„Pošli recept!“, to je název média, které se zaměřuje na publikum z řad českých hospodyněk, amatérských kuchařů a kuchařek. Záměrně se o daném obsahu zmiňuji v obecné rovině jako o médiu, protože v souladu s konceptem konvergence médií je obsah rozprostřen po různých komunikačních kanálech a svému publiku zpřístupněn jednak v tištěné podobě jako měsíčník, jednak v interaktivním prostředí internetu a webových stránek.
Prvně se na českém trhu objevil časopis „Pošli recept!“ jako součást portfolia Burda a jakási odnož časopisu Svět ženy. Stejně jako zmíněný ženský časopis, patří i periodikum „Pošli recep!t“ k tzv. nízkorozpočovým časopisům. Nízká cena pramení z jeho obchodní a redakční strategie a je možným důvodem oblíbenosti a úspěchu média.
Onou redakční strategií mám na mysli způsob, jakým je obsah média „Pošli recept!“ vytvářen, tedy za aktivní účasti publika. Pierre Levy, francouzský filosof, zavedl pro tento proces pojem kolektivní inteligence.
Již v samotném názvu média jeho tvůrci vyzývají své čtenáře a uživatele ke spolupráci. „Pošli recept!“ je sdělení jasné, výstižné, ještě více pak umocněné sloganem „Tvůj nápad může využít každý“ a oznámením „Jediný časopis složený z receptů čtenářů“, které je umístěné v dolní části titulní strany tištěné podoby média.
V praxi vypadá spolupráce publika a tvůrců média tak, že čtenář zasílá redakci své recepty doplněné vlastní fotografií a fotografií hotového jídla, za což poté obdrží honorář tři sta korun a je uveden na první stránce jako jeden z autorů receptů. Redakce potom z takto obdržených receptů sestaví celý obsah časopisu, některé recepty v redakci vyzkouší a udělí jim pečeť, která určitým způsobem vybraný recept zatraktivní.
Avšak médium „Pošli recept!“ není pouze příkladem konceptu kolektivní inteligence, ale rovněž konceptu tzv. transmédií, jež Henry Jenkins popisuje ve své knize Convergence culture. Znamená to, že tentýž obsah je publiku zpřístupněn větším počtem komunikačních kanálů. Nemusí však jít o zcela totožné podoby obsahu. Obsah a jeho forma je totiž přizpůsoben možnostem, které daný kanál, dané médium nabízí.
Aplikujeme-li koncept transmédií na médium „Pošli recept!“, lze hovořit o jeho dvojím publiku. O publiku, které „konzumuje“ obsah tištěné verze zmíněného média a o publiku, které přijímá podobný obsah na webových stránkách. Říkám podobný, protože zatímco čtenář časopisu „Pošli recept!“ má značně omezené užívací možnosti zahrnující pouhé zrakové vnímání obsahu, návštěvník webových stránek nejen, že získá rozšířené informace – jsou mu k dispozici i recepty uveřejněné ve všech starších vydáních časopisu, slovníček gastronomických pojmů, návody pro šikovné ruce a další, ale může prostřednictvím těchto stránek zasílat své příspěvky, své recepty, rady, příběhy a fotografie, má možnost vyjádřit své názory v různých anketách, diskutovat na různá témata v rámci rubriky „Forum“ a sledovat třeba videa.
Zmíněná publika spolu sice spolupracují, jeden člověk může být jak čtenářem časopisu, tak návštěvníkem a účastníkem komunikace na webových stránkách, ale jejich vztah nikdy nebude rovnovážný. Proto si s velkou pravděpodobností čtenáři měsíčníku „Pošli recept!“ doplňují své informace návštěvou webových stránek.
Dle mého názoru je časopis „Pošli recept!“ a stejnojmenná webová stránka ukázkovým příkladem toho, kam se posouvají média v moderní době. Příkladem toho, jak se mění vztah tvůrců mediálních obsahů a publika, které je čím dál tím více považováno za rovnocenného partnera komunikace a také náležitě využíváno.
Médium „Pošli recept!“ je rovněž vzorem nových ekonomických strategií médií. Kromě toho, že toto médium velmi snadno ušetří výdaje za nákup obsahu, který mu vytváří jeho čtenářská obec, zasáhne také mnohem početnější skupinu lidí díky způsobu jeho šíření prostřednictvím dvou komunikačních kanálů.
Prvně se na českém trhu objevil časopis „Pošli recept!“ jako součást portfolia Burda a jakási odnož časopisu Svět ženy. Stejně jako zmíněný ženský časopis, patří i periodikum „Pošli recep!t“ k tzv. nízkorozpočovým časopisům. Nízká cena pramení z jeho obchodní a redakční strategie a je možným důvodem oblíbenosti a úspěchu média.
Onou redakční strategií mám na mysli způsob, jakým je obsah média „Pošli recept!“ vytvářen, tedy za aktivní účasti publika. Pierre Levy, francouzský filosof, zavedl pro tento proces pojem kolektivní inteligence.
Již v samotném názvu média jeho tvůrci vyzývají své čtenáře a uživatele ke spolupráci. „Pošli recept!“ je sdělení jasné, výstižné, ještě více pak umocněné sloganem „Tvůj nápad může využít každý“ a oznámením „Jediný časopis složený z receptů čtenářů“, které je umístěné v dolní části titulní strany tištěné podoby média.
V praxi vypadá spolupráce publika a tvůrců média tak, že čtenář zasílá redakci své recepty doplněné vlastní fotografií a fotografií hotového jídla, za což poté obdrží honorář tři sta korun a je uveden na první stránce jako jeden z autorů receptů. Redakce potom z takto obdržených receptů sestaví celý obsah časopisu, některé recepty v redakci vyzkouší a udělí jim pečeť, která určitým způsobem vybraný recept zatraktivní.
Avšak médium „Pošli recept!“ není pouze příkladem konceptu kolektivní inteligence, ale rovněž konceptu tzv. transmédií, jež Henry Jenkins popisuje ve své knize Convergence culture. Znamená to, že tentýž obsah je publiku zpřístupněn větším počtem komunikačních kanálů. Nemusí však jít o zcela totožné podoby obsahu. Obsah a jeho forma je totiž přizpůsoben možnostem, které daný kanál, dané médium nabízí.
Aplikujeme-li koncept transmédií na médium „Pošli recept!“, lze hovořit o jeho dvojím publiku. O publiku, které „konzumuje“ obsah tištěné verze zmíněného média a o publiku, které přijímá podobný obsah na webových stránkách. Říkám podobný, protože zatímco čtenář časopisu „Pošli recept!“ má značně omezené užívací možnosti zahrnující pouhé zrakové vnímání obsahu, návštěvník webových stránek nejen, že získá rozšířené informace – jsou mu k dispozici i recepty uveřejněné ve všech starších vydáních časopisu, slovníček gastronomických pojmů, návody pro šikovné ruce a další, ale může prostřednictvím těchto stránek zasílat své příspěvky, své recepty, rady, příběhy a fotografie, má možnost vyjádřit své názory v různých anketách, diskutovat na různá témata v rámci rubriky „Forum“ a sledovat třeba videa.
Zmíněná publika spolu sice spolupracují, jeden člověk může být jak čtenářem časopisu, tak návštěvníkem a účastníkem komunikace na webových stránkách, ale jejich vztah nikdy nebude rovnovážný. Proto si s velkou pravděpodobností čtenáři měsíčníku „Pošli recept!“ doplňují své informace návštěvou webových stránek.
Dle mého názoru je časopis „Pošli recept!“ a stejnojmenná webová stránka ukázkovým příkladem toho, kam se posouvají média v moderní době. Příkladem toho, jak se mění vztah tvůrců mediálních obsahů a publika, které je čím dál tím více považováno za rovnocenného partnera komunikace a také náležitě využíváno.
Médium „Pošli recept!“ je rovněž vzorem nových ekonomických strategií médií. Kromě toho, že toto médium velmi snadno ušetří výdaje za nákup obsahu, který mu vytváří jeho čtenářská obec, zasáhne také mnohem početnější skupinu lidí díky způsobu jeho šíření prostřednictvím dvou komunikačních kanálů.
U HOJSÁKOVÝCH NA KOTLETÁCH S HRÁŠKEM
"Mám malou dcerku, a proto ráda vařím zdravé recepty. Libové kotlety jsem doplnila hráškem, který jsem smíchala s balkánským sýrem a bylinkami. Je to voňavá pochoutka, která chutná celé rodině. Její příprava je jednoduchá, a navíc nezabere ani moc času."
Dita Hojsáková, Praha
Dita Hojsáková, Praha
No comments:
Post a Comment