Všechno co jste kdy chtěli vědět o prokrastinaci (aneb co můžeš udělat zítra, odlož na pozítří)
Slovník charakterizuje prokrastinaci takto: výrazná
a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch
nepříjemných) na pozdější dobu. To co se dříve zaškatulkovalo do kategorie
lenost, má dnes vlastní šuplík. Známe to všichni. Stojí před námi nějaký
nepříjemný úkol - seminární, bakalářská či diplomová práce, článek, tisková
zpráva atd. Blíží se uzávěrka, deadline, konečný termín. Avšak místo vykonání
dané povinnosti se zaměříme na vedlejší (a povětšinou zcela nepodstatné)
činnosti. Uklidíme, umyjeme nádobí, jdeme nakupovat a nebo zkrátka svoji povinnost
odsuneme na další den. Text Lou Fanánka Hagena z kapely Tři sestry vystihuje tento
fenomén náramně.
„Těch úkolů v databázi ňák to vůbec
nestíhám.
Mě to vůbec nerozhází, udělám to v neděli.
Minulou jsem celou prospal po večírku do rána.
Když nebude žádnej fotbal, udělám to v neděli.
Vyčistim si boty zopakuju noty.
Složím uhlí do sklepa a půjdu kosu naklepat.
To by jeden brečel, už se blíží večer.
Při železnym pí*áku jak se to stihnout dá?
Dyť přece nehoří a svět se nezboří.
Copak jste magoři, zejtra je taky den."
Mě to vůbec nerozhází, udělám to v neděli.
Minulou jsem celou prospal po večírku do rána.
Když nebude žádnej fotbal, udělám to v neděli.
Vyčistim si boty zopakuju noty.
Složím uhlí do sklepa a půjdu kosu naklepat.
To by jeden brečel, už se blíží večer.
Při železnym pí*áku jak se to stihnout dá?
Dyť přece nehoří a svět se nezboří.
Copak jste magoři, zejtra je taky den."
(útržek z písně Hymna Moravy od kapely Tři Sestry)
Ovšem v dnešní éře, kdy jsme ze všech stran obklopeni chytrými
telefony, chytrými televizemi, chytrými tablety, notebooky, počítači nebo
jakýmkoliv jiným chytrým zařízením, je opravdu těžké udržet v hlavně jeden cíl,
tedy splnit svoji primární povinnost. V dnešní době samotné uklízení či nákupy
nejsou in. Mnohem jednoduší je přece podívat se na Youtube na to video, které
vám včera poslal kamarád. Nebo konečně zhlédnout ten seriál, o kterém tak
skvěle psali na CSFD. Moment, ještě jsem dneska nebyl na Twitteru. Tak se radši
podívám, jestli se něco nestalo. A ono se stalo! Netflix ve spojení s Marvelem
vyprodukoval nový seriál #Daredevil! Podle lidí na Twitteru je to fantastická
věc. Ne jako ten strašlivý film s Affleckem... No nic, jdu konečně psát svoji zadanou
práci.
Moment, na Twitteru se mihne hashtag #FLAvsDEV. On se už zas
hraje hokej? Florida s New Jersey? Tak to se přece musím podívat. Bude to sice
na streamu a bude se to sekat jako blázen, ale musím vidět Jardu Jágra, jak
hraje proti svému bývalému týmu! Takže tak, otevřu Word a vedle něj nechám
běžet hokej bez zvuku. Aby mě to nerušilo a abych konečně mohl psát.
V momentě, kdy se chystám napsat první větu, mi dojde, že
jsem ještě dneska nebyl na Facebooku! Tak jen na pět minut. No ne, tolik zpráv
a notifikací? Jsem asi opravdu populární! Tak to bude možná víc než pět minut.
Tak to rychle všechno zkontroluji a odepíšu. A ještě se podívám na fotky
kamarádky, která se právě vrátila z Islandu. To je opravdu nádhera! Také bych
se tam rád někdy podíval. Kolik to tak může stát? (uběhne 15 vteřin než se
dostanu na stránky jisté letecké společnosti) Tak málo? Co tu vlastně ještě
dělám?? MĚL BYCH UŽ KONEČNĚ NAPSAT SVOJÍ
PRÁCI!
Dobrá, konec výmluv. Jde se pracovat. Prokrastinace je...
Teda to už je hodin. Jdu udělat oběd. A venku je tak hezky. Pořád si říkám, že
budu více běhat. Tak dneska konečně vyrazím! Ipod mám nabitý, takže mi to
rychleji uteče. Dám si pár kilometrů a po návratu domů už to sfouknu jedna dvě.
Tak hned po výběhu nemůžu pracovat. Nejdřív si dám sprchu a
svačinu. A zavolám babičce, jestli něco nepotřebuje. A hlavně se konečně podívám
na další díl Person of Interest! Čekám na něj už dva týdny. A takhle to pokračuje až do večera.
Samozřejmě není napsána ani čárka. Nicméně mám ještě trochu času, udělám to v
sobotu.
Zhruba takhle probíhá den, kdy máme něco důležitého udělat.
Ale je to nutně nemoc? Nejsem zrovna velkým fanouškem moderního pojmenovávání
všech negativních vlastností novými jmény. Možná je to ode mě trochu
zpátečnické, ale já zastávám názor, že pakliže odkládám nějakou činnost co
nejdéle to jde, není to nemoc, ale pouze má lenost. Myslím, že prokrastinace a
s ní další termíny vznikly proto, aby nám ulehčily život. „Když
někdo nechce plnit spoustu nesmyslů a povinností, kterými jsme zavalováni,
označí se tato nechuť jako porucha či diagnóza a člověku je předkládáno, že potřebuje
pomoc (od nějaké moci), aby se změnil." (BORECKÝ, A. Konec
prokrastinace. [online] dostupné z:
http://psychologie.cz/konec-prokrastinace/) Sečteno podtrženo bych
prokrastinaci nepřikládal přílišný význam. Odkládání náročných úkolů bylo
součástí lidské civilizace po celý její vývoj. Nemám tedy strach, že současný
nástup nových médií nás nějak více ohrozí. Neustále zmiňujeme prokrastinaci,
ale přitom je jasné, že i přes časté odkládání svůj úkol nakonec dokončíme. Je
to součást lidské přirozenosti. Mnoha lidem naopak vyhovuje časový press, který
si svým odkládáním vytvoří. Hovoříme o takzvaném „efektu cílové
pásky", tedy o principu, který tvrdí, že v okamžiku spatření cíle ještě
přidáváme na tempu. A co lidé, kterým časový press nevyhovuje? Pro je zde
jednoduchá rada: PŘESTAŇTE ČÍST TENTO BLOGOVÝ PŘÍSPĚVEK, VYPNĚTE FACEBOOK,
VYPNĚTE MODEM A BĚŽTE PSÁT DO KNIHOVNY!
Zdroje:
BORECKÝ, A. Konec prokrastinace. [online] dostupné z: http://psychologie.cz/konec-prokrastinace/
BORECKÝ, A. Konec prokrastinace. [online] dostupné z: http://psychologie.cz/konec-prokrastinace/
No comments:
Post a Comment