Možná ne úplně doslova, ale skoro.
Na úvod krátká bajka:
Poutníkovi se po smrti dostane té odměny, že se může podívat do ráje i pekla. Nejprve přijde do pekla. Tam nalezne stůl, kolem kterého sedí lidé. Každý má před sebou misku výborného jídla a k tomu jednu sadu čínských hůlek, ovšem dva metry dlouhých. Chvíli tak pozoruje hladové nešťastníky, jak se marně snaží obrovskými hůlkami najíst, ale nikomu z nich se to nedaří. Odebere se tedy do ráje, kde je stejný stůl, stejné misky a každý má v rukou stejně dlouhé hůlky. Rozdíl je však neuvěřitelný - kolem sedí skupina spokojených, usměvavých a očividně dobře najezených lidí. Ptá se tedy anděla, jež ho doprovází: "Jak je to možné? Vždyť je vše úplně stejné, proč jsou tamti hladoví a tito nikoliv?" Anděl se na něj usměje a praví: "To je totiž tak - v pekle se každý snaží nakrmit sám sebe - to je nemožné. Ale tady, tady jeden krmí druhého, právě toho, který sedí na dosah hůlek. Tak se nakonec nají všichni, i když nikdo sám nevezme do úst ani sousto."
To jen tak na ilustraci, že kolektiv má vždy větší potenciál než samostatný jedinec. Vymýšlet výborné recepty hodné zapsání do rodinné kuchařky sice můžeme, ale větší efektivity dosáhneme, když takové tipy budeme už vyzkoušené sbírat od ostatních. Pak jim na oplátku nabídneme své vlastní.
Zajímavý fenomén na trhu s tiskem odstartoval titul „Pošli recept“. Jedná se o časopis s měsíční periodicitou, jehož mediální obsah je tvořen téměř výhradně svým vlastním publikem, respektive čtenářstvem. Vydavatel se do obsahu časopisu výrazně nevměšuje. Jakožto mediální produkt "Pošli recept" tedy výborně poslouží jako exemplární příklad aplikace konceptu
produsage v tisku tematicky zaměřeného na zájmový diskurz.Časopis má i svojí online verzi, která je v mnohém tištěné variantě podobná, najdeme zde však také drobné odlišnosti, povětšinou vycházející z rozdílné podstaty tištěných a internetových médií. Na webu si totiž navíc můžete prohlédnout videa (např. v sekci "na návštěvě" bývají videa, která dokumentují průběh), nebo více fotografií. Výhodou také je, že zde naleznete archiv, který obsahuje všechny zveřejněné recepty, rady, návody a doporučení. Vše pěkně pohromadě, v archivu se dá i efektivně vyhledávat.
Kuchařek i publikací zabývající se gastronomií existuje mnoho. Naše babičky však nejčastěji recepty sbíraly tak nějak „z huby do tužky“, tedy prostřednictvím interpersonální komunikace. Jistě ne nadarmo. Dobrý, osvědčený rodinný recept býval jakýmsi pokladem, často ručně přepisovaným a pečlivě uchovávaným dlouhá léta. Časopis Pošli recept se právě tímto přístupem nechal inspirovat. Funguje to jako pravidelná burza nápadů a návodů. Zveřejňované postupy nejsou anonymní, bez nápadu opsané z kuchařských norem. Jedná se vždy o recept, který autor sám zná, v každodenním životě připravuje a považuje za „dobrotu“. Cílová skupina čtenářů je profilována jako skupina lidí s kulinářskými zájmy, u nichž se předpokládá, že o recepty ostatních mají zájem a zároveň mohou vlastnit i nějaké vlastní, o které by se případně (za finanční odměnu) podělili.
Projekt se postupem času nadále rozvíjí. Přibylo označení „vyzkoušeno redakcí", přibyla sekce „pošli radu“, „tvůj nápad“, „pro šikovné ruce“ a další. Rubriky publikované recepty dělí například na "babiččinu kuchyni", "levné", "rychlé" či "zdravé". Vše je doplňováno barevnými fotografiemi, seznamem potřebných surovin, postupem práce a navíc jsou ještě připojeny orientační údaje o době přípravy a ceně za určité množství porcí. Autor je zde podepsán a zveřejňuje se i portrétová fotografie s krátkým osobním komentářem k samotnému jídlu.
Úspěch „Pošli receptu“ jde ruku v ruce s rozšiřováním transmediální prezentace, ohlasům čtenářů jdou v ústrety například různé nepravidelné (i knižní) speciály, online podoba měsíčníku, CD atd. Neopomeňme také fórum, které je na internetových stránkách časopisu. Zde po bližším prozkoumání nacházím známky jisté kolektivní inteligence. Příznivci si totiž v sekcích jako je například „pomocník v kuchyni“, „kulinářské akce“ či „kde jsme si pochutnali“ vzájemně vyměňují informace týkající se těchto témat, diskutují spolu, odpovídají si na otázky, dovylepšují recepty apod.
Ukazuje se, že mediální produkt, který z takové části čerpá právě z konceptu Produsage, je velice úspěšným. Důkazem toho jsou další nově vznikající tituly, založené na stejném principu, jako jsou například „Pošli radu“, „Moje zahrádka“, „Pošli vtip“ apod. Čerstvou novinkou je aktuální expandování "Pošli recept" i na Slovensko, kde se v nejbližší době začne také vydávat. Protože zveřejňované obsahy jsou téměř výlučně produkty přispěvatelů, kteří sami dodávají i grafický materiál (ke každému honorovanému receptu je třeba zaslat fotografii daného pokrmu), není třeba kreativní redakce, která by celý obsah přímo vytvářela.
Z nastřádaných příspěvků tak vznikají vánoční a velikonoční speciály, mimořádná vydání orientovaná výhradně na Českou kuchyni, zdravá a dietní jídla apod.
Časopis také vyhlašuje mnoho soutěží, které veskrze všechny opět vyprodukují použitelné obsahy od čtenářů a zároveň tím zvyšuje svou atraktivitu a motivaci čtenářů zapojit se a na procesu vytváření obsahu se aktivně podílet.
Internetová podoba je koncipována trochu jinak než tištěná, tady se více projevuje koncept zmíněné kolektivní inteligence – lidé si obsahy sami tvoří a na poli internetu mohou navíc naleznout jakousi zpětnou vazbu - vylepšit si vzájemně své recepty, obohatit se poznatky ostatních, vznést konkrétní dotazy apod. Společně sdílený zájem je tak možný pomocí online stránek „Pošli recept“ dále rozvíjet prostřednictvím určitého druhu kolektivní inteligence.
Vzhledem k faktu, že doporučení je všeobecně jeden z nejlepších způsobů propagace, očekávám u časopisu „Pošli recept“ perspektivní budoucnost. Nemyslím si, že by šlo o nějakou „moderní vlnu“, která se jen na chvíli převalí a utichne. Jíst se prostě musí a ženy v domácnosti, které každý den vaří a vymýšlejí pokrmy, mohou "Pošli recept" dobře ocenit. Poměrně nízká cena činí publikaci snadno dostupnou čtenářům v kterékoliv společenské vrstvě.
Autor: Michaela Korandová
No comments:
Post a Comment