Červený trpaslík jak ho možná neznáte

Seriál Červený trpaslík můžete buď milovat, nebo nepochopit. Alespoň takový je můj názor. O tom, jakým se stal kultem, se nyní pokusím ve stručnosti napsat, stejně tak jako o tom, proč si s ním lze spojit takové pojmy jako transmediální vyprávění, produsage, či kolektivní inteligence (avšak především na slovo inteligence je v tomto ohledu nutno nahlížet s rezervou). Pokud tedy nemáte na práci nic lepšího, jako třeba „jít ven a prostřelit si hlavu,“ zde uvedu pár příkladů. Předtím, než-li k tomuto dojde, bylo by možná vhodné nasát trošku ze seriálové atmosféry. Z tisíce možností, navrhl bych třeba tento úryvek: http://www.youtube.com/watch?v=i2iTGbfNR_I. (či v angličtině zde)

Trpaslíkova expanze do tištěných médií

O tom, do kolika různých sfér tento seriál zasáhl, se dá jen spekulovat. Podívejme se tedy na to, jak se seriál rozšířil, ze svých původních 52 epizod, i do zcela jiných „forem života“.

Na samotnou seriálovou kostru navazuje například několik knih. První z nich, vydaná samotnými tvůrci seriálu Dougem Naylorem a Robem Grantem, která vyšla v listopadu roku 1989, se jmenovala Červený trpaslík: Nekonečno vítá ohleduplné řidiče (Red Dwarf: Infinity Welcomes Careful Drivers). Tato kniha rozvíjí dále příběhy a postavy, se kterými se měli diváci možnost seznámit v první sérii. Jako druhá kniha, která se svým obsahem pojí na druhou sérii, vyšla kniha s názvem Červený trpaslík: Lepší než život (Red Dwarf: Better Than Life). Na tu poté navázala další, v pořadí již třetí, Červený trpaslík: Poslední člověk (Red Dwarf: Last Human). Tu však vytvořil pouze Doug Naylor. Rob Grant totiž mezitím tvořil jinou, která navazuje na první dvě knihy (je paralelní s knihou Douga Naylora). Tato, v pořadí čtvrtá kniha, se jmenuje Pozpátku (Backwards).

Kromě knižní podoby, získal tento seriál také podobu comicsu. Společnost, která za ním zprvu stála, byla britská Fleetway Publications. Jmenoval se jednoduše – Red Dwarf Magazine, ačkoliv později byl přejmenován na Red Dwarf Smegazine (název pochází od nadávky užívané v seriálu – „smeghead“). Tento comics však byl po pár číslech stažen a nebyl dále vydáván. Na řadu tak přišla fanouškovská základna, která začala tvořit svůj vlastní comics Red Dwarf: Better Than Life, který byl přístupný v devadesátých letech na oficiálních stránkách fanklubu Červeného trpaslíka (odkaz zde).

Jako hry a televizní pořady

Svoji expanzi provedl Červený trpaslík také do světa her. A to jak těch skutečných, tak těch virtuálních. Především PC hry jsou často výtvorem samotných fanoušků. Zde je tedy první náznak konceptu, který lze označit jako produsage. Ostatně k tvorbě samotných fanoušků ve spojení s tímto seriálem lze přiřadit velké množství nejrůznějších počinů. Ať se jedná o fan fiction (např. zde) či jiné „fiction z pera fanoušků“ (svým obsahem často pobuřující - např. zde).

Kromě samotného seriálu vzniklo i mnoho dalších pořadů kolem něj. Jedná se především o pořady Smeg Ups (1994) a Smeg Outs (1995), které přibližují samotné natáčení a různé útrapy při vzniku epizod. Dalším pořadem, který vznikl k příležitosti desátého výročí, byl Can't Smeg Won't Smeg, s populárním kuchařem Ainsleym Harriottem. A nesmíme zapomenout ani na pořad Red Dwarf A–Z, který je „dokumentem“, kde ke každému písmenu je řazena určitá příhoda ze seriálu.

A jelikož se tento seriál stal v Británii (a později i v celém světě) v osmdesátých a devadesátých letech tolik populární, dostal se proto (jak tomu tak bývá) do hledáčku amerických filmových společností. Avšak trvání amerického pokusu o přetočení bylo „rychlejší, než čůrací zastávka na území chřestýšů“. Seriálu sice vznikly rovnou dva různé pilotní díly, avšak nenašlo se ani jedno studio, které by o ně projevilo zájem. O jejich kvalitě ostatně hovoří i recenze na čsfd. Na obrázku můžeme vidět, jak by postavy seriálu vypadali „poamericku“.

O neutuchající popularitě Červeného trpaslíka svědčí fakt, že dlouho byl plánován také film. Na jeho realizaci se však tvůrcům nepodařilo sehnat finance, a proto v loňském roce vznikly „alespoň“ 3 nové díly seriálu s názvem Červený trpaslík – Zpátky na Zemi. Avšak již nyní se objevila zpráva, že v roce 2012 by se mělo objevit dalších 6 nových epizod!

Jak si tvůrci svých fanoušků váží

O tom, že se seriál stává tolik populárním, věděli i jeho tvůrci. I ti se proto rozhodli občas skalního fanouška nějak odměnit. Například do epizody „Pozpátku“, ve které čas šel pozpátku a také lidé mluvili pozpátku, vložili autoř krátký vzkaz. Ten kdo si dal tu práci aby zjistil, zda opravdu postavy mluví pozpátku, se mohl doslechnout: „Jsi hloupý holohlavý tupec s hranatou hlavou, že jo? Ukazuju na tebe... ale nemluvím na tebe. Mluvím na toho blba tam venku, co si udělal tuhle nahrávku, otočil si ji a přišel na to, jaký nesmysly tu říkám. Asi má hodně smutnej a nudnej život... Upřímně, vaše vystoupení nestojí za nic, to by svedl každej. Nesnáším vás, všechny. Táhněte!“

Český fanklub Červeného trpaslíka

Také v České republice, se najde mnoho skalních trpaslíkovců. Fanklub se zde dokonce může pochlubit poměrně dlouholetou tradicí. Srazy s názvem TRPASLICON se pořádají pravidelně již od roku 2003 (avšak od tohoto roku se pořádají pod tímto názvem – srazy fanoušci konali i předtím). Pro každého, kdo by chtěl vidět tolik „vyšinutých, neurotických, nevyrovnaných a citově narušených jedinců,“ neznám lepší místo, než právě takovýto sraz. Pravidelnými návštěvníky bývají často také čeští dabéři seriálu (mimochodem ačkoliv nejsem příznivec dabingu, tento je opravdu výborný). Jako důkaz toho, jaká je na těchto sjezdech zábava, lze použít následující video, na kterém je vidět, jak původní dabéři dabují jiným způsobem a všichni se baví: Trpaslicon 2011 - nový dabing.

K dalším podobným akcím, spojeným s ubíjením času bezúčelným a nepraktickým způsobem, lze přiřadit nejrůznější trpaslíkovské maratóny (ano, zde jde opravdu o to, shlédnout co nejvíce epizod seriálu), či jiné příležitostné srazy. Jednoho takového jsem měl také tu čest se zúčastnit při příležitosti Mezinárodního dne trpaslíků (21. června) v roce 2009. Tehdy se Červený trpaslík promítal v kině Aero a vstupné bylo zcela dobrovolné (kdo je dnes ochoten toto nabídnout?).

Za zmínku stojí také internetové stránky http://www.cervenytrpaslik.cz/, ty jsou možná nejlepším zdrojem informací v českém jazyce. Z nich přímo čiší oddanost a nadšení jejich tvůrců pro tento seriál. Nacházejí se zde zcela vyčerpávající informace o seriálu a také o srazech fanoušků.

Všem, kdo se o podporu kultu Červeného trpaslíka v České republice starají, posílám svůj extra dlouhý Rimmerův pozdrav, určený jen pro speciální příležitosti a seriálu přeji i do budoucna mnoho úspěchů!

Vojtěch Lukáš