Transmédia nebo marketing?

Transmédia nebo marketing?

Poté, co jsem si přečetl stať Transmedia storytelling Henryho Jenkinse, neubráním se dojmu, že se popisované procesy prolínají s klasickým marketingem. Jsem možná nakažený zaměstnáním (pracuji v reklamě a marketingu 5 let) a za vším vidím skryté propagační a komunikační nástroje, ale masírování diváka-zákazníka z různých stran a neustále připomínání se, je právě jedním z hlavních úkolů marketingu.

Nejvíce je tento model vidět a znát ve filmovém průmyslu. Natočení filmu v dnešní době není nijak snadnou a hlavně levnou záležitostí a producenti se proto snaží investované peníze získat zpět. Pokud možno co nejrychleji. Nebudeme-li brát v potaz kvalitu scénáře, herecké obsazení atd., musí přilákat diváky do kin pouze výborně připravená marketingová strategie. Pokud marketing zafunguje, tak jak má, může být film špatný a přesto si „na sebe“ vydělá. Výhodou pro dnešní producenty a marketéry je široký výběr nástrojů, kterými mohou na filmového fanouška působit a přitáhnout ho do kina. Trailery v kinech a v televizi, inzerce v tisku, outdoorová reklama a zejména pak reklama na internetu jsou v současné době nejvyužívanějšími kanály, které zmiňovaní lidé používají. Správné načasování a správně navržená média dokážou vzbudit zájem o film či dokonce strhnout davové šílenství. V případě, že je film natočen na základě úspěšné předlohy, je úspěšnost jakékoliv jiné mutace velmi pravděpodobná. Samozřejmě, že popsaný proces nelze generalizovat. Existují výjimky.

Nejsou uvedené komunikační nástroje transmediálním vyprávěním? Nepouštějí na nás záměrně producenti a marketéři informace jen po částech a různými kanály v očekávání, že si je, pokud budeme mít zájem, sami poskládáme dohromady a tím pronikneme hlouběji do filmu? Můžu dát příklad na mé osobě a známém Harry Potterovi. Všechny díly ságy o mladém čaroději jsem četl, některé dokonce několikrát. Celý příběh se mi velmi líbil a to samé jsem očekával od filmového zpracování. To sice nedosahuje kvalit své literární předlohy, ale je povedené. Knihy jsem četl, filmy viděl, a pokud jsem něco nevěděl nebo mi bylo něco nejasné, pomohl mi internet (oficiální stránka http://harrypotter.warnerbros.com/harrypotterandthehalf-bloodprince/dvd/index.html, http://www.potterharry.net/).

Předpokládám, že původním záměrem J. K. Rowlingové nebyl finanční zisk a že neočekávala takovou popularitu, kterou knihou vyvolala. Příběh zapůsobil nejen na mladší generace, ale překvapivě i na dospělou populaci a to po celém světě. Velmi mne pobavila scénka ve filmu Yesman s Jimmem Carreyem. Jeho šéf pořádal večírky, které měly vždy nějaký filmový námět. Jedním z nich byl Harry Potter. Přikládám odkaz http://www.youtube.com/watch?v=t-1FpX39EdI (zdroj: YouTube).

Rozdělení do generací je také pro transmedia storytelling důležité, protože každá si osvojí jeden z kanálů, kterému věří a považuje ho za primární. V dnešní době je to internet, v minulosti to byla televize, rozhlas nebo rádio. Pro nejmenší děti mohou být nosiči informace hračky s námětem Harryho Pottera, oblečení, školní potřeby atd. V posledních 10 15 letech se na scénu dostal další fenomén a tím jsou počítačové hry. Sžití s filmem nebo s hrou je tedy o to větší a do hry tak empatie. Funguje to oběma směry, kdy pro hru je předlohou film a naopak. Pocit ovládat hlavního hrdinu a pomoci mu porazit krutého lorda Voldemorta je přece jen lákavá. Vše tak dostává jiný rozměr a tím je zážitek. Hry mají proti ostatním kanálům ještě něco navíc – interaktivitu.

Využívání internetu k vyhledání informací je starou záležitostí, novinkou ovšem je zakládání různým webových stránek, blogů a seskupení, kde se scházejí lidé zajímající se o dané téma. Těchto blogů je bezpočet a lidé na něj chodí přesně pro to, co Jenkins ve své stati popsal. Velmi mne také zaujala informace, že oddaní fanouškové vytváří k originálům alternativní příběhy, tzv. fanfiction (http://cs.wikipedia.org/wiki/Fanfiction). Technologický pokrok přirozeně přináší nová média a jak veřejnost, tak i marketéři se snaží využít jejich potenciál ke svému prospěchu. Lidé, kteří se o dané téma zajímají, nejen že vyhledávají informace, ale v případě, že vědí nějakou „horkou“ novinku, jsou ochotni se o ni podělit a tuto informaci sdílet. Vytváří tak specifickému druhu inteligence – kolektivní inteligenci (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolektivn%C3%AD_inteligence). Možnost sdílení informací a řešení otázek na tisíce kilometrů kolektivní inteligenci bezesporu prospívají.

Harry Potter není určitě jediným příběhem, který vytvářen různými médii. Henry Jenkins uvedl jako vzor Matrix. Svět Matrixu je složitější a těžší na pochopení než svět Harryho. K jeho pochopení se rozdílné zdroje informací zájemcům určitě hodí. Přesto ani složitý kultovní Matrix nebyl prvním. Prvními příběhy, kterým můžeme přiřknout transmedia, jsou komiksy a jejich filmové mutace. Komiksy začali vznikat již ve 30. letech dvacátého století, v 60. letech se pak přidal televizní seriál, v roce 1989 pak následoval první z řady filmů. Nesmíme opomenout také kreslené seriály. V roce 1986 vychází Frank Miller s jedním z prvních dílů Temného rytíře. Ty jsou pojaty více z psychologického hlediska, na rozdíl od „běžného“ Batmana, který se vyznačuje jednoznačným a jednoduchým příběhem.

Zmíněné příběhy jsou jen zlomkem z velkého množství děl vytvářených transmédii. Je jednoznačné, že přirozené nově vznikající média dají prostor nejen lidem k získávání informací, ale také marketérům.