Muž z vysokého zámku

Jen málokterý literát ovlivnil podobu současné pop kultury ale i mnoha oborů společenských věd tak jako Philip Kindred Dick (1928-1982). Tento pozoruhodný autor se od mládí potýkal s řadou vážných psychických problémů, trpěl na příklad strachem z otevřených prostor, častokrát se bál vycházet z domu, nebo jen z ložnice, měl celou řadu fobií a později mu byla diagnostikována dokonce i schizofrenie. Všechny tyto potíže, spolu se skutečností, že se po celý život nemohl zbavit dojmu, že žije na úkor své sestry, která zemřela krátce po narození, vedly patrně k jeho těžké závislosti na omamných látkách, kvůli které se několikrát zapletl s podsvětím. Měl však problémy i s policií, protože agenti FBI evidovali jeho styky s komunistickou buňkou, působící na univerzitě v Berkeley, kterou však nedokončil.

Asi k nejzajímavější události v jeho pozdějším životě došlo v roce 1974, když Dick zažil řadu zcela realistických náboženských vizí, které ho přivedly k sepsání jeho patrně nejlepších děl, mezi která patří Rádio svobodný Albemuth, Valis, Božská invaze a Převtělení Timothyho Archera. Samotný Dick se později vyjádřil v tom smyslu, že se v žádném případně nejednalo o halucinace nebo flashback způsobený návykovými látkami. Philip Kindred Dick se za svůj poměrně krátký život, stačil nejenom pětkrát oženit, ale napsat i přes čtyřicet románů, které se staly nedílnou součástí zlatého fondu literatury sci-fi, a současně stále živou inspirací pro filmaře, hudebníky a tvůrce počítačových her.

Jeho životem a dílem se zabývají dva velmi dobře zpracované dokumenty, které jsou ke shlédnutí na youtube, prvním je A Day In The Afterlife http://www.youtube.com/watch?v=jJehaCfnXHE , druhým The Penultimate Truth About Philips K. Dick http://www.youtube.com/watch?v=afam25BJMeU

Snad na žádném jiném autorovi, ať přináleží k jakémkoli žánru, nelze tak dobře demonstrovat principy transmediálního vyprávění a konceptu kolektivní inteligence jako právě na Philipu Kindredu Dickovi. Pokud jde o transmediální vyprávění, což jednoduše znamená, využití jednoho obsahu ve vícero mediálních platformách, nám může jako zcela typický příklad posloužit Dickův román Sní androidi o elektrických ovečkách? (Do Androids Dream of Electric Sheep?), který v knižní podobě vyšel v roce 1968. Roku 1982 natočil režisér Ridley Scott podle tohoto románu film, nazvaný Blade Runner, s Harrisonem Fordem v hlavním úloze.

A konečně v roce 1985 spatřila světlo světa hra Blade Runner, zprvu určená pro počítače ZX SPECTRUM, v roce 1997 upravená pro PC. Blade Runner je taktéž dílo, které se podílelo na ustanovení zcela nového literárního a filmového žánru tak zvaného Cyber Punku. V literatuře sem patří na příklad W.Gibson, s romány Neuromancer nebo Jak vypálit chrome, N. Stephenson s romány Velké U nebo Sníh, kinematografie je zastoupena proslulou trilogií bratrů Wachowských Matrix.

Mezi další Dickova díla, která zaujala filmaře patří: Total Recall (1990, režie Paul Verhoeven, v hlavní roli Arnold Schwarzenneger ), Minority Report (2002, režie Steven Spielberg, v hlavní roli Tom Cruise - v roce 2002 byla na trh uvedena i stejnojmenná počítačová hra) a Scanner Darkly (Temný obraz, režie Richard Linklater, v hlavní roli Keanu Reeves).

V současné době se připravují hned dva filmové projekty, inspirované Dickovým dílem. Světoznámý britský režisér Ridley Scott ( již zmiňovaný Blade Runner, dále Gladiátor, Americký gangster atd.) se pro BBC chystá natočit čtyřhodinovou mini-sérii, na námět proslulého Dickova románu Muž z vysokého zámku. Zatímco Američan Terry Gilliam (Život Briana, Král rybář, Kletba bratří Grimmů atd.) si pro svůj film vybral jeden méně známý Dickův titul - Svět, který stvořil Jones.

Dickovým dílem a životem se nechali inspirovat i hudebníci, na příklad Stuart

Hamm http://www.youtube.com/watch?v=eNlsBmKw8Ew , nebo newyorská alternativní

skupina Sonic Youth http://www.youtube.com/watch?v=2kHj3yysRrI .

Ale nebyli to jen scénáristé, režiséři, hudebníci a tvůrci počítačových her, které zaujalo Dickovo dílo. Dick ve svých románech velice často vyjadřoval nedůvěru v realitu, předpovídal společnost manipulovanou a kontrolovanou médii, a zobrazoval svět, ve kterém scházejí skutečné hodnoty, není tudíž divu, že jeho romány působí i dnes velmi moderně, jsou stále aktuální, a oslovovaly a stále oslovují odborníky mnoha společenských a humanitních oborů. Jeho tvorbě se věnoval na příklad francouzský postmoderní sociolog Jean Baudrillard, zvláště se na Dicka odvolával ve své teorii simulaker. Dickova tvorba dále ovlivnila amerického literárního kritika Fredrica Jamesona, ale i slovinského marxistického filosofa Slavoje Žižeka, který na Dickových krátkých povídkách častokrát demonstruje komplikované myšlenky francouzského psychoanalytika Jacquese Lacana.

Patrně nejlepším příkladem principu kolektivní inteligence, tedy společného řešení určitého problému, je internetový projekt Wikipedie, na kterém pracují dobrovolníci z celého světa, a který obsahuje rovněž velké množství nejrůznějších informací o Philipu Kindredu Dickovi a jeho díle, a to jak v české http://cs.wikipedia.org/wiki/Philip_K._Dick , tak i anglické verzi http://en.wikipedia.org/wiki/Philip_K._Dick

Tak významný a oblíbený autor má samozřejmě i vlastní internetové stránky http://www.philipkdick.com/ , http://www.cbdb.cz/autor-468-philip-k-dick

Na internetu se nachází i velké množství blogů a diskuzí, do kterých přispívají Dickovi fanoušci a obdivovatelé, a které obsahují velké množství detailů o díle a životě tohoto autora, které se daří shromažďovat taktéž díky principu kolektivní inteligence.

Případné zájemce o Dickovo dílo v češtině, by mohlo zajímat, že jeho vydávání se ujalo nakladatelství Argo http://www.argo.cz/autori/59938/dick-philip-k