Čím víc víš, tím víc podezíráš

Čím více toho člověk z hlediska sociálních věd a teorií o mediích a komunikaci ví, tím podezíravěji hledí na jakýkoliv typ mediálních obsahů. Konzervativní člověk, typu já, využívá nová média více méně účelně. Přestože Wikipedii ani další server odpovídající konceptu kolektivní inteligence, vynález 21. století, www.spoluzaci.cz nemůžete oficiálně citovat, ani kdybyste korektně používali citační normy, myslím, že se jedná o produkt rovné hodnoty Guntenbergova vynálezu knihtisku. Málo kdo z nás by bez nich vystudoval. Sdílení informačních zdrojů, internetové diskuze, komentáře k blogům i článkům na internetových serverech, všechna data dostupná na internetu mohou s trochou nadsázky být považována za globální kolektivní inteligenci. Prostředkem kolektivní inteligence je bezpochyby i Facebook a další sociální sítě. „Každý ví něco, stačí ho jen najít a dostat z něj odpověď, kterou potřebujte“. Že by reklamní slogan lákající poslední z odolávajících, aby si také založili účet na Facebooku? Dost možná. Kolektivní inteligence je zázrak moderní doby, ale zpátky na začátek k tomu, jak se začínající médiolog stává podezíravým.

Získávání nových znalostí v oblasti teorie komunikace a médií, stejně jako seznamování se s novými koncepty a teoriemi mě často nutí být k mediím přehnaně podezíravá a přehnaně kritická. Sedím tak u počítače a přemýšlím nad tím, jak nás skrz Youtube může zničit propaganda Al- Kaidy stejně jako americké vlády. Podobně jako se prostřednictvím Facebooku povedlo pronásledované opozici oslovit tisíce lidí, které se po té zúčastnily protestních akcí v Moldavsku či Iránu, může například dojít k masovému náboru nových členů teroristických buněk. Sociální sítě a nová media nemusí vždy být a nejsou využívána pouze demokratickými režimy či opozičním proudy. Mohou být nástrojem propagandy, a tudíž velice nebezpečná.

Čtu si příspěvek v diskuzi idnes.cz a říkám si, kdo je asi ten Borec88? Existuje na internetu opravdová identita autora? Koukám na amatérské klipy a říkám si, že za každým fanouškovským videem se stejně skrývá producent, manažer dané hvězdy či jiný typ obchodníka, neboť všichni přece chtějí jenom vydělávat peníze. Pouštím si další a další klipy a cítím, jak mnou, konzervativní osobou cloumá panika z toho neskutečného množství možností. Kam až to může dojít? Co když někdo ovládne internet a spolu s ním nás všechny? Najednou se zastavím a říkám si, že už je to trochu moc, nesmím se poddat fobii z nových medií.

Vzpomínám na pár vtipných videí, co jsem si na Youtube pouštěla už kdysi, ještě předtím než jsem se dozvěděla o všem, co za tím stojí. Rozhovor s Honzou Kollerem na konci sto let starého zápasu Sparta Bohemians (vydržte až k posledním 30 vteřinám) mě dostává zpátky do reality a rozjíždí se kolotoč zábavy. A tak si říkám, že to tentokrát vezmu trochu mainstreamově a podívám se, co všechno mi nabízí internet v souvislosti s mou nejoblíbenější oddechovkou - seriálem Sex ve městě.

Když začnu již zmiňovanou kolektivní inteligencí, objevila jsem nejednu stánku, které dávají dohromady postřehy a informace týkající se natáčení nového filmu Sex and the City 2, druhého dílu filmového pokračování úspěšného seriálu HBO. Na tomto blogu si nejenže můžete prohlédnout mapu, kde všude se už natáčelo, ale můžete zaslat i vlastní tip na horkou novinku ohledně natáčení a podělit se tak o svou znalost s ostatními. A to nemluvím o milionech příspěvků o tom, jak být totálně trendy ve stylu Sex and the city. Skrz kolektivní inteligenci, zdá se, jsou informace na internetu sdíleny i v takto zásadních věcech. Kolektivní inteligence vám může umožnit stát se více či méně zdařilou kopií Carrie nebo Samathy.

Všichni skalní fanoušci vědí, že seriálu předcházela stejně jmenovaná kniha. V souvislosti s tímto samozřejmě nelze mluvit o transmediálním vyprávění, neboť se jedná o prachobyčejnou adaptaci knihy či pouze knižní námět na seriál. Z knihy se stal úspěšný seriál, na který navázal úspěšný film. Ale máme zde něco dalšího? K mému zděšení kromě oficiálních stánek HBO, které nabízí pouze jednoduchý vědomostní kvíz, neexistuje žádná počítačová hra, kde byste byli při pití koktejlu Cosmopolitan nuceni vypořádat se s nebezpečnými nástrahami newyorských klubů či newyorského týdne módy. Zřejmě se nepředpokládá, že byste sledovali Gamepage a pořad Móda, extravagance, manýry zároveň. Že by mezera na trhu? Co se týče transmediálního vyprávění, žádný ctihodný počin se mi nepodařilo v tomto směru dohledat, nicméně se domnívám, že existují stovky comicsů, povídek a možná i románů rozvíjející další osudy hvězdné čtveřice. Doposud jsou však tajně ukryté v šuplíku prozatím neznámých autorů.

Každopádně Sex ve městě se od pilotního dílu zakotvil, jak v seriálovém, tak reálném světě. Carrie, Neo a Morpheus nám něco blíže o tom co je „real world“ napoví v tomto videu vyrobeném pro předávání cen MTV. Pobaví mě i podvodný trailer k filmu Sex and the City 2. Nicméně zpátky na zem k mé původní podezíravosti a zděšení z nových medií mne přivede parodie Sluts and the City (odkaz z důvodů mravnostních neuvádím, ale ti zvídavý ho jistě najdou). Měli bychom maximálně využívat kolektivní inteligence nicméně, kde je hranice mezi konceptem kolektivní inteligence a kolektivní tupostí?