Představte si, že máte dar, schopnost, talent, o kterém možná ani netušíte, anebo se o něj naopak toužíte podělit. Tuto příležitost dostali nedávno prostřednictvím experimentu na sociálních médiích amatérští zpěváci na celém světě.Skladatel a dirigent klasické hudby Eric Whitacre z Nevady v květnu 2009 přišel s unikátní ideou vytvoření virtuálního sboru prostřednictvím propojení videí publikovaných neznámými lidmi na YouTube.
Skromná inspirace
Ačkoliv se Eric v letech školou povinných poněkud skepticky díval na účast v pěveckém sboru, hned po první lekci ho silně ohromil způsob, jakým lidé mohou něco společně sdílet. S postupem času začal sám profesionálně komponovat vlastní díla a dirigovat je.
Jednoho dne mu kamarád zaslal odkaz na video na YouTube od mladičké obdivovatelky Britlin Losee, která se s ním rozhodla podělit o svou hudební vášeň a procítěně mu zazpívala jednu z jeho skladeb Sleep. Upřímnost dívenky s klavírem a plyšovými medvídky v pozadí ho natolik chytla za srdce, že se rozhodl spojit alespoň padesát milovníků hudby a vytvořit tak virtuální pěvecký sbor.
Tuto představu posléze publikoval na svůj blog. Snažil se tehdy najít lidi, kteří by mu stejnou skladbu nazpívali v různých hlasech (soprán, alt, tenor, bas), přičemž se museli řídit pravidly instruktážního videa, které autor umístil na YouTube. A přitom stačilo tak málo: připojení k internetu, web kamera a špetka odvahy.
Nápad se velmi rychle ujal a lidé začali na YouTube dle instrukcí uploadovat své vlastní příspěvky. Výsledkem bylo zhruba pětiminutové video virálně vypuštěné na jaře 2010 pod názvem Virtual Choir 1.0 Lux Aurumque. Podílelo se na něm 185 účastníků z 12 zemí a během dvou prvních měsíců získalo více než milión zhlédnutí.
Výsledek Erica dostatečně motivoval k realizaci poněkud ďábelštější idey – vytvoření největšího virtuálního chóru na světě. Zatímco na prvním projektu participovali spíše profesionálnější zpěváci, na druhém se mohl podílet v podstatě kdokoliv, stačilo jen vyplnit přihlášku na internetu. Tentokrát byly první dvě minuty Virtual Choir 2.0 Sleep představeny 7. dubna 2011 na TED konferenci. Na videu se podílelo 2052 jednotlivců z 58 zemí. Na žebříčku, sestaveném sestupně podle nejvyššího počtu zpěváků z jednotlivých zemí, se umístila i Česká republika, a to na 18. místě s 12 interprety. Do projektu se zapojil například chlapecký sbor z Hradce Králové. Žebříčku dominovaly Spojené státy s 1149 zpěváky, na spodních hranicích pak figurovalo například Jordánsko, Filipíny nebo Madagaskar.
Všichni na jedné lodi
Po vypuštění videa byl zaznamenán rozmach aktivit na facebooku. Účastníci začali vytvářet speciální skupiny, „tagovat se“, komentovat si navzájem videa a blogy. Na stránkách projektu vznikl oddíl určený pro feedback ze strany zpěváků, kde měl každý z nich za úkol popsat svůj vlastní příběh. Všechny tyto aktivity přispěly nejen k jedinečnému kolektivnímu zážitku, ale také posílení sociálního statusu. Jedna z účinkujících, Melody Myers (SugarbabyLA) z Tennessee si dokonce ze svého videa začala sama dělat legraci a upravila ho do tří verzí, v prvním se prezentuje v různých kostýmech, ve druhém s krávou a ve třetím si hraje se světluškami. Dalších parodií ze strany ne-účastníků jsme se překvapivě ještě nedočkali.
Sám Eric Whitacre společně s celou komunitou projekt silně prožíval. V několika svých interview uvedl: „Jakoby si lidé jeden druhému navzájem posílali elektronické zprávy v láhvi. Lidé udělají vše pro to, aby se spojili s druhými, bez ohledu na technologii. Například jedné ženě manžel řekl, že na to nemá hlas, i přesto se však rozhodla ujet 400 mil z aljašské divočiny k nejbližšímu internetovému spojení. Podařilo se nám vytvořit celosvětovou komunitu lidí, kteří, ačkoliv se nikdy neviděli, společně zakusili opravdový zážitek spojení na virtuální bázi. Já sám jsem se při realizaci projektu cítil jako člen jedné obrovské rodiny.“
Second Life
Na internetu dnes existuje spousta příležitostí, jak se prezentovat a profitovat na jeho možnostech. Eric Whitacre pro tento účel využil jednu z platforem Webu 2.0 - Second Life, kde vystoupil ve 45 minutové virtuální TV show Tonight Live moderované každou neděli Paisley Beebe. Autor zde mimo jiné vtipně popisuje strasti chóristy, který je často pod návalem stresu malátný, padá z pódia, nebo zvrací. Lidé se mohli virtuální show zúčastnit jako diváci prostřednictvím svých avatarů. Vyhlídky do budoucna
Samotná myšlenka virtuálního sboru je spíše záležitostí jednotlivců. S tímto stylem hudby pracovala například zpěvačka Enya. Zde však jedinci kolektivně pracují na jednom celku. Nejedná se o soutěž typu Superstar, naopak každý má možnost zapojit své schopnosti, aniž by byl kvůli svým hlasovým indispozicím z komunity vyloučen. Podle mě je výsledek nabytý emocemi a působí velmi upřímně. Musím přiznat, že mi při jeho sledování naskočila až husí kůže.
Ačkoliv to vše zní trochu jako pohádka, myslím, že se všichni můžeme těšit na to, s čím přijde v budoucnu. Možná, že se tato virtuální hymna stane odrazovým můstkem pro transformaci klasické hudby a ostatních žánrů. Zároveň by mohla však být lehce zneužita pro komerční účely.
No comments:
Post a Comment