Britský X Factor - jednička ve využívání nových médií

X Factor je pěvecká talent show, která již několik let těsně před Vánoci poblázní nejen Velkou Británii, ale vlastně celý svět. Přestože se nejedná o americký pořad (které celosvětové televizní zábavě dominují), je to svým způsobem nejsledovanější pořad svého druhu (sledovaností zde nemám namysli klasickou televizní sledovanost, ale celkově pozornost, které se pořadu dostává i v jiných médiích a obecně zájem fanoušků). Konkurovat by mu mohla snad jen další britská talent show Britain's Got Talent, konkrétně její třetí série z letošního roku.

Všechno začíná na youtube

Asi za základní míru úspěchu jednotlivých soutěžících lze považovat sledovanost jejich vystoupení na YouTube (v současnosti nejpopulárnější internetový server pro sdílení videí). Stejně jako u Britain's Got Talent, kdy se největším hitem stalo vystoupení Susan Boyle (k 16. 12. 2009 81 miliónů přehrání), se vynořilo hned několik soutěžících, jejichž vystoupení si mezi sebou uživatelé začali přeposílat. Samotné zajímavé vystoupení ale není zárukou divácké mánie. Produkce s vytipovanými čísly pracuje velmi zručně - potencialní hity zařadí vždy na konec epizody, soutěžícímu se věnují poměrně dlouho (vůči celkové délce dílu) a dozvíme se o něm dost osobních informací, aby se s ním diváci mohli ztotožnit. Výsledkem tohoto receptu bylo hned několik velmi úspěšných vystoupení např. Danyl Johnson, Olly Murs, Stacey Soloman nebo Jamie Archer.

Webové stránky které nenudí

Nezbytností každého televizního pořadu jsou dnes webové stránky. Tím, jak jsou udělané a co všechno obsahují, se ale zásadním způsobem liší. Na stránkách X Factoru najdete velké množství videí, které nebyly k vidění v televizi - exkluzivní rozhovory nebo záběry ze zákulisí. Nechybí spousta fotografií, odkazů nebo třeba možnost zazpívat si písničky finalistů jako karaoke. X Factor se zkrátka o svou fanouškovskou základnu stará nadprůměrně. A to není vše!

Po každém finálovém večeru, stejně jako po vyřazování následuje pořad s názvem "Xtra Factor", který nabízí pohled do zákulisí, který se v rámci televizní zábavy jen tak nevidí. Hned na úvod moderátorka diváky informuje jakými různými způsoby se mohou zapojit a rozhodně je z čeho vybírat: diváci mohou zavolat a položit dotaz jak porotcům, tak samotným soutěžícím, vyjádřit svůj názor pomocí SMS, na webových stránkách pořadu nebo na komunitních serverech Facebook a Twitter. Xtra Factoru se navíc účastní takzvaný "Expert panel" tedy několik pozvaných celebrit, které se vyjadřují k pořadu, stejně jako "People's Panel" složený z diváků sedících v publiku. Hosty jsou často i lidé pracující v médiích (hlavně v bulvárním tisku), která se soutěži během týdne věnují a jejich názory a postřehy jsou zajímavým oživením pořadu. Tato přidružená show se tak pro fanoušky stává stejně a někdy možná i více důležitější než samotný hlavní pořad kde se odehrávají ty pěvecké výkony, které se později v Xtra Factoru probírají.

Falešný pocit bezpečí aneb hlasovat či nehlasovat?

Je zjevné, že fanoušci X Factoru mají velký prostor ve kterém se mohou vyjádřit a podpořit svého favorita. Přesto se ukazuje, že se ani zdaleka nejedná o reprezentativní vzorek těch, kteří hlasují a rozhodují o výsledcích. Kdyby se vítěz měřil počtem shlédnutí svých vystoupení na youtube, byl by jím jistě Danyl Johnson, který ale celkově zkončil až čtvrtý. I Susan Boyle (celkově osmé nejsledovanější video na youtube) svou soutěž nevyhrála a skončila "až" druhá. Pokud se ale podíváme na to, jak si zpěváci vedou po skončení soutěže, dá se na slávu na internetu relativně spolehnout. Právě kolem videí na youtube se začnou formovat fanouškovské základny, které přetrvají i poté, co jejich oblíbenci vypadnou a překvapivá vypadnutí jsou stále častější, ať už pro X Factor nebo jiné soutěže tohoto typu. Fanoušci jsou vystaveni vlivu videí na YouTube, ohlasů na Facebooku, Twitteru, i názorům volajících do studia a nastává tak situace, kdy někteří soutěžící začnou být považováni za favority, i když tomu neodpovídá počet hlasů který dostávají (ten se během jednotlivých dílů nezveřejňuje). Na tom by nebylo nic tak špatného kdyby nedocházelo k tomu, že fanoušci takových favoritů začínají lenivět a přestávají hlasovat. Je to logické - myslí si, že jejich oblíbenec má své místo jisté a jejich motivace zvednout telefon nebo vyťukat SMS značně klesá. Objevily se dokonce názory, které obviňují některé skupiny nebo porotce z toho, že schválně vychvalují některého soutěžícího a vytvářejí dojem, že je favoritem právě proto, že doufají že pro něj potom bude hlasovat méně lidí a vypadne. V takových případech se těžko hledá pravda. Reverzní psychogie je určitě ověřená metoda, která obecně funguje, je ale otázka jak na koho a v jaké míře. Spousta fanoušků si ale tyto drobné myšlenkové pochody, které je vedou k hlasování neuvědomuje, a tak vyvození jakéhokoliv závěru bylo jen pouhou spekulací.

Expanze za oceán

Úspěch show ve Velké Británii, ale i v jiných zemích v Evropě přiměl stvořitele a producenta X Factoru Simona Cowella k tomu, aby show spustil i v USA. Experti se shodují na tom, že se jedná a velký risk (historicky přesun pořadů tímto směrem spíše nefungoval). V USA se těší velké oblibě podobná soutěž American Idol a X Factor tak bude mít velmi silnou konkurenci. Pokud vše pujde podle plánu, měl by se X Factor objevit v amerických televizích na podzim roku 2011.

Závěrem lze říci, že britskému X Factoru se pomocí využití nových médií podařilo vytvořit si fanouškovskou základnu, která přesahuje hranice Velké Británie. Na tomto úspěchu se nepochybně podílí velké množství materiálů které jsou k dispozici na internetu. Velká ineraktivita se ale stala dvojsečnou zbraní, která může mít vliv i na umístění jednotlivých zpěváků. Přesto by bylo příjemné, kdyby bylo takových pořadů více, hlavně v České Republice.

Irena Kotíková