Již v dobách totalitního Československa se v nabídce televize objevil pořad, který obsahoval prvky produsage. Seriál o kuchaři Svatopluku Kuřátkovi z roku 1985 napsal scénárista Jaroslav Dietl a režíroval jej František Filip, hlavní roli nerozhodného kuchaře hrál Josef Dvořák, který pořadem zároveň provázel.
Novinka v televizní nabídce
Novinkou, která u tohoto pořadu okouzlila diváky a přitáhla je k televizním obrazovkám, byla možnost rozhodovat o osudu hlavního hrdiny. Televizní publikum tedy poprvé v historie ČST nebylo pouze pasivním příjemcem mediálního sdělení, ale participovalo na obsahu pořadu – ten jako takový sice příjemci nevytvářeli, ale spolupracovali na již existujícím obsahu. Scénárista Dietl vytvořil několik variant příběhu, který postupoval podle toho, jak ve zlomových okamžicích rozhodlo aktivní publikum. V prvních dílech hlasovali pouze diváci přítomní ve studiu pomocí jednoduchého hlasovacího zařízení s tlačítky. U nich proběhla určitá kategorizace – diváci byli označeni svým povoláním, divák u televize se tedy s nimi mohl snáze identifikovat. V dalších dílech se tvůrci rozhodli úspěšný pořad ještě více zatraktivnit a zapojit také diváky u televizních obrazovek – formou rozsvěcování žárovek. Nejprve televizní kamery snímaly jedno pražské sídliště a „počítala“ se svítící okna, později byla na energetickém dispečinku sledována výchylka ve spotřebě elektrické energie v celém Československu.
Produsage a diváci
Televizní pořady s prvky produsage obecně dosahují dobré sledovanosti, diváky motivuje možnost rozhodovat o vývoji něčeho tak fyzicky vzdáleného jako je televizní program. K možnosti ovládat ovladačem skříňku s obrázky se jejich rozhodování přesune dál – rozhodují o vývoji pořadu, někdy i osudu skutečných lidí. Pořady s prvky produsage jim navíc umožňují řadu dalších sociálních interakcí - dohadují se v rámci rodiny, tipují výsledky, rozčilují se nad hlasováním národa – jsou dokonale vtaženi do děje.
U Svatopluka Kuřátka navíc dostalo totalitní publikum dočasný pocit, že můžou sami o něčem rozhodnout, někdy se pořadu s nadsázkou říká „první pokus o svobodné volby“.
Pořad také vyvolával řadu diskusí – zda je možné tak jednoznačně změřit výchylku ve spotřebě energie, zda nebyla napsaná jedna verze scénáře a divákům se pouze nepodsouvala falešná možnost rozhodování – vše svým způsobem odráželo realitu života v komunistickém Československu – nedůvěru, i samotné překvapení nad možností participace na televizním pořadu.
Kinoautomat
Vzorem pro pořad byl Kinoautomat představený na světové výstavě EXPO v roce 1967 v Montrealu. Jeho základem byl první interaktivní film na světě – Člověk a jeho dům (v hlavní roli s Miroslavem Horníčkem). Film se stal hitem výstavy a v devadesátých letech byl také uveden Českou televizí.
Produsage jako standardní televizní prvek
V současnosti umožňují nové technologie posun televizní produsage. Stává se standardní součástí televizního vysílání, objevují se jak v programové struktuře veřejnoprávní, tak i komerčních televizí. Pořady s prvky participace zároveň patří tradičně k nejsledovanějším. Patří mezi ně talentové soutěže (Superstar, X-Factor, Československo má talent atd.), kdy diváci rozhodují svými hlasy prostřednictvím SMS o postupujících, spoluutvářejí tedy dramaturgii následujících dílů. Dalším typem jsou reality show (Vyvolení, BigBrother), které v sobě zahrnují i širší transmediální koncept. Diváci navštěvují web pořadu, kde sledují aktivity soutěžících on-line i v době mimo přímé přenosy.
Kuchař Svatopluk dnes
Téma vaření a možnost rozhodovat o obsahu pořadu by byla populární i dnes (měřeno optikou současné popularity pořadů o vaření a pořadů, na kterých diváci participují prostřednictvím hlasování pomocí SMS zpráv). Pak by možná měl kuchař Svatopluk svoji vlastní počítačovou hru, webové stránky, kuchařky a i stránka jeho pořadu na Facebooku by měla o něco více svých fanoušků.
http://es-la.facebook.com/group.php?gid=136900089682174&v=wall&viewas=0
Ukázka ze seriálu:
Ano!
ReplyDelete