Chuck Palahniuk: The Cult

Chuck Palahniuk je dnes kultem. Je to světoznámý americký autor, který se proslavil bizarními příběhy pro otrlé. Píše knihy, povídky i scénáře a některé jeho romány jsou zfilmované. Fanoušky si tento autor získal po celém světě. Jeho styl psaní je, vedle originálních příběhů, tak osobitý, že dokáže u čtenářů způsobit jistý druh závislosti, která vede k potřebě absorbovat další a další podobné obsahy. Pro takové fanoušky je k dispozici internetová stránka „The Cult – the official Chuck Palahniuk website“.

Webová stránka vznikla v roce 1999, kdy jeden z jeho fanoušků dostal nápad vytvořit Palahniukův autorský web. Web se brzy začal slibně vyvíjet a Palahniuk souhlasil, aby byl označen za jeho oficiální web. Po 10 letech své existence se oficiální web Chucka Palahniuka pyšní informací, že je největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu. Web je v průměru shlédnut 700 000 krát za měsíc a na jeho fóru je registrováno okolo 30 000 uživatelů.

Web umožňuje jeho uživatelům nepřeberné množství informací a možnosti, jak svůj kult, tzn. Palahniukovu tvorbu a jeho samotnou osobu uctívat. Tyto dva jevy se totiž jaksi prolínají. Některé okamžiky jeho života jakoby vycházely z pera samotného autora. Dědeček Chucka trpěl psychickou poruchou, která vyvrcholila zastřelením všech členů rodiny až na Chuckova otce. Ten byl v té době čtyřletým chlapcem a přežil díky tomu, že se schoval pod postel. V roce 1999, krátce po uvedení do kin filmu Klub rváčů, byl Palahniukův otec zabit žárlivým exmanželem své přítelkyně…

Zde se dozvíte vše o Palahniukově tvorbě – o jeho knihách, filmech na motivy jeho knih, turné. Naleznete zde také autorovy eseje, komiksy vytvořené podle jeho dvou románů, rozhovory, recenze, obrázky vzhledu jeho knih vydaných v různých zemích, autorovy osobní fotografie atd. Web slouží také jako obchod. Objednat si můžete tričko či knihu podepsanou samotným autorem.

Možnost se projevit ale mají také fanoušci, což představuje mediální koncept produsage. Fanoušci zde mohou publikovat nové obsahy inspirované Palahniukovou tvorbou. Stávají se tedy novými autory, jejichž díla si pak prohlížejí další čtenáři a rozdíl mezi autory a konzumenty obsahu mizí. Je to místo pro "produsery".

Na stránkách fanoušci publikují také obrazy, návrhy plakátů a obálek knih, které vytvořili a je tu dokonce 27 fotografií s motivy inspirované Palahniukovou tvorbou, což dle mého názoru svědčí už o úchylce! Je zde také sekce Fan papers, kde mohou fanoušci publikovat své úvahy, interpretace jeho děl nebo jakékoli jiné texty zasvěcené autorovi. Web také uživatelům poskytuje blog, chat, fórum a možnost uživatelů vytvořit si skupinu. Od začátku letošního roku také existuje soutěž o nejlepší povídku, báseň či esej, kterou hodnotí sám Palahniuk.

Fanoušci tedy mají celou řadu možností, jak se vyjádřit. Objevuje se zde také fanfiction, tedy obsahy od fanoušků inspirované autorovou tvorbou nebo měnící či dokončující jeho příběhy.

Po otevření webu zjistíte, že docela velký prostor je zaplněn reklamami. Navštěvník si uvědomí, že Chuck Palahniuk je vlastně zboží, jehož jméno se dobře prodává. Jak jsem se ale již zmínila, tato internetová stránka toho má přeci jen hodně k nabídnutí. Co víc? Například se zde dozvíme konec románu Program pro přeživší, který v knížce nenajdete. Vsadím se, že každý, kdo knížku četl, se na tuto stránku ze zvědavosti musí podívat (a kromě dokončení příběhu najde i ty reklamy). Pokud tedy chceme celý příběh, kromě přečtení knížky se musíme podívat na internet. To souvisí s výroky ze článku Henryho Jenkinse Transmedia Storytelling: „Transmedia storytelling reflects the economics of media consolidation or what industry observers call "synergy." A media conglomerate has an incentive to spread its brand or expand its franchises across as many different media platforms as possible.“ a: „Ideally, each individual episode must be accessible on its own terms even as it makes a unique contribution to the narrative system as a whole.“

Ráda bych teď zmínila další Palahniukova díla a mediální platformy, ve kterých se objevila. Nejznámějším opusem tohoto autora je bezesporu Klub rváčů. Kniha byla vydána v roce 1996 a film vznikl 3 roky poté. Podle filmu byla v roce 2004 vytvořena i videohra Fight Club.

Klub rváčů se dokonce v roce 2008 objevil jako divadelní hra v České republice, a to na jevišti činoherního divadla z Ústí nad Labem. Představení bylo v loňském roce možné shlédnout i v Praze. Toto zpracování určitě mohlo zaujmout milovníky divadla a třeba je přimět k tomu, aby shlédli i film nebo si přečetli knížku. To je jev, o kterém se Henry Jenkins také zmiňuje. Tedy že převedení nějakého vyprávění/ příběhu do jiného média může zaujmout určitý segment konzumentů, kteří toto médium běžně využívají. Pokud je příběh zaujme, je možné, že zkusí experimentovat s využíváním i jiných mediálních platforem.

I ostatní díla se dočkala adaptace do dalších žánrů. Například román Invisible monsters a Lullaby byly zpracovány jako komiks. Zfilmovány byly také romány Survivor nebo Choke.

Témata Palahniukových příběhů jsou velice kontroverzní, a tak přestože byla práva na zfilmování knihy Survivor prodána již v roce 2001, film vznikl až v roce 2004. Děj totiž vrcholí zápletkou, kdy je uneseno letadlo s cestujícími a to pro Američany není zrovna veselou záležitostí.

Na The Cult se dle mého názoru slučuje produsage a transmedia storytelling. Fanoušci zde publikují své obsahy, ať už to jsou fan fictions, eseje, postřehy nebo plakáty a ostatní uživatelé webu je vidí také. To že je zde například uveřejněn nějaký obraz, znamená novou mediální platformu, která má podobný význam jako zfilmování knihy nebo její převedení do komiksu. Vznikají zde tedy noví autoři obsahů a výhodou je, že tento způsob tvorby je velice rychlý a flexibilní.