Svátky klidu nebo každoroční boj o přežití

Byla polovina října a já šla pozdě domů z práce. Najednou přede mnou zastaví dodávka, vystoupí z ní tři velcí muži, otevřou zadní dveře a začnou vytahovat části jakési kovové konstrukce. Až po chvíli mi došlo, že to je třímetrový svítící anděl, který vždy o Vánocích visí v našem obchodním centru a já si s hrůzou uvědomila, že už je to zase tady. Vánoc

e jsou, tedy podle obchodníků, zase tady.

Nebude trvat dlouho a ze všech mediálních kanálů se na nás začne valit vánoční atmosféra a aniž bychom si to uvědomovali tak nás absolutně pohltí. Vánoce se v posledních letech staly jakousi válkou a ne jen obchodní válkou, ale především mediální válkou. Komerční televize upravují své vysílací časy tak aby přesně na rozbalení dárečků navázaly Tři oříšky pro Popelku. Internetové stránky jsou pokryty stromečky, sněhuláky, kapry a podobným vánočním příslušenstvím. A to všechno s patřičným předstihem a razancí.

Vánoční produsage? Nekonečný příběh...

Vánoce jsou svátky, kdy mají lidé pocit, že by měli vytvořit něco hezkého a podělit se o to s ostatními. O Vánocích se na YouTube přímo brodíme virtuálními přáníčky složenými převážně z hudby a zasněžených domečků. Po zadání slova CHRISTMAS do vyhledávače výše zmíněného serveru se vám zobrazí celých 2 450 000 výsledků (v době, kdy jsem začínala psát, tedy asi před týdnem, zobrazoval YouTube po zadání Christmas jen 2 370 000, tzn. že během týdne přibylo 120 000 příspěvků) . Denně nám do E-mailů chodí powerpointové prezentace s různými přáníčky, ať už vytvořené odesílatelem nebo stažené a sdílené. Denně na sociálních sítích sdílíme videa, fotky a aplikace týkající se Vánoc.

Terčem lidové tvořivosti se samozřejmě stáva

jí i reklamy. A čím hloupější reklama, tím povedenější a četnější parodie.

Jednou z takových byla i reklama z roku 2006 s názvem Falešní soby (o této reklamě napsal trefný článek server idnes.cz Celý článek zde). Bl

ogy a diskusní fóra po celé republice se plnila kritikami a ódami, lidé v práci, ve školách a na ulici nekonečně parodovali a upravovali texty, uživatelé sociálních sítí fotili své domácí miláčky se sobími parohy a umisťovali fotky na své profily.

A každé svátky je to stejné. Lidé chodí po ulici a prozpěvují si „…Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady….cítíš to kouzlo Vánoc je kolem nás…“ a do běžné konverzace vpravují věty jako „Ja nemusim, ja už ho vidim“.

Lidé nechtějí být jen prostými uživateli, mají potřebu tvořit a přetvářet a proto používají (-usage) a přetvářejí (Prod[uce]).

A po Vánocích? Po Vánocích se sociální servery zaplní fotkami z rodiných oslav popřípadě vydařených vánočních večírků a lyžovaček a ti šikovnější vytvoří z fotek DVD a podarují s nimi příbuzné.

Transmediální evergreen

Není snad lepšího příkladu teorie transmediálního vyprávění, tak jak ho definoval Henry Jenkins, jako právě vánoční svátky. Neexistuje snad jediný kanál, který by v tomto čase nechrlil vánoční atmosféru ve velkém. Vánoce se v tomto tisíciletí staly velkým businessem a ovládly média. Čím blíže k Vánocům se v kalendáři nacházíme, tím větší tlak je na nás vyvíjen. Rádia všech hudebních stylů přecházejí k písním s vánoční tématikou, reklamní spoty přizpůsobují formu, internetové prodejny vystavují do popředí DVD s vánočními filmy a pohádky, Vánoční knihy a tvůrci filmových hitů se perou o předvánoční premiéry a časují vydávání DVD (např. animovaná adaptace Vánoční koledy na motivy klasické povídky od Charlese Dickense, režírovaná Robertem Zemeckisem, vyšla na pulty českých obchodů 24.listopadu 2010, tedy přesně měsíc před Štědrým dnem a to i přesto, že v kinech byla tato pohádka o loňských Vánocích a průměrná doba vydání DVD je cca 4=5 měsíců od uvedení do kin) na přesnou dobu před Vánoci. Na internetových serverech se rozmnožují vánoční počítačové hry a i jeden z nejmladších mediálních kanálů, iTunes (první verze tohoto programu byla spuštěna 9.ledna 2001), před Vánocemi vychrlí bezpočet aplikací s vánoční tématikou. Časopisy a noviny všech zaměření a zájmových skupin chrlí recepty na cukroví, kapra a bramborový salát a přidávají stránky pro další reklamu pod titulky „Nevíte co koupit?“, „Poradíme, co by měl Ježíšek přinést“ apod. Vánoce jsou tedy vlastně (trans)mediálním svátkem.

A přitom je to pořád ten samý příběh, vyprávěný pořád dokola různými způsoby. Každý z těchto způsobů nám dokresluje a uceluje obraz Vánoc, tak jak je dnes známe.

Kolektivní šílenství

Ať už jsou Vánoce prezentovány jakýmkoli kanálem, obraz zůstává stejný. Všichni vydavatelé vědí, že obálku nejlépe prodají bílou, zelenou nebo červenou s přídavkem hvězdiček a sem tam nějakým dárečkem. Nikoho z nás ani nepřekvapí tatínek s dcerou prchající před divočákem v lese, protože každý pochopil, že tatínek v duchu tradic šel uříznout s dcerkou vánoční stromeček a přitom ji chtěl poučit o jedné z tradic, a to zlatém prasátku. Všichni prožíváme Vánoce více méně podobně. Na základě principu kolektivní inteligence chápeme základní znaky Vánoc stejně, proto se tvůrci vánočních jinglů, reklam, nabídek a filmů drží otřepaných schémat a nepsaných pravidel vánoční produkce. Protože lidé to tak chtějí a hlavně to tak znají.

Takže šťastné a veselé bloggeři.