Všichni na chatu

„Na jakou chatu? Co tam budeme dělat? To bude určitě něco pro mladý…“

Poslední věta je naprosto pravdivá, ačkoli měl imaginární mluvčí (pravděpodobně zástupce starší, snad i střední generace) na mysli zcela jiné slovo, zřejmě rekreační či víkendovou chatu. Předpokládám, že dnešní mladé generaci (spíše než té starší) při čtení titulku naskočí slovo chat, anglický výraz pro rozhovor. Nebo snad už český? Slovo chat jsme nepočeštili výslovností [čet] ani způsobem psaní, ale přisoudili jsme mu české koncovky při skloňování. Slovník cizích slov přejatých do českého jazyka má pro slovo chat definici. Když jsem slyšela vtip založený na dvojaké výslovnosti výrazu „na chatu“, byla jsem nucena se zamyslet nad tím, jakým směrem se v dnešní době ubírá vývoj českého jazyka.

Jazyk je součástí celonárodní kultury. Je způsobem, jak se daný národ prezentuje, je nástrojem k zaznamenávání dobových zvyklostí. Slouží k identifikaci charakteru a úrovně každého období. Je součástí národního bohatství, národní pýchy. Především český jazyk si od dob národního obrození vždy zakládal na dodržování přesných pravidel. Malý český národ byl vždy hrdý na svůj unikátní jazyk. Jungmannové, Palačtí, Dobrovští a dlouhá řada dalších se zasadili o péči o jazyk, o vytvoření a zachování krásného českého jazyka.

Jazyk má z krátkodobého hlediska rigidní, stálou strukturu a normy. S nástupem a překotným rozvojem nových, interaktivních médií (především internetu) se však zásadně proměnil způsob, jak se s jazykem v rámci společnosti nakládá. Jazyk se nyní stává i z krátkodobého hlediska flexibilním. Hlavním důvodem je proměna vztahu mezi producenty a uživateli veřejných textů. Hranice mezi těmito dvěma dříve protichůdnými rolemi se posunula, dá se říci, že víceméně zanikla. Každý uživatel se dnes může stát producentem. Produkující uživatel je označován pojmem produser (vznikl spojením slov producent a user). Kdo tedy dnes pečuje o kvalitu jazyka? Je každý produser novým Palackým? To je vysoce nepravděpodobné.

Produseři kolektivně šíří vědomosti mezi sebou. Jejich hlavní charakteristikou je, že sdílejí. Sdílejí informace a spolu s nimi také jazykové normy. Spolu s předáváním vědomostí si předávají také úroveň jazykového vyjadřování. Kolektivní inteligence s sebou nese kolektivní prezentaci jazyka. Otázkou je, zda tato skutečnost jazyk degraduje, či zda pomáhá k jeho revitalizaci. Pravděpodobně obojí. Nechci jednoznačně označit vliv produsage (doby, které vévodí prosuseři) na jazyk za negativní. Jen chci poukázat na to, že tento vliv je značný a že je obtížné ho jakkoli kontrolovat nebo řídit. Což také nemusí být nutně k jeho škodě. Pestrost, bezbariérovost, tvořivost, demokracie, to vše může českému jazyku velice prospět.

Jisté však je, že do jazyka nyní výrazněji pronikají prvky většinové mluvy běžných lidí. Dříve byly veřejně viditelné texty psané především elitními osobami společnosti, dnes vedle nich může svými názory přispívat i občan s lidovější úrovní vyjadřování. Tyto prvky „z lidu“ pronikaly do jazyka vždy (především z jeho mluvené formy) a zasazovaly se o jeho vývoj. Ten byl však velice pozvolný. V dnešní době došlo k výraznému nárůstu rychlosti vývoje a jazyk se stává mnohem flexibilnějším. Jazykovědci se nemohou této rychlosti vývoje zcela bránit, snažit se proti ní bojovat. Neboť jazyk je obrazem úrovně společnosti a společnost si žádá pokrok. I v jazyce. Byť nemusí být všemi občany považován za pokrok.

Pravdou je, že každá změna bolí. V jazyce tomu není jinak. Bolí především bohemisty. Ti jsou pyšní na svůj jazyk i jeho náročnost. Pro konzervativnější z nich musí být dnešní doba těžká, vnitřně se vzpírají a jejich lingvistické srdce pláče. Uvědomuji si, že i bohemisté se musí dnešnímu tempu podvolit, přesto je nutné připomenout, že oni jsou jedni z mála, kteří mohou do tohoto procesu oficiálně zasáhnout a zabránit přehnané deformaci jazyka na úkor nejnovějších trendů. Měli by pečlivě vážit, které změny přijmou do kodifikace a kterým se pokusí zabránit. Je v jejich moci opakováním správných tvarů a výrazů zachovat rovnováhu v jazyce.

O jakých změnách je konkrétně řeč? O přejímání cizích slov, o užívání novotvarů, o tvarosloví (výrazech a koncovkách z obecné češtiny), o chybách v pravopisu, které jsou ostatním produserům či userům stále na očích. Také se jedná o porušování norem syntaktických. Pro lepší představu, jaký jazyk je dnes ve veřejném diskurzu používán, uvádím tři odkazy na internetové texty. Chci především ukázat rozmanitost jazykové úrovně, kterou dnes vidíme kolem sebe.

http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Krokot

http://jeromesblog.blog.cz/1011/hod-si-zblept-elvi-xd

http://dracice-na-netu.blog.cz/1011/studi-to-mokry-je-to-vsude-je-to

„Mně to nepřišlo tak špatný. Docela podobný tomu, jak normálně mluvíme, celkem přirozený…“

Myslím, že tento názor nebude ojedinělý. Takže není nakonec nejdůležitější frekvence, s jakou se dané výrazy a slovní formy používají? To povídejte striktním jazykovým puritánům. Ale i oni se musejí smířit s tím, že v dnešní produserské společnosti není možné vyhnout se vlivu modernismů, které se na nás hrnou ze všech stran. Nelze se tedy uzavírat, ale naopak se otevřít všemu, co přichází. S rozumem a uvážením filtrovat, ale nikoli razantně zavrhovat. Je třeba pečovat o svůj jazyk, pěstovat ho a chránit jeho původní hodnotu. Nikoli však za cenu přehnané úzkoprsosti.