Saturday, April 11, 2015

Všechno co jste kdy chtěli vědět o prokrastinaci (aneb co můžeš udělat zítra, odlož na pozítří) 



Jste prokrastinátor/ka? Otestuje se ZDE. (Nebo mrkněte na tohle skvělé video)

Slovník charakterizuje prokrastinaci takto: výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. To co se dříve zaškatulkovalo do kategorie lenost, má dnes vlastní šuplík. Známe to všichni. Stojí před námi nějaký nepříjemný úkol - seminární, bakalářská či diplomová práce, článek, tisková zpráva atd. Blíží se uzávěrka, deadline, konečný termín. Avšak místo vykonání dané povinnosti se zaměříme na vedlejší (a povětšinou zcela nepodstatné) činnosti. Uklidíme, umyjeme nádobí, jdeme nakupovat a nebo zkrátka svoji povinnost odsuneme na další den. Text Lou Fanánka Hagena z kapely Tři sestry vystihuje tento fenomén náramně.  

Těch úkolů v databázi ňák to vůbec nestíhám.
Mě to vůbec nerozhází, udělám to v neděli.
Minulou jsem celou prospal po večírku do rána.
Když nebude žádnej fotbal, udělám to v neděli.

Vyčistim si boty zopakuju noty.
Složím uhlí do sklepa a půjdu kosu naklepat.
To by jeden brečel, už se blíží večer.
Při železnym pí*áku jak se to stihnout dá?

Dyť přece nehoří a svět se nezboří.
Copak jste magoři, zejtra je taky den."

(útržek z písně Hymna Moravy od kapely Tři Sestry)

Ovšem v dnešní éře, kdy jsme ze všech stran obklopeni chytrými telefony, chytrými televizemi, chytrými tablety, notebooky, počítači nebo jakýmkoliv jiným chytrým zařízením, je opravdu těžké udržet v hlavně jeden cíl, tedy splnit svoji primární povinnost. V dnešní době samotné uklízení či nákupy nejsou in. Mnohem jednoduší je přece podívat se na Youtube na to video, které vám včera poslal kamarád. Nebo konečně zhlédnout ten seriál, o kterém tak skvěle psali na CSFD. Moment, ještě jsem dneska nebyl na Twitteru. Tak se radši podívám, jestli se něco nestalo. A ono se stalo! Netflix ve spojení s Marvelem vyprodukoval nový seriál #Daredevil! Podle lidí na Twitteru je to fantastická věc. Ne jako ten strašlivý film s Affleckem... No nic, jdu konečně psát svoji zadanou práci.

Moment, na Twitteru se mihne hashtag #FLAvsDEV. On se už zas hraje hokej? Florida s New Jersey? Tak to se přece musím podívat. Bude to sice na streamu a bude se to sekat jako blázen, ale musím vidět Jardu Jágra, jak hraje proti svému bývalému týmu! Takže tak, otevřu Word a vedle něj nechám běžet hokej bez zvuku. Aby mě to nerušilo a abych konečně mohl psát.


V momentě, kdy se chystám napsat první větu, mi dojde, že jsem ještě dneska nebyl na Facebooku! Tak jen na pět minut. No ne, tolik zpráv a notifikací? Jsem asi opravdu populární! Tak to bude možná víc než pět minut. Tak to rychle všechno zkontroluji a odepíšu. A ještě se podívám na fotky kamarádky, která se právě vrátila z Islandu. To je opravdu nádhera! Také bych se tam rád někdy podíval. Kolik to tak může stát? (uběhne 15 vteřin než se dostanu na stránky jisté letecké společnosti) Tak málo? Co tu vlastně ještě dělám??  MĚL BYCH UŽ KONEČNĚ NAPSAT SVOJÍ PRÁCI!

Dobrá, konec výmluv. Jde se pracovat. Prokrastinace je... Teda to už je hodin. Jdu udělat oběd. A venku je tak hezky. Pořád si říkám, že budu více běhat. Tak dneska konečně vyrazím! Ipod mám nabitý, takže mi to rychleji uteče. Dám si pár kilometrů a po návratu domů už to sfouknu jedna dvě.
Tak hned po výběhu nemůžu pracovat. Nejdřív si dám sprchu a svačinu. A zavolám babičce, jestli něco nepotřebuje. A hlavně se konečně podívám na další díl Person of Interest! Čekám na něj už dva týdny.  A takhle to pokračuje až do večera. Samozřejmě není napsána ani čárka. Nicméně mám ještě trochu času, udělám to v sobotu.

Zhruba takhle probíhá den, kdy máme něco důležitého udělat. Ale je to nutně nemoc? Nejsem zrovna velkým fanouškem moderního pojmenovávání všech negativních vlastností novými jmény. Možná je to ode mě trochu zpátečnické, ale já zastávám názor, že pakliže odkládám nějakou činnost co nejdéle to jde, není to nemoc, ale pouze má lenost. Myslím, že prokrastinace a s ní další termíny vznikly proto, aby nám ulehčily život. „Když někdo nechce plnit spoustu nesmyslů a povinností, kterými jsme zavalováni, označí se tato nechuť jako porucha či diagnóza a člověku je předkládáno, že potřebuje pomoc (od nějaké moci), aby se změnil." (BORECKÝ, A. Konec prokrastinace. [online] dostupné z: http://psychologie.cz/konec-prokrastinace/) Sečteno podtrženo bych prokrastinaci nepřikládal přílišný význam. Odkládání náročných úkolů bylo součástí lidské civilizace po celý její vývoj. Nemám tedy strach, že současný nástup nových médií nás nějak více ohrozí. Neustále zmiňujeme prokrastinaci, ale přitom je jasné, že i přes časté odkládání svůj úkol nakonec dokončíme. Je to součást lidské přirozenosti. Mnoha lidem naopak vyhovuje časový press, který si svým odkládáním vytvoří. Hovoříme o takzvaném „efektu cílové pásky", tedy o principu, který tvrdí, že v okamžiku spatření cíle ještě přidáváme na tempu. A co lidé, kterým časový press nevyhovuje? Pro je zde jednoduchá rada: PŘESTAŇTE ČÍST TENTO BLOGOVÝ PŘÍSPĚVEK, VYPNĚTE FACEBOOK, VYPNĚTE MODEM A BĚŽTE PSÁT DO KNIHOVNY!   


Zdroje:

BORECKÝ, A. Konec prokrastinace. [online] dostupné z: http://psychologie.cz/konec-prokrastinace/







No comments:

Post a Comment