím určité úložiště nebo shromaždiště důležitých a přínosných informací, které se mohou tvůrcům fotografií hodit. Zajímavá je například i funkce PEXlab, kterou jsem již zmínila výše. Díky této tvůrčí dílně si totiž lidé opravdu mohou například navzájem upravovat fotografie a ukázat si tak navzájem nejlepší přístup.

PhotoExtract je stránka zajímavá především pro aktivní fotografické nadšence a pro lidi, kteří se chtějí o focení něco dozvědět. Důležitou roli hraje právě komunitní podpora, která funguje například u již zmiňovaných stránek jako je například Fler. Jedná se také o prezentaci vlastní „rukodělné“ tvorby, jen jejím cílem není prodej, ale získání zpětné vazby a případné rady.

Můj příspěvek není příliš objevný, jde jen o ukázku, že dané principy fungují i u stránek méně známých, méně využívaných a zaměřených na menší zájmovou skupinu (stránky o hudbě a filmu zajisté přilákají daleko více uživatelů).

1http://www.photoextract.com/cs/ v informacích o stránce

2 http://www.photoextract.com/index.php?_=o_webu

3 http://www.photoextract.com/cs/foto/28775.html