František Suchan: Dal jsem gól Brodeurovi!

Promnul jsem si rozespalé oči a nahrnul se k počítači. Na klávesnici naťukal známou URL adresu FANTASY a dychtivě, dřív než udělám cokoliv jiného v novém dni, jsem hledal, jak si přes noc vedla moje neporazitelná skvadra. Tři góly, pět asistencí, bilance minus jedna, dvaadvacet úspěšných vhazování. Soupeře drtím 7:2. Jak jinak začít ráno, než tímhle potěšujícím zjištěním.

Skrz jednoduchou internetovou hříčku ke mně zase promluvila NHL, nejslavnější hokejová soutěž na světě, jejíž vedení se úspěšně činí, aby svůj produkt dostalo co nejdál.

Útočí transmediálně, chcete-li…

Jasně, nejde tady o fikci, o vymyšlený příběh, jak uvádí Henry Jenkins při popisování pojmu transmedialita. Tady se servírují reálné události. Ale je to takový problém? Hokej zabalený do luxusního obleku s logem NHL je přece taky mediální obsah, který se ke svým příjemcům hrne hromadou dostupných způsobů.

A že jich je.

Prvním médiem, i když jen v hodně, hodně přeneseném slova smyslu, byly samotné hokejové arény. Jediná místa, kde se dalo zápolení sledovat. Nic víc, nic míň, maximálně jste si tam dali nějaký ten párek a grog, ale to sem nepatří.

Brzy potom přišly noviny. Informovaly o výsledcích, o sestavách. Zavedla se jednoznačná metadata, díky nimž se zprávy o dění na ledě dostávaly dál. A protože požadavky na informace stoupaly, vstoupila do hry rádia, pak televize a nakonec mocný internet, který zásadně změnil celé vnímání NHL.

Dnes už vůbec nemusíte být na určitém zápase. To dávno ne. Buď můžete všechno sledovat v televizi, nebo poslouchat přenos v rádiu, což je v zámoří stále pořádně oblíbený způsob. Víc, než byste řekli. Ale hlavně, druhý den, za týden, za rok, kdykoliv si na osvědčené a dokonale propracované internetové stránce nhl.com můžete všechno zpětně přehrát. Klidně celu sezonu. Nebo se můžete mrknout jen na sestřihy nejzajímavějších okamžiků. I národní televize jako TSN nebo ESPN vyvěšují brzy po dohrání na své weby svižné reportáže ze zápasů. NHL byla první profesionální sportovní soutěží, která zareagovala na trend YouTube a místo podloudného nahrávání highlightů před třemi lety vytvořila svůj vlastní kanál. Při pohledu na něj je znát, že to není jen z povinnosti…

Na nejrůznějších internetových stránkách si pak můžete hledat, porovnávat, řadit statistiky týmů i hráčů (například na osvědčené a perfektně aktualizované hockeydb.com) nebo hltat zajímavosti třeba na KuklasKorneru nebo thefourthperiod. Můžete sledovat pořady o hvězdách, o jejich životě.

NHL už zkrátka není jenom zábava pro stádo, které si zaplatí lístek a nahrne se na tribuny, aby si zakřičelo po gólu. Ne. Fanoušci mají transmediální přístup k informacím nejrůznějšího charakteru, samotný hokej ani nemusí vidět.

Jistě, NHL to všechno netvoří sama. Ale tím, že poskytuje licenci a umožňuje tvůrcům ať už her nebo fantasy manažerů přístup ke všem údajům, dává dostatečně najevo svojí vůli šířit svůj produkt světem co největším počtem dostupných způsobů. Dost jasně.

Nemá k tomu sice ušlechtilejší důvod, než jsou peníze. Ale kdo dneska má? Funguje to jednoduše. Čím víc lidí poblázní dresy se zvířátky, blesky nebo hurikány na hrudi, tím víc lidí si bude kupovat merchandising. Tím víc lidí bude sledovat přenosy. A v určitých oblastech (tedy v Severní Americe) se tím víc lidí zvedne a dojde si koupit lístek na utkání.

Nejde jen o úspěšně a cíleně šířenou transmedialitu hokeje z NHL. Najdete tu i prvky produsage…

Totiž už jen banálním faktem, že NHL na zápasy pustí novináře a dovolí jim popsat, co se na ledě dělo, přece znamená, že má zájem svůj produkt dostat k co největšímu spektru zájemců. A to se bavíme o tom nejzákladnějším z nejzákladnějších prvků šíření událostí ze hry, v níž se pár nadšenců s klacky v rukou honí za tvrzenou pryží.

To, že někdo píše článek nebo vydává časopis o NHL je přece samo o sobě jistá forma konceptu produsage. I když svázaná pravidly a oficialitami. Co potom třeba takové heslo NHL na wikipedii? Solidní elaborát, skoro by se to dalo vydat knižně. Navíc má tolik podčlánků o jednotlivých prvcích kolem ligy, že se to ani spočítat nedá (Umí to určitě nějaký chytrý prográmek, ale tady já fakt nejsem zběhlý.).

Málem každý chlapík, co kdy vzal do rukou hokejku a stoupnul si na led v aréně NHL, má na wikipedii svoje heslo (například Čech Jaroslav Kristek, který odehrál v soutěži jen 6 zápasů). Minimálně, opakuji minimálně tu najdete, kdy se ten který člobrda narodil a kolik tehdy a tehdy udělal bodů. Taková sportovní metadata… U velkých hráčů se potom díky pisálkům ochotným podělit se o své vědomosti dozvíte o jednotlivých borcích opravdu hodně plno věcí.

A princip produsage se nemusí omezovat jen na tvoření záznamů na wikipedii (nebo blogů nebo fanklubů na facebooku) o hokejistech či klubech.

NHL jde mnohem dál.

Fanoušci, kteří by obyčejně jen sledovali dění z tribuny, se totiž mohou i přímo zapojit do dění. A vůbec se k tomu nepotřebují odmala učit bruslit, běhat po lesích a posilovat. Stačí sednout k počítači. Už od podzimu 1991, tedy od pravěku počítačových her, existuje rok co rok vylepšovaná verze počítačové hry s oficiální licencí soutěže. A v posledních letech i se spoustou vychytávek, které z ní dělají prototyp mediálního obsahu s aktivní účastí publika. (A pro zajímavost, od roku 1999 je k dostání vždy i oficiální soundtrack ke hře, na němž se vždy podílejí renomované rockové kapely).

Podobně jako třeba autoři, píšící knihy o postavách, které jen okrajově mihly ve Star Wars, i vy si tady můžete posunout „realitu“ dál a do elitní formace nasadit hráče, který jinak vysedává jen na lavičce. Můžete se svým oblíbeným mužstvem loserů vyhrát Stanley Cup. Nebo úplně jinak, můžete do uzavřeného a uceleného světa implantovat něco z toho svého. Klidně hned sebe samotného.

A přiznejte, kdo by odolal, stoupnout si na buly vedle Ovečkina. Nebudu zapírat, i virtuální hokejista s mým jménem si zahrál na slavném ledě v Montrealu nebo nasadil housličky nejslavnějším mazákům.

Jakožto staromilec jsem uvíznul na verzi NHL 2002. Ale zase, tu jsem si piplal… Speciální program (vytvořený fanoušky samotné počítačové hry!) mi umožnil tvořit si vlastní hráče. Takže jsem do slovutných arén vypustil svoje kamarády nebo oblíbené hokejisty působící mimo NHL. Pomocí dalšího prográmku od nadšenců jsem si mohl postahovat soubory s novými texturami – skutečnými logy na hokejky, výstroj nebo mantinely – a zkompletovat zase o něco reálnější obraz. Co jiného už je produsage když ne tohle…

A i díky tomu teď můžu říct: Dal jsem gól Brodeurovi, nejlepšímu brankáři historie hokeje! Já a nikdo jiný. Věřte, to se potom cítíte, že vám patří svět. Alespoň ten NHL.

Pro ty, kdo mají rádi fotbal nebo basket, dosaďte si svoje proměnné. Já jsem holt ujetý na puk…