Kdo by neznal Jindru Hrnčířů

Kdo by neznal obrýleného kluka s tmavými rozcuchanými vlasy a divnou jizvou na čele? Má ji prý od nějaké kletby, pcha, podle mě prostě upadl na nějakou ostrou hranu, když byl ještě prcek. No a ten doktor, který mu to sešíval, nemohl být střízlivý, když mu tam chudákovi udělal takovou klikatici. Minule jsem toho kluka potkala v metru, když jsem stála na eskalátorech. Nedávno jsem ho viděla skrz výlohu knihkupectví. U východu z kina jsem také slyšela nějaké lidi, jak si o něm povídají – asi seděl vedle nich na sedadle v sále. Někdo mi dokonce jednou přes internet nabízel jeho brýle! Ale to je pochopitelné, osobní věci Elvise Presleyho se taky prodávají a za jaké peníze, panečku! Ten kluk musí být opravdová mediální hvězda, jak se dnes moderně říká. Co mediální...TRANSMEDIÁLNÍ!

Transmediální vyprávění
Harry Potter je samozřejmě smyšlená postava, kolem které je vytvořen fascinující a ucelený svět kouzel. Celý tento příběh vymyslela J.K.Rowlingová a našemu reálnému světu ho interpretovala skrze stránky knihy, respektive knih. Kniha je také médium a v případě Harryho Pottera je to první forma média, ve kterém se toto téma vyskytlo. Úplně ze začátku to vypadalo, že to bude také médium poslední. Nicméně Harry Potter se rychle stal fenoménem. Je to ideální příklad k snadné aplikaci teorie transmediálního vyprávění, jak ji definuje Henry Jenkins.

Z knižní podoby se příběh poměrně rychle dostal na plátna kin, následně na DVD nosiče a stejně rychle i do virtuálního prostřední počítačových i konzolových her, a to ještě nebyl celý děj dokončen. Každý další díl knihy i filmu byl a je očekáván s nedočkavostí. A to dokonce s takovou, že se Harry Potter dostal i do večerních televizních zpráv (nejen v České republice) skrze obrovské fronty před knihkupectvími. Sedm dílů s sebou navíc přináší sedminásobný multiplikační efekt. Téma přichází ve vlnách, je zmiňováno tím častěji, čím více se blíží další nový díl v podobě jakéhokoli média.

Jednotlivé formy medií se navíc opravdu doplňují a pomáhají divákovi uceleněji příběh chápat a hlouběji do něj proniknout. Knižní předlohu postavy dotváří její spodobnění ve filmu některým z herců. Každý si sice sám vytvoří svou představu skrze literární popis charakterů, nicméně obrazová složka filmů je velmi inspirativní. Pokud někoho mrzí, že některé detaily nejsou dostatečně propracované a dalo by se o nich více spekulovat, či snad hrdinům vytvořit více drobných dobrodružství a úkolů, může si zahrát třeba playstation a popustit fantazii ve světě Harryho Pottera zase o kousek dál. Náročnější fanoušci se realizují i na internetových stránkách a v diskusích, o čemž bych se ráda zmínila dále.

Produsage
Harry Potter je jedno z témat, které prostupuje opravdu všechny formy médií, jak je popsáno výše. Co vlastně přispělo k tak snadnému a extrémnímu prostoupení celou mediální sférou? Je to tajuplným a napínavým příběhem? Je to díky vypravěčskému umění autorky? Způsobila to komplexnost a promyšlenost celého fiktivního světa? Příčina asi není tolik důležitá jako spíše skutečnost, že se Harry Potter těší vysoké oblíbenosti u publika, a to nejen u toho dětského.

Ruku v ruce s transmedialitou jde totiž i produsage. Z pasivního publika, které jen přijímá to, co je mu nabízeno, se stává aktivní, které se podílí na vytváření i shromažďování informací. K této koncepci je od fanouškovství jen kousek. Prostřednictvím internetových serverů, stránek, diskusí či blogů jde pak obojí jako po másle.

V případě Harryho Pottera a světa, ve kterém žije, mluvíme o mimořádné fanouškovské základně. Svědčí o tom i neuvěřitelný počet internetových stránek věnovaných tomuto příběhu. Prozkoumat je všechny a vyznat se v nich, se postupně stává nadlidským úkolem. Které z nich jsou vůbec ty „oficiální“? Pátraní po nich není také vůbec snadné. Jsou to ty od Warnebrosu, od nakladatelství Bloomsbury, nebo jiné?

Ještě než byly na světě všechny knižní díly, fanoušci diskutovali o pokračování dobrodružství i o jeho konci. Objevila se celá řada neautorských dokončení ságy, spekulace o osudech hrdinů i jejich povaze a budoucích činech. Z rozhovorů bylo cítit napětí a vzrušení z toho, co nakonec autorka vymyslí a jak se bude děj vyvíjet „ve skutečnosti“. Dokonce i poté, kdy je závěr jasný, se objevují jiná dokončení, odlišné „happyendy“. Zájem o Harryho Pottera nemají jen nadšenci, kteří tvoří všelijaké variace na příběh, ale i odpůrci, kteří tvoří parodie či různě nápadité nonsensy. Jeden takový je možné shlédnout kde jinde než na youtube:

Fanoušci Harryho Pottera se stali velmi silnou zájmovou skupinou. Nikdy předtím (a mám dojem, že ani poté) jsem nezaregistrovala případ, kdy se distribuce knih do knihkupectví v celém státě sjednotí a jednotlivá knihkupectví se dohodnou nejen na dni, ale i na čase, kdy začnou danou knihu prodávat. Na nádraží King´s Cross v Londýně je dnes opravdu možné najít nápis s cedulí: „Nástupiště devět a tři čtvrtě“.

Harry Potter je zkrátka fenomén všeobecně známý a vcelku oblíbený. Co je oblíbené, o tom se mluví. O čem se mluví hodně, stane se moderním. Co je moderní, stává se více oblíbeným. Je to vlastně takový kruh, kterého dokáží využít i „producenti“. Tímto výrazem mám na mysli nejen ty filmové producenty, ale „producenty“ komerčních výrobků a spotřebního zboží, „producenty“ různých tématicky zaměřených akcí a soutěží (nejen pro děti), „producenty“ počítačových her. Proč složitě vymýšlet nová témata s nejistým úspěchem, když jsou na trhu k dispozici již zavedené, známé a zaručeně oblíbené příběhy? Tito „producenti“ pak použijí příběh J.K.Rowlingové ve svém pořadu, ve svých zprávách, na svých internetových stránkách, u sebe na blogu, čímž mohou pozornost ostatních snáze upoutat, protože toho kluka s brýlemi a jizvou na čele přeci všichni znají. Tak opět prostupuje kouzelnický svět všemi mediálními formami a nejen jimi. Svět Harryho Pottera se zhmotňuje na tričkách, kloboucích i čokoládách. Stala se z Harryho Pottera značka, která prodá cokoli?