Propiska Václava K.

Cesta českých politických špiček do Chile by nejspíš nijak nevynikla (však také kromě pana prezidenta nikdo nevynikl) nebýt „zcizeného“ pera. Jsem přesvědčen, že všichni čtenáři tohoto blogu událost http://www.youtube.com/watch?v=CFoYkWulKOI zaregistrovali; ji samotnou tudíž netřeba popisovat. Snad jen stručně k jejímu životnímu cyklu.

4. dubna si prezident Václav Klaus toho času na státní návštěvě Chile během tiskové konference s chilským prezidentem Sebastiánem Piñero zálibně prohlížel protokolární pero, načež ho postupnými manévry schoval do kapsy saka. Situace by nejspíš skončila na propadlišti nebýt toho, že ji do pořadu 168 hodin zařadila Česká televize. Od této chvíle se z této situace stal mem http://en.wikipedia.org/wiki/Meme, který se začal šířit napříč nejrůznějšími médií a lidovou tvořivost vybudil k činnosti, jejíž plody byly vyvěšeny k veřejné potěše. Rychle se začaly šířit například vtipy:

Otázka z mezinárodních vztahů.
Klaus se má čile:
a) k Chile
b) k Peru
c) k peru

Celá událost vzbudila takový zájem, že zprávy o ní se objevily i ve známých zahraničních médiích: například v deníku The Guardian http://www.guardian.co.uk/world/2011/apr/13/czech-president-steals-pen, v americké televizní stanici CBS a mnohých dalších. V tu chvíli již bylo jasné, že věc se dočká „dohry“. Stejně tak se změnil způsob přenosu tohoto memu. Přestal se šířit z jednoho centra; nyní jeho nejrůznější extenze šířilo mnoho „producentů“. Video totiž není konečná verze. Stalo se podkladem pro mnoho úprav, modifikací, více či méně zdařilých parodických reakcí.

Jestli může někde fungovat propojení tvůrců a příjemců, je tomu tak v oblasti zábavy. Navíc v tomto případě se jedná o situaci, která není zvlášť dramatická, vážná či vyhrocená. Šance že by byl někdo významně uražen (snad kromě Václava), je tudíž menší.

O 11 dní později tedy 15. dubna video této události na Youtube shlédlo více než čtyři miliony lidí. Stalo se největším trhákem v České republice, ale významně bodovalo i v zahraničí.

Tvůrci a ti druzí

Souběžně s tím již vznikala první díla různých žánrů, která se touto událostí inspirovala a dále ji rozvíjela. Brněnská skupina Poletíme? http://www.poletime.info/poletime/ vytvořila klip a písničku, o jejíž kvalitě jedni pochybují, zatímco jiní ji považují za zdařilou. http://www.youtube.com/watch?v=xK-BnFmh-lw&feature+=player_embedded. Nápad s okurkou jistě nepatří mezi nejoriginálnější, ale v tuto chvíli podstatné je, že věc „přeskočila“ na další žánr a hranice mezi producenty a příjemci se rozostřila. Zájem však podnítila a za čtyři dny toto video shlédlo přes 60 000 lidí.

Jiným příkladem je dílko na pomezí básně a písně Rudy z Ostravy, které se objevilo ve vysílání rádia Frekvence 1. http://www.youtube.com/watch?v=LbXFHbc7_cM&feature=youtu.be

Dalším akcelerátorem se stal Facebook. Netrvalo dlouho a byla vytvořena událost Sbírka per pro pana prezidenta!!!. Cílem této akce je poslat 2. května na adresu Pražského hradu, co nejvíce psacích potřeb. Registrovalo se více než 80 000 lidí, z nichž zhruba 12 000 se nezúčastní, zhruba 3 600 se možná zúčastní, více než 11 000 lidí se určitě zúčastní a takřka 57 000 lidí se nevyjádřilo.

Kolektivní boj?

Na anglické Wikipedii se rozhořel souboj o heslo k této události. Například 17. dubna v poledne ještě vedl odkaz ze stránky o Václavu Klausovi na stránku 2011 Chilean Pen Theft. Dokonce byl i v obsahu stránky hesla Václav Klaus. Ovšem večer už se z této stránky na 2011 Chilean Pen Theft nijak proklikat nedalo. Kdo si tento název nezapamatoval nebo jej nenašel v historii navštívených stránek, mohl si o této události na Wikipedii počíst jen velmi stěží. Jak vidno, tvorba v rámci kolektivní inteligence může mít i podobu umlčování nesouhlasných názorů a upravování hesel pode vlastního gusta.

Uzmutí pera českýcm prezidentem, ač vykládaného polodrahokamy, jistě není situace, která by měla dramaticky změnit svět. Zajímavější je, jak to u podobných zvěstí bývá, že mnohem více lidí zaregistrovalo událost jindy a jinak než v prvotní zpravodajské podobě. Nejsledovanější záznam této situace na Youtube vidělo přes 4 miliony lidí, druhé v pořadí více než 2,5 milionu, řadu dalších viděly sta tisíce lidí. Chilské pero každopádně vzali za své. Je možné, že událost velmi dobře zapadla do představ o Češích jakožto o čórkách. To mohlo vybudit lidovou tvornu a najednou se z příjemců stali tvůrci děl a reakcí k této události.

Bylo vytvořeno recesistické video, píseň, klipy, parodující videa. Vznikla spontánní akce na sociální síti Facebook, čili je možné, že na Pražském hradě budou 2. května zavaleni propiskami. Možná, že na nádvořích Pražského hradu se uzavře příběh, ve kterém jedno "obyčejné" pero cestovalo z Chile do mnohých zemí, inspirovalo lidi k reakcím a stalo se bitevním polem na Wikipedii. Naštěstí jde jen o pero.

Daniel Pokorný