Nová média na Jednom
světě
Jedním z témat filmového festivalu Jeden svět se letos
stala i nová média. Trendy ze světa online technologií a nových forem
komunikace zabraly kamery z mnoha rozličných úhlů pohledu. Diváci tak měli
možnost sledovat, jak sociální sítě proměnily podobu občanských protestů po
celém světě, jak telenovely napomohly emancipaci žen v muslimských zemích,
nebo čím léčí v Číně internetovou závislost.
Média jako mocná
zbraň
Jak sami organizátoři festivalu proklamují, média jsou
dobrým sluhou, ale špatným pánem. Filmy promítané na Jednom světě jsou toho
důkazem. Ukazují, jakým způsobem se mění vliv médií na tvorbu hodnot a
společenských norem. Média v tomto pojetí mohou v rukách obyčejných
lidí sloužit jako zbraň proti režimu nebo společenským stereotypům. Na druhé
straně ale dokumenty zobrazují i opačnou stránku, kdy se média stávají
závislostí či přispívají ke ztrátě soukromí a sociálních vazeb.
Příkladem toho, jak média přispívají ke změně hodnot ve
společnosti může být dokument Kismet, který sleduje osudy divaček telenovel a
odhaluje roušku emancipace žen v muslimských zemích. V Egyptě,
Spojených arabských emirátech a dalších muslimských zemích totiž stoupá počet
rozvodů a rozvodovou vlnu vyvolaly údajně telenovely z Turecka. Nábožensky
benevolentnější turecké seriály své hlavní hrdinky staví do role emancipovaných
žen, které statečně bojují za pravdu a svá práva. Dychtivé divačky si pak
zřejmě našly v chování hrdinek inspiraci.
Nebezpečná závislost
Druhou stranu mince odhaluje snímek Skutečnější než realita,
který zavedl diváky do čínské léčebny dětí závislých na internetu. Čína jako jedna
z prvních zemí na světě v roce 2008 diagnostikovala závislost na internetu
jako druh onemocnění a zavedla pro lidi trpící touto posedlostí odvykací
zařízení.
Sonda do léčebny na předměstí Pekingu představuje děti,
které vydržely u internetu sedět celé dny i noci. Aby mohly nerušeně hrát hry,
lhaly rodičům, vynechávaly jídlo, nebo nosily plínku, aby nemusely vůbec
vstávat od počítače. „Ve skutečném světě jsou všichni falešní,“ říká v dokumentu
jeden ze závislých mladíků. Mnozí z nich si svou závislost nepřipouští a
považují za zradu, že je rodiče do léčebny s poměrně vojenským režimem
odvezli.
Snímek vyděsí jednak prostředím, v němž jsou mladiství
závisláci napravováni, dále pak samotnou podstatou věci. Jak se
z nástroje, který má lidem sloužit, může stát stejně návyková záležitost
jako alkohol, drogy nebo hrací automaty? Čínský odborník v dokumentu
používá dokonce výraz elektronický heroin.
Problém nejspíš nebude pouze v příchodu nových médií.
Internetová závislost je zřejmě důsledkem složitějších společenských procesů.
Jak v rozhovoru pro Lidovky.cz uvedla režisérka filmu Shosh Shlam, na vině
je velký tlak na dítě jedináčka a častý pocit osamělosti. „Je to komplexní
problematika, ale pokud to zjednoduším, čínské děti utíkají do virtuálního
světa hlavně ze dvou důvodů. Oba úzce souvisí nejen se specifiky čínské
kultury, ale také s politikou jednoho dítěte. Dítě-jedináček je zaprvé osamělé,
zadruhé čelí obrovským nárokům, které na ně rodiče, jako na jediného
pokračovatele rodinné tradice, mají. Rodinná pospolitost a úcta k předkům patří
k základním stavebním kamenům čínské kultury. Až dítě vyroste, bude se muset
postarat o šest dalších lidí – rodiče a oba páry prarodičů, nemluvě o případném
partnerovi a dítěti. I z tohoto důvodu se v Číně klade obrovský důraz na
vzdělání. Děti se ocitají pod obrovským tlakem, se kterým se často neumějí
vyrovnat, a virtuální svět jim nabízí nejen útočiště, ale i pocit
seberealizace.“
Nástroj odporu
Hnutí Occupy, Arabské jaro nebo polonahé demonstrantky
z hnutí Femen, jež používají vlastní tělo jako billboard, mají něco
společného. Novodobé formy nenásilného protestu často sahají po stejných
nástrojích pro organizaci i propagaci. Jsou jimi právě nová média.
Vedle dokumentů #chicagoGirl a Ukrajina není bordel se
tématu vzpoury prostřednictvím nových médií věnuje i cross-mediální projekt
Každodenní vzpoura. Stejnojmenný film zobrazuje různá protestní hnutí
z rozdílných koutů světa, vyzdvihuje kreativitu a fantazii demonstrantů,
kteří se nenásilnou formou staví proti režimu, systému, či společenským problémům.
Inovativní cross-mediální formát umožňuje posunout sdělení o kousek dál a
diváka zapojit do děje. Využitím principů počítačových her, videí a
interaktivní infografiky oslovuje diváka pomocí různých platforem a přibližuje
mu svou sociální kampaň formou vlastního prožitku. Divák se stává spolutvůrcem,
může ovlivnit pořadí vyprávění příběhu, skládat si vlastní mozaiku děje. Zdá
se, že cross-mediální formát zesiluje efekt sdělení na diváka a do budoucna disponuje
velkým potenciálem.
Varování na závěr
Poslední douškou ke zhodnocení filmů o nových médiích zmíním
snímek Souhlasím s podmínkami, který varuje před hrozbou ztráty soukromí a
naprosté kontrole korporací a vlád nad naším počínáním na internetu. Téměř
každý den odklikáváme bezmyšlenkovitě políčko „Souhlasím s podmínkami“,
aniž bychom je četli. Vize Orwellovské antiutopie se tím stává až děsivě
reálnou.
Ačkoli Jeden svět představil téma nových médií jako jedno
z těch vedlejších, nelze se nepozastavit nad škálou názorů, které festival
obsáhl. Výběr snímků ukazuje, že jako každá věc, i nová média mají své světlé i
stinné stránky.
Zdroje:
No comments:
Post a Comment