Kartofilie – svět na dlani

Kartofilie je slovo, které na první přečtení evokuje přílišnou příchylnost k bramborám či nějakou jinou podobnou úchylku. Stačí se však zeptat zkušeného (http://cs.wikipedia.org/wiki/Sb%C4%9Bratelstv%C3%AD ) a je jasné, že se ve skutečnosti jedná o sběratelství pohlednic.

Sběratelství obecně je vášeň a zcela pohlcující koníček. Bez ohledu na to, zda jsou předmětem zájmu sběratele stará auta, obrazy, vína anebo právě pohlednice, jedná se většinou o lásku na celý život. Prvotním impulsem, který sběratelství odstartuje, může být téměř cokoli (v závislosti na objektu sbírání). U místopisných pohlednic většina sběratelů začne sbírat pohledy svého rodiště anebo místa, kde v současné chvíli bydlí. Většina však s postupem času pole své působnosti rozšiřuje i na další přilehlé nebo pro ně nějakým způsobem zajímavé obce, a to z toho důvodu, že po několika letech intenzivního sbírání je občas již složité nalézt nové pohledy, které by sběratel dosud ve své sbírce neměl.

V současnosti je u nás nejrozšířenější sběratelství českých místopisných pohledů, sbírají se však i pohledy z ciziny a žánrové pohlednice.

Právě žánrové pohlednice totiž svou obrovskou rozmanitostí a širokou plejádou témat snadno přitáhnou i nové sběratele. Vděčným ústředním motivem sbírky se může stát prakticky cokoli. Sbírají se pohledy s motivy Vánoc, Velikonoc, Nového roku, pohledy s přáním k jmeninám, narozeninám, štěstí, pohledy s vyobrazením automobilů, motocyklů, tramvají, lodí, letadel i vzducholodí. Vydány byly pohlednice se sokolskou tématikou, vojenské, hornické, humorné, ale i s motivy stromů, květin či hub. Sbírají se známí i méně známí herci a herečky, operní umělci, panovníci, portréty žen i dětí a milenecké dvojice. Existují sběratelé koček, psů, koní, medvědů nebo slonů. Setkala jsem se již s pánem, který sbírá dívky čichající ke květinám, jiný zase sbírá sněhuláky. Vydány byly skutečně stovky možných i nemožných motivů. Svět pohlednic je totiž stejně pestrý jako život a není snad jediný aspekt, který by nebyl nafocen nebo nakreslen a poslán poštou. Ano, i erotické pohledy se tiskly. A u některých je slovo „erotické“ skutečně velmi mírné a nevystihující.

Nejvíce pohlednic „malého formátu“ spatřilo světlo světa přibližně v letech 1896 – 1905. Toto období je neoficiálně známé jako Zlatý věk pohlednic. Označení „malý formát“ se vztahuje na sběratelsky zajímavější pohlednice, vydávané zhruba do roku 1955, s rozměry plus mínus 14 cm x 9 cm. Tyto rozměry jsou pouze přibližné, každý vydavatel měl různě velké šablony, rozdíly však byly v rámci milimetrů.

Díky obrovskému množství vydaných pohledů může sbírka čítat i několik tisíc (někdy dokonce desetitisíců) kusů. Sbírky se také často předávají z generace na generaci a není proto neobvyklá ani přítomnost malých dětí na burzách, kde spolu se svými rodiči kupují první pohledy do svých vlastních sbírek a začínají se seznamovat se světem sběratelství.

Pohledy se sbírají po celém světě a často se tak v cizině najde zajímavý kousek chybějící ve sbírce. Existují desítky internetových burz a aukcí, jejichž prostřednictvím pohledy kolují ze státu do státu a z kontinentu na kontinent. Příkladem takovéto aukce může být německá Stade auktion či česká mutace internetové aukce Aukro.

Pohledy se dnes také často prodávají i v různých antikvariátech. Z českých lze jmenovat největšího prodejce pana Maděru a jeho stránky http://www.starepohledy.cz/ . V jeho antikvariátu Arco v Dlážděné ulici se každé úterý pravidelně schází sběratelé, protože v tento den se nově dávají do prodeje stovky kusů pohlednic. Mezi americké antikvariáty patří například Iconic postcards .

Samozřejmě se však pořádají i burzy „na živo“, zmínit tak můžu například každotýdenní burzu na „Barče“ (Kulturní dům barikádníků na Praze 10), případně každý měsíc pořádanou burzu v Dejvické vysokoškolské menze. Na burzách se však vyměňují nejen pohlednice, ale také vědomosti. Sběratelé se navzájem informují ohledně cen pohlednic, sdělují si informace o blízkých burzách a aukcích, o zajímavých exemplářích, které někdo prodává a také se chlubí novými přírůstky.

Dejvickou burzu založil a vede Klub sběratelů kuriozit , pod jehož křídly se sdružují mimo jiné i sběratelé pohlednic. Tento klub také vydává časopis Sběratel, který se pohledy zabývá.

Velké množství informací lze získat i z odborných publikací, které jsou pravidelně vydávány(http://www.arara.cz/t/search.php?q=na+star%FDch+pohlednic%EDch&class_id=0 ). V těchto knihách jsou reprodukce nejzajímavějších pohlednic dané oblasti spolu s historickým pozadím a vývojem města či vesnice. Autory těchto knih jsou většinou sami sběratelé, mezi jednoho z nich patří například i přední sběratel pan Stanislav Dulík.

Ovšem lze nejen získávat informace o pohlednicích, ale naopak i informace z pohlednic. Pohledy tak mohou velmi dobře sloužit historikům k dokumentování doby, ve které byly vydávány. Lze z nich snadno zjistit nejen to, jak které město vypadalo, jaké budovy a obchody zde byly, ale i jak lidé chodili oblékaní, jaké automobily v té době jezdily nebo jaké výstavy byly pořádány.
A stejně tak je možné z pohledů vysledovat i představy předků o tom, jak jejich město bude jednou vypadat. Velmi ceněné jsou totiž takzvané „budoucnosti“, pohledy , na kterých si malíři vybájili budoucí podobu svého města.

Společenství sběratelů tvoří takový malý svět ve světě, sběratelé se mezi sebou velmi často osobně znají, vědí, co kdo sbírá a o co má zájem a díky tomu mohou pohledy mezi sebou směňovat. Pokud i vás tento nový svět zaujal, směle do něj vkročte. Hodně štěstí při sbírání.