Když dva dělají totéž, není to totéž: Logo pro ministerstvo školství

S možnostmi webu 2.0, nejen v případě sociálních sítí a obdobně fungujících portálů, začala kolektivní inteligence, spolutvorba a tvorba jako taková zhusta prosakovat do všech koutů Internetu. Produkovat obsahy různého ražení a kvality, sdílet je, přetvářet či komentovat je snazší než kdykoliv předtím. Boom osvobození běžného uživatele může začít...tak na co čekáme? Dejme mu příležitost, ať ukáže, co umí!

Generace C = zlatý důl

Bylo by divné, kdyby si nikdo neuvědomil, jaký hluboký je zlatý důl ukrytý v mase (on-line, tj. dostupných i když roztroušených, flexibilních, kreativních a podobných) uživatelů. V návaznosti na organizační hit minulých dekád, outsourcing, se dnes se dnes mnoho firem obrací na crowdsourcing. Ten čerpá především z nástupu tzv. generace C (C=content), která ve své podstatě vychází z konceptu produsage. Content, obsah, to je oč tu běží. A samozřejmě jeho tvůrci.

Nejde o nějakou další ztracenou generaci. Naopak. Její označení se odvíjí od toho, že tvoří, sdílí, hodnotí a vyjadřují se. V ideálním světe jde o kreativní, mladé a nadané lidi, kteří mají co říct. V realitě je to masa, která produkuje - veskrze cokoliv - co jí vytane na mysli, někdy je to lepší, někdy horší. Ve výsledku vznikají stovky tisíc blogů (mezi které počítám i svůj vlastní), fotoalb, rad a komentářů, které jsou v tom lepším případě vnuceny pouze nejbližším přátelům a rodině nebo těm, kdo je vyhledá. V tom tkví i jejich hodnota: osobní rozměr v tvorbě i v konzumaci. V tom horším případě na ně nechtěně narážíte na každém internetovém kroku a musíte se jimi pomalu a bolestivě prokousávat, i když jste to nikdy neměli v plánu.

Sosání (z) tvůrčího kolektivu

Crowdsourcing, aktivita volně přeložená jako sosání z davu, je v podstatě odvislá od této masy aktivních uživatelů. Ti různými technikami (on-line i off-line) za drobnou úplatu nebo zcela zdarma poskytují vědomě či nevědomě různým subjektům informace, vhledy a názory a často i práci, které by tradičními postupy stála celé jmění nebo byla jinak nedostupná. Může jít o výzkum k diplomové práci (například weby na tvorbu dotazníků nebo pouhá otázka sdílená kdesi on-line), komerční průzkum vnímání značky, ale může jít také o otevřenou výzvu k vytvoření konkrétního díla, sesbírání nápadů a postřehů. Pokud jde pouze o sběr podkladových materiálů pro někoho, kdo je dobře vyhodnotí a zpracuje, je vše v pořádku. Sosání z kolektivu je skvělé pro aktivity, kde jde o průměry, zkušenosti a subjektivní vhled v různé míře zainteresovaného jednotlivce. A volně se uplatňuje i v projektech založených na kolektivní inteligenci a produsage, jako jsou například portály na hodnocení filmů, lékařů nebo zkušeností z cestování a jiných. Je důležité vybírat!

Sosání kvality, sosání kvantity

Laikové i v oborech, ve kterých s vyznají jen okrajově, mohou často dospívat k zajímavým nápadům. Jsou totiž schopni dané problémy vidět takzvaně out of the box. Netradiční a funkční řešení se tak často díky laikům objeví například v reklamě nebo podobných oborech, méně častěji ve vědečtějších oborech, jakými jsou například kvantová fyzika nebo experimentální biologie. V umění a designu, které jsou aktuální v tomto článku, může také snadno dojít ke spoustě zádrhelům. Co je a co není kvalitní se zde posuzuje těžko, nicméně často platí, že tam, kde se umění mísí se řemeslem, jsou zkušenosti a znalosti více než podstatné. Je dobré (ne nutné správné) poptat nápad, ale pro odbornou práci je třeba oslovit odborníka.

Jen ho nechte, ať vymýšlí…

Hranice toho, kdy je vhodné uplatňovat sílu znalostí masy a kdy je dobré se obrátit na odborníky, se snažilo objevit ministerstvo školství nedávno vypsanou soutěží o nové logo a na něj navazující korporátní identitu celé instituce. Účelem bylo, aby se soutěže zúčastnili studenti (nejen) grafických oborů a prokázali tak znalosti, které se naučili ve škole. O profesionály ministerstvo nestálo, což potvrdilo nejen pravidly soutěže, ale i minimální odměnou za vykonanou práci.

Zdroj: idnes.cz

Soutěž nedopadla zrovna nejlépe, i když všem zúčastněným patří všechna čest za projevenou snahu se s úkolem poprat. Možná je to tím, že projekt nefungoval jako otevřená platforma ve smyslu kolektivní kolaborace, kde by všichni zúčastnění tvořili společně jedno logo a kde každý podle úvahy měnil křivky a další detaily. Tak se to ale v designu většinou nedělá, čistě proto, že umění a podobné činnosti jsou výsostně individuálním projevem tvůrčí mysli, pokud možno jedné nebo nějak sjednocené.

Projektu se zúčastnilo na 900 soutěžících, ale ouha, nevybralo se nic. Jak je to možné, selhala snad kreativní síla ukrytá v davu? Neselhala. Ve výsledku vznikla řada opravdu originálních nápadů, z profesionálního hlediska bohužel nepoužitelných.

Zdroj: idnes.cz

Proč ne?

Prvním problémem je, že v tomto případě nezkušený tvůrce nedokáže respektovat celkové potřeby zadání a zhusta si neuvědomuje jeho přesah. Logo a korporátní manuál od sebe mají stejně daleko jako semínko od mrkvového salátu.

Za druhé, většina grafiků a lidí vzdělaných v oboru, jsou tak trochu proti podobně podhodnoceným soutěžím. Devalvují jejich práci (viz mimo jiné i VanDijck a Nieborg). Každý z nich dobře ví, co obnáší vytvoření funkčního a dobře vypadajícího manuálu a také ví, že vytvářet logo bez celkového konceptu manuálu je trochu pitomost. Kromě toho, ministerstvo školství je zrovna instituce, která by v posouvání vyšších kulturních hodnot měla jít příkladem a nespokojit se s průměrným  řešením.

Zdroj: idnes.cz

Odborná, ale korporátní designem skoro nepolíbená, porota tak byla jen šlehačkou na soutěžní rakvičce. Názor on-line komunity ve formě ankety na idnes.cz jen potvrdil, že kvantita není vždy kvalita, a to i když si část hlasujících dělala z ankety otevřeně srandu a část hlasovala pro své známé. Několik desítek návrhů, které byly vybrány do užšího kola soutěže možná nebylo až tak tragických, ale ani tak se nesetkaly zrovna s nejlepším přijetím (dosaďte si zbylých 800). Porota zvolila tři vítězné návrhy, z nichž jedno logo je okopírované, ale bohužel nedává smysl tak, jako originál, druhé dost přímočaře odkazuje na kritizovaný systém známkového hodnocení s důrazem na vyznamenání a na tom třetím byl žonglující český lev. Ministerstvo se hned druhý den rozhodlo  vyhlásit soutěž novou. Idea studenti studentům je nadále součástí zadání.

Zdroj: idnes.cz

Počkáme, až dorostou…

Uvidíme, jak se zadaří příště. Věřím, že ve školních škamnách roste mnoho budoucích grafických géniů, ti ale musí na podobně velká sousta dorůst. Na tak sledované a náročné zakázce by si vylámal zuby nejeden zkušený grafik. A studenti, kteří už dozráli moc dobře znají svou cenu a účast s motivační odměnou 5 000 Kč si dvakrát rozmyslí.

Aby se vlk nažral a koza zůstala celá

V kultuře oslavování možností uživatelů (nejen webu 2.0) se smazávají hranice mezi profesionálem a „běžným“ člověkem. To zajisté má něco do sebe a je skvělé, že vzniká tolik tvůrčích příležitostí a prostoru, především v oblastech, které opět slouží samotným uživatelům. Jinde, kde je třeba vytvářet hodnoty vysoké kvality, nutně neplatí, že jediným rozdílem mezi profesionálem a laikem je, že profesionál dostane zaplaceno. Opravdoví profesionálové totiž v zásadě nepracují pro zadavatelovy krásné oči a ve většině případů zaplaceno dostanou, jejich zkušenosti a léta ztrávená nad problematikou jsou totiž někde vidět. Různé drobné sbírání materiálů a nedotažených nápadů, které slouží jako podklady pro odborníky, pak můžeme klidně přenechat tvůrčí mase, která tak uspokojí své egomaniacké choutky a v lepším případě si i něco vydělá. 

Lenka Šimáková