Finančně vzdělaní, finančně gramotní

Často slýcháme o ekonomické krizi. Kdo ji zavinil? Údajně nenasytní spotřebitelé, kteří chtěli všechno hned, nechtěli na nic šetřit a na dluh nakupovali, co se dalo. Od tenisek přes domácí spotřebiče a dovolené po drahá auta a domy. A také ziskuchtivé banky (a další nebankovní úvěrové společnosti), které bez mrknutí oka půjčovaly.
Prý je nyní nutné, abychom se naučili „spotřebovávat“ a utrácet s mírou.

Je to u nás těžké?

Přes čtyřicet let žili naši prarodiče a rodiče v komunismu. Výchova k zodpovědné a udržitelné spotřebě nebyla příliš třeba, protože moc věcí k dostání nebylo. Když už byla možnost dostat se ke kvalitnímu podpultovému zboží, nebylo to tak úplně o penězích, ale o známostech. Finanční vzdělávání taky neletělo. Banky, resp. spořitelny se daly spočítat na prstech jedné ruky. Půjčovalo se pomálu, a kdo spořil, měl červenou vkladní knížku nebo naducanou náprsní kapsu u sváteční košile v šatníku.

Jiná doba?

Je. Trh je přeplněný službami, produkty a značkami. Člověk má, na co si vzpomene. Akorát potřebuje dvě hodiny na to, aby si v hyper-super-samoobsluze vybral chleba, sůl a vodu, nebo měsíce, aby zvolil tu správnou banku pro uzavření hypotéční smlouvy. Ale co s tím?

Neflákat se, vzdělávat se

Spotřebitelské vzdělávání, jehož součástí je i finanční gramotnost, se mezi odbornou veřejností dnes skloňuje v mnoha pádech. Jedná se o koncept šetrného a zodpovědného životního stylu. Lidé by měli být v rozumných mezích informovaní o tom, co kupují a jaký to má dopad na jejich vlastní život i životní prostředí a svět kolem. Zároveň by měli kriticky přemýšlet o informacích, které k nim každý den z různých zdrojů proudí.

Finanční vzdělávání je v době finanční krize klíčovým tématem, ač ne příliš oblíbeným. Lidem se, když slyší o bance, inflaci, úrokových sazbách, DPH, HDP a tak dále, zatmí před očima a často nemají chuť nic řešit, plánovat ani měnit. Ale bohužel – paleta finančních produktů a finančních institucí se stále zvětšuje, služby jsou čím dál propojenější a složitější a věrné, celoživotní zaměstnávání už se také nenosí.
Finanční vzdělávání by mělo lidem napomoct, aby si byli vědomi možných příležitostí a rizik na finančním trhu a aby uměli vybrat, tj. přijmout nejlepší rozhodnutí s ohledem na to, v jaké finanční a životní situaci se nacházejí.

Hrne se“ to“ ze všech stran aneb transmedia storytelling

Opravdu není třeba věšet hlavu, nabývání finančních znalostí není až tak bolestivé:

• odborné weby a portály

Existují specializované finanční weby, které se věnují popisu jednotlivých produktů, jejich obecným výhodám a nevýhodám – např. FinančníVzdělávání.cz nebo Dolceta –Finanční služby. Člověk, který naopak nerad studuje metodou „na všechno přijdu sám“, si může s pomocí sofistikovaných online kalkulaček spočítat, kolik, kde a za jakých podmínek může utrácet/spořit, viz např. měšec.cz, Bankovnípoplatky.com nebo Finance.cz. U příležitosti finanční krize dokonce vznikl specializovaný web Finanční krize.cz.

• tištěná média

Finančnímu vzdělávání se postupně začaly věnovat i všechny druhy tištěných médií. Jejich čtenáři se často formou jak obsáhlých odborných textů, tak krátkých a výstižných rad dozvídají od důvtipných redaktorů různé tipy, jak se zorientovat na finančním trhu. V redakcích (obzvlášť ženských časopisů) bývají také právníci a finanční odborníci, kteří na dálku řeší ekonomické dotazy a finanční potíže čtenářů.

• rádio a televize

Kdo má raději audiovizuální informace, také nepřijde zkrátka. Česká televize natočila seriál Krotitelé dluhů, ve kterém pokrývá nejpalčivější oblast „finanční negramotnosti“. Ve více či méně dojemných příbězích zde „hlavní hrdinové“ spoluutváří pořad (tzv. produsage) a dávají tak dobrý i špatný příklad ostatním, kteří se do neblahé finanční situace řítí.
Český rozhlas se tématu zase věnuje v pravidelné pondělní Poradně pro spotřebitele.

Všechny sdělovací prostředky zpravidla nabízejí chaty s osobnostmi z dané oblasti, diskusní fóra a jiné nástroje, kterými vtahují občany-spotřebitele do debaty, resp. tvorby obsahu jejich média.

Už i ve škole

Již třetím rokem probíhající kurikulární reforma na ZŠ, kterou zahájila novela školského zákona, nabízí ojedinělou možnost pro zařazování spotřebitelských, resp. finančních témat do výuky na ZŠ v daleko širším měřítku, než tomu bylo doposud. V rámci nového systému je na každé škole, aby si stanovila vlastní školní vzdělávací program (ŠVP), v němž si podle určených zásad vytvoří výukové plány a s nimi i témata, znalosti a dovednosti, které mají žáci obsáhnout. Kurikulární reforma pro střední školy začala v letošním roce.
V období, kdy je vhodné propagovat koncept „spotřebitelského vzdělávání", se probouzí státní instituce i neziskové organizace. Ministerstvo financí vydalo ve spolupráci s ministerstvem školství, tzv. Standardy finanční gramotnosti, které musí každý žák a student obsáhnout. Neziskové organizace zase nabízejí širokou škálu projektů, které usnadňují zavádění finančních témat do výuky.
Česká národní banka také zareagovala na aktuální situaci, zřídila speciální odbor ochrany a vzdělávání spotřebitele, pořádá semináře týkající se finanční gramotnosti a zasílá do škol vlastní vzdělávací materiály.