„They say
that in England you’re never more than six feet away from a rat. Similarly, if
you log onto any football site, your’re never more than six seconds from seeing
an update from an ‚in-the-knower‘“
Howard Hockin
Potenciál fanouškovských mas
Co mají společného velké sportovní týmy, bez ohledu na
odvětví? Především obrovskou fanouškovskou základnu. Ta v sobě skýtá
ohromný potenciál při sebeprezentaci na sociálních sítích a nových médiích
obecně. Rivalské týmu se předhánějí, kdo bude mít více fanoušků na Facebooku či
followerů na Twitteru.
Zdroj: http://fanpagelist.com/category/sports-teams/
Místem, kde se pak fanoušci ze všech koutů světa scházejí,
jsou diskuzní fóra. Zatímco na oficiálních facebookových / twitterových účtech
komunikují týmy oficiální stanoviska směrem dolů – k fanouškům, na
diskuzních fórech si jsou v základu všichni diskutující rovni, pomineme-li
úlohu administrátorů a moderátorů, kteří mají možnost příspěvky ostatních mazat
či dokonce blokovat účty některých uživatelů.
I v tomto prostředí se však začne komunita
brzy kastovat. Někteří diskutující si dokáží vybudovat větší respekt a uznání
ostatních. Příčin k tomu může být několik. Nejviditelnější je většinou
počet příspěvků. Na nejnavštěvovanějších diskuzních fórech sportovních týmů lze
najít uživatele, jejichž počet příspěvků se počítá na desetitisíce.
Kdo je to insider?
Největší pozornost však dokáží přilákat uživatelé, kteří
působí tak, že mají přístup k informacím ze zákulisí, tedy jsou tzv.
insidery. Většina z nich je ale falešných.
Není potřeba žádný velký výzkum. Už při letmém pohledu na
jakékoliv podobné diskuzní fórum je jasné, co je nejdiskutovanějším tématem.
Zápasy? Taktika? Hodnocení hráčů či trenéra? Ani jedno. Všechny nejvíce
zajímají přestupy, přesněji řečeno přestupové spekulace.
A právě zde se skýtá možnost pro potenciální
insidery. Ti opravdoví mají výhodu anonymity internetu a nehrozí jim, že by
byli odhaleni někým z vyšších pozic v týmové hierarchii. Tito
insideři jsou většinou pracovníky týmu na nižších pozicích, zaměstnanci
sponzorů a občas i agenti hráčů. Jejich motivy jsou většinou jednoduché: líbí
se jim pozornost, pocit důležitosti a vděčnost davu.
Falešní insideři
Anonymita internetu má však i v tomto případě druhou
stranu mince. Drtivá většina insiderů se za ně totiž jen vydává. I u nich mohou
být motivací výše zmíněné faktory. Kromě toho se však jedná i o typické
internetové “trolly“, kteří se baví snadným manipulováním s lidmi.
Stát se falešným insiderem je přitom velice snadné. Mnoho
lidí se nechá oklamat už jen samotným tvrzením, že máte zákulisní informace,
podle kterých má tým XY zájem o hráče YX a popsat, v jakém stádiu jsou
jednání. Někdo tomu uvěří už jenom proto, že to vidí napsané a “něco“ na tom
přece být musí.
Se stále rostoucím množstvím falešných insiderů se ale také
zvyšuje nedůvěra a pochybnosti členů diskuzí. Varovným znamením může být již
zmíněný počet příspěvků. Stálí členové většinou nemají potřebu vymýšlet si
lživé informace a “post count“ nepravých insiderů je většinou maximálně
dvouciferný.
Nedůvěra, osočování a občasné nadávky je však
většinou neodradí. Často tak začínají své příspěvky větami typu „Klidně mi
nevěřte, jenom se chci podělit o informaci, které se ke mně donesla“ nebo
„Kamarád mého strýce pracuje jako správce stadionu a tvrdí, že…“ či „Nejsem
žádný insider, jenom se ke mně donesla zajímavá informace.“ Své vyprávění pak
většinou končí konstatováním „Může a nemusí se to stát, jednání teprve
probíhají“ a jsou z obliga.
Jak se stát falešným insiderem?
Britský fotbalový novinář Howard Hockin sestavil ironický,
překvapivě však přesný návod na to, jak se stát falešným insiderem, který
nazval How to become an ITKer
(in-the-knower). Jedná se o popis sedmnácti kroků, které mají sloužit
k získání důvěry a následného klamání velkého počtu sportovních fanoušků.
Prvním krokem je založení účtu na relevantních diskuzních
fórech a Twitteru, následuje volba vhodné přezdívky, naznačující přístup
k zákulisním informacím (footyagent64, footballspy1). Další kroky
představují získání důvěry lidí obyčejnou diskuzí a tím pádem i narůstání
příspěvků, širší rozvední obecně známé spekulace, sledování známých osobností
na Twitteru či občasné konstatování, že v současné době nejsou žádné
novinky.
Vrcholem postupně budované taktiky je pak uzávěrka
přestupů, kterou mají zavedeny prakticky všechny ligy velkých sportů.
V ten den už může falešný insider psát opravdu cokoliv a s
důvěřivými lidmi, visícím na každém jeho slově, si libovolně hrát.
Insider novinář
Zvláštním druhem insiderů jsou pak samotní novináři. Ti ze
známých sportovních serverů o svou kredibilitu ani nemusejí příliš bojovat,
mají ji takřka implicitně danou. Tito novináři se prezentují nejčastěji na
Twitteru. U nich je poměr pravých a falešných insiderů samozřejmě vyváženější,
i mezi nimi se ale najdou mistři klamu.
Vypuštěním senzační spekulace se jim zvýší počet
followerů a tím pádem nepřímo i kredibilita. Důležitost svému sdělení přidávají
počtem svých zdrojů (“Multiple sources“), svou pověst pak chrání pojistkou
v podobě věty „Nothing is imminent“.
Zdroj: twitter.com
Insideři v ČR? Spíše jen sporadicky
V České
republice se fenomén pravých / falešných insiderů teprve rozjíždí, pozorovat
lze ve velmi menší míře. Jedním z důvodů může být fakt, že takoví insideři
jsou v českém prostředí napadáni ještě daleko více a tvrději než například
v USA.
Zdroje:
HOCKIN, Howard. This is How It Felt To Be City: Manchester City 2011/12 Season Review
www.twitter.com
www.lakersground.net
www.clublakers.com
www.bluemoon.co.uk
www.espn.com
www.slavistickenoviny.cz
www.spartaforever.cz
Dobré; proč si myslíte, že jsou napadáni více než v USA?
ReplyDeleteMyslím, že to může být už mentalitou. Těžko se to nějak dokládá, ale z osobní zkušenosti z diskuzních fór amerických sportovních týmů mi přijde, že jsou Američané důvěřivější a hlavně k sobě navzájem schovívavější. Úloha moderátora fóra je tam mnohem významnější než u nás, například vulgarity nejsou vůbec tolerovány a vedou až k zablokování účtů uživatelů.
Delete