Google Art Project: je digitalizace umění správnou cestou?

Prezentace uměleckých děl se v průběhu staletí mění. V současné době stále se vyvíjejících technologií přichází nové a nové formy prezentace. Kulturní instituce využívají moderní způsoby komunikace s návštěvníkem, snaží se být interaktivní, případně zapojit diváka do expozice. Logickým krokem v době vlády internetu tedy je i zpřístupnění sbírek on-line, ať již kompletních či jen nejvýznamnějších děl. 

Kulturní instituce se s příchodem digitální revoluce musely – pokud bylo jejich cílem ‚jít s dobou‘ a nepřicházet o své návštěvníky – do značné míry proměnit. Od funkčních a zajímavých webových stránek, po profily na sociálních sítích a promýšlení, jak návštěvníka v době tolika možností, jak trávit volný čas, zaujmout. Přístup tuzemských a zahraničních institucí se stále velmi liší: česká muzea a galerie až na výjimky zaostávají jak v komunikaci s návštěvníkem (ať již skrze sociální sítě nebo weby), tak právě v digitalizaci svých sbírek.

V roce 2010 společnost Google založila Google Cultural Institute za účelem pomoci zachovat a podporovat kulturu on-line. Pod jeho záštitou vzniklo několik projektů a to včetně konceptu Art Project.

Art Project byl spuštěn 1. února roku 2011. Partnerem projektu je v tuto chvíli více než 250 muzeí a kulturních institucí po celém světě, momentálně obsahuje přes 45 tisíc uměleckých děl. Smyslem projektu je zpřístupnit umění každému, smazat vzdálenost mezi institucí a návštěvníkem a nabídnout divákovi detailní pohledy na díla. Muzea již před vznikem projektu dávala díla k dispozici i ve virtuální podobě a tento počin Googlu pomohl vše propojit a zapojit i instituce, které například tato možnost v minulosti nenapadla. Zároveň také mnoho institucí disponuje daleko větším množstvím uměleckých děl, než jaké má kapacitu možnost vystavovat. Tímto způsobem mohou zajistit, aby byla alespoň tímto způsobem viditelná, i když v tu chvíli třeba odpočívají v depozitáři.

Partnerem projektu nejsou jen muzea či galerie, ale i významné objekty, jako například francouzské Versailles nebo Bílý dům ve Washingtonu. V rámci České republiky jsou partnery programu například Museum Kampa, Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně nebo Muzeum umění Olomouc. 

   Tweets by @googleart

Jak již bylo zmíněno, díla jsou nafocena ve vysokém rozlišení a u vybraných je možnost přiblížení do absolutního detailu, lze ho tedy takto prozkoumat daleko lépe, než ve chvíli, kdy na obraz koukáte ‚pouhým‘ okem. Google také v rámci projektu využívá svého známého konceptu Street view: vybrané instituce jsou nafocené ve 360° panoramatech a je tak umožněna i virtuální návštěva. Součástí je i možnost vytvořit si svou vlastní galerii a samozřejmě i sdílení na sociálních sítích. Nabízí se však otázka, zda takto téměř dokonalé virtuální prostředí naopak potenciální návštěvníky neodradí od fyzické návštěvy, místo aby je k ní vybízela.

Ze sedmnácti původních institucí, které byly součástí spuštění projektu v roce 2011, v tuto chvíli Google spolupracuje již s více než 250. A právě i pražské Museum Kampa je součástí projektu od počátku, kdy ještě nebylo jasné, jak se koncept vyvine a zda bude úspěšný. Jejich očekávání byla převážně zvýšení povědomí o muzeu a rovněž zvýšení zájmu o umění mezi mladými lidmi, pro které by mohlo být lákavé již zmíněné vytváření a sdílení své ‚osobní‘ galerie (již během prvního týdne fungování aplikace bylo vytvořeno přes 70 tisíc takzvaných osobních galerií). Podobný názor, jaký má vedení Musea Kampa, sdíleli na počátku také ředitelé ostatních šestnácti muzeí světového formátu. Internetu se jako konkurence v tomto směru neobávali, spíše naopak. Od spuštění projektu věří, že projekt dokáže motivovat k osobní návštěvě muzea či galerie a že vzbudí u lidí chuť postavit se mistrovským dílům tváří v tvář. 

Fyzická návštěvnost kulturních institucí se od roku 2011 nijak rapidně nesnížila. Zároveň však neexistují žádné veřejně dostupné průzkumy, které by prokázaly, jakým způsobem Google Art Project na návštěvníky působí: zda je skutečně motivuje k návštěvě galerie nebo naopak podporuje pohodlné prohlížení uměleckých děl z vlastního křesla. A v neposlední řadě také upřednostění klidu, kterého se často v současné době v muzeích a galeriích vlivem ostatních návštěvníků nedostává. Otázkou zůstává, zda i sebelepší přiblížení a rozlišení umí navodit pocit, který v nás některá díla ‚naživo‘ vzbuzují.

ZDROJE:

Google Art Project [online]. [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: https://www.google.com/culturalinstitute/about/

Towse, Ruth –  ¨Economics of Cultural Heritage¨ in A Textbook of Cultural Economics. Cambridge University Press (2010) S. 237 - 262

Tisková zpráva společnosti Google: Program „Google pro českou kulturu 2011“, I. projekt: Museum Kampa v unikátním „Art Projektu“ Googlu. [online] vydal Šimon Rákosník, 1. února 2011 [ cit. 11.4.2015]. Dostupné z: <https://sites.google.com/a/pressatgoogle.com/cz/novinky/program%E2%80%9Egoogleproceskoukulturu2011%E2%80%9Ciprojektmuseumkampavunikatnim%E2%80%9Eartprojektu%E2%80%9Cgooglu>.

PIVODOVÁ, Eva, On-line galerie. In Sanquis. Č. 87, březen 2011. S. 43 – 48.