Thursday, April 17, 2014

Když selže občanská žurnalistika. Modla, která může škodit

Často kladně hodnocená občanská žurnalistika může i škodit. V Singapuru se potýkají s vylhanými zprávami, které podněcují rasismus a xenofobii. Lidé podepisují petice za zrušení serveru jehož obsahem jsou příspěvky obyvatel města. Má občanská žurnalistika své limity?

Internet se vyvinul spontánně a přiblížil realitě řadu snů o informované a propojené společnosti. Ať už mluvíme o konceptu legendárního přístroje Memex, nebo Lévyho kolektivní inteligenci, přístup všech lidí ke spoustě informací se hodnotí jako positivní posun společnosti vpřed. Přišel koncept Web 2.0 a teorie prosumers či koncept “many-to-many”, kdy čtenáři jsou zároveň autory a kdy za šířením informací nestojí jen několik velkých subjektů (vydavatelství). Spolu s těmito koncepty se začala vynořovat občanská žurnalistika. 

Jaro občanské žurnalistiky
Informace o Arabském jaru, které se někdy považuje za jistý mezník, novináři získávali z velké části prostřednictvím Twitteru (byť jak padlo na Rozpravách o českých médiích 26. března, byla “twitterová revoluce” spíš iluzí). Sociální sítě jako Twitter, Facebook a v podstatě YouTUBE se postupně stávají stále větším pomocníkem médií hlavního proudu, která získávají informace od “prostých občanů z místa dění”.

A neplní roli jakési "vaty". Na příklad Česká televize v roce 2010 poprvé použila aplikaci Ushahidi, která vznikla kvůli nepokojům v Keni a nejvíc ji asi proslavila televize Al Jazeera. ČT Ushahidi nasadila pro sledování povodňové situace a reportérem může být kdokoliv. 

Zkrátka informace a autentické příspěvky přímo z místa, kde média nemají své zpravodaje, letí. Takovou internetovou online reportáž si bez záběrů z YouTUBE a fotek Twitteru nedokážeme snad ani představit.

Kodexy vs. falešné účty
Občanská žurnalistika může mít i svoje stinné stránky. Velká seriózní média mají své kodexy, redakční porady a často vzdělané a zkušené redaktory, kteří jsou seznámeni s termíny jako je objektivita či nestrannost. To těmto médiím dodává důvěryhodnosti a víme, že bude-li novinář lhát, jeho zaměstnavatel z toho vyvodí důsledky a pravděpodobně jej vyhodí.

U občanské žurnalistiky takové záruky nutně nemáme. Třeba na Twitteru existuje řada falešných profilů (seznam českých např. zde) a kdokoliv si tam může vymyslet zcela co chce. Samozřejmě, že se provozovatelé brání a profily známých osobností ověřují i označují a prohřešky trestají. Nicméně, proces je to pomalý a netýká se obvykle lidí, kteří nabyli jen určitý stupeň popularity či věhlasnosti.

Fotky, videa, zprávy, to všechno se dá podstrčit nebo lživě interpretovat. Třeba jako když se nedávno objevily záběry sestřelených ukrajinských vrtulníků i pálících stíhaček, ač šlo o záběry ze Sýrie. Někteří novináři informaci přes svůj Twitter posílali dál, ta se pak šířila jako poplašná zpráva.

Tweet o poplašné zprávě z ukrajinské krize

Příklad z praxe - občanská žurnalistika plná lží
S podobným problémem se nyní potýká singapurský server STOMP, který provozuje jeden z největších místních deníků The Straits Newspaper. STOMP staví prakticky jen na informacích od občanů, prezentovaných bulvárním stylem - na příklad videa bývají spojována do kompilací s hudbou a doplňována nadsazeným průvodním textem.

Server se hemží fotkami i videozáznamy z ulic tohoto městského státu. Autory jsou přímo místní a fotoaparáty svých mobilních zařízení směřují především na přestupky proti zákonům, etice či slušnému chování. A tak na serveru najdeme fotografie a videa lidí, kteří špatně parkují, nevhodně řídí vozidla, v MHD sedí tak, že zabírají více sedaček či se prostě na ulici perou. 

Spolu s příspěvky pranýřujícími neslušné občany se ale začaly objevovat problematické texty. Přispěvatelé STOMPu v několika případech očividně lhali. Třeba když ořízli fotografii tak, aby to vypadalo, že mladík nechce pustit sednout starší dámu. Některé příspěvky se vezly na vlně xenofobie, kyberšikany a narušování soukromí. Často totiž u příspěvků objevuje opovrhování cizinci a u velké části z nich se předpokládá, že ten, kdo porušil nějaké pravidlo, není místní. Navíc tvrzení autora je často doplněné jen fotografií, která může, ale nutně nemusí potvrzovat jeho verzi příběhu.

Sousedka jako Velký bratr
To vedlo k tomu, že se prostí občané města začali obávat, že se stanou terčem “stomperů”. Nikdo si nikde nemohl být jistý, že jej někdo nevyfotí a neumístí snímek na server.

Manipulace na serveru STOMP

Server The Atlantic Cities cituje Alexe Coulstona, 26letého Američana, který žije v Singapuru. Ten se účastnil hinduistického svátku “Holi”, kterému se přezdívá svátek barev, protože při něm na sebe lidé stříkají barvu. Když pak jel s obarveným obličejem domů, s přáteli si dělali srandu, jestli je někdo nebude “stomperovat”. Měli sice štěstí, přesto na serveru našli fotografie s jinými účastníky oslav s titulkem “Proč se tito lidé doma neosprchují?”.

První cena za nejlepší online medium
Televize Al Jazeera se tématu nedávno věnovala a připomíná, že proti serveru se zvedla silná vlna kritiky a tisíce lidí volají po uzavření serveru. Podle nich totiž server podněcuje harašení i xenofobii. To už vyústilo i v sepsání petice namířené proti STOMPu, prozatím ji podepsalo asi 22 tisíc lidí. 


 Jeden z názorů na server STOMP

Podle Alexe slouží STOMP jen pro pomluvy a byl by pro jeho zrušení. V jiném duchu se pro The Atlantic Cities vyjádřila singapurský novinářka Kirsten Hanová s tím, že server jako STOMP je potřeba - protože místní média hlavního proudu nejsou dostatečně “svobodná”. Přičemž přiznává, že STOMP tíhne k malomyslnosti. Editor STOMPu Azhar Kasman má ale jasno - lidé na STOMP dávají to, co jim přijde důležité pro ně samé i pro společnost.

Server nedávno získal ocenění za nejlepší online médium v rámci cen Asian Digital Media Awards. STOMP denně navštíví 18 milionů unikátních uživatelů, což je třikrát víc než žije v samotném Singapuru. Jestli se ho aktivistům podaří zrušit, nebo přežije i přes některé prohřešky, to se ještě uvidí.

Seznam zdrojů:

Posted by at

No comments:

Post a Comment

Subscribe to: Post Comments (Atom)