Jiří Paroubek – endorfiny až na Mars

Řeč bude vlastně o rozšíření bitevního pole. Půjčím si titul románu Michela Houellebecqa , byť půjde o něco horšího než sex; ale jak jinak popsat situaci, kdy internet vyvázal příjemce i tvůrce politiky z původního přímého kontaktu teď a tady a i dosavadní ohrazený prostor tisku a vysílacích médií s omezenou možností přístupu je nahrazován bezbřehostí světové sítě, kde každý uživatel najde alespoň svých 15MB slávy? Aneb některé z fenoménů nových médií na příkladu Jiřího Paroubka.

Paroubkovy transmediální extenze

Paroubek svůj příběh samozřejmě vypráví i prostřednictvím tradičních médií, které mu poskytují prostor v rámci svých reportáží, debat, komentářových stránek, apod. Jak ovšem všichni víme, k ČSSD nejsou objektivní ani levicově orientovaní novináři, a osoba jejího předsedy je často dezinterpretována. Pro lichotivější fotografie je tedy třeba obrátit se na stranické (web ČSSD, mítinky, tiskové konference, tiskové zprávy, billboardy, oficiální kanál ČSSD na YouTube, na Flickru, Facebooku, Twitteru) a jeho osobní kanály: webovou stránku či jeden ze dvou blogů (na idnes.cz nebo aktualne.cz, jeden post má i na webu http://www.denikpolitika.cz/), které nabízejí hlavně komentáře aktuálního dění z Paroubkovy perspektivy. Vyšly mu také dvě knihy článků a objemná, čtyřkilová (!) publikace obsahující více než 2600 fotografií jeho dvorního fotografa z doby, kdy byl premiérem. Od pondělí 17. srpna 2009 (tj. zhruba doba, kdy si i značná část ostatních politiků uvědomila, že by jim ten Fejsbuk mohl být k něčemu dobrý) je Jiří Paroubek také členem sociální sítě Facebook – jednak proto, aby mohl lépe naslouchat, jednak proto, že někomu v Lidovém domě konečně došlo, jaká hloupost je nevyužívat médium s takovým potenciálem kontaktu s prvovoliči a mladými lidmi obecně. Paroubkův profil na FB tak přesně naplňuje jeden z rysů transmediality, jak o něm mluví Jenkins: (transmedia storytelling practices may expand the potential market for a property by creating different points of entry for different audience segments) je to cesta, jak se prodat jinému typu publika, odlišného od tradičního elektorátu ČSSD, případně některé z voličů na Facebook přivést.

Skutečným narativním trumfem je však manželka Petra. Díky svému medializovanému těhotenství a chytrohorákyňovskému zapojení-nezapojení se do politiky se stala velmi cenným článkem předvolebního příběhu, který obohatila hned několika způsoby:

1. vzhledem k absenci výrazných političek ČSSD vyplnila určitou díru v prezentaci strany a přispěla k genderové pestrosti osazenstva stranických mítinků (Kateřinu Brožovou jakožto transsexuála nepočítám);

2. její mateřství dodalo Jiřímu Paroubkovi lidštější rozměr budoucího otce a obětavého manžela, kterému lze fandit, a vznikl tak příběh atraktivní pro ženské voličky;

3. těhotná žena je pragmaticky využitelná jakožto „živý štít“, odrážející případné útoky či podporující určitou interpretaci událostí pomocí emocionálního působení svého stavu (např. kauza její hospitalizace po článku v Reflexu);

4. navíc je mladá, atraktivní a nahradila první manželku s opačnými atributy, takže o mediální zájem bylo postaráno. Jiří Paroubek ve své nové ženě získal další kanál pro prezentaci svých názorů, a to kanál s mediální průpravou a velmi snadným přístupem do médií (viz například interview s velmi přátelsky naladěnou moderátorkou v pořadu Před půlnocí na ČT24 v době sporů o předčasné volby).

Potenciál „české Michelle Obama“ byl PR oddělením ČSSD správně doceněn a distribuován publiku nejrůznějšími cestami – od tradičních médií přes zmíněné volební mítinky až po její vlastní blog na serveru www.aktualne.cz, proslavený zvláště letním příspěvkem Óda na manžela (viz příklady v rámci produsage). Pochvalu si jistě vysloužil autor nápadu na sadu celkem 6 CD s pohádkami a fotografií a osobním věnováním paní Paroubkové.

Produsage a kolektivní delikvence

Zatímco se Jiří Paroubek snaží na síti nastavovat svou lepší tvář, jeho odpůrci mu to prostřednictvím stejného média vracejí i s bradavicí. Díky nesnesitelné lehkosti internetu si lze pár kliky najít jeho méně hvězdné okamžiky v původní i zremixované podobě. Některá Paroubkova vystoupení se skutečně zapsala do kolektivní paměti a povzbudila uživatele You Tube, Flickru a dalších webů pro sdílení obsahu ke komentářům v nejrůznější formě; minimálně část z nich lze považovat za projev politické aktivity či nesouhlasu s mainstreamovou interpretací událostí, jak o tom píše A. Bruns. Často se jedná o mashups využívající úryvků z Paroubkových projevů, původních či karikovaných fotografií (množství fotokoláží nabízí například www.ateo.cz), popkulturních obsahů (parodie na reklamy) a ironicky použité hudby – viz např. zde nebo zde

Nejčastěji se objevujícími tématy obrázků a videí jsou: spojení s marťany, zásah proti účastníkům CzechTeku 2005,

dále legendární nedávná vajíčková aféra* a zmiňovaný blog Petry Paroubkové – její Óda na manžela dosáhla nejen 140 000 přístupů a zřízení facebookové skupiny, mající za cíl poslat jí ještě více endorfinů, ale samozřejmě i vizuální ironizace:

*poznámka pod čarou: původně jsem v rámci „Vajec pro Paroubka“ a podobných anti-paroubkovských stránek chtěla pojednávat také o kolektivní inteligenci, bohužel jsem však narazila spíše na limity tohoto komunitního serveru jakožto platformy pro veřejnou debatu. I ty ze skupin, které nemají sprosté slovo rovnou v názvu, jsou převážně pouze přehlídkou vulgarismů a velmi volného výkladu pravidel českého pravopisu ze strany fanoušků, jejichž ambicí rozhodně není obohacovat občansky angažovaný diskurs. Z tohoto pohledu se „kauza vejce“ jeví symbolická: plně sice ukázala sílu Facebooku jakožto prostředí schopného rychle spojit a zorganizovat dostatečně velkou skupinu lidí, nakonec šlo ale spíš o kolektivní delikvenci - z původně marginálního studentského protestu v okresním městě, který možná skutečně aspiroval na vyvolání diskuse o Paroubkově politickém stylu, se postupně vyvinula masivní sabotáž mítinků ČSSD, gradující šokující bílkovinnou smrští na Andělu. Za kolektivně budovanou, otevřenou databázi politických přehmatů, upozorňující na Paroubkovo nestandardní chování či vyjádřování, nepovažuji ani weby typu Paroubek na Mars či antiparoubek.cz, (známý distribucí samolepek, náramků apod. například na koncertech a festivalech), které působí spíše jako produkt koordinované negativní kampaně než kolektivního sběru informací.