Je to už 41 let, co Kmotr pobláznil svět. Jeho fenomén trvá i nadále

Mario Puzo vydal v roce 1969 knihu Kmotr a takřka přes noc se stal slavným spisovatelem. Koho by napadlo, že i po více než čtyřiceti letech bude Kmotr ve všech generacích vzbuzovat stejné „šílenství“. Děj knihy začíná ve čtyřicátých letech a sleduje život mafiánské rodiny Corleonů v New Yorku. V jejím čele stojí kmotr Don Vito Corleone, který má tři syny (Sonny, Freddie, Michael) a jednu dceru (Connie). Puzo popisuje strukturu mafiánského klanu (rodiny), sílu Dona Corleone i jeho vztah k obyčejným lidem (převážně italského původu). Hlavní dějová linie však sleduje válku pěti newyorských mafiánských rodin. Podrobně je obsah knihy uveden např. na Wikipedii. Kolektivní inteligenci je obecně možné definovat jako schopnost skupiny najít větší množství, anebo kvalitnější řešení nějakého problému, než její jednotliví členové. Sama Wikipedie je typickým příkladem kolektivní inteligence – jedná se o internetovou encyklopedii, která je psána mnoha dobrovolníky po celém světě, a všichni uživatelé internetu se tak mohou buď zapojit, nebo si vyhledat potřebné údaje k danému tématu. Jednotliví autoři však jsou však málokdy schopni zpracovat celý článek samostatně bez pomoci ostatních a tak i ostatní autoři doplňují, opravují a rozšiřují to, co někdo napsal před nimi. Kmotr, který je umístěn na Wikipedii, se tak stal součástí kolektivní inteligence mnoha z nás.

Literatura je svým způsobem také součástí kolektivní inteligence. Již od chvíle, kdy se naučíme číst, začínáme používat knihy ke zvyšování svojí inteligence, ale i pro zábavu. Knihu si lidé mohou mezi sebou půjčovat, nebo si ji prostě koupit v obchodě, protože „důležité“ tituly se tisknou v mnohatisícových nákladech. Díky předávání a dostupnosti knih se dá hovořit o sdílené, tedy kolektivní inteligenci. Z knih jako je Kmotr získáme nejen nějaké vědomosti o životě v New Yorku ve čtyřicátých a padesátých letech, ale také o italské mafii a jejích praktikách atd.

Kniha Kmotr však rozpoutala obrovský zájem o mafiánskou tematiku a stala se součástí transmediálního vyprávění, kdy je obsah či děj předáván masovému publiku přes důmyslné a dobře plánované využití různých mediálních platforem (film, kniha atd.). Pro transmediální vyprávění je typický multiplatformní přístup. Vytváří různá místa vstupu pro různé segmenty publika. Tři roky po vydání knihy natočil Francis Ford Coppola (mimochodem jeho rodiče byli italští přistěhovalci) film Kmotr, který je inspirován právě bestselerem Maria Puza.

Obrovský zájem diváků přinesl filmu tři Oscary a o dva roky později natočil Coppola druhý díl Kmotra. Opět na něm spolupracoval s Mariem Puzem a děj filmu sleduje dvě hlavní linie. První nám ukazuje život nového kmotra, Michalea Corleone a druhá pak mládí Dona Vita Corleona (což bylo již v Puzově původní knize). Kmotr II měl dokonce u diváků i odborníků ještě větší úspěch a získal dokonce šest Oscarů. V roce 1990 nakonec Coppola natočil ještě třetí pokračování Kmotra, které získalo sedm nominací na Oscara, avšak film nezískal ani jednoho. Filmů o mafii bylo v minulých letech natočeno velké množstí, např. Sicilián - opět podle předlohy Maria Puza, avšak nebudu odbíhat od tématu, kterým je pro tento článek výhradně Kmotr.

Na Československé filmové databázi (ČSFD)je Kmotr čtvrtým nejlépe hodnoceným filmem všech dob (21 730 hodnocení), Kmotr II je pak desátým nejlépe hodnoceným (15 236 hodnocení) a Kmotr III je prozatím na 122. místě (10 281 hodnocení). Všechny tři díly mají také na ČSFD nesčetný počet komentářů od jednotlivých hodnotitelů (komentáře mohou uživatelé vkládat až po ohodnocení 200 filmů). Tato internetová filmová databáze nabízí skvělé spojení mezi kolektivní inteligencí (divácké hodnocení nejlépe pomůže vybrat zájemcům film, na který se podívají) a produsage, kdy se diváci aktivně zapojují do dění kolem filmu, či obecně kolem mediálního tématu. Aktivitu publika výborně ukazuje např. také streamové video, kde autoři pomocí hudby a voleného textu i tónu hlasu parodují film Kmotr. Mnoho nejrůznějších parodií je také na Youtube.

Vedle knihy a filmu pronikl Kmotr i do dalších oblastí, zejména do oblasti počítačových her. Společnost Electonic Arts vytvořila v roce 2006 počítačovou hru Kmotr, která měla obrovský úspěch, a proto Electronic Arts v roce 2009 vydala i druhý díl.

Hra má výborné zpracování a hráče čeká nejen nádherné prostředí New Yorku čtyřicátých let, ale i hlasy některých filmových představitelů. S filmy i počítačovými hrami již neodmyslitelně souvisí soundtracky, trailery a různé úseky filmu, které se objevují na Youtube. V případě Kmotra se jedná o ohromné množství nejrůznějších materiálů z filmů i her.

K fenoménu Kmotr patří také různé skupiny na Facebooku. Nejedná se zde většinou přímo o fanouškovské skupiny knihy nebo filmu, ale často se zde mluví o české politice ve spojitosti s českými „kmotry“. Také mnoho lidí používá místo svého pravého jména nějakou přezdívku z Kmotra. Výraz „kmotr“ získal po vydání knihy Maria Puza úplně jiný význam, než na který jsme byli zvyklí. Mafiánská tématika u nás získala velkou popularitu a můžeme se setkat také např. s Restaurací u Kmotra či s Pizzerií Corleone.

V každém případě na nás Kmotr působí velice přitažlivě a i po více než čtyřiceti letech je o něj velký zájem. Díky Puzovi získal zábavní průmysl účinnou zbraň, protože svět mafie je dostatečně silným tématem, které přitahuje členy všech generací. Já sám jsem na střední škole nikdy moc nečetl, ale Kmotra jsem si v tu dobu přečetl dokonce několikrát. Na motivy románu Kmotr byly natočeny tři filmy a řada dalších filmů na tuto tematiku odkazuje, byly vydány dvě počítačové hry, ale jsem přesvědčen o tom, že jsme o Kmotrovi ještě zdaleka neslyšeli naposled.