Hrdina nám ukazuje cestu do pekla...

Transmediální vyprávění je, podle Henryho Jenkinse, velmi staré a jako příklad uvádí příběhy z Bible či staroindckých eposů. Ty byly ztvárněny v mnoha divadelních hrách a zpodobňovány na obrazech v průběhu několika staletí. V současnosti nám média přinášejí jejich pokračování, jen transformované do nám přijatelnější formy. Avšak napříč proměnám šatů a architektury mají jedno společné – hlavního hrdinu. Pokusím se tedy zapátrat kde se hrdina vlastně vzal a jak vypadá v době, o které by se dalo s nadsázkou říci, že její hrdinové „mají přes milion shlédnutí“.
Odpověď v pohádkách je jednoduchá – vzal se TU. A právě ona doba bez začátku a konce, vytváří atmosféru jakési neuchopitelnosti a mýtičnosti, vytváří domněnky a nám nepochopitelné záhady. Pravda, doba mýtická by se nadneseně mohla chápat jako doba pradávná - zkrátka před dávnými a dávnými lety. Tento nezačínající ani nekončící časový úsek tudíž znemožňuje odhalit narození hrdiny, neodlučně spjatého s mýtem, jež je tu s námi od vždy.
Ve slovníku cizích slov se dočteme, že mýtus je „…smyšlené vyprávění, podání o vzniku světa, o bozích, o přírodních jevech a legendárních hrdinech…“ Tato charakteristika se vztahuje spíše k literárním útvarům. Druhý výklad pojmu naznačuje reálnější uchopení termínu: „…tradovaný příběh nebo řetězec příběhů, které nesdělují informace, nýbrž vyvolávají prostřednictvím obrazů dojem hlubšího porozumění celku světa nebo nějaké jeho podstatné části v jejich významu pro lidský život“. Mýtus nemá konkrétního autora a nám se zdá, jako by slovy mýtů promlouvaly celé generace předků, jež nám chtějí něco závažného sdělit.
Podle Eliadeho nacházíme počátky mýtu v archaické společnosti. Zde byl úkon chápán jako opakování toho, co již na počátku času vykonali bohové. Svůj božský vzor mají také činnosti. To však neplatí pro všechny činnosti bez rozdílu, ale pouze pro ty reálné, tj. které mají nějaký smysl, např. zabezpečení potravy, sexuální úkony, stavitelské rituály atd. Jednání, které vychází z vlastní iniciativy lidí, jsou marné, tedy beze smyslu a proto také nemají žádnou realitu.
V mýtu nejde o konkrétní příběh, ale o samotný princip, na kterém je odprezentováno nespočet dalších příběhů. V antické mytologii zejména těch tragických. Jejich úlohou je vést člověka k hlubšímu porozumění celku. Výpravná forma těchto bájí je pouze prostředkem k zaujetí co nejširšího publika, tedy cílové skupiny. Analyzujeme-li drtivou většinu tragických hrdinů, dospějeme k vcelku prostému závěru: hrdina vzpěčující se vůli bohů nebo jejich explicitním zákazům musí být zákonitě potrestán.
Oidipus (známý spíše svým komlexem) se vzepře proroctví a vydá se na cestu, při které jako první smrtelník rozluští hádanku Sfingy. Prométheus který se vysmíval samotnému Diovi, za to zaplatil tím, že musel být přikován ke skále a co hůře, podstupovat každodenní mučení bez vyhlídky vysvobození se smrtí.
Obzvlášť atraktivním je Nietzscheho výklad mýtické podstaty. Rozděluje svět na dvě vrstvy – apollinskou a dionýsskou. Apollinská je vrstvou umírněnosti rozumu, přeneseně „patřící lidem“. Vrstva dionýsská je vrstvou opačnou, tedy nemírnou, poutající nejnižší pudy a lidem v každodenní praxi zapovězená. Člověk podléhající vlivu Apollóna, vyniká jasnou myslí, pevnou vůlí, umírněností a řádem v životních zvycích. Každý má jistě nějakou svou vzpomínku z dětství, svou „Ivanku od sousedů“, která je hodná a poslušná a zkrátka dobře ví, jak se chovat. V protikladu k tomu je typ dionýsský, člověk pohybující se od extrému do extrému. Jde mu hlavně o intenzitu prožitku v jakékoli formě. Zejména v tělesné rovině vyniká nestřídmostí v sexuálních aktivitách, násilím, zvrhlostí. Většina tragických hrdinů transcendovala z vrstvy apollinské do vrstvy dionýské činem, jež vyvolal nelibost bohů a byl za to po právu potrestán. Přesto, že se v podstatě jedná o „zločince“, nebudí u prostého lidu opovržení, nýbrž naopak, stávají se atraktivními a přesně v souladu s úslovím „příklady táhnou“ se stávají novými náměty pro vzorce chování. Posledním zločincem doby mýtické, tedy koncem doby svrchovanosti bohů, byl Sokrates. Ten přišel se svým inovativním nápadem svrchovanosti rozumu, který ruší platnost božských kodexů a tudíž dobré a zlé selektuje sám.

Hrdinové naší doby (transmédia)

Do výše nastíněné kategorie patří všichni hrdinové dvojí tváře. Z české poetické produkce je představitelem hrdinského vzdoru Kristán. Okouzlující mladý muž dělá všechno správně: je dobrý úředník, doma má spořádanou ženu s vycíděnou domácností, zkrátka vše je v pořádku, jenže nějak to není ono. Tak si jednou měsíčně vezme masku bonvivána a jde si zařádit do drahého podniku. Jekyll a jeho nerozlučný přítel Hyde, který se proměňuje v bolestech ze zrůdy do solidního doktora dokonce každý den. Batman a jeho fiktivní působište Gotham, kde bojuje proti zločinu a pomáhá lidem v nesnázích. Batmanova druhá identita je Bruce Wayne, milionář a filantrop. A nesmím zapomenou na pohádky, které formují skrze vzorce chování děti již od malička. Shrek, zelený zlobr, který se rozhodne konat dobro. Vyslouží si za to dokonce princeznu a další dvě pokračování.
Ze seriálové produkce jsem vybrala zástupce jen jednoho a to hit nedávné doby Prison Break. Celá první epizoda se odehrává ve věznici, v ostatních epizodách se hlavním aktérům povede útěk na svobodu. Nesmíme však zapomenout (a oni nás ani nenechají), že jsou to stále vězni – lidé vyloučení ze společnosti za nějaký zločin. Samozřejmě, že hlavní dějová linka spočívá v odkrývání právě těch činů jednotlivých aktérů a s tím nám předkládaných úvah: na které straně plotu se nacházejí ti dobří a na které ti zlí. Hlavní postava je stavební inženýr Michael Scofield, který neváhá pro záchranu svého bratra (samozřejmě) neprávem odsouzeného riskovat život a nechá se zavřít do stejné věznice. Rok před tím dopodrobna naplánoval útěk, který uskuteční, protože jako správný hrdina, jedním šmahem vyřeší všechny nepředložené nástrahy, které se mu při tom připletou do cesty. Rozhodně jich není málo a ani Prométheus při své cestě za ohněm by mohl vyřešit jen půlku a byl by uctíván celým Řeckem.

My je prostě zbožňujeme (produsage)

Nejen že je publikum zbožňuje, ale zároveň i potřebuje. Vytváří tím vlastně rozměr mýtu - chce je mít u sebe, cítit jejich blízkost, jejich sílu, chce s nimi prožívat další dobrodružství a doufat, že to všechno dobře dopadne.
Námět seriálu Prison Break se zrodil v roce 2003. Scénárista, který došel až k vysílací společnosti FOX TV, byl ale rychle odmítnut, protože námět neměl předpoklady pro dlouhodobý seriál. Televizní stanice Fox změnila názor až po úspěchu seriálů Lost a 24, a tak se v roce 2004 dočkal zatím čtyř epizod a obrovské sledovanosti. Také mnoha filmových ocenění, ale i „Cenu za nejlepší obnažení“ pro Wentwortha Millera. Samozřejmě, že má seriál svou vlastní stránku jak oficiání, tak fanouškovskou a to i v české verzi, kde se fanoušci aktivně podílejí tím, že vkládají fotografie a píší příspěvky do diskuzí a také se sdružují v jednotlivé gangy. Dočkal se i zpracování ve formě on-line počítačové hry. 4. 7. 2009 se konal festival Fantazie v Chotěboři, který pro fandy připravil soutěže, přednášky a dokumenty o samotném seriálu. Nejenže si můžete zakoupit dvd ale i originální soundtrack.

V případě Shreka, jelikož se jedná i z velké části o dětského diváka, je nabídka ještě širší. Animovaný film je z roku 2001, natočený na motivy pohádkové knihy Shrek!, kterou v roce 1990 napsal William Steig. DreamWorks studio s pomocí studia Pixar vytvořilo dokonalou animaci a získalo tak cenu za nejlepší animátorský počin roku 2001. Shrek se dočkal již třetího pokračování a čtvrté by mělo přijít do kin v roce 2010. Zelená postavička se stala jakýmsi symbolem pro někoho roztomilého leč poněkud neohrabaného. Kurt Nielsen, vítěz norské obdoby Superstar dostal přezdívku Shrek, David Šín známý z účinkování v české reality show BigBrother také. Když se podíváme na YouTube, máme možnost shlédnout řadu videí od fanoušků natřených na zeleno. A patříte-li ke Shrekovským fanouškům, můžete s ním být v kontakt neustále: jak ve vaně (žínka), tak s ním i spát (plyšák nebo povlečení).

Co mají tedy hrdinové společného? Svaly ani barva kůže to nejsou. Mají ale odvahu se postavit proti zaběhlým pravidlům a dost vytrvalosti a zdravého rozumu, aby si našli správnou rovnováhu ke spokojenosti vlastní, ale hlavně i těch ostatních. Takže hrdina nám ukazuje cestu do pekla …. a zase zpátky!

Tereza Šedivá