Kolektivní inteligence zabijákem fotbalu

Být vlastníkem fotbalového klubu, sestavovat soupisku, plánovat nákupy hráčů... Představa, která musí u sportovního fanouška vyvolat naprosté pobláznění. Proč ale zůstat u pouhé myšlenky, řekla si parta fotbalových nadšenců, zřejmě inspirovaná Lévyho poznatky o kolektivní inteligenci, a začala jednat. Zrodil se tak gigantický projekt MyFootballClub.co.uk, který měl registrovaným členům umožnit ovládat fotbalový klub a zažívat pocity, o kterých si mohli nechat zatím jen zdát. Vše se rozběhlo v roce 2007, když se anglický klub Gravesend & Northfleet z páté ligy ocitl na pokraji bankrotu. Vlastníci jej tehdy nabídli k odkoupení, což neuniklo pozornosti několika fanoušků. Ti se rozhodli rozjet na webu MyFootballClub.co.uk kampaň, která měla nashromáždit finanční prostředky na odkoupení většinového podílu klubu. Každý, kdo zaplatil 35 liber, se stal jedním z majitelů. Zpočátku smělý projekt, formálně vedený bývalým sportovním novinářem Willem Brooksem, zaznamenal obrovský úspěch. Fanoušci mezi sebou vybrali přes 600 tisíc liber a koupili 75 % klubu. Každý z těch, kdo se na nákupu podíleli, se stal vlastníkem nově pojmenovaného klubu Ebbsfleet United F.C. a měl mít právo podílet se na jeho řízení, výběru sestavy nebo nákupu hráčů. Mozkem všeho byl web MyFootballClub.co.uk, kde se měli vlastníci domlouvat, plánovat nákupy hráčů, řídit klubovou ekonomiku apod. Každý týden měl navíc trenér povinnost informovat členy komunity o tom, jak jednotliví hráči přistupují k tréninku. Bylo to vůbec poprvé ve sportovní historii, kdy byl sportovní klub řízen online komunitou. Webové stránky týmu pak byly vskutku rozmanité. Čelní představitelé klubu zde blogovali, fanoušci diskutovali a podíleli se o své zážitky. Klub rozjel vlastní kanál na YouTube, na který nahrávali fanoušci svá videa, která mohli sdílet a upravovat. Rovněž založení stránky na Facebooku dávalo příznivcům další prostor ke kreativní práci. Do projektu tak byl zapojen i koncept produsage.

Nadšení góly nestřílí

Jak se ale brzy ukázalo, Lévy při formulaci svých tezí zřejmě fotbal nesledoval a pouhé nadšení góly nestřílí. Aplikace kolektivní inteligence na fotbalové trávníky začala váznout. První problém byl v tom, že se členové komunity nebyli schopni dohodnout. Sedm měsíců se noví majitelé domlouvali, jak bude sestavován tým. Pak raději odhlasovali, že tuto radost svěří do rukou manažera Liama Daishe. Ten dodnes vzpomíná na bezesné noci, které mu tento job přivodil. Projednávat veškeré kroky s několikatisícovou komunitou a vlastníky o všem informovat, bylo nad jeho síly. "Neměl jsem prostě čas sedět a psát blogy, dělat podcasty a všechno další, co chtěli. Nemohl jsem šest hodin denně sedět jenom u počítače a každému odpovídat mailem na jeho dotazy a připomínky," vzpomíná Daish. Ambiciozní projekt zrozený v bouři fotbalové euforie začal pomalu upadat. Po roce zůstalo v klubu 9 tisíc platících fanoušků, poslední uveřejněná zpráva v září 2010 uvádí už pouze 3,5 tisíce členů. Vleklé spory mezi vlastníky ohledně fungování klubu měly dopad i na jeho herní projev a následoval sestup do šesté ligy. Z potápějící se lodě následně vyskočil klubový ředitel Roly Edwards, který si postupem času začal uvědomovat, že řízení klubu online komunitou je do budoucna zničující. "Došlo mi, že MyFootballClub nemůže fungovat tak, jak se zprvu předpokládalo. Nadešel čas, abych těm lidem jasně řekl, že tohle je destrukce klubu," uvedl později Edwards. Váznoucí komunikace ale nebyla jediný problém, proč klub řízený kolektivní inteligencí mířil k úpadku. Potíž představoval třeba fakt, že o některých sportovních záležitostech se na veřejnosti prostě nemluví. Například nákupy nebo přestupy hráčů jsou tabu, jednáních se účastní pouze představitelé klubů, finanční částky a další detaily se do poslední chvíle tají, někdy se nezveřejní vůbec. Tyto záležitosti tedy nemohly být řešeny několika tisíci lidmi pomocí webových stránek, do takového ochodu by nikdy nikdo nešel. Selhávání projektu nakonec přiznal i otec celého nápadu Brooks. "Myšlenka být součástí klubu a podílet se na důležitých rozhodnutích byla asi více vzrušující než reálná," přiznal zakladatel MyFootballClub. Nutnost revize původní myšlenky a nastavení nového schématu fungování přiznává také člen představenstva Phil Sonsara. Ten fandí od malička sice Tottenhamu, možnost stát se vlastníkem klubu byla ale nepřekonatelná. "Celý projekt MyFootballClub je nyní unavený," přiznává Sonsara a dodává: "Myslím si, že většina lidí do toho šla s představou, že vybudujeme velký fotbalový klub, třeba jako Leeds United. To byly ale opravdu hodně optimistické představy, že by se mohlo tímto způsobem dosáhnout tak velké věci. Panuje zde určitá frustrace, ty předpoklady byly veliké a teď je všem líto, že se nám nepodařilo víc".

Lévy bez kopaček

Navzdory vleklým neúspěchům a pokračujícím rozepřím ale klub nezanikl. Webové stránky stále naplno žijí a jeden ze členů představenstva zde na svém blogu uvádí "milion" důvodů, proč se stát součástí projektu. Vlastníkem Ebbsfleet United F.C. se může stát každá osoba starší 16 let. Roční poplatek činí 50 liber a ti, kteří si nejsou úplně jistí, mohou platit 15 liber po čtvrt roce. Pro opravdové pochybovače připravil klub ještě možnost stát se zdarma majitelem na zkoušku. Na 30 dní můžete zažít pocity vlastníka fotbalového klubu, podílet se na rozhodování o jeho chodu, přispívat na diskuzní fóra nebo chatovat s ostatními členy komunity. A pak se rozhodnout, zda na silně zabahněný trávník nejistoty vstoupíte naplno. Zajímavé také je, že část majitelů se od webu MyFootballClub.co.uk odtrhla a založila vlastní stránky FreeMyFC, na kterých se snaží odhalit "pravdu" o projektu. Celá záležitost je tak nyní pořádně zamotaná a sypání liber na konto jihoanglického "online klubu" se stává pěkně nejistou investicí. Ačkoliv se zdá, že Lévyho myšlenky kopačky nenosí, vznikají po vzoru MyFootballClub po celém světě další podobné projekty (jejich přehled nabízí třeba Wikipediea). Možnost vlastnit fotbalový klub je holt evidentně velké lákadlo.