Jedním z klíčových rysů devadesátých let minulého století byl boom softwarového a informačního průmyslu. Množství nadšených podnikatelů spatřovalo v tomto trhu obrovský potenciál a zakládaly nové podniky s vidinou snadného zisku.
Jedním z těchto podniků byla i nizozemská firma NaN, která si získala jméno díky svému softwaru Blender, určenému primárně na tvorbu 3D grafiky. Ton Roosendaal, který stál v jejím čele, přišel jednoho dne s odvážným nápadem zpřístupnit tento software co nejširší veřejnosti tím, že jej začne nabízet zcela zdarma. Jeho plán spočíval v tom, že zdarma dostupný Blender si rychle získá velké publikum a NaN poté bude vydělávat prodejem všemožných softwarových doplňků a vylepšení, které by pro Blender vytvářely.
Jednalo se o tehdy revoluční myšlenku neboť obdobné konkurenční 3D programy nebyly v žádném případě pokládány za mainstreamové produkty určené široké veřejnosti. Jejich ceny se navíc pohybovaly v řádech sta tisíc korun.
Ačkoliv si takto distribuovaný Blender rychle získal silnou komunitu nadšených uživatelů, ukázalo se, že Roosendaalův ambiciozní plán bohužel zcela neodpovídal realitě své doby a prodeje nenaplnily očekávání. V roce 2002 tak byly NaN nuceni svou činnost ukončit.
Ton Rosendaal nebyl zdaleka jediným, jehož novátorské plány se nesetkaly s úspěchem. Řada IT podnikatelů nedokázala na tomto trhu úspěšně operovat neboť jejich vize se ukázaly být příliš odvážnými a jejich počáteční nadšení rychle opadlo. Přesto se však Roosendaal od většiny z nich jednou věcí podstatně lišil: nevzdával se.
Open source
V březnu téhož roku založil Roosendaal neziskovou organizaci Blender Foundation, prostřednictvím které měl v úmyslu vydat kompletní Blender jako open source. Termínem open source jsou označovány takové počítačové programy jejichž zdrojový kód je každému volně zpřístupněn nejen pro normální používání, nýbrž i pro upravování a další šíření. Díky tomu si uživatel může program přizpůsobit svým vlastním potřebám.
Roosendaalovi však stál v cestě jeden zásadní problém. Přestože NaN zkrachovala, autorská práva na Blender (a tudíž i na jeho distribuci) drželi dál v rukou původní investoři této firmy. Vydání celého programu jako open source by je připravilo o jakýkoliv potencionální zdroj zisku, který v Blenderu ještě spatřovali. Není proto těžké pochopit, že s Roosendaloovými záměry nesouhlasili.
V rámci vyjednávání, které následovalo, nakonec Roosendaalovi oznámili, že mu jsou ochotni autorská práva na Blender prodat za 100 000 Eur. Taková částka však byla nad jeho možnosti. Jako poslední zoufalý krok se tedy Roosendaal obrátil s žádostí o pomoc na uživatelskou komunitu Blenderu. Odezva, které se mu dostalo, překonala veškeré očekávání. Dobrovolníci z řad uživatelů uspořádávali sbírky, organizovaly propagační akce a k Roosendaalovu nadšení a k překvapení investorů bylo požadované částky dosaženo během pouhých sedmi týdnů. V říjnu 2002 tak mohl být Blender na svých internetových stránkách poprvé zpřístupněn ke stažení jako open source.
Produsage a kolektivní inteligence
Získáním autorských práv však Roosendaalovy problémy nekončily. Jako další věc bylo třeba vymyslet jak Blender dále rozvíjet a aktualizovat, aby mohl, v dynamicky se rozvíjejícím IT světě zůstat kompetitivní. Jelikož si nemohl dovolit najmout vlastní vývojářský tým, obrátil se Roosendaal opět na komunitu.
Díky vydání Blenderu jako open source si uživatelé z celého světa začali vytvářet vlastní modifikace a různě program rozšiřovali. Takto upravené verze následně uploadovali a diskutovali na oficiálním fóru. Roosendaal je poté dále třídil a implementoval do nových oficiálních aktualizací Blenderu, které zpřístupňoval na stránkách. Tímto procesem se z běžných uživatelů staly spolutvůrci Blenderu.
Za účelem další propagace a zlepšování Blenderu, zorganizoval Ton Roosendaal několik projektů, ve kterých měla hrstka vybraných členů komunity za úkol vytvořit krátký animovaný film demonstrující dovednosti Blenderu. V průběhu práce si Blender všemožně přizpůsobovali, tak aby co nejlépe vyhovoval jejich vlastním potřebám. Výsledkem jednoho takového projektu se stal i snímek Sintel, který sklidil úspěch na některých mezinárodních filmových festivalech.
Částé připomínky a rady jednotlivých uživatelů, které vznikly díky kombinaci užívání a spoluvytváření tohoto programu, se ukázaly být velkým přínosem. Celý software se stal intuitivním a dokonale odrážel potřeby svých uživatelů. Tato spoluúčast komunity na vývoji s sebou však přinesla i některé komplikace. Především bylo třeba činnost uživatelů z celého světa nějak koordinovat.
K tomuto účelu posloužily oficiální stránky Blenderu, na jejichž, již zmíněném, fóru se uživatelé domlouvají o potřebných změnách a vylepšeních a následně sestavují takzvaný todo-list, se seznamem úkolů a problémů, které jsou do budoucna třeba vyřešit. Takto sestavený seznam je následně vyvěšen na hlavních stránkách, kde dává všem vědět přesně na jakých úkolech je třeba zapracovat. Jedná se tedy o produkt kolektivní inteligence.
Úspěch programu Blender je důkazem kreativní síly a potenciálu, který spočívá v uživatelské komunitě. Skutečnost, že byl tento software využit i při tvorbě komerčních vysoko-rozpočtových filmů jako Spider Man 2, ilustruje jeho schopnost konkurovat i drahým komerčním programům.
No comments:
Post a Comment