Americká televizní a filmová série Star Trek zaujala již v šedesátých letech, kdy byla poprvé uvedena, především kvůli diskursu idealistické budoucnosti, který do programu implementoval zakládající scénárista a producent Eugene Roddenberry. Nadšenecké, a často až naivistické, pojetí budoucnosti, které během probíhající studené války a černošského hnutí v USA představilo Rusa jako jednoho z hlavních hrdinů příběhu a na obrazovce poprvé zobrazilo polibek černošky a bělocha, pokračovalo i v době technologického rozvoje pozdních 80. a celých 90. let, během nichž projekt zaznamenal největší rozvoj a z vizuální platformy se rozšířil i do dalších médií – knih, videoher, komiksů, divadelních představení, apod. Popisovaný transmediální růst souvisí se začátkem spolupráce původních autorů se studiem Paramount, které horizontální rozšíření příběhu iniciovalo především z ekonomických důvodů.Pro fiktivní svět toto rozšíření znamenalo kvantitativní expanzi vyprávěných sdělení tak velkou, že komplexitu celého příběhu již dlouho nelze pochopit ze sledování jediného zdroje, např. jen jednoho ze seriálů. Vzájemná provázanost a odkazy na události, jež se odehrály v jiných televizních sériích, filmových či knižních pokračováních, inspirovala řadu fanoušků k aktivitám, které se tyto události snaží sdružit. Na internetu se proto objevuje řada databází, které imaginární svět popisují z technického, politického, kulturního či etnografického hlediska. Ač jde většinou o aktivitu jednotlivců nebo fanouškovských skupin, ve kterých se jednotliví členové vzájemně znají, na internetu se již objevují i projekty typu otevřených encyklopedií, na nichž spolupracují i sobě neznámí lidé. Zmiňovaná databáze zabývající se fenoménem Star Treku se nazývá Memory Alpha a je v současnosti dostupná v 16 světových jazycích, včetně češtiny. Takové shromažďování tematických znalostí ve skutečnosti neexistujícího světa již zcela naplňuje definici Lévyho kolektivní inteligence.
Již tak komplikovaný odkaz autorů je navíc nadále rozšiřován o tzv. fan-fiction, tedy pokračování příběhu, které využívá reálií imaginárního světa a respektuje všechny jeho zákonitosti, avšak autory jsou samotní fanoušci. I v případě těchto projevů konceptu produsage je spektrum využívaných médií značně široké. Sci-fi nadšenci píšou knihy, vydávají elektronické i papírové časopisy či slash fiction, skládají hudbu neexistujících mimozemských ras nebo produkují vlastní televizní seriál. Tato aktivita fanoušků Star Treku není jevem nijak unikátním. Můžeme ji vysledovat i mezi příznivci jiných mediálních projektů – například knižní a filmové trilogie Pán Prstenů, dětské fantasy Harry Potter, sci-fi ságy Hvězdná brána nebo aktuálního upírského fantasy Twilight. Za důvody, proč jsou zmiňované imaginární projekce tak populární, stojí dle mého názoru snaha o únik od iracionality reálného světa. Zjednodušení na dobro a zlo, které většina imaginárních světů nabízí, je totiž lidem vlastní v téměř veškeré lidové slovesnosti a mytologii.
V případě Star Treku je pak kladen zvláštní důraz na respekt a toleranci k individualitě a svůj význam zde má i kolektivní spolupráce. Emfáze těchto hodnot vychází ze základů amerického přístupu ke společnosti. Do série se ale tamní kulturní prostředí promítá i jinak. Absence státní sociální sítě, která není na rozdíl od evropských zemí pro USA charakteristickou, se v sérii odráží zdůrazňováním společenské soudržnosti a prezencí makrosociálních opor, jakými jsou bezplatné bydlení, zdravotní péče a přísun jídla. Ve společnosti nefiguruje žádné platidlo, veškerou průmyslovou výrobu zajišťují stroje. Každý má tedy možnost okamžitě získat, cokoliv si žádá. Práce je vykonávána pouze dobrovolně a pro blaho společnosti. Odhaduji, že celosvětová popularita Star Treku pak vychází ze snadné přenositelnosti tohoto utopistického konceptu. Jinak než univerzální lidskou touhou po ideální společnosti lze totiž těžko vysvětlit, proč obliba série předčí i jiný vědeckofantastický fenomén, Hvězdné války, které jsou mnohem výpravnější a jejichž účelem je zejména pobavit. Ve srovnání s nimi můžeme Star Trek chápat jen jako „kancelářské dobrodružství“, v němž postavy množství situací pouze slovně
popisují. Většina epizod navíc obsahuje větší či menší morální poučení, které sice není tak prvoplánové jako v případě jiných podobných projektů, např. seriálu Hvězdná brána, přesto může časté moralizování část diváků odrazovat.Posledních několik let koncept Star Treku ale zažívá existenční krizi. Nově natáčené epizody a filmy již diváky nelákají tak jako dříve a poslední seriál Enterprise byl dokonce ukončen po třech sezónách, namísto běžných sedmi. Paramount proto v nejnovějším filmu Star Trek, který měl premiéru letos v květnu, sáhl k úpravám posunujícím sérii směrem k Hvězdným válkám, tedy větší akčnosti a zábavnosti. Z ekonomického hlediska šlo sice o správné rozhodnutí, film přilákal do kin i běžné diváky, skalní fanoušci, kteří stojí za všemi zmiňovanými projevy konceptu produsage, se k němu však postavili velmi negativně.
Snímek totiž boří základní pravidla, na kterých je celý transmediální svět Star Treku vystavěn: nerespektuje děj, který se již odehrál v jiné prezentaci, a události si upravuje dle potřeby. Nový Star Trek je tak sice atraktivnější, přístup ale předznamenává konec celého fenoménu. Je totiž pravděpodobné, že sérii opustí její zarytí příznivci, neboť již nebude taková, jakou ji znali. A ti, kteří tuto změnu akceptují, zase ve svých fan-fiction přestanou respektovat historii, která se udála jinde. Komplexita imaginárního světa se tak rozdrobí do mnoha běžných fantasy.
No comments:
Post a Comment