Nejlepší průvodce - turista, nejlepší redaktor – čtenář?

Nevíte, kam na výlet? Rádi byste se dozvěděli něco víc o českých památkách? Navštívili jste zajímavé místo a rádi byste se o zážitek podělili a místo doporučili ostatním? V takovém případě vás možná zaujme český server hrady.cz, kde je spojeno všechno výše jmenované. Redaktory stránek jsou totiž jejich čtenáři. Je to přednost nebo nevýhoda?

Server hrady.cz funguje přes deset let a je něčím jako „wikipedií“ českých historických památek. Stránky jsou založeny na příspěvcích svých návštěvníků a k nalezení je zde často i velmi detailní popis velké části tuzemských historických staveb doplněný fotografiemi a další grafickou dokumentací. Součástí webu je i malé zpravodajství ze světa historie a příbuzných témat.

Proč na hrady.cz?

Důvodem, proč navštívit tento server tvořený „laiky“ a ne jiný zplozený profesionálními redaktory, může být právě skutečnost, že autoři nejsou placení profesionálové, ale dobrovolníci, pro něž jedinou odměnou může být radost z autorství. Dá se očekávat, že přístup přispěvatelů bude daleko osobitější. Pozitivem podobně tvořených „kolektivních“ stránek je často neotřelý, individuální přístup jeho autorů. Například u fotografií na hradech.cz může být čtenář překvapen, protože zná daný zámek z pár snímků, které se všude obměňují a najednou se mu nabízí dosud nepoznaný pohled na místo. Autor zachytí aktuální stav nebo zajímavost, jíž odhalil sám, zatímco ostatním unikla nebo jim zajímavá nepřišla. Máte šanci, že se dozvíte zajímavé souvislosti, neboť autora netlačil čas, proto si dal třeba práci se zjišťováním a spojováním faktů z vícero zdrojů. Často zde narazíte na památky, o nichž se jinde nedozvíte, protože už upadly do zapomnění, ovšem jejich historie není o nic méně zajímavá. „Neprofesionalita“ může být navíc výhodou i z hlediska stylistické formy. Pro autora není tvorba textů každodenním chlebem, proto se neuchyluje k používání zaběhlých obratů, větných staveb a klišé. Zajímavostí stránek je, že kromě fotek autoři doprovázejí text i reportážemi jako je tomu například v článku o výstavbě rozhledny Vartovna na Vsetínsku.

Redaktorem může být každý

Jak už bylo řečeno, server je koncipován jako „společná práce“ jeho návštěvníků. Zatím jsme jmenovali výhody podobných konceptů, které ovšem jen samá pozitiva mít nemusí. To, že přispět může kdokoliv pochopitelně skýtá i mnohá nebezpečí. Autor může například do textu vložit fakta, která my čtenáři přijmeme za své, ovšem bez možnosti zpětné vazby. Ověřit si skutečnost nemusí být jednoduché a čtenáři po tom často ani netouží a tak mohou vzniknout dezinformace. Správci hradů.cz se tomuto nebezpečí snaží předejít aspoň tím, že na web nemůže přispět až tak úplně každý, zájemce si tuto výsadu musí zasloužit. Před tím než dostane publikační právo, musí přispět několika články, které před uveřejněním správce zkontroluje. Díky počátečnímu sítu je víceméně zaručeno, že na stránkách nenarazíme na vyložené paskvily, jako se nám to může přihodit například na wikipedii. V některých případech může být mínusem i výše zmíněná individuálnost. Jedná se o případy, kdy jednotlivá autorská pojetí prezentace informací jsou diametrálně odlišná, což rozbijí formu stránek jako celku. Pokud čtete nejprve barvité vyprávění o hradu Bezděz a po té přejdete na poněkud suchou přednášku o Brtnici, výsledným dojmem je nakonec nutně určitá rozháranost. Někdo by mohl namítnout, že to už je osud takto tvořených stránek, jiný by ale zase mohl kontrovat, že pokud už na webu „cenzura“ existuje, mohli by správci usměrňovat i tuto oblast.

Lustrace jsou na místě

Přirovnání k wikipedii použité na začátku samozřejmě nebylo úplně přesné. Na rozdíl od wikipedie, zde stále ještě narážíme na snahu o základní kontrolu toku informací. Tvůrci stránek se tím sice připravují o možnost mnohem flexibilnější aktualizace informací. Na druhou stranu v případě serveru s takovouto tematikou není nepřetržitá aktualizace třeba. Zmatek, na který někdy narážíme na wikipedii , kde se však dá vzhledem k charakteru stránek pochopit, by byl u hradů.cz spíše nežádoucí. S ohledem na tento fakt by se tvůrcům webu dala vyčítat spíše nedostatečně využitá možnost, že stránky stále zůstávají více méně v jejich rukách. Úvodní Home působí trochu zmateně a člověku chvíli trvá než se zorientuje „co a jak“. Čtenáři by možná v úvodu uvítali kratší představení stránek, které by je navedlo, jak se orientovat a co mohou čekat. I přes určité možné nedostatky, ale stále platí, že chcete-li mít české historické stavby pohromadě, ucelenější server asi nenajdete.

Hlavně sdílet!

Chceme navštívit hrad nebo zámek? Kdo dnes sáhne do knihovny po papírovém průvodci? Asi málokdo, a proč taky, když na internetu to mám všechno a ještě si můžu popovídat. Pomalu ale jistě spějeme do doby, kdy hlavním zdrojem informací nebudou specializované osoby, ale my sami. I kdyby se kdokoliv čímkoliv zabýval celý život, neposkytne takové zprávy, jako všichni, kdo s daným tématem měli co dočinění, dohromady. Když Piér Levy hovořil o kolektivní inteligenci, kterou možnosti současných médií posunuly do dříve nevídaných dimenzí, podotkl, že dnešní doba neprodukuje odborníky v určitém oboru, ale spíše „multiodborníky, protože není čas, aby jeden dělal jenom něco, výhodnější je, když jeden dělá všechno, protože je to jednoduše rychlejší.

Walter Benjamin zase ve své stati předkládá mimo jiné myšlenku, že současný trend umění má za následek, že mnohem větší záběr lidí dostane možnost vystoupit v roli umělce. Demonstruje to na formě, která v jeho době prožívala největší boom, totiž na filmu. Hlavní výpovědní hodnotu přestává mít výkon herce, výpověď spočívá v roli samotné, ve zvoleném tématu. Kdyby Benjamin působil v dnešní době, mohl by své myšlenky rozšířit o nový fenomén – internet, kde se každý může stát nejen umělcem, ale v podstatě čímkoliv. Nezáleží totiž na formě sdělení nebo autorově povolanosti, dnes jde jen o informaci samotnou.