V sobotu 9. dubna se v Londýně uskuteční neobvyklá exkurze, která připomene vesměs zapomenuté památky z doby, kdy na místě dnešní britské metropole žili starověcí Římané. V Paříži vyrazí ve stejný den desítky zájemců na dobrodružnou prohlídku dávno zarostlých a opuštěných částí zahrad Jardin d'Agronomie Tropicale. A v norském Bodø uctí tento významný den výpravou k nedalekému malströmu Saltstraumen.
Tyto zdánlivě nesouvisející události mají společnou jednu věc – jsou tak trochu podivné. Aby také ne, vždyť se konají u příležitosti oslav takzvaného Obscura Day, dne velebícího zapadlé dějiny, kuriózní památky a tajemná, bláznivá nebo ezoterická místa. Letos se tento celosvětový happening koná podruhé a zapojilo se do něj na 103 různých iniciativ.
Muzeum nacistického porna
Na počátku tohoto fenoménu stojí projekt Atlas Obscura, založený v roce 2009 filmařem Dylanem Thurasem a novinářem Joshuou Foerem jako komunitní web shromažďující informace o nejrůznějších „podivných“ místech z celého světa. A protože jejich plány byly velké a oni sami ani tým dalších nadšenců, který se kolem nich vytvořil, by je vlastními silami nezvládli naplnit, rozhodli se opřít o kolektivní inteligenci a zapojit internetové uživatele.
Atlas Obscura se tak během poměrně krátké doby slušně rozrostl, natolik, že zaujal i přední světová média jako The Economist nebo The New York Times. Dnes představuje něco mezi internetovou encyklopedií a turistickým průvodcem – některé články totiž obsahují i informace o otevírací době památek a výši vstupného v památkách, o nichž pojednávají. Drobným vývojem prošlo také jeho obsahové zaměření, které je o něco širší než původně (podtitul projektu zní: A Compendium of World’s Wonders, Curiosities and Esoterica).
Najdete tu přehled různých přírodních úkazů od geologických zvláštností po vodopády, podivné kašny, sochy, přehled orlojů, kostnic nebo neobvyklých muzeí. V Atlasu se jen málokdy setkáte s turistickými cíli, které nabízejí klasické cestovní katalogy. Ostatně, v kterém z nich byste se mohli dočíst třeba o tom, že izraelská národní knihovna v Bet Hakerem provozuje malé muzeum zasvěcené pornografické literatuře z prostředí nacistických koncentračních táborů? (Mimochodem, šlo o izraelský fenomén 60. let, který zažil svou největší slávu v době procesu s Adolfem Eichmannem.)
Atlas Obscura tak vlastně nabízí alternativu současnému masovému turismu. A podle autorů má navíc dokázat, že i v současném světě, v němž na první pohled už nelze objevit a prozkoumat nic nového, je stále co objevovat (trochu to připomíná základní heslo National Geographic Society, jen cíl je v tomto případě jiný).
Z české kotliny je zatím zmíněno jen několik málo míst. Samozřejmě nechybí kostnice v Kutné Hoře a v Mělníku, svůj článek tu má „komunistický“ orloj v Olomouci nebo litomyšlské muzeum Josefa Váchala. A v Praze byste určitě neměli minout sochu svaté Starosty v Loretě.
Všichni všem
Už jsme naznačili, že projekt Atlasu Obscura pracuje s kolektivní inteligencí a zapojuje do tvorby obsahu své uživatele (princip produsage). Přispět může každý, dokonce i bez registrace, byť koordinátoři projektu ji doporučují. Kdo se nezaregistruje, musí jen u každé editace opakovaně uvádět svůj e-mail, aby jej provozovatelé mohli zpětně dopátrat.
Na rozdíl od Wikipedie, které se Atlas v lecčems podobá, tu ovšem nenajdete historii provedených editací, což je pro případ nějakého zneužití trochu nepraktické. Projekt tohoto typu si to ale asi může dovolit, přeci jen je postaven víc na zábavě a víc stojí na nadšeneckých základech. Navíc se zdá, že tým, který za Atlasem stojí, vcelku zvládá veškeré dění sledovat, což je u daleko dynamičtější celosvětové encyklopedie mnohem komplikovanější.
Každý nový článek musí při vložení projít kontrolou editorů. Opět v kontrastu s Wikipedií tady nejsou posuzovatelé záznamů tak anonymní, najdete dokonce jejich stručné medailonky a fotografie, což ve vesměs anonymním světě internetu potěší (a také vzbudí důvěru). Ze zkušenosti mohu potvrdit, že mají docela vysoké nároky. Třeba torzo bývalých kladenských železáren se jim nezdálo dostatečně obskurní a do kompendia je odmítli zařadit (možná ale i proto, že jsme jej s přáteli – vedeni snahou našemu rodišti moc neuškodit – vylíčili moc přízemně). Samotné články obsahují klíčová slova, fotogalerii, lokalizaci pomocí Google Maps, komentáře a propojení se sociálními sítěmi Facebook a Twitter.
Atlas Obscura má ale i své vlastní nástroje na propojení komunity, která se na jeho vytváření podílí (tj. registrovaných uživatelů). Ti mohou u jednotlivých míst uvádět, zda se jim určité místo líbí, zda ho chtějí navštívit, nebo už jej navštívili – to vše se pak vedle počtu editací a komentářů zobrazuje v jejich profilu. Sociální rozměr projektu podporují také diskusní fóra.
Na hřbitov!
Před rokem napadlo provozovatele Atlasu vybídnout své uživatele k uspořádání akcí na nějakých neobvyklých místech. Tak se zrodil první Obscura Day. Celá myšlenka velebení podivínství všeho druhu se tak z kyberprostoru vrací do reálného světa. Pro ty, kdo by se chtěli do Obscura Day zapojit vznikl dokonce krátký manuál s tipy na akce, jež je možné uspořádat – vedle hledání „ztraceného“ pokladu nebo vlastivědné procházky je to třeba i návštěva hřbitova.
Nutno poznamenat, že Atlas Obscura je americký projekt, a proto nepřekvapí, že těžiště oslav Obscura Day je ve Spojených státech. Ostatně jim je také věnováno nejvíce článků. (Relativně slušně je však pokryta i východní Evropa, ostatně jeden ze spoluzakladatelů Atlasu Dylan Thuras tu několik let působil). U nás se letos do oslav Obscura Day (aspoň oficiálně) nikdo nepřihlásil. Což je pro příští rok velká výzva.
Roman Hájek
Zajímavé! Zvlášť svatá Starosta!
ReplyDelete