Kofola
Dle textu na internetových stránkách firmy sahá vznik produktu do konce padesátých let, kdy byl vynalezen sirup Kofo a samotný prodej jeho i Kofoly začal v roce 1962. Její sláva vrcholila v letech 1970-1972, ale prudký zlom v prodeji nápoje přinesl rok 1989. Až v roce 1998 se Kofola opět oběvuje v regálech obchodů a v roce 2001, díky svérázné reklamní kampani a sloganu "Když ji miluješ, není co řešit", přichází velké oživení. Kofola vsadila na lásku a v tomto trendu pokračuje doteď. Spolu s nástupem sociálních sítí a další variantě láskové kampaně přišla věc, kterou nečekali ani lidé z Kofoly.
http://www.youtube.com/watch?v=HOLr5_NcYTQ&feature=related
Kofolácká produsage
S kofoláčky, či kofolásky přišla na český reklamní trh věc, která zřejmě nemá v takovém měřítku u jiného produktu obdoby a je podle mne typickou ukázkou produsage a jeho využití. Množství blogů a fanouškovských stránek plných fotografií a videí s kofoláčky v hlavní roli zaplavilo internet. Dnes Google po zadání hesla „kofoláčci“ zobrazí přibližně 48000 výsledků. Reklamní kampaň zde vsadila na lidský cit neotřelým způsobem a je zajímavé sledovat výsledek. Kofolásci na začátku nebyli nic jiného než postavičky z reklamy, ale během relativně krátké chvíle se z nich díky lidem, jejich jihnutí stalo opravdu něco nečekaného. Lidé se kampaně, respektive hesla, chytli a pletou a rozdávají figurky jako o život. Vedle produkce samotných panenek však již lze na youtube najít také několik „krátkých filmů“-
http://www.youtube.com/watch?v=0wAMSWJucog&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=FjyNSX8XXEc&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=FbyI1qeT4d8&feature=related
A to, že se kofolásci stávají fenoménem svědčí i jejich „přítomnost“ v pořadu ČT24 Média a svět, kde byli jeho náplní spolu s uvedením nové Call of Duty :) -
http://www.ct24.cz/vysilani/2009/11/15/10095522362-209411058090037-16:33-media-a-svet/1/
Podle mnoha reakcí, které lze na internetu najít, hlavní myšlenka reklamy v mnohých lidech skutečně probudila jakousi lásku. Pro ilustraci, v diskusi pod jedním z nalezených článků, je autentický komentář od uživatelky Misaaaaaaaaa:
„Ja je umim delat ajednou sme jich s kamoskou udelaly kolem 100 a to nekecam fakt jich bylo mooooc mno a poste sme je daly detem do skolky nj chtely sme udeat radost mno a normalne si je u nas zacaly objednavat i jejich rodice a rozdavame je dodnes zadarmo akorat nam daj treba vlnu……. :-DDDD))))))“
Na takto šlechetné kofolové vlně se v současnosti veze jen na Facebooku přes 18000 lidí. Zdá se to být dokonalé po všech stránkách. Velice originální myšlenka, kterou bez rozmyslu a s nadšením přijmou tisíce lidí, ba co víc, dál ji ochotně šíří a téměř nikomu tím neškodí. Celá zaláskovaná věc ale nakonec dává trochu divnou pachuť. Hlavní heslo „čím víc lásky rozdáš, tím víc ti zůstane“ je v jistých případech využito k jednání "kolik figurek prodáš, tolik peněz dostaneš." Na jednom z prvních blogů o kofoláčcích se jedna z jeho autorek vyjadřuje k dotazu o případném zakoupení figurek takto. Reklama zde skutečně zasáhla člověka, kterému nejde o nic jiného, než o čem se v reklamě mluví, byť se mu příležitost vydělat přímo vnucuje. A to co mi na této věci přijde opravdu smutné, nikoli zajímavé či překvapivé, je chování Kofoly. Samotná firma má ve svém e-shopu sadu šesti kofolásků za jistě láskyplných 350 Kč. Důvod byl „vysvětlen“ v rozhovoru (celý je zde) zakladatelky nejpočetnější facebookové skupiny Kofola Loutky-rozdáváme lásku s jedním ze členů kreativního týmu firmy Kaspen takto:
"Až po dlouhém měsíci vypustila Kofola do prodeje své oficiální Kofolásky v rámci merchandisingu. Viděla jsem je, ale nekoupila jsem si je. Nejenom proto, že se mi nelíbí, ale také pro to, že si myslím, že lidé by si je měli vyrobit sami. Jen tak plní přece podstatu té pravé lásky."
"My si zase myslíme, že pokud někdo nemá čas, nemůže, nebo neumí vyrobit Kofoláska vlastního, má takhle alespoň šanci zapojit se do tohoto krásného kolotoče rozdávání lásky také. Láska by měla být pro všechny."
Takže lásku prodávají? Na to jsou tu, myslím, jiné "instituce". Nemohu si pomoci, ale pokud měla reklama na počátku co říct, tak tímto výrokem pro mne docela ztratila ono „poselství“, které nesla. Jak někdo nemůže? neumí? nemá čas? Řeknu to pateticky, ale když budu chtít někomu dát něco z lásky a podstatou bude, že to má vyjít z mých rukou, tak si na to čas prostě udělám a ani bych se neodvážil dávat kupovanou věc. Tato odpověď si prostě s původním záměrem protiřečí. V mých očích zpočátku velice slibně, svěže, neotřele, nově, dobře "rozjetá" kampaň ještě umocněná reakcí spotřebitelů zklouzla kam neměla. Kdyby zaujala podobné stanovisko jako autorky kofolacci.blogspot.com, dalo by se v kampani na tento postoj navazovat a věřím, že u mnoha zákazníků by značka na svém jméně hodně získala. Uvidíme.
A nejen Kofola chce vydělat na poptávce po figurkách. Pod tímto odkazem se jí snaží využít i internetový obchod voodoo-panenky.cz. A kolik tady stojí panáček?
Kolektivní inteligence
Příklad kolektivní inteligence by dle definice z wikipedie ("Kolektivní inteligenci je obecně možné definovat jako schopnost skupiny najít větší množství, anebo kvalitnější řešení nějakého problému, než její jednotliví členové.") šlo najít například v případě návodu na zhotovení figurky Kofoláčka. Sám tazatel by na takovou práci zjevně nestačil, doma mu asi nepomohli, nebo kolektivní inteligence rodiny na úkol také nestačí, a tak se obrátil s radou na web. Na základě obrázků, polopatického návodu a "kolektivní inteligenci" skutečné skupiny ve virtuálním světě postupem času figurku sestaví. V tomto případě ale nelze chápat slovo inteligence tak, jak jej uvádí např. výkladový slovník ABZ.cz, tudíž - inteligence – rozumová schopnost řešit nové nebo složité situace. I když budete řešit jakýkoli problém v kolektivu a všichni v něm budou mít stejné informace, tak finální produkt, nápad vždy napadne jednotlivce samotného. Jde jen o to aby měl dostatek informací. Tak to bylo, je a bude. V případě kolektivní inteligence např. u wikipedie atp. nejde o nic nového, jde o to, co už funguje, jde o obyčejnou komunikaci mezi lidmi akorát nástroje jsou jiné. Jakákoli, byť sebelepší komunikace vám nezvedne iq. Jediný příklad, kde jsem ochoten uznat termín kolektivní inteligence je onen na wikipedii zmiňovaný díl Červeného trpaslíka. Legie zde na dotaz: "Vy ste my? Všichni?" odpovídá: "Kombinace vašich mozků, směsice osobností a ještě mnohem víc než to, mnohonásobně víc. Celek je mnohem lepší než součet jeho částí" Toto bude podle mne kolektivní inteligence, jestli bude. Bohužel je tento případ stále otázkou sci-fi, ne reality. Proto budu víc věřit v Kofoláčky než v kolektivní inteligenci.
radek řebřina
No comments:
Post a Comment