S panem Fazolkou na věčné časy a nikdy jinak?

Dne 1. ledna 2010 uplyne přesně 20 let od doby, kdy se na obrazovkách britské komerční televizní stanice ITV objevila první epizoda komediálního seriálu Mr. Bean s Rowanem Atkinsonem v hlavní roli. Postavu „dítěte uvězněného v těle dospělého muže“ (jak se často Beanovi přezdívá) vymyslel sám Atkinson během svých univerzitních studií.

Postava Mr. Beana se však poprvé objevila na festivalu komedií Just For Laughs v kanadském Montrealu. Atkinson se rozhodl představit tam svoji vymyšlenou postavu a skeče nikoliv anglicky mluvícím diváků, nýbrž francouzsky mluvící části. Chtěl si tímto krokem ověřit, jak se svým specifickým druhem humoru, ve kterém prakticky nemluví, před mezinárodním publikem.

Hlavní postava, Mr. Bean (nápady, jak ji pojmenovat, byly vesměs zeleninového ražení – Mr. Cauliflower apod.), astenický mužík s charakteristickým tvídovým sakem, červenou kravatou, nejvěrnějším přítelem – hnědým pleteným medvídkem a jedovatě zeleným automobilem Mini, se stala jedním z nejúspěšnějších a klíčových komediálních postav 90. let. Diváky však baví dodnes a dle mého názoru ještě dlouho bude. Tato postava přichází s poměrně novátorským druhem humoru, neboť si na paškál bere primitivní každodenní úkony a činnosti, jako jsou návštěva kostela, příprava na Vánoce, nákup nábytku či silvestrovská oslava. Při spojení zmíněných činností a excelentního hereckého umění Atkinsona, který zvládá s noblesou sobě vlastní roli nervózního, mumlajícího a tak trochu praštěného trouby s víceméně geniálními nápady.

Transmediální Mr. Bean

Transmediální vyprávění je dle definic Henryho Jenkinse rozvíjení určitého příběhu či skutečnosti v rámci rozlišných mediálních formátů. Toto rozvíjení, rozšiřování či rozmnožování platforem má za následek vytváření vstupních bodů, pomocí kterých se mohou do světa příběhu ponořit další kvanta uživatelů, diváků, popřípadě čtenářů. Důsledky transmediálního vyprávění určitého příběhu můžeme obecně charakterizovat jakožto jeho vedlejší produkty. I samotný příběh s trampotami Mr. Beana našel své uplatnění v celé řadě více či méně úspěšných formách. Jelikož se jedná o seriál, který víceméně vzniknul na začátku 90. let minulého století, s rozvojem zejména internetu a obecně nových technologií se objevila snaha vzkřísit kult této dnes již legendární komediální postavy (příkladem může být vzniklá internetová stránka věnovaná právě Mr. Beanovi).

Jako první bych uvedl 2 celovečerní filmy, jejichž vznik já osobně nepovažuji za příliš šťastný krok, který by měl rozšířit fanouškovskou základnu či přispět k rozvoji ostatních prvků transmediálního vyprávění.

Prvním z nich je Mr. Bean: Největší filmová katastrofa z roku 1997. Dva roky po odvysílání posledního dílu seriálu byl na světě film, který měl navázat na veleúspěšnou televizní sérii a vsadil tedy na osvědčeného komika v hlavní roli. Obvyklá stopáž seriálových dílů nepřesahovala 30 minut, v čemž je dle mého názoru kouzlo jednotlivých epizod. Do 90 minut tedy bylo nyní takřka nemožné vtisknout záplavu vtipných, rychle za sebou jdoucích gagů, jako tomu je u seriálu. Do filmu tedy bylo nutno vložit spoustu dalších charakterů, narozdíl od několikaminutových jednotlivých scén, které spolu v rámci jednoho dílu nikterak nesouvisely. Atkinson také začal ve filmu mluvit, což je kromě mumlání a utroušení pár slov z televizních dílů skutečností novou.

Druhým filmem, který se v kinech objevil, byly Prázdniny pana Beana. Tento film byl uveden v roce 2007 a jeho tvůrcům bylo jasné, že se bude zřejmě jednat o také poslední celovečerní film s Rowanem Atkinsonem jako Mr. Beanem. Úspěchu však film zejména u filmových kritiků příliš nesklidil. U fanoušků tomu asi nebylo o moc lépe, v celých 90 minutách jsou k vidění pouze okopírované, místy pouze lehce upravené skeče. To vše dotváří dojem celku plného vynuceného humoru, který se snaží být vtipným za každou cenu.

Dalším počinem v oboru televizní zábavy je animovaný seriál, který se u nás vysílal pod jménem Mr. Bean: Animované příběhy. V této sérii vystupuje karikaturovaná postava Rowana Atkinsona jako Mr. Beana, jeho medvídek a přítelkyně Irma Gobbová, známá zejména z živě hraných epizod seriálu. Celek je doplněn o nové postavy z důvodu rozšíření celého příběhu.

K podpoření transmediality měly přispět i dvě knižní publikace. První vyšla v roce 1992 pod názvem Mr. Bean’s Diary, obsahovala ve formě diáře ručně psané poznámky Mr. Beana, přičemž se čtenář mohl dozvědět nové skutečnosti, které nebyly v televizní sérii zmíněny (Mr. Bean žije v Highbury, byt je pronajatý od domovnice Mrs. Wicketové, jméno Beanovy přítelkyně potvrzeno jako Irma Gobbová). Druhá knížka byla vydána v roce 2002 se stejným názvem a měla v podstatě doplnit animovanou verzi televizního seriálu a stejně jako první díl měla být určena spíše pro děti.

Za zmínku stojí také počítačová hra pojmenovaná jednoduše Mr. Bean, která vyšla jak v PC verzi, tak pro PlayStation konzole, nicméně převrat na trhu počítačových her tímto zcela jistě nezpůsobila, jelikož je založena na bázi již překonaných her, jako je Rayman a podobné .

Postava Mr. Beana se také objevila v televizních pořadech jiného tématického zaměření. Příkladem je například americký kreslený seriál Simpsonovi, kde je v jednom z dílů identifikován a zaměněn animovaný Tony Blair Homerem Simpsonem jako právě Mr. Bean. Dalším příkladem může být známé malování bytu Mr. Beana, kdy vše proběhne za použití kbelíku s barvou a do něj namočené zapálené výbušniny, které se stalo námětem pro pokus populární vědecké dvojice z pořadu MythBusters.

Koncepty kolektivní inteligence a produsage na příkladu Mr. Beana

Skutečnost, že samotná postava Mr. Beana má na serveru wikipedia.com svůj vlastní článek, naplňuje podstatu koncepce kolektivní inteligence, která se zakládá na spolupráci několika samostatných individualit, jejichž společnou činností vzniká určitý celek. Každý tedy může upravit článek či přijít s novými informacemi a do článku je doplnit.

Z pohledu konceptu produsage, kdy se publikum aktivně podílí na vzniku nového obsahu, nelze porovnávat fanouškovskou základnu a její činnost kupříkladu s věhlasnou sérií Star Wars. Nepočítáme-li fanouškovské profily na sociálních sítích jakými jsou Facebook (přes 260 tisíc fanoušků), Bebo a další, na internetu lze nalézt pouze pár fanouškovských či soukromých stránek, které se Beanovi věnují, ovšem povětšinou jsou delší dobu neaktualizované či těsně před zrušením. Přesto se najdou příklady, kdy se fanoušek této postavy rozhodne imitovat nějaký z jejích slavných skečů, což se dá za projev produsage obecně pokládat.