Framing internetového zpravodajství

Vycházíme-li z předpokladu, že současný svět je silně medializovaný, lze médiím přisuzovat velký podíl na formování názorů veřejnosti. Americké politoložky Karen J. Callaghan a Frauke Schnell ve své publikaci Framing American politics podotýkají: „Pochopit účinky médií je velmi důležité. Žijeme v medializovaném světě. To znamená, že se o většině událostí dozvídáme skrze média, ne přímo z vlastní zkušenosti. Protože média popisují a interpretují skutečnosti, s nimiž se málokdo běžně střetává, hrají velmi důležitou roli v utváření politických preferencí čtenářů tím, jak události rámcují. (…) Dokonce i názoroví vůdci a další vlivné osobnosti závisí na medializovaných sděleních a teprve na základě nich vyhodnocují politické otázky.“ (CALLAGHAN, Karen; SCHNELL, Frauke. 2005) Zmíněné rámcování, neboli framing je jedním z nástrojů, které tvůrcům mediálních obsahů umožňují skrytě manipulovat s názory konzumentů těchto obsahů. Jako takový nástroj se framing pochopitelně velice snadno uchytil i v prostředí internetových médií, ačkoliv zrod konceptu rámcování datujeme už do 70. let minulého století.

Vědomé, či nevědomé zkreslování skutečnosti?

Framingem rozumíme „výběr určitých aspektů vnímané reality a jejich vypíchnutí v textu za účelem podpory určité definice problému vedoucí k povrchní interpretaci, skrytému morálnímu poselství a/nebo návodu k uchopení daného problému.“ (ENTMAN, Robert M. 1993) Pohledy na analýzu rámcování a její využití v mediálních studiích se různí. Jedni ji chápou jako vhodnou metodu ke zkoumání způsobu, jakým je skutečnost interpretována médii, a zároveň jako ucelené výzkumné paradigma. (CALLAGHAN, Karen; SCHNELL, Frauke. 2005) Druzí spíše jako soubor na sobě nezávislých metod analýzy diskurzu s určitou teoretickou návazností na Goffmanovu koncepci framingu.  (SCHEUFELE, Dietram A. 1999)

Kromě mediálních studií, kde jsou hlavními propagátory analýzy rámcování stanfordský profesor Shanto Iyengar a jeho kolega z The George Washington University Robert Entman, se tato koncepce rozšířila i do dalších oblastí – managementu (Kahneman & Tversky) nebo studií sociálních hnutí (Snow & Benford). V mediálních studiích zastává rámcování pozici tzv. analýzy druhého stupně (second level agenda-setting) podobně jako třeba priming nebo jiné kvalitativní a kvantitativní metody zkoumání. Od analýz prvního stupně (first level agenda-setting) se tyto analýzy liší tím, že nezkoumají pouze vztah mezi veřejnou a mediální agendou, nýbrž i způsob, jakým jsou témata zobrazována, tedy jaký rámec jim je přidělen.

Co konkrétně je tedy rámec? Jak jej lze rozeznat? Goffman tvrdí, že rámec je jakási základní struktura sdělení, která podvědomě ovlivňuje způsob, jakým ono sdělení vnímáme. (GOFFMAN, Erving. 1974)  Goffman dále uvádí, že tyto rámce často nejsou vytvářeny vědomě, mohou souviset s novinářskou rutinou, se stylem toho kterého média (seriózní noviny/bulvár) či s vnitřní intencí autora. Mohou však být využity i záměrně. Každopádně, rámce neexistují samostatně a vznikají až při samotném aktu komunikace, kdy si je příjemce sdělení „podvědomě přisvojuje“. Rámce lze dělit do dvou skupin: a) rámce vztažené ke konkrétní události (issue specific frames); b) obecné rámce (generic frames).

Internetové zpravodajství v zajetí rámců

Tento článek samozřejmě neposkytuje dostatek prostoru na to, abychom v něm mohli zevrubně prozkoumat prosakování framingu do internetového zpravodajství. Nicméně, lze alespoň uvést několik příkladů, aby bylo patrné, jak vlastně framing funguje. Výmluvnou ukázkou bude třeba rámcování nedávné ruské invaze na Krym, tedy veřejného problému vyvolávajícího četné názorové disonance. Zkoumanými médii zvolíme iDNES.cz, Novinky.cz a Aktuálně.cz, které patří mezi nejčtenější zpravodajské portály na českém internetu a které se tomuto tématu hojně věnovaly. Z mnoha užívaných rámců vybereme jeden, pokud možno dominantní a k němu uvedeme konkrétní příklady.

Tím dominantním rámcem, který se ve článcích o tzv. Krymské krizi objevoval, byl bezesporu Rámec agrese. Tento rámec vykresloval krymské události jako akt agrese ze strany Ruska, akt bezdůvodné zlovůle silnějšího vůči slabšímu. Rámec agrese zjednodušuje jinak velice složitou situaci na Krymu a nenápadně čtenářovi podsouvá verzi, v níž jsou aktéři konfliktu jasně rozděleni na „hodné“ a „zlé“. Ať už s tímto vnímáním Krymské krize souhlasíme, či nikoliv, realita je pochopitelně daleko složitější a nejde ji takto trivializovat. Rámec agrese je z hlediska Goffmanovy typologie rámcem specifickým (týkajícím se specifických témat a událostí), tematickým (poskytujícím hlubší vhled do kontextu, zdůrazňujícím obecné trendy a popisujícím především proces) a strategickým (uspořádávajícím politický konflikt jako střet politických zájmů a vzájemně neslučitelných strategií).
 

Příklady:
 

a) Krymští Tataři žádají o pomoc Ankaru. Na Stalinův teror nezapomněli. (iDNES.cz, 6. 3. 2014) – užití slovního spojení Stalinův teror a podvědomé přirovnání krymských událostí k éře Stalinovy diktatury.
 

b) Rusové vytvářejí u Krymu minová pole, říkají Ukrajinci. (Aktuálně.cz, 9. 3. 2014) – záměrné a explicitní užití nekonkrétních pojmů Rusové a Ukrajinci a stavění těchto pojmů do opozice, ve článku navíc nejsou uvedeny zdroje tvrzení.
 

c) Po anexi Krymu láme Putinova obliba rekordy. (Novinky.cz, 20. 3. 2014) – užití termínu anexe (de iure trvalé připojení cizího státního území k jinému státnímu celku), přestože se o anexi nejednalo (Krym zatím není součástí Ruska).