Kolem sociálních sítí se vytvořila během let síť nejrůznějších předpokladů. Některé jsou založené na pravdě, jiné už méně. Někteří například tvrdí, že když se důležité události ze života kamarádů dozvíme na Facebooku, není pak o čem si povídat u kávy. Jiní vyzdvihují, že zůstáváme v kontaktu s lidmi, od kterých nás dělí buď stovky kilometrů, nebo nedostatek času na setkání v kavárně. To jsou jen některá tvrzení, která samozřejmě neunikla pozornosti odborníků, již se pokoušejí fenomén sociálních sítí prozkoumat. Dalším často rozebíraným tématem je otázka soukromí a přístup cizích lidí k detailům z osobního života.
Zmíněné fámy mají jedno společné. Snaží se označit Facebook, Twitter, Instagram, Tumblr, LinkedIn, Google+ nebo třeba českou síť Lidé.cz jako čistě negativní nebo pozitivní záležitost. Nebo při nejmenším určit jejich kladné a záporné rysy. Jenomže sociální sítě fungují už od druhé poloviny devadesátých let a je načase přestat je vnímat jenom tímto zjednodušujícím způsobem. Postupně se stávají součástí lidského života. Copak jde říct třeba o vynálezu mobilního telefonu, že je jenom pozitivní nebo negativní? Pohled na věc, který zde nabídnu, může být samozřejmě jen jedním z mnoha.
Člověk je tvor mnoha tváří
Začnu od budování lidské identity. Může to znít poněkud zvláštně a nesouvisle ve vztahu k tématu, ale vzápětí to objasním. Člověk má různé tváře. Jednu z nich použije, když se ocitne o samotě ve svém pokoji. Další si vytvoří při komunikaci s rodinou a další pro rozhovor s kamarády. Jinou tvář si vezme, když bude v práci nebo ve škole. A ještě další si nasadí v prostředí, kde nikoho nezná. Ty všechny tváře jsou součástí identity jednoho člověka. A pak je tu ještě jedna – tvář, kterou si lidé vytvoří na sociálních sítích. Právě tahle, vývojově nejmladší, začíná být pro člověka důležitá stejně jako všechny ostatní.
Priest: I now pronounce you husband and wife! You may update your Facebook status... pic.twitter.com/lXg7wiDJEb
— Gul Nur Bilek (@GulNurBilek) 17. Březen 2013
Na tomto místě lze namítnout, že všichni lidé na planetě přeci nejsou uživateli sociálních sítí. Je to pravda – nejsou. Pro různé skupiny, které se od sebe liší geograficky, náboženstvím nebo věkem, mají tyto sítě různou důležitost. Nicméně pro generaci současných náctiletých v Evropě nebo Americe je komunikace tímto způsobem velmi důležitá. Někdy bývají označováni jako generace Y. Každý z nás slyšel v autobuse nebo tramvaji, jak tito školáci prohlašují: „Budeš dneska odpoledne na ‚Fejsu‘?“ nebo „Kdo není na Facebooku, jako by nežil.“ Tahle generace si bez sociálních sítí už nedovede svůj život představit. Pokud by o tuhle tvář přišli, cítili by se neúplní. Jedna část jejich identity by prostě scházela.
Sociální sítě nesimulují realitu. Staly se jí
Sociální sítě nabízejí prostor pro komunikaci, která spočívá ve sdílení nejen informací, ale i zážitků, pocitů, dojmů, stejně jako kterákoliv jiná. Tato komunikace je však ochuzena o některé rysy klasického rozhovoru tváří v tvář. Postupem času vznikly účinné náhražky – emotikony, lajky, možnost sdílení, připojení fotografie nebo videa. Sociální sítě jen nesimulují realitu. Pro některé lidi se realitou staly. Někteří jsou aktivní a napíší i několik příspěvků za den. Někteří jsou uzavřenější a sdílejí jen sem tam něco, sdělení raději vyšlou svým sledujícím v podobě písničky nebo obrázku. Podobně to funguje i mimo virtuální realitu. Někdo má introvertní povahu a dává přednost jen nejnutnější komunikaci s ostatními nebo zvolí nějakou abstraktnější formu sdělení, při které nepoužije slova. Jiný kolem sebe potřebuje skupinu lidí, které touží neustále něco sdělovat.
Americká vědkyně Danah Boydová ve svém článku Facebook`s Privacy Trainwreck (2008) namítá, že právě tato sociální síť nerozlišuje různé podoby mezilidských vztahů. Všichni jsou na Facebooku prostě „Přátelé“. Když uživatel něco sdílí, mají možnost spatřit jeho příspěvek všichni, se kterými se propojil. To ale neznamená, že si jeho sdělení všichni také všimnou. Pokud bude spolužák vykládat hlasitě nějakou historku nebo se nad něčím pohoršovat, také mu nevěnuje pozornost celá třída. Naopak ho může zaslechnout někdo, komu jeho sdělení vůbec není určeno – třeba kritizovaný pedagog nebo neoblíbený spolužák. Mimoto prostředí sociálních sítí je odlišné od školní třídy, kavárny, rušné ulice, obývacího pokoje a dalších – je to prostě prostředí sociálních sítí a je unikátní. Komunikace v něm má svoje specifika stejně jako jiné typy komunikací tváří v tvář, po telefonu a tak dál.
Sdílíte radosti i starosti, ale kamarádi nejste
Pro svou existenci na sociálních sítích coby dalšího fragmentu identity člověka existuje ještě další argument. Navazuje na zmíněnou „teorii tváří“. Představte si, že je pondělí večer a v práci jste jenom vy a váš kolega. Ten se najednou začne vyptávat na vztahy s partnerem či partnerkou, na povahu prodělané choroby a podobné věci. Začne být zkrátka velmi osobní. Jinými slovy bude po vás vyžadovat nasazení jiné tváře než té, kterou máte vyhrazenou pro komunikaci se spolupracovníky. Vás to při nejmenším překvapí, možná i vyvede z míry. Podobné je to také se sociálními sítěmi. Příkladem může být opět Facebook. Propojíte se například se spolužákem. Vzájemně vidíte své příspěvky a s nimi i nejrůznější detaily z osobního života. Když se potkáte na ulici, pozdravíte se? Na základě vlastní zkušenosti soudím, že spíš ne. Znamenalo by to chtít po tom druhém nasazení jiné tváře, přesunout komunikaci do jiné roviny, než na kterou jste oba zvyklí.
Popsaná situace se prozatím týká jen určité skupiny lidí, pro které internet nebyl v dětství ničím neobvyklým a komunikace na sociálních sítích patří do každodenního života – takzvaná generace Y. Myslím si, že tato skupina se bude postupem času zvětšovat. Debata o míře soukromí, kterou Facebook a další sítě poskytují nebo neposkytují, je jenom drobnou překážkou na této cestě. Lidé ji překonají tím, že se naučí využívat možnosti nastavení a bránit se tak případnému zneužití detailů z osobního života. Nebo si uvědomí širokou skupinu svých sledujících, jednoduše budou sdílet jen to, co je pro tuto skupinu určeno. Kdo to neudělá, je pravděpodobně nepoučitelný i v komunikaci s lidmi v jiných prostředích než jsou sociální sítě.
Tento úhel pohledu na sociální sítě není a ani nemůže být univerzálně pravdivý. Vyžadoval by zajisté důkladnější analýzu. Může to být ale jedna z možností, jak lidé ve vztahu k sociálním sítím fungují a možná i nastínit budoucnost, která nás v tomto ohledu čeká. Alespoň za předpokladu, že neopustíme využívání elektrické energie a nevrátíme se k životu v jeskyních.
Zdroje:
BOYD, Danah. Facebook`s Privacy Trainwreck. Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies. London, Los Angeles, New Delhi, Singapore: Sage Publications. Vol. 14, no. 1, 2008, p. 13–20.
Generation Y [online]. BusinessDictionary.com. [cit. 2015-04-11] Available of WWW: http://www.businessdictionary.com/definition/Generation-Y.html.
GIBSON, Ryan. Definition of Generation Y [online]. Generationy.com. [cit. 2015-04-11] Available of WWW: http://www.generationy.com/definition/.
Facebook [online]. [cit. 2015-04-11] Available of WWW: https://www.facebook.com.
