Kolektivní inteligence v útrobách Dračího doupěte

Kolektivní inteligence v útrobách Dračího doupěte

 

Těžko se mi věří tomu, že by v Čechách žil člověk, který nikdy DrD nehrál, když do toho bratr tenkrát dokázal zatáhnout nejen mě, bratrance a půlku kamarádů, ale i babičku s dědou. Je ovšem pravda, že to, co jsme hráli jako malí, se od skutečného Dračího doupěte pro dospělé liší zhruba jako kudúk od trpaslíka. Vysvětlím, oč jde.

Dračí doupě, DrD nebo prostě Dračák, je původní česká RPG hra (RPG = role playing game), kterou v roce 1990 vytvořilo nakladatelství Altar. Vychází z americké hry na hrdiny Dungeons&Dragons, avšak nejedná se pouze o její "překlad", neboť má poměrně odlišný herní systém. Dračí doupě je fiktivní fantasy svět, v němž se hráči ve svých fantaziích při hraní pohybují, jednají podle určitých zákonitostí a pravidel. Jsou v zásadě dva typy hráčů - hrdinové a PJ - pán jeskyně (v jiných obdobných hrách například game master, dungeon master). Pán jeskyně má oproti ostatním hráčům naprosto jinou úlohu, neboť je to on, kdo vytváří příběh - resp. jeho hlavní dějovou linku, kdo dává ostatním hráčům (resp. postavám, které vytvářejí) pokyny a informace a také hraje za všechny ostatní postavy, příšery, tvory i netvory, které postavy v příběhu potkávají. Zpravidla bývá dán nějaký hlavní úkol, ke kterému se hráči musí složitě dobrat, po cestě bojují s nepřátelskými postavami či tvory, nechávají se podvést prohnanými obchodníky, chytají se do nástrah lehkých ženštin, které jsou ve skutečnosti harpyje nebo něco ještě mnohem horšího a tak podobně. Postavy mají různé rasy a povolání, různé tělesné i intelektuální schopnosti, z čehož mají v různých situacích užitek či škodu. Velmi inteligentní hráč může hrát postavu velmi natvrdlou, což bývá zdrojem zábavy a přináší to zajímavé situace. Hra může trvat jeden večer, ale taky se velmi často hraje na pokračování. Velice záleží na osobě PJ, tedy vlastně vypravěče a autora příběhu, jeho smyslu pro humor, inteligenci, vypravěčském nadání, zákeřnosti, bojovnosti... v závislosti na tom všem totiž může mít hra různý charakter. Při bojích sice neřinčí meče – chrastí hrací kostky různého počtu stěn, ale smích a prožitek je vždycky opravdový. DrD dává hráčům velký prostor k projevení své inteligence a důvtipu, celý příběh a tedy hra je tvořena podle daných pravidel všemi účastníky, vědomosti jednotlivých hráčů tvoří celek. Tato hra je ukázkou kolektivní inteligence. Ta se koneckonců projevuje i v jiné oblasti – na všemožných  fanouškovských stránkách, kde hráči sdílejí svoje zážitky, zkušenosti, dávají různé tipy na vylepšení a ozvláštnění hry, dávají náměty na příběhy nebo upozorňují na různá úskalí jednotlivých povolání, ras či jejich kombinací.

K usnadnění a vlastně i umožnění hry již vyšla a stále vychází dlouhá řada příruček, pravidel, lexikonů, Světů a dalších sešitů. Světem se rozumí prostředí, v němž se pohybují postavy a odehrává děj. Kdo čte fantasy literaturu, ví, že neexistuje jednotný fantasy svět, že je jiný svět Pána prstenů a Zaklínače, i když jsou si tyto světy v lecčem podobné. Totéž platí i pro „svět Dračího doupěte“ – různé světy mají různé zákonitosti, může jinak plynout čas, v některém světě může fungovat teleportace, v jiném ne, mohou se vyskytovat odlišní tvorové. Ke každému světu existuje literatura popisující prostředí, přičemž pánové jeskyně mají tendenci si světy dotvářet, přizpůsobovat a všemožně měnit.

Dračího doupěte je internet skutečně plný; hledáte-li cokoli o tomto fenoménu pomocí vyhledávače Google, nabídne vám celou řadu možností –  Dračí doupě online, film, divadlo, download, pravidla… Nejen, že je možné hrát Dračí doupě online, tedy víceméně stejně, jako na živo, pouze s tím rozdílem, že se hráči nevidí a třeba ani neznají a komunikují pomocí chatu, ale tato hra inspirovala kdekoho k tvorbě kdečeho. Například Viliam Klimáček napsal podle DrD divadelní hru Dračí doupě, napsal ji speciálně pro konkrétní herce Dejvického divadla, které ji uvedlo v roce 2008. V roce 2000 byl také natočen film nazvaný jednoduše Dungeons&Dragons– Dračí doupě.

Dračí doupě se u nás rozmohlo v době, kdy neměl každý počítač a pokud jej měl, tehdejší hry rozhodně nebyly na takové úrovni, jako jsou dnes. Pochopitelně s vývojem informačních technologií a jejich rozšíření mezi lidmi vznikly digitální verze RPG her, jako například dnes již legendární Fallout, World of Warcraft a další.

Řekněme, že je jen málo příležitostných hráčů DrD, většinou platí, že kdo hraje, má svou stálou postavu, nebo skupinu lidí, s nimiž hraje, nebo se účastní všemožných conů – setkání hráčů DrD, kde se hraje, vyměňují zkušenosti, dávají se dohromady nové skupiny a tak podobně (o tom, kde a kdy bude příští con, se můžete dozvědět třeba tady). Zkrátka vysoké procento hráčů je aktivních, leckdy vytvářejí své vlastní obsahy – nejen, co se týče příběhů/her, ale leckdy obzvláště vydařené hry převádějí do formy povídek, stálé skupiny si někdy vedou kroniky – čili soubor odehraných her převedených do čtivé povídkové formy. Vznikají také různé studie - například zde můžete najít pěknou sbírku studií teorie RPG her.

Svět DrD si žije svým vlastním životem a my do něj můžeme vstupovat různými způsoby, pomocí různých médií. Dračí doupě, jako hra pracující s kolektivní inteligencí a konceptem Produsage, tedy aktivního vytváření obsahů „příjemci“, se s vývojem a šířením technologií přeneslo do různých oblastí – uměleckých a zábavně-technických a bude jistě zajímavé sledovat, kde všude se ještě projeví inspirace tímto fenoménem. 

Terezie Vidimská