„Nejhorší je srážka s blbcem. Protože ten tě stáhne na svou úroveň a tam tě semele zkušenostmi.“
Fotbaloví fanoušci se na Facebooku zvláště baví sledováním
stránky Fanklub defenzivního fotbalu.
Uživatelům neznalým kontextu přijde stránka plná podivínů, kteří bojují za to,
aby každý zápas skončil výsledkem 0:0. Po mistrovství Evropy 2012 se jejich
idolem stal reprezentační trenér Michal Bílek, který jako první trenér
v historii dokázal se záporným skóre vyhrát základní skupinu, na klubové
úrovni oslavují Martina Pulpita.
Smysl stránky není (až na výše jmenované) žádný, nikoho
nezesměšňuje, nikoho neuráží. Přesto je Fanklub defenzivního fotbalu (FDF) nástrojem
jakéhosi mnohostranného trollingu (všichni proti gólům), který je ve své
podstatě vnímán jako urážlivá činnost. A to ať už se podíváme na nejlépe
hodnocenou definici na Urban Dictionary (Chování se jako svině na internetu. Typicky uvolněná sarkastická, nebo cynická
poznámka na dobře míněný příspěvek, jen proto, že to je internet a protože mi
to dovoluje), nebo na článek Českého rozhlasu. (Trolling je zlá zábava která nesleduje pozitivní cíl. Dnes
se toto pojmenování používá v souvislosti s propagandou placených autorů na
webu, kteří za peníze šíří specifický názor.) Příklad Jiřího Vyvadila z
posledních týdnů patří do kategorie trollích pastí.
V případě FDF jde o zábavu, která nikomu neubližuje a je
srovnatelná například se slovními hříčkami, nebo změnou kontextu. Fanoušci
hokejového Dallasu například na konci loňského roku mohli na kostce vidět
trolling hvězd New Yorku Rangers, protože když obrazovka slibovala, že
připomene hlavní hvězdy soupeře, objevili se Aragorn, Chuck Norris, nebo Chim a
Dále, všechno postavy, které mohou být spojovány s Rangery.
Z mediálního pohledu jsou takové akce trollů zanedbatelné,
protože jejich lest je snadno odhalitelná. Už těžší to je v případě, že z
několika různých důvodů není v určitých situacích jednoduché trolla poznat.
Jednou z nich je nedostatek důkazů v anonymním prostředí.
To může být například situace falešného účtu na Twitteru
tenistky Nicole Vaidišové. Ta před šesti lety ukončila kariéru, ale najednou se
na Twitteru objevil minulý rok účet, který jejím jménem ukazoval fotky, na
kterých znovu trénuje na turnaje. Účet získal díky velkému počtu retweetů během
jednoho odpoledne přes dva tisíce followerů a server iSport a ČTK vyrobily z
jeho fotek zprávu o návratu Vaidišové.
Nicole Vaidišová paří ke sportovcům, kteří si velmi pečlivě
hlídají soukromí a nebylo proto možné informaci ověřit, a to ani u jejích
blízkých. V takové chvíli je tlak uvnitř mediálních organizací natolik silný,
že není možné, aby si ve všech zastánci ověřování informací obhájili, proč není
možné zprávu vytvořit. Je pouze shodou náhod, že Vaidišová se opravdu na turnaje
po pár měsících skutečně vrátila.
Možná poučeni z tohoto příkladu se v posledních měsících
novináři ujišťovali fotbalisty Milana Baroše, jestli má twitterový účet. Nebylo
na něm nic podivného, ale i přes veškerou vybrakovanost jednotlivých nicknamů
neznělo příliš pravděpodobně, že by si vítěz Ligy mistrů a nejlepší střelec
mistrovství Evropy 2004 dal tak triviální nick, jako @bary100, pod kterým by na
Twitter psal gramaticky a stylisticky špatné příspěvky. Elementární obrana
proti trollům velela, že tohle je jeden z nich – a hle, nebyl.
Trolling je zřejmě tou nejnebezpečnější zbraní českého
internetu a nových médií obecně. Odtržení jednoty místa a času dělá z
jakéhokoliv výroku příležitost pro trollování a je čistě na samotném trollovi,
jestli vyrobí zábavu proti vám, nebo zábavu pro vás.
No comments:
Post a Comment