Kyberkriminalita je v poslední
době celosvětově často skloňované téma. Ani Česká republika není výjimkou. Na
zpravodajských serverech se v posledních několika měsících objevují zprávy
o tom, že tu unikly informace, tu došlo ke krádeži přístupových hesel, tu se
někdo naboural do klíčového systému například pojišťovny. Důkazem mohou být
titulky z předchozích 2 měsíců: Kyberútoky
straší i české úřady, Internetové
účty nejsou v bezpečí, varují banky, Pětiletý
chlapec obelstil zabezpečení Microsoftu, ale i téma týkající se Chyby
krvácejícího srdce, o které toho bylo napsáno mnoho. Všechny tyto
případy dokazují, že zákon o kybernetické bezpečnosti,
který na konci loňského roku schválila vláda, byl již nutností.
V současnosti v České
republice funguje speciální komise, kterou zřídil Národní bezpečnostní úřad. Ta
může být v případě přímého ohrožení soukromých subjektů svolána, aby s okamžitou
platností vyřešila aktuální problém. Podobný úřad zároveň formuje i Národní
centrum kybernetické bezpečnosti. Fungování těchto orgánu však
není dostačující a navíc tento duální model není do budoucna udržitelný.
Nový zákon na kybernetickou
ochranu je v současné době v takovém stádiu, že prošel prvním čtením
v Poslanecké sněmovně. Neznamená to ovšem, že je již vyhráno a že zákon
bude ustanoven jako platný v předpokládaném termínu. Ve skutečnosti to
znamená, že budou následovat další čtení, na kterých se bude sněmovna zákonem
zabývat.
Nejdůležitější body připravovaného zákona
1. Povinnosti plynoucí ze zákona
o kybernetické bezpečnosti by se měly primárně týkat poskytovatelů služeb
elektronických komunikací a sítí elektronických komunikací či jiných sítí,
správců informačního nebo komunikačního systému kritické informační
infrastruktury a správců významných informačních systémů. Z toho jasně
vyplývá, že provozovatelé dalších služeb, například běžných e-shopů, nebudou
tedy povinni se novým zákonem řídit.
2. Zákon obecně nařizuje jak
organizační, tak technická opatření. Do těch technických spadají primárně
nástroje pro ověřování identity uživatelů, pro ochranu před škodlivým kódem,
prevence proti DDOS útokům nebo pro detekci nebezpečného chování v sítí včetně
zaznamenávání jednotlivých událostí, což jsou podle odborníků klíčové prvky
předcházení úniku dat a dalších ataků.
3. Klíčové je i to, že všechny
zmiňované osoby budou muset povinně hlásit kybernetické bezpečnostní incidenty
provozovateli národního CERT (Computer Emergency Response Team), a to okamžitě
po jejich zjištění. Tím se
zamezí, aby docházelo k mystifikaci klientů, a bude se předcházet dalším
podobným napadením či závažnějším škodám, které by například na základě úniku
osobních dat mohly vzniknout.
Toto jsou 3 hlavní sdělení, která
nově chystaný zákon obsahuje. Pokud jej schválí Parlament ČR, měl by být podle
všech předpokladů platný od začátku roku 2015. Tyto faktory
jsou však podle odborníků klíčové i pro ty, kteří nejsou zahrnuti jako primární
cílová skupina, která je povinna se zákonem řídit a podle odborníků to
neznamená, že by riziko jim hrozící bylo úměrně menší a měli by své působení na
internetu zabezpečit.
Možností, jak se bránit proti útokům, je
podle odborníků několik: V prvé řadě je důležité správně definovat bezpečnostní
kritéria s cílem minimalizovat rizika úniku citlivých informací a
dostatečně chránit kritické systémy státu a dalších komerčních organizací.
Bezpečnostní systémy musí zajistit komplexní bezpečnost, kombinovat v sobě
sofistikované bezpečnostní technologie, analytické nástroje a to včetně
metodologie řešení incidentů, organizační a personální pravidla práce s citlivými
informacemi i fyzickou ochranu objektů
Zdroje:
TZ: Martin Půlpán, net.pointers:
"Zákon o kybernetické bezpečnosti byl nutností, ke kybernetickým útokům
bude docházet stále častěji."
Neodpovídá zadání, musíte rozvést.
ReplyDelete