Star Trek ve víru transmédií a kolektivní inteligence

V roce 1964 hleděli zástupci televize NBC na pilotní díl plánovaného seriálu Star Trek, který jim předložil Gene Roddenberry. Nakonec se série v pozměněné podobě vysílala v letech 1966–1968, další seriály zasazené do téhož fiktivního světa následovaly v letech 1987–1994 (Star Trek: The Next Generation), 1993–1999 (Star Trek: Deep Space Nine), 1995–2001 (Star Trek: Voyager), 2001–2005 (Enterprise, později Star Trek: Enterprise) a mezi lety 1979 a 2009 mělo premiéru jedenáct odvozených celovečerních filmů. Vznikly také stovky licencovaných knižních příběhů (románů, novel, povídek) zasazených do prostředí některého ze seriálů, případně do jiného prostředí fiktivního světa Star Trek, desítky počítačových her, z nichž některé svým příběhem svět dále rozvíjely, a tisíce nelicencovaných příběhů – povídek, ale i amatérských seriálů nebo počítačových her.

Právě na Star Treku lze zajímavým způsobem nahlédnout na principy kolektivní inteligence a transmediálnosti, ale také na pochybnou transmediální regulaci.

Esence nebo protiklad transmédií?

Na první pohled je Star Trek ideálním příkladem principu transmediálnosti: Seriály stanovily základní parametry všech příběhů (odehrávají se ve vesmíru, jehož podoba je inspirována skutečným vesmírem, existují jasně definované mimozemské rasy, součástí fiktivního světa je několik důkladně propracovaných postav kromě bilionů neznámých), drobně je rozšířily filmy, ale mnohem větší rozšíření přinesly knihy a počítačové hry. Objevily se v nich docela nové motivy (např. románové série New Frontier nebo S. C. E.), nové postavy (např. Alexander Munro, hlavní hrdina dvoudílné herní série Elite Force) a především události, které musely obyvateli světa Star Trek výrazně otřást (např. několik válek, jejichž důsledkem bylo i ničení planet). Problém ale spočívá v tom, že neexistuje zpětná vazba – zatímco to, co se stalo v seriálu, spisovatelé reflektovali, seriál už nereflektoval to, co se objevilo v knihách.

Vzniklo tak dělení příběhových linií na „alfu“ a „betu“, občas se hovoří také o linii „gama“. Linie alfa obsahuje pouze kánon představený v televizi a kinech, linie beta události popsané v licencovaných titulech, gama potom může být tvorba fanoušků. Ovšem už na úrovni beta se objevuje mnoho nesrovnalostí – zatímco jedni autoři vyprávějí o masivní invazi Borgů (hra Star Trek: Armada a Armada II), další tvrdí, že po útoku v roce 2373 (film Star Trek: First Contact) se Borgové objevili až v roce 2377 a opět se vraceli v letech následujících (poslední díl seriálu Voyager a příběhy knižních sérií VOY a TNG Relaunch).

Kde je tedy v takovém zmatku ukryta transmediálnost Star Treku? V době wiki vznikly tři pozoruhodné projekty, které mapují všechny tři linie. Zatímco Memory Alpha je docela jasná a Memory Gamma ani její alternativa Expanded Universe Wiki není z pochopitelných důvodů příliš ucelená (i intermedialita zjevně musí mít své hranice), Memory Beta velmi pečlivě shrnuje vše, co se odehrálo v seriálech, knihách i počítačových hrách včetně občasných rozporů. Tento web může umožnit autorům lépe reflektovat události popsané v dalších románech nebo her a nedostávat se s nimi do rozporu. Nové rozpory ale vznikají i v poslední době, kdy už Memory Beta existuje a je obecně známa.

V nedávné minulosti bylo jednou z nejdůležitějších událostí spuštění MMORPG Star Trek: Online. K jejím účelům sepsali tvůrci „historický“ přehled Path to 2409. Některé uváděné informaci jsou v příkrém rozporu s tím, co se dozvěděli čtenáři v románech navazujících na jednotlivé seriály (např. Ro Laren byla prý na útěku až do roku 2379 a o tři roky později se stala velitelkou bezpečnosti na stanici Deep Space Nine, zatímco podle knižní série DS9 Relaunch v té době díky mnoha okolnostem nejenže už dávno nebyla stíhána, ale dokonce Deep Space Nine velela). Přitom o nových románových seriích se hovořilo jako o příbězích takřka kanonických – vzhledem k tomu, že seriály, na které knižní příběhy navazují, už nepokračují.

Autoři přehledu ke Star Trek: Online však ignorovali tyto události i přesto, že spisovatelé začali v příbězích publikovaných pod souhrnným přídomkem Relaunch své události vzájemně přejímat. Path to 2409 ovšem má také ambici na zařazení do "alfy". Popisuje události, které vedly k cestě několika postav do minulosti, kde potom vznikla nová časová linie, v níž se odehrává „alfový“ jedenáctý film.

Je pravda, že Star Trek pracuje s teorií alternativních časových linií – proč tedy nevnímat každý román jako alternativní časovou linii, která s koncem románu zaniká? Především proto, že ačkoli seriál knihy nereflektuje a vzájemně své události ignorují i jednotliví spisovatelé, sami své příběhy občas dále rozvíjejí. Přitom ale reflektují i nové seriálové události, které následují po příběhu popsaném v knize (viz např. romány Vendetta z roku 1991 a Before Dishonor z roku 2007).

Uznat Star Trek jako transmediálně vyprávěný příběh tak docela nelze. V nejlepším případě si každý může vybrat, kterou z verzí předkládaných ve vzájemném rozporu považuje za správnou. Ovšem stejně tak není možné říct, že Star Trek transmediální není. Jednoznačně je – vždyť se objevuje v televizi, na papíře i v počítači. Zdá se ale, že v tomto mediálním rozpětí nejde o vyprávění příběhu, ale především o získávání peněz z populární značky. Transmediálnost Star Treku tak lze označit především za komerční – na rozdíl od (nekomerční?) transmediálnosti příběhové. Je to škoda. Paramountu by jistě neuškodilo, kdyby měl tým speciálních advisorů, kteří by dohlíželi na bezkonfliktnost „betového“ Star Treku – alespoň toho, o kterém by sám majitel licence měl chtít, aby bezkonfliktní byl, protože vysvětluje třeba nový film.

Obzvláště zlá kolektivní inteligence

Kolektivní inteligence dostala ve Star Treku velmi nepěknou nálepku. Společenstvo nazvané Borg (v češtině se jeho členové překládají jako Borgové – budeme to dále respektovat, ačkoli je to vlastně protimluv) je postaveno do pozice takřka absolutního zla. Je tvořeno násilně začleněnými členy mnoha vesmírných ras a řízeno jednotným společným vědomím používajícím znalosti všech začleněných jednotlivců (později bylo toto společné vědomí personifikováno do borgské královny, zřejmě z důvodu dodržování běžných hollywoodských schémat při využití tématu Borgů v celovečerním filmu). Jejich cílem je zavedení řádu – pokud možno do celého vesmíru. K tomu však Borgové nejprve chtějí násilně odstranit chaos představovaný samostatně myslícími jednotlivci a začlenit do svého společenstva všechny civilizace. Tvůrci Star Treku tak naznačili, co si myslí o co nejintenzivnějším propojování znalostí.

Je ale zřejmé, že Star Trek stejně jako většina dalších seriálů – a transmediálních fenoménů zejména – kolektivní inteligenci tak, jak je interpretována Lévym, esenciálně potřebuje. Tvůrcem základní myšlenky Star Treku a toho, v čem je přelomový, je ovšem Gene Roddenberry. Přišel s předpokladem galaxie budoucnosti, která je na jedné straně plná svárů a studených i otevřených válek, ale na druhé straně v ní v míru žijí mnohé rasy a národy. Hlavní hrdinové seriálu ze 60. let jsou převážně Pozemšťané, kromě bílých Američanů jsou v posádce lodi Enterprise i příslušníci dalších pozemských ras a to nejméně ve dvou případech ve vrcholných pozicích. S nimi spolupracuje i mimozemšťan. Ačkoli jsou jeho specifika občas terčem žertů (na rozdíl od specifik východoasijského důstojníka a africké důstojnice), význam seriálu spočívá i v absenci větších rasových rozepří dodnes na Zemi přetrvávajících.

Další rozšíření fiktivního světa jsou však už dílem jiných tvůrců-scenáristů, byť podléhala schválení Roddenberryho v pozici producenta seriálu. Tak přišli na scénu Klingoni jako parafráze Sovětů ve studené válce s Federací, Romulani jako alternativa (tehdy) tajemné, uzavřené a nevypočitatelné Číny a později i zmínění Borgové, které lze vzhledem k nevypočitatelnosti a neočekávatelnosti chápat jako alegorii globálního terorismu.

Může se zdát překvapivé, že byli právě Borgové – symbol kolektivního myšlení – vykresleni jako zlo v příběhu založeném na kolektivním myšlení. Je však možné, že jejich tvůrce Maurice Hurley měl na mysli spíše varování před nekontrolovaným technickým rozvojem. I to je ale pozoruhodná myšlenka v prostředí založeném (kromě myšlenky nerasistické společnosti) na technologii umožňující pohyb zjednodušeně řečeno nadsvětelnou rychlostí nebo rozkládání hmoty, její přenášení paprskem a opětovné skládání.

Na závěr drobný průnik obou směrů, kterým se tento text vydal: Na kolektivní inteligenci bylo nahlíženo spíše z hlediska příběhové "alfy". Koho ale zajímá původ Borgů, dosud nejoficiálnější varianta se objevila v "betě" – trilogie Destiny přináší pozoruhodnou myšlenku, která staví i úvahy o nekontrolovaném rozvoji techniky do poněkud jiného světla.